Cejch
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539094/bmid_cejch.jpg
5
291
291
Krušnohorský hřeben býval kdysi eldorádem hledačů vzácných kovů, jenže s rozvojem novověku zavládla v zapadlé štaci na pomezí dvou národů bída. Rod Jakoba Schmelzera, který se tu usadil už v 15. století, proto zkusil sedlačit, knoflíkařit, posílat kluky do fabrik a holky do šití, občas i něco propašovat. A přece by se při veškeré smůle tohoto drsně ocejchovaného koutu k žití nevzdal. Po zádech zaťatého, leč přičinlivého rodu z obce Bach slušný kus cesty od Vejprt se však tak jako po hřbetech ostatních vesničanů projdou obě světové války a nevraživosti, kvůli nimž se Češi s Němci mydlili už jako mládenci na tancovačkách. I kdyby se je příchozí z vnitrozemí – třeba osvícený Jan Koudela a poté jeho syn Josef – snažili vlastním příkladem smířit sebevíc, nemají šanci. Iracionální nenávist je živená shora nejdřív z Hitlerova Reichu, pak na oplátku z Prahy, a tak po roce 1945 zplundrované západní pohraničí nevstane ze stavu klinické smrti…... celý text
Přidat komentář
Knihy o Němcích a odsunu si pečlivě vybírám...Nejprve jsem se podivila nad stylem psaní, hlavou mi proběhlo, proč tak vysoké hodnocení na Databázi knih....A pak mě ta dlouhatánská souvětí naprosto uchvátila. Autor vás jednoduše vtáhne do svého příběhu....Každý z nás přece aspoň jednou v životě potkal nějakého "hajzla" a zatoužil v skrytu duše po pomstě.
Autor pro napsání této knihy použil velice osobitý styl dlouhých souvětí. Zkratkovitý popis a vlastně zcela chybějící přímé řeči celý dojem z knihy jen podtrhují.
Prvních 60 stran jsem zvažoval, jestli budu číst dále, pak mě však kniha a děj v ní zaujaly a pustil jsem se do toho s větší chutí.
Zajímavé téma, dobře zpracované, trochu neobvyklý styl psaní, ale zvykl jsem si.
Autora si dám do Oblíbených, časem si přečtu jeho další knihy. Kdysi dávno jsem už četl Proč bychom se netopili, takže i to si časem zopakuji.
Byl to velmi zajímavý a zase takový jiný pohled na problematiku Sudet z jiné strany než jsme zvyklí..očima Němců. Velmi mě zajímal ten proces jejich naštvání, pocitu pokoření a postupného nadšení pro vůdce a jeho vizi světa. Knihu doporučuji, mě osobně rozšířila obzory.
"Ztichla, protože jí nic jiného nezbývalo, nic jim nezