Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537156/bmid_az-uvidis-more-662a5b44149c6.png
5
1425
1425
Poutavé vyprávění o nelehkých osudech řeckých uprchlíků mezi námi v druhé polovině minulého století. Kniha vypovídá o historii Řecka, o občanské válce, která zemi rozdělila, a o minulosti řecké komunity u nás.V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala...... celý text
Přidat komentář
Do lidského života, podle mě nemůže zasáhnout nic horšího než je občanská válka. Naštěstí jsem nikdy neměla možnost si tuto svojí teorii ověřit v praxi, ale čerpám pouze z velkého množství přečtených knih, které tyto hrůzy popisují. A do této kategorie, si mohu zařadit také tento román. Tak jako u většiny podobně časově rozsáhlých ság, tak se také v tomto románu střídají zajímavé pasáže s těmi méně záživnými. Mám raději příběhy, které zahrnují kratší životní etapu, ale jsou popsány mnohem podrobněji. Případně jsou rozdělené na několik dílů. Vyzdvihnout musím téma kterému se tento román věnuje. O této části historie jsem neměla vůbec žádné povědomí a tak jsem byla velice ráda, že jsem měla možnost dozvědět se zase něco nového. Také se mi líbil způsob vyprávění, při kterém máme možnost sledovat určitou životní etapu z pohledu více lidí. To mám velice ráda. Pokaždé mi to ukazuje, že nic není černobílé a že je potřeba mezi sebou komunikovat, protože jenom tak lze předcházet určitému nepochopení a vzájemnému nedorozumění. Audioknihu velice dobře načetla paní Dana Černá.
Asi nutně potřebuji jet do Řecka.
Hledám superlativy, kterými bych počastovala tuto knihu. Skvělé, skvělé, skvělé!!!
Půjčeno z knihovny, ale pořídím si ji domu a vystavím vedle Šikmého kostela a Vyhnání Gerty Snirch. Všechny tři beletrie, avšak tolik jsem se z nich dozvěděla o naší historii!
Bylo více než zajímavé sledovat osudy chudých řeckých dětí (a následně i jejich rodin), které přišly do poválečného Československa, kdy utíkali před občanskou válkou; museli být dost perplex, když defacto neznali věci jako postel, sprchu a příbor.
A ten celoživotní pocit vykořenění, kdy nepatřili sem a ani do své původní vlasti, někteří už nenašli své rodiče, no muselo to být sakra těžké.
Krásná kniha, moc doporučuji!
Poslední dobou mám pocit, že jen díky knihám se teprve dozvídám to podstatné, co se na hodinách dějepisu nestihlo probrat. A přitom to je to hlavní, co by každý z nás měl znát. To, co se dělo za života našich rodičů, prarodičů či praprarodičů.
Díky této knize jsem nejen objevila kus historie, která mě doteď minula, ale zároveň jsem získala další oblíbenou českou spisovatelku.
Kniha vypráví o řeckých uprchlících, které po občanské válce v roce 1948 Československo přijalo. Mezi nimi byly převážně matky s dětmi anebo samotné děti. Těmi byly i Sotiria a Koula. Desetileté dívky, které z různých důvodů opustily jejich matky, a jejichž podobný osud je svedl dohromady natolik, že se staly nepokrevními sestrami.
V knize nesledujeme pouze příběhy Sotirie a Kouly, ale i jejich příbuzných a přátel. A protože příběh začíná v roce 1948 a končí po jednotlivých desetiletích v roce 2018, bylo zde velké množství postav, které se střídaly ve vyprávění.
Mohlo by se zdát, že když je tu nejméně deset vypravěčů, bude to matoucí, ale opak byl pravdou. Co v nějaké kapitole jedna postava naznačila, hned v následující kapitole to další postava dovysvětlila.
Bylo zde minimum přímé řeči, postavy jednotlivé situace spíše popisovaly, než že by proběhl dialog, ale vůbec ničemu to nevadilo. Vše na sebe plynule navazovalo a krásně se četlo.
Také musím poznamenat, že v průběhu čtení jsem měnila názory na jednotlivé postavy, protože i když jsem třeba někdy jejich jednání odsoudila, po čase jsem je pochopila. Charaktery postav byly brilantně vystavěné a bylo zajímavé sledovat jejich jednání v různých etapách jejich života.
Kniha ukazuje nejen život Řeků, kteří se museli učit nový jazyk, žít v jiné zemi a zvykat si na jinou kulturu, ale také jak to měli těžké, když se do své vlastní země chtěli vrátit. Najednou z nich byli vyvrhelové, kteří si dovolili utéct před nebezpečím, když měli tu možnost. Stát se znovu kým byli a zajistit si své místo v životě, tak museli pracně hájit.
Právě jsem zavřela knihu, do které jsem se zprvu nemohla začíst a nakonec to byla nejlepší kniha, kterou jsem za poslední roky četla. Ke konci jsem ji musela často odkládat, protože jsem nedokázala udržet slzy. O řeckých uprchlících jsem dosud nevěděla, nikdy jsem ani nebyla v Řecku. Ale tenhle příběh mě tak zasáhl, že mám chuť se do Řecka hned vydat.
Krásný příběh o osudech řeckých uprchlíků v Československu v průběhu více než 50 let. Věděla jsem, že tady nějací byli, ale nic podrobnějšího takže jsem četla jedním dechem.
Přišli sem z občanské války v Řecku v roce 1948, kdy u nás zrovna proběhl komunistický převrat takže ačkoli zde byli v bezpečí a relativním dostatku, na vlastní kůži zažívali tehdejší šeď a mnohdy se i proti své vůli stávali součástí nesvobodné a udavačské politiky.
