Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1374
1374
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Příběh o tom, jak se každý z nás zvládá po svém vypořádat s nepřízní osudu, která vás zavede do země, ke které vás nic nepoutá a která je tolik jiná než země, odkud jste museli utéct, nechat tam všechen svůj majetek, rodinu, sny a plány. Příběh popisuje řecké uprchlíky budující si svůj nový život v socialistickém Československu, kdy se musí přizpůsobit cizí mentalitě, jazykové bariéře, podnebí atd. Většinu času na mě příběh působí depresivně (chápu, že nejde o lehké téma), lidé jsou smutní, trestají se za své činy a zakazují si mít radost. V poslední části knihy, si naše hlavní postavy najdou cestu zpět do Řecka a k sobě samým. Nebylo to špatné, ale valný dojem to ve mě nezanechalo.
Autorce moc děkuji za téma života Řeků v Československu, v mém okolí se stále vyskytují lidé s řeckými jmény, přitom jsem jenom tušila, že se u nás ocitli “po nějaké válce”, žádné podrobnosti jsem nevěděla. Podobně, jako o příběhu Šikmého kostela Karin Lednické, který se rovněž odehrával nedaleko místa, kde žiju, nám nikdo nic neřekl ve škole ani nikde jinde, takže jen víc takových knih! . P.S.: pochopila jsem správně odkaz v podobě vložené textilní záložky na krnovský podnik, kde se podobné vyráběly, a kde dodnes žije početná řecká komunita…?
Po knížce jsem se nadšeně vrhla, Scarlett Wilkovou mám jako novinářku z Mladé Fronty moc ráda a Řecko miluji. Ale byla jsem hodně zklamaná, styl psaní se mi nelíbil, trochu to bylo jakoby opsané od současných úspěšných českých autorek. Některé věty byly dost "šroubovaně" psané a děj nakonec taky nic moc. O řecké občanské válce minimum, zato o hrozné době v komunistickém Československu půl knížky. A dost nesnáším ty přeslazené konce… Ale vidím, že jsem asi jediná, tak se omlouvám za snížení hodnocení.
S řeckými jmény se setkávám v našem regionu už od školy docela často, ale nikdy jsem neuvažovala, co museli tito lidé, nebo spíš jejich rodiče a prarodiče prožít. Jak asi musí být náročné zvyknout si v zemi s úplně jiným jazykem, abecedou, krajinou, životním stylem i zvyky. Jak musí být těžké přijmout, že vás v rodné zemi nechtějí, a když už by pak byla možnost vrátit se zpět, zjistíte, že se realita značně liší od toho, o čem jste tolik let snili. Zajímavá kniha, která se čte skvěle, jen musím upozornit, že po přečtení závěrečné porevoluční části budete mít chuť vyrazit na některý řecký ostrov.
Styl psaní mě vůbec nedokázal vtáhnout do děje, postavy jsou vykreslené povrchně a jejich osud je mi úplně ukradený. Nevyužitý potecinál, škoda. Nedočteno.
Román známé novinářky se zabývá tématem v české literatuře zatím úplně opomíjeným. Popisuje životní osudy mnoha tisíc Řeků, kteří utekli do Československa v padesátých letech. Knížka popisuje dospívání několika dětí, ale též jejich rodičů na pozadí historických událostí od 50. let do současnosti. Knížka se mi velice líbila, bylo tam moc pěkně popsaný rozpor uvnitř rodin, kdy každý vyrůstal na jiném základě. Zároveň autorka neopomíjí ani samotné Řecko a poměrně velká část knihy se odehrává i tam. Po přečtení knížky budete mít určitě chuť se tam vydat. Moc se mi to líbilo.
Knížka, která obletěla sociální sítě a kterou všichni chválili... Popisuje osudy řeckých dětí a rodin, jež se kvůli občanské válce v Řecku dostaly v padesátých letech do Československa a usadily se na severní Moravě... Příběh je vystavěn dobře, sleduje několik linií, které se různě proplétají... Mně ale chybělo trochu sofistikovanější zpracování, trochu umělečtější jazyk, trochu větší psychologický ponor do postav, někdy mi připadalo, jako bych četla školní slohovou práci, některé motivy a stereotypy se opakovaly zbytečně často... Když si vzpomenu na nedávné Samotářky od Barbory Šťastné, které vyšly také v Mottu, oslovily mě více... I tak je ovšem Až uvidíš moře určitě velmi dobrý průměr a mnohé jistě potěší...
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐
Za mě top kniha letošního roku. Bylo mi z té knihy i smutno, u nás jsme se vždy tvářili jak jsme řeckým dětem pomohli ale opravdu jsme pomohli? Kniha je krásně napsaná a dlouho mi zůstala v hlavě.
Román Až uvidíš moře popisuje životy řeckých uprchlíků v socialistickém Československu, kteří byli po vypuknutí občanské války nuceni opustit své domovy a často i své rodiny. Téma, o kterém jsem toho před přečtením knihy věděla pramálo, ale už během čtení jsem měla chuť zjišťovat si o této těžké době více informací a v tom je, myslím, to hlavní poselství románu české novinářky Scarlett Wilkové.
Tato rodinná sága se zaměřuje nejen na politický režim, který samozřejmě ovlivňuje životy lidí v Československu a nejinak je tomu i v případě řeckých uprchlíků, ale zejména se soustředí na běžné životy řeckých rodin, na jejich útěk z rodné země, přizpůsobování se novému stylu života, na přátelské a rodinné vztahy. Příběh je plný strachu, zoufalství a zrady, ale zároveň i plný lásky a naděje na to, znovu nalézt svůj domov.
Ačkoliv kniha nabízí silný a emotivní příběh, četla se velmi lehce. Styl psaní bych přirovnala například ke stylu Aleny Mornštajnové - jednoduchý, stručný a také čtivý. Proto bych románu Až uvidíš moře přála, aby si našel spousty a spousty nadšených čtenářů. Mě si naprosto získal a jsem ráda, že jsem se díky němu dozvěděla něco nového o naší (vcelku nedávné) historii. Děkuju!
Pro mě na úrovni Mornštajnová - kvalitní, dobře vystavěný mainstream, který chytře využívá silná témata. A tohle je navíc nepříliš známé, takže palec nahoru.
Další kniha české autorky do sbírky, a rozhodně se řadí mezi ty, které si znovu ráda přečtu.
Scarlett Wilková je česká novinářka, jejíž kariéru provázely mimo jiné rozhovory s Řeky, kteří se dostali do Česka během občanské války v Řecku ve 20. století. Právě toto téma autorku zaujalo natolik, že se jím inspirovala při psaní knihy Až uvidíš moře. A je dobré, že se tak stalo, jelikož téma, které kniha obsahuje, je rozhodně neotřelé a zároveň velice lákavé.
Kniha popisuje životní osudy dvou řeckých děvčat, které se samy ocitají v Česku právě z důvodu výše zmiňovaných událostí. Autorka skvěle vykresluje kontrast mezi Řeky a Čechy na pozadí nelehkých dějin Československa v druhé půlce 20. století. Rozdíly povah, smýšlení a nátur, neustálý strach z režimu a vyzvědačů, řecká kultura, Kefalonie a další řecké ostrovy, hledání sebe sama v cizím státě, mezi cizími lidmi, kteří odsuzují odlišnost. Postupné smíření s minulostí, potlačované emoce, uvědomění až ve chvíli, kdy už je příliš pozdě. Tohle všechno a samozřejmě ještě mnohem více je součástí románu, který rozhodně stojí za přečtení.
Já si svůj čas s knihou moc užila, moje touha znovu navštívit Kefalonii je obrovská a pokud jste i vy milovníci Řecka či propletených rodinných vazeb, kniha Až uvidíš moře je přesně pro vás :)
Výborný příběh. Život řeckých uprchlíků v socialistickém ( i porevolučním) Československu. Velmi čtivé a zajímavé.
Super knížka. Velmi mě zaujalo téma, o kterém jsem moc nevěděla, byť jsem už několik Řeků v Ostravě potkala. Téma emigrace Řeků po 2. světové válce, málo známé, a přesto atraktivní. Prolínají se zde osudy několika postav, více či méně spřízněných, postavy jsou plasticky propracované, autorka se s problematikou vztahů mezi Čechy a Řeky a s nastíněním vztahů Řeků k jejich vlasti vyrovnala brilantně.
Jen jediná věc mi trošku vadila. Přílišné politizování, ne vždy bylo nutné.
Určitě doporučuji, stojí za přečtení!
Krásný příběh,který popisuje události řecké občanské války v 50.letech,kdy se hodně dětí,často sirotků dostalo do tehdejšího Československa.Postavy se prolínají,děj pěkně plyne. Nádherné počtení.
Krásná velmi poutavě napsaná kniha. Zajímavé osudy řeckých uprchlíků a jejich rodin. Přehledné rozdělení na jednotlivá časová období, sympatická délka kapitol. Určitě doporučuji.
Zajímavý román, který začíná v roce 1948, kdy tisíce Řeků, kteří utíkali během občanské války, našlo azyl v socialistickém Československu. Lidé ztracení v cizí zemi, děti vyrůstající v dětských domovech. Velice poutavá knížka, doporučuji.
Úžasná a nesmírně zajímavá kniha. O řeckých uprchlících jsem něco málo věděla, ale obzory se mi teď o dost rozšířily. Vřele doporučuji!
Na podzim loňského roku jsem dostala nabídku k přečtení rukopisu Scarlett Wilkové. Až uvidíš moře je sága uprchlíků, kteří se v roce 1948 dostali z Řecka na Moravu. Do Československa přijelo 3 750 dětí ve věku od jednoho roku do patnácti let. Děti neznaly český jazyk, a mnohdy nedokázaly ani správně říct, jak se jmenují nebo odkud pochází. Proto se spousta z nich už nikdy nedokázala shledat se svými příbuznými.
Hlavní hrdinkou je Sotiria, děvče z vesnice, kterou ve válce vybombardovali. Projde dětským domovem, dospěje a začne si budovat svůj život. Kromě ní sledujeme také osudy dalších přeživších, které se dělí na dvě skupiny, buď se chtějí vrátit, nebo zapomenout. Až uvidíš moře je vyprávěna er-formou z pohledu několika postav, ovšem nejvíce se vše točí kolem Sotirie a Kouly, dívky, která se se Sotirií seznamuje hned na začátku. Životy všech hrdinů kromě nové země ovlivňuje také politika v Československu, komunismus nebo polistopadové období.
Kniha je rozdělená na kapitoly po deseti letech (končí v roce 2018) a mapuje tak osudy hrdinů za celou dekádu. Styl vyprávění není nijak náročný. Popisuje životní osudy tak jak jsou, nezabývá se zdlouhavým popisem bolesti hrdinů. Až uvidíš moře mě neuvěřitelně vtáhla do děje, a já knihu jen málokdy odkládala. Závěr knihy byl na rozdíl od zbytku knihy lehce ukvapený, snesla bych ho aspoň dvakrát tak dlouhý. Poslední kapitola je naprosto perfektní a skvěle příběh zakončuje.
Je to příběh bez přikrášlení, o lidských chybách a bolestech, o životě v cizí zemi a především, s hrdiny prožijete opravdu celý jejich život. Hrdinové před vašima očima dospějí, ale také budou umírat, chybovat, ale také nalézat naději.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Před více než sedmdesáti lety tisíce řeckých dětí kvůli občanské válce byly nuceny opustit své domovy a dostaly azyl v Československu.
Mezi nimi byly i Sotiria a Koula, dvě holčičky, které se ztratily svým rodičům. Spolu s ostatními dětmi se dostanou do cizí země, o jejíž existenci dříve vůbec nevěděly, učí se úplně cizí jazyk a potkávají neznámé lidi, kteří jim slibují, že se brzy vrátí zpátky do Řecka. Což však nemohou s jistotou vědět. Ne všichni je vítají s otevřenou náručí a tak se jim snaží dát najevo, že do této zemi nepatří. A my tak můžeme sledovat dospívání (nejen) těchto dvou dívek a jejich snahu začlenit se do společnosti, která na ně nebyla úplně připravená.
V některých kapitolách taky máme možnost nahlédnout do života řeckých partyzánů a rodin, které brání svůj domov a byly nuceny poslat své děti pryč do bezpečí. Nebo se naopak dostanou do Československa, kde jim začne úplně nový život, a snaží se přestat myslet na rodnou vesnici.
Je to krásné, autentické a srdcervoucí, navíc skvěle napsané. Od románu se nedá odtrhnout. A i když už fakt musíte dělat něco jiného, tak stejně na ten příběh budete pořád myslet a uvažovat nad tím, jak to dopadne...