Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1374
1374
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivá sága, od knížky se nedalo odejít, obě hrdinky se mi dostaly pod kůži a musela jsem o nich a jejich životech přemýšlet. Mám v románech ráda, když sleduju osudy postav od dětství až po stáří.
Velmi krásná, místy až dojemná knížka. Čtení jsem si užívala od začátku do konce a s příběhy jednotlivých hrdinů jsem velmi sympatizovala. Byly zde momenty, kdy jsem se vyloženě bála, aby se příběh nezvrtl ještě více. Kniha měla dokonce i dobrý konec, což beru jako velké plus, protože jsem to neočekávala.
Historie , která se dotýká každého z nás, jen o ní nevíme.
Okupace Řecka, nucený odchod obyvatel, odjezd dětí, sirotků vlakem neznámo kam.
Mnoho z nich se naučilo jazyk a zůstali, protože mezitím si vlast oblíbili. Někteří se chtěli vrátit, ale už bylo pozdě...
(SPOILER) Krásné! Před hodinou jsem dočetla a nemůžu o knížce přestat přemýšlet. Zajímavé téma, čtivé, moc jsem si čtení užila. Proto odpouštím i tak trochu neuvěřitelnou proměnu Sortirie v řeckou vlastenku, jak už napsal někdo přede mnou. Já jsem si happy end přála, takže pět hvězd.
Krásně a citlivě zpracovaný kus historie, o kterém toho moc nevíme. V padesátých letech přijalo Československo tisíce řeckých uprchlíků, příběh o pár z nich, o nás, jakožto těch 'ne/přijímajících', o různých podobách lásky, různých kulturách, o komunismu, válce, víře, o snaze o pochopení a vysvětlení, o přátelství a odpuštění. Moc se mi líbila, hodně mi připomínala Geniální přítelkyni, ale byla méně hutná a přístupnější. Doporučuju. Jak řekla Alena Mornštajnová: „Kniha Scarlett Wilkové vypovídá o minulosti řecké komunity u nás i o nedávné historii Řecka samotného víc než všechny učebnice dějepisu dohromady. Příběhy se vpijí do paměti a žádný čtenář se už na lidi, kteří museli opustit své domovy a hledat novou vlast, nebude dívat stejně.“ Téma více než aktuální.
Výborné téma. Osudy řeckých uprchlíků podané v románové podobě - to je velmi nosné a záslužné. Ale vůbec se mi nelíbil styl, hlavní postavy byly jako z telenovely bez vykreslení psychologie postav. Z povrchní hlavní ženské postavy se stává najednou uvědomělá ctitelka tradic, vše se propojuje a pohádky je konec.
Přečíst si tuhle knížku právě teď, v době kdy k nám přichází velké množství ukrajinských uprchlíků, je dost zajímavé. Asi se nikdy nemůžeme vžít do kůže těch, kteří musí opustit své domovy a svou zemi kvůli válce, ale díky příběhu malé Sotirie, její kamarádky Kouly a dalších řeckých uprchlíků si můžeme alespoň trochu představit, jak těžké to je. Sotiria opustí Řecko jako malá holčička a knížka ji provází po mnoho let, až se jí podaří vrátit se do Řecka. Žít v komunistické Československu má pro Řeky mnoho výhod a nevýhod. Denně se radují z toho, že mají kde bydlet, ale trápí tím, z čeho musí vařit. Jsou vděční, že jim někdo možnost začít nový život v míru, ale po čase někteří zjistí, že ideální život to rozhodně není. Sotiria putuje z dětského domova zpět do své rodiny a její kamarádka Koula se tak nějak sveze s ní. Jejich životy jsou spojené po celou dobu, i když jsou obě dospělé a jejich přátelství naruší muži a praktiky STB. Knížku jsem přečetla jedním dechem a teď fakt toužím vidět moře. To řecké...
Až uvidíš moře je krásná knížka a ve světle událostí poslední doby a přílivu uprchlíků ji budete vnímat jinak než byste ji vnímali třeba minulý rok.
S vlnou emigrantů z Řecka přichází desetiletá Sotiria, která neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. A kolem ní se rozvíjí celý příběh nejen její rodiny.
Ta podobnost s uprchlíky, jak vnímáme ze zpráv i na vlastní kůži teď, je neskutečná. Autorce se podařil hezky zpracovat i vhled do jejich duše a do toho, co prožívají.
Jsem přesvědčená, že by vás kniha určitě neměla minout. Já při dočtení slzela a věřím, že nezklame ani vás. Za mě je to to nejlepší, co jsem letos zatím četla.
Kniha začíná roku 1948, kdy řecké ženy prchají z hor, mají sebou pouze to, co stihly v rychlosti pobrat a za ruku či na rukou mají své děti, mnohdy úplně maličké. Autorka se zaměřila na tisíce těch, kteří našli útočiště v Československu. Poznáváme Sotiriu, Koulu, Elpidu, Zacharulu a spoustu dalších řeckých dívek, později žen a sledujeme jejich osudy, sledujeme, jak si zvykaly u nás na úplně odlišnou kulturu, podnebí, prostředí, zvyklosti. Samozřejmě zde máme i řecké muže, kteří si však mé sympatie většinou nezískali. A v neposlední řadě zde máme i postavy naše české, respektive československé. A i jejich osudy jsou velmi zajímavé. Kniha zahrnuje velké časové období od roku 1948 až téměř do současnosti, což je opravdu velký časový úsek, na kterém autorka perfektně zachytila nejen vývoj hlavních postav, ale i vývoj v tehdejším Československu, začínáme po válce, přecházíme do totality a končíme ve svobodné zemi. Podklady k této knize jsou založeny na spoustě rozhovorů, které autorka vedla se starými Řeky a jejich potomky, o to cennější kniha je.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Znala jsem pár lidí z brněnské řecké komunity. Ale nikdy mne nenapadlo se hlouběji zamyslet nad tím, kde se tito exotičtí (v dobách socialismu) lidé vzali v Československu. Přišli, protože tam byla válka….Tato kniha mi mnohé osvětlila a autorka navíc osudy řeckých uprchlíků vetkla do velmi čtivé románové podoby plné zajímavých postav a osudů. Myslím, že netušila, když na knize pracovala, jak naléhavé bude téma exulantů v této chvíli… Nechtěně tak člověk hledá paralely s osudy lidí, kteří k nám přichází dnes a donutí ho to, o to více přemýšlet, co znamená opustit domov, zažívat vykořenění, touhu po návratu, která naráží na hranici nechtění tady i tam…
Knížku rozhodně doporučuji k přečtení. Opět jsem se dozvěděla něco nového z naší historie o čem jsem neměla ani ponětí. Moc hezky napsáno,zajímavé osudy a výborný děj.
Upřímně nevím jak tuto knihu hodnotit. Perfektně je zde vykreslená řecká komunita u nás v Československu. Popisuje celou rodinu, komunistickou dobu... ale po půlce mě to už moc nebavilo, nikam to moc nesměřovali, jen byli všichni nespokojení se svým životem a fňukali, že nemají papriky.
Výborné čtení, nikdy jsem se o tuto část historie nezajímala a byl to pro mne velmi silný zážitek. Děkuji za takové autory a za takové knihy. Doporučuji.
“Napadlo ji, že svatba její dcery je vlastně symbolem toho, co Řekové v Československu prožívají. Bezčasí, čekání na něco, o čem začínají pochybovat, že to přijde, ale za každou cenu si to odmítají připustit. Jsou lidmi bez domova. Lidmi, kteří ztratili své životy. Dostali nové domovy, nové životy a musí za ně být vděčni, i když se jim nežije dobře. Jinou možnost nemají.”
Příběh o pětadvaceti tisících řeckých dětí a dospělých, kteří byli nuceni v padesátých letech opustit svou zemi, rodiny, zvyklosti, utéct před občanskou válkou a začít nový život v Československu. Naše země poskytla azyl tisícům dětí bez rodičů, dětem, které pořádně nevěděly kdy a kde se narodily, jak se jmenují rodiče, kteří zůstali v Řecku. Dětem, které se musely učit novému jazyku, smýšlení a zvyklostem. Celá generace Řeků, jejichž domovem nebylo Řecko a domov nikdy pořádně nepocítili v českém pohraničí. Neuměli žít tady, a po dlouhá léta komunismu u nás se nemohli vrátit zpět.
Výborné neokoukané téma řeckých emigrantů v naší zemi za dob komunismu a politiky, o které si mysleli, že se jich netýká, protože jsou Řekové a ne Češi. O těžkých začátcích a kulturních rozdílech.
Opravdu čtivě zpracovaný příběh Sotirie, Kouly, jejich rodin a vztahů od roku 1948, komunismus, změny které přišly s rokem 89 po současnost.
“Oni si nejspíš myslí, že je v Československu spokojená. V podstatě byla, jestli tedy může být spokojený člověk, který se ocitne v úplně cizí zemi, kde lidé málo zpívají, málo tančí a jedí divná jídla.”
Tleskám a doporučuji.
Miluji Řecko a jak jsem byla nadšená, když jsem se tam poprve mohla podívat a potom jsem se tam několikrát vrátila, Řecko mě dokáže stále překvapovat.
A velice mě překvapila tato kniha. Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že v Řecku proběhla občanská válka a tolik řeckých dětí a rodin v té době uteklo do Československa.
Postupně zjišťuji , co vlastně politika po druhé světové válce nevinným lidem, kteří vlastně nevěděli, co se vůbec děje , způsobila. Kniha mi ukázala osudy řeckých uprchlíků u nás. Příběh obsáhne období od roku 1948 až do dneška. Zahrnuje i životy dětí, které se už u nás narodily. Román mi vyrazil dech, naprosto neznámým tématem, svou lidskostí, opravdovostí, věrohodností a čtivostí. Velmi doporučuji. Jsem naprosto nadšená.
A když se zamyslím nad tím, co se děje teď, určitým způsobem se dějiny stále opakují.
Bydlím ve městě kde je velká řecká komunita a některé věci popisované v knize jsem zaznamenala. Řekové to u nás neměli jednoduché, přišli k nám v době, která nepřála ani našim občanům .Pěkně napsaný příběh, který ve mě vyvolal chuť se znovu podívat do Řecka.
Mnoho jsem se dozvěděla o tématu, o kterém jsem do té doby vůbec nic nevěděla. Pěkný literární styl. Příběh se hezky četl, vtahoval do děje a postupně vytahoval další karty se kterými se bude hrát.
Nikdy mě Řecko nelákalo, neměla jsem nutkání se tam jet podívat... teď už asi mám.
Krásně napsané. Něžný a přesto hodně silný příběh. Dojemné, ale ne laciné. Jednotlivé osudy jsou skvěle propletené, autorka to promyslela výborně.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Komentáře martineden nebo Afrodedek to řekly za mě, děkuju.
Odmala jsem kolem sebe měla děti se jmény jako Rita Michailidu (a nikdo jí ani její mamince přechylování -ová nevnucoval), dnes bydlím ve městě, kde mnoho lidí má příjmení typu Joanidis, takže naše řecké spoluobčany vnímám už dlouhý čas. A musím románu přiznat, že podrobnou historii jejich příchodu do naší země, resp. jejich útěku z vlasti jsem v této knize vlastně slyšela poprvé. Takže tohle především na knize oceňuju.
Méně nadšená už jsem ze způsobu vyprávění a z chování jednotlivých postav. Četlo se to snadno, děj i čas plyne bez zbytečného zdržování, ale i bez velkých překvapení; možná právě to je ta "chyba". Nic mě nenutilo zastavit se, vracet se v ději, přemýšlet o přečteném. Ani postavy mi nepřirostly k srdci, Sotiria nemastná neslaná . . .
Napadá mě srovnání s knihou Zuzanin dech - to je přece podobný příběh, takový "referát na téma život v naší republice v uplynulých 60 (70, 80) letech". Ale při jeho čtení jsem byla fascinovaná samotným pojetím, stylem vyprávění, vyjadřováním. Každá z postav byla pro mne výrazná a jedinečná. Tady jsem po celou dobu zůstávala odtažitým a nezúčastněným pozorovatelem.
Takže knihu beru jako zdroj zajímavých informací, ale rozhodně ji nepovažuju za uhrančivou četbu.