Hlavními hrdinkami jsou přítelkyně Sotiria a Koula, které do Československa přijdou jako opuštěné děti. Zatímco Sotiria vyroste ve svéhlavou krasavici, která se naučí výborně šít a navrhovat šaty, Koula je proti ní nehezká, nikdy nedá najevo svůj názor, na rozdíl od Sotirie nenajde rodiče, ale jejich životy se stále proplétají.
Sledujeme i osudy dalších uprchlíků a jak pro ně bylo těžké být rozumem v Československu a srdcem v Řecku a dokonce ani návraty do rodné země nebyly pro všechny idylické - místní už na ně hleděli podezřívavě...
Ale těch informací je tam opravdu spousta, rozhodně se řadím k nadšeným čtenářům a doporučuji přečíst.
Děj je moc pěkný. Jen jsem si nemohla zvyknout na styl psaní. Autorka je novinářka a kniha mi přijde jako bych četla noviny na pokračování.
Nedávno jsem se vrátila z poznávacího zajezdu po Řecku. Potkali jsme i několik Řeků mluvících krásnou češtinou, kteří říkali, že se u nás narodili.Uvědomila jsem si, že jsem na základní i střední škole měla řecké spolužáky a že jsem se vlastně nikdy nedozvěděla, odkud a proč k nám přišli. Učili jsme se o starověkém Řecku, ale o novějších dějinách se nemluvilo. To vše mě přimělo k tomu, že jsem tuto knihu, kterou jsem už nějakou dobu měla ve čtečce, otevřela. A nelituji toho. Získala jsem spoustu zajímavých informací o řecké komunitě a o životě v obou zemích. Též to ve mně vyvolalo touhu znovu navštívit Řecko.
.
Za mě velká spokojenost..čtivé zajímavé spousty informací, které nejsou zas tak dávné a fascinuje mě, kolik tady asi muselo zůstat Řeků. Zajímavé úhly pohledů a víme, že ta doba nebyla vůbec lehká natož pro přistěhovalce.
Dnes jsem dojedla Dolmades, na které jsem během čtení dostala neodolatelnou chuť. Skvělé je, že už v současnosti jdou koupit i u nás v česku. Rozhodně ve mě kniha vyvolala touhu po řeckých chutích a vůních. Mám ráda tento typ beletrie, kde se dozvídám o (pro mě) méně známých historických událostech, a i když vnímám nedostatky ve stylu vyprávění, určitě stojí za přečtení.
Opět další téma, které je v dnešní době téměř neznámé. A přitom je to součást našich dějin! A ne tak dávných. Opravdu hodně zajímavé. I když je příběh podán opravdu románově, vůbec to není na škodu. Vždyť, pokud by byl cíl jen lehce zaujmout pár čtenářů, tak už byl dávno splněn. 93% hodnocení, přes 200 komentářů, to už něco značí. Ale hlavně, kdo z nás co jsme si knihu přečetli negoogloval hesla "Řečtí emigranti v ČSSR" a nebo nevyhledal Paměť národa? Za mě tedy úkol splněn a ještě k tomu skvělé počtení. Budete mi chybět Sotirie a Koulo Jordanidu.
Nemohu sdílet spokojenost s ostatními čtenáři. Příběh stěží sympatických protagonistů je spíše podprůměrný a nebýt jednoznačně nejlepší první třetiny, kdy se ještě děj ještě hýbal kupředu, a střípků řeckých reálií, smazala bych i tu třetí hvězdičku. Mrzí mě to, těšila jsem se. Já ovšem potřebuji být součástí vyprávění, nejen nezaujatým pozorovatelem, což se tu autorce prostě nedařilo.
První jsem četla Ty chladné oči, obě knihy se mi líbily. Jen mi trochu vadila opakující se absence mateřské lásky.
Jinak úžasné příběhy, člověk se dozvěděl spoustu nových věcí.
Nejvíc mě nadchl popis Řecka, úplně se v té krásné atmosféře a u krásného moře vidím.
Novinářku S. Wilkovou jsem znala především z jejiho působení v denním tisku a reputaci si rozhodně touto knihou nepokazila. Naopak. O řecké komunitě na severní Moravě jsem věděla velmi málo až skoro nic. Autorce tak patří dík za dovzdělání navíc velmi čtivou formou. Doporučuji!
A tohle je prvotina? Klobouk dolů! Za to dávám 5 hvězd. Od začátku velmi čtivá kniha, historie vcelku neznámá, krásně vystižené postavy, ale snad nejvíc mě zaujal popis obou zemí. Úplně vidím tu módu té doby, poloprázdné obchody, Tuzex, to počasí, sídliště, ale na konci to Řecko! Hned jsem dostala chuť se tam opět zajet podívat. Příběh je opravdu obsáhlý, doba perfektně vystižená a stejně tak charakter obou národů. Poslouchala jsem výborně načtenou audioknihu a vím, že se do ní pustím znovu. Neváhejte ani vy.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Hlavní devizou této knihy je silné téma. Občanská válka v Řecku, která vyústila útěkem početné části obyvatelstva do zemí bývalého socialistického bloku, zavede naše malé osamocené hrdinky až do Československa.
Informace, které jsem se o životě řecké komunity u nás dozvěděla, byly velmi zajímavé. Ačkoli autorka vytvořila fiktivní příběh, opírala se o zážitky skutečných řeckých uprchlíků, které zaznamenala v rámci projektu Paměť národa.
Mínusem pro mě byl jednoduchý vypravěčský styl a spíše zkratkovité převyprávění pohnutých příběhů.