Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537156/bmid_az-uvidis-more-662a5b44149c6.png
5
1479
1479
Poutavé vyprávění o nelehkých osudech řeckých uprchlíků mezi námi v druhé polovině minulého století. Kniha vypovídá o historii Řecka, o občanské válce, která zemi rozdělila, a o minulosti řecké komunity u nás.V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala...... celý text
Přidat komentář
Děj je moc pěkný. Jen jsem si nemohla zvyknout na styl psaní. Autorka je novinářka a kniha mi přijde jako bych četla noviny na pokračování.
Nedávno jsem se vrátila z poznávacího zajezdu po Řecku. Potkali jsme i několik Řeků mluvících krásnou češtinou, kteří říkali, že se u nás narodili.Uvědomila jsem si, že jsem na základní i střední škole měla řecké spolužáky a že jsem se vlastně nikdy nedozvěděla, odkud a proč k nám přišli. Učili jsme se o starověkém Řecku, ale o novějších dějinách se nemluvilo. To vše mě přimělo k tomu, že jsem tuto knihu, kterou jsem už nějakou dobu měla ve čtečce, otevřela. A nelituji toho. Získala jsem spoustu zajímavých informací o řecké komunitě a o životě v obou zemích. Též to ve mně vyvolalo touhu znovu navštívit Řecko.
.
Za mě velká spokojenost..čtivé zajímavé spousty informací, které nejsou zas tak dávné a fascinuje mě, kolik tady asi muselo zůstat Řeků. Zajímavé úhly pohledů a víme, že ta doba nebyla vůbec lehká natož pro přistěhovalce.
Dnes jsem dojedla Dolmades, na které jsem během čtení dostala neodolatelnou chuť. Skvělé je, že už v současnosti jdou koupit i u nás v česku. Rozhodně ve mě kniha vyvolala touhu po řeckých chutích a vůních. Mám ráda tento typ beletrie, kde se dozvídám o (pro mě) méně známých historických událostech, a i když vnímám nedostatky ve stylu vyprávění, určitě stojí za přečtení.
Opět další téma, které je v dnešní době téměř neznámé. A přitom je to součást našich dějin! A ne tak dávných. Opravdu hodně zajímavé. I když je příběh podán opravdu románově, vůbec to není na škodu. Vždyť, pokud by byl cíl jen lehce zaujmout pár čtenářů, tak už byl dávno splněn. 93% hodnocení, přes 200 komentářů, to už něco značí. Ale hlavně, kdo z nás co jsme si knihu přečetli negoogloval hesla "Řečtí emigranti v ČSSR" a nebo nevyhledal Paměť národa? Za mě tedy úkol splněn a ještě k tomu skvělé počtení. Budete mi chybět Sotirie a Koulo Jordanidu.
Nemohu sdílet spokojenost s ostatními čtenáři. Příběh stěží sympatických protagonistů je spíše podprůměrný a nebýt jednoznačně nejlepší první třetiny, kdy se ještě děj ještě hýbal kupředu, a střípků řeckých reálií, smazala bych i tu třetí hvězdičku. Mrzí mě to, těšila jsem se. Já ovšem potřebuji být součástí vyprávění, nejen nezaujatým pozorovatelem, což se tu autorce prostě nedařilo.
První jsem četla Ty chladné oči, obě knihy se mi líbily. Jen mi trochu vadila opakující se absence mateřské lásky.
Jinak úžasné příběhy, člověk se dozvěděl spoustu nových věcí.
Nejvíc mě nadchl popis Řecka, úplně se v té krásné atmosféře a u krásného moře vidím.
Novinářku S. Wilkovou jsem znala především z jejiho působení v denním tisku a reputaci si rozhodně touto knihou nepokazila. Naopak. O řecké komunitě na severní Moravě jsem věděla velmi málo až skoro nic. Autorce tak patří dík za dovzdělání navíc velmi čtivou formou. Doporučuji!
A tohle je prvotina? Klobouk dolů! Za to dávám 5 hvězd. Od začátku velmi čtivá kniha, historie vcelku neznámá, krásně vystižené postavy, ale snad nejvíc mě zaujal popis obou zemí. Úplně vidím tu módu té doby, poloprázdné obchody, Tuzex, to počasí, sídliště, ale na konci to Řecko! Hned jsem dostala chuť se tam opět zajet podívat. Příběh je opravdu obsáhlý, doba perfektně vystižená a stejně tak charakter obou národů. Poslouchala jsem výborně načtenou audioknihu a vím, že se do ní pustím znovu. Neváhejte ani vy.
Jméno Scarlett Wilkové je mi známo z novin, ale až s touto knihou jsem zjistila, že se paní autorka také intenzivně projektu Paměť národa, z jehož příběhů i čerpá v této knize. Což pro mne bylo příslibem toho, že příběhy postav budou založené na autentických událostech a že to dozajista mohu do nějaké míry brát i vážně jako náhled do dějin posledních cca 60-70 let. A to mi kniha vlastně i dala.
Přiznám se, že o osudu Řeků usídlených v Čechách/Československu jsem vlastně nic nevěděla, ani o strastech, kterými si Řecko prošlo po ukončení 2. světové války. Jsem moc ráda, že jsem se o tom mohla, byť zprostředkovaně skrze beletrii, něco dozvědět.
Myslím, že si většina z nás ani neumí představit, jaké to pro lidi musí být projít si zkušenostmi občanské války a dostat se do země, kde je sice relativně bezpečno, ale kde nikoho neznáte, kde o dané zemi nevíte zhola nic, neumíte příslušnou řeč a ani psaná forma řeči vám nic neříká, když se v češtině místo řecké alfabety používá latinka.
V tom je podle mne kniha silná. Aspoň pro mne to tak bylo. Příběh pode mne nenásilně ponouká k určité empatii a otevřenosti vůči lidem, kteří se dostanou do podobné situace. Člověk nemusí asi nutně pomáhat materiálně, pokud nemá prostor či prostředky. Ale aspoň nechat ty lidi volně dýchat, nebýt zlý, neházet klacky pod nohy a naopak projevit solidárnost a empatii. A třeba se vedle toho snažit zamyslet nad tím, čím si ti lidé procházejí. Nevím, možná jsem v té knize nacházela něco, co tam není. Ale tohle jsem si z tohoto příběhu prostě odnesla. Ani nemusíte ve svém životě potkat nějakého emigranta. Stačí se zamyslet nad tím, že nikdy nevíte, čím si kdo ve svém životě prochází, a tak není možná od věci čas od času zapracovat na své empatii a soucitu k lidem okolo sebe.
Pravda, v některých místech se mi kniha nečetla úplně snadno, proto také nehodnotím 5 hvězdami, ale jen 4. Občas jsem měla pocit, že jsem se zadrhla - možná trochu kostrbatost? Nevím, neumím to asi plně vysvětlit. Ale faktem je, že občas jsem se prostě v některých pasážích na způsobu psaní zasekla. Nicméně obsahově to je velmi zajímavé dílo, které má čtenářům co předat a já určitě mohu doporučit.
"Koho by to taky mělo zajímat? Vždyť už nyní mnozí jejich potomci žijí tak, že nikdo netuší, že pocházejí z Řecka." Mě to zajímalo a hodně. O téhle části našich dějin jsem neměla nejmenší tušení a je to další díl do skládačky zvrácené doby, kdy rovnost a svoboda znamenali bohužel něco úplně jiného. Pozoruhodná sága o generaci Řeckých uprchlíků, kteří přišli a domov a rodiny a museli zkusit začít znovu v zemi, která se jim snažila vysvětlit, co je dobré a kdo je zlý....Líbil se mi styl vyprávění, který bral život, tak jak šel. Bez zbytečných gest a patosu a díky tomu, tak opravdicky.
"O svobodu? To slovo mi ani neříkej. Já přišla o domov, rodiče, o vlast, protože někteří lidé pořád mleli něco o svobodě."
Som veľmi rada, že sa mi táto kniha dostala do rúk. Žijem v oblasti, kde dodnes bývajú potomkovia gréckych prisťahovalcov a vlastne som sa nikdy s nikým nebavila o osudoch ich rodín. Len svokra mi vyprávala, ako v bytovke za plotom ich domu žili kedysi celé rodiny Grékov, ženy pracovali s nimi v textilke, ale napriek tomu sa miestni s nimi takmer vôbec nestýkali. Bolo to presne, ako opisuje autorka. Mnohí starší sa odmietali učiť češtinu a mladým zakazovali družiť sa príliš s Čechmi s nádejeplnou vidinou, že veď čoskoro sa vrátia domov. Život však prináša vlastné zápletky. Už chápem, prečo v našom malom meste na severe Moravy stojí taký pekný pravoslávny kostol. A tento rok isto musím zájsť na tanečný grécky večer, ktorý tu miestna grécka komunita stále každý rok poriada.
Tuhle větu z názvu Češi znají, ale ani pro Řeky není neznámá....
Řecká občanská válka není proslulá, snad jen Moraváci vědí o něco více díky řecké komunitě v Krnově či Ostravě. V tomto ohledu mne vytáčelo označení místa jako "obec v Jeseníkách". A co teprve obšírné popisy (recenze tady uvádí strohost, což nechápu) a hlavně opakující se vysvětlení (kdo, kde, kdy) snad u každé postavy - autorka si asi myslela, že čtenář po pár stranách postavu zapomene... Mít o sto stran méně by knize prospělo. Postavy - charakter Sotirie byl o dost lepší než Kouly, jejich rozdílnost však lépe odhalila možné osudy malých dětí vykořeněných do země bez jakékoliv vazby. Originální debut.
Scarlett Wilkovou znám z její novinářské kariéry, hlavně z jejich výborných reportáží a rozhovorů pro Magazín MFD. Je skvělé, že své letité zkušenosti dokázala nyní využít při psaní knih.
Za knížkou Až uvidíš moře se musí skrývat spousta rešeršní práce, protože příběhy řeckých uprchlíků, žijících v Krnově, Ostravě a na Jesenicku jsou podloženy realitou, o které mnozí vůbec nic nevědí. Stejně tak o podmínkách a nedávné situaci v Řecku. Je vidět, že SW je svým založením novinářka, která si na získání podkladů pro knihu dala hodně záležet. A myslím, že se to vyplatilo. I když jí někteří asi budou vytýkat strohý novinářský styl, vůbec to nevadí. Naopak, tragické osudy českých Řeků i jejich přátel tak vyznívají mnohem plastičtěji a syrověji.
Pro mne skvělá kniha, kterou mohu doporučit.
Velmi zajímavé téma řeckých uprchlíků před občanskou válkou v Řecku v r. 1948, kdy se jich mnoho dostalo do Československa, kde našli druhý domov.
Ostrava a okolí a hlavně Krnov, kde je dosud jejich velká komunita je mi známa, navštívila jsem i nádhená místa v Řecku, proto mě tato , i když velice stroze napsaná kniha, uchvátila. Je napsána po desetiletích od r. 1948 až po rok 2018. Hlavní hrinka Sotiria a její kamarádka Koula se v deseti letech dostanou do , pro ně, odlišné, smutné země, kde má být jejich domov. Na nich a ostatních je přesně popsáno, jak zde vyrůstali, dospívali, ale také, jak se sžívali s jinou kulturou, zvyky a obyčeji a hlavně kuchyní, která je tak odlišná. Nejhorší je asi pro dospělé jazyková bariéra, děti to vnímají trochu jinak. Neopomenutelná je zde i politika, která , třeba v nevinné větě může uškodit a pak jsou zde výčitky třeba na celý život. Rok 1989, kolik z nich si položilo otázku, aby to nebylo tak, jak oni zažili.
- Jejich srdce je řecké, ale domov už každý z nich vnímá jinak. Někomu stačí vzpomínat, někdo se zajede podívat a někteří možná najdou odvahu se vrátit a zkusit v životě pokračovat nebo " jen zemřít", ale tam, kde jsem se narodil.
Výborné téma, zajímavé a pěkně napsané. Příběh Řeků, kteří za občanské války v Řecku po 2.světové válce utekli do zemí východního bloku. Nový život v cizí zemi, stesk po domově, naděje na návrat. Přečteno jedním dechem.
Výborné počtení, které čtenáři rozšiřuje obzory. Autorka zpracovala na osudech několika postav dlouhé období života řeckých spoluobyvatel na našem území. Jejich zážitky po občanské válce v Řecku a po jejich útěku do Československa krásně vykreslují tehdejší dobu komunistické šedi, udavačství a bezvýchodnosti. Autorčin strohý jazyk jakoby imitoval naučnou literaturu, ale živost prožitků řeckých protagonistů, jejich vnitřní svět i zjevná odlišnost jsou skvělým protipólem strohosti. Líbilo se mi střídání vyprávění postav, prolínání jejich životů i téměř závěrečný kontrast šedi Československa a barevnosti Řecka.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Krásný příběh o osudech řeckých uprchlíků v Československu v průběhu více než 50 let. Věděla jsem, že tady nějací byli, ale nic podrobnějšího takže jsem četla jedním dechem.
Přišli sem z občanské války v Řecku v roce 1948, kdy u nás zrovna proběhl komunistický převrat takže ačkoli zde byli v bezpečí a relativním dostatku, na vlastní kůži zažívali tehdejší šeď a mnohdy se i proti své vůli stávali součástí nesvobodné a udavačské politiky.
Hlavními hrdinkami jsou přítelkyně Sotiria a Koula, které do Československa přijdou jako opuštěné děti. Zatímco Sotiria vyroste ve svéhlavou krasavici, která se naučí výborně šít a navrhovat šaty, Koula je proti ní nehezká, nikdy nedá najevo svůj názor, na rozdíl od Sotirie nenajde rodiče, ale jejich životy se stále proplétají.
Sledujeme i osudy dalších uprchlíků a jak pro ně bylo těžké být rozumem v Československu a srdcem v Řecku a dokonce ani návraty do rodné země nebyly pro všechny idylické - místní už na ně hleděli podezřívavě...
Ale těch informací je tam opravdu spousta, rozhodně se řadím k nadšeným čtenářům a doporučuji přečíst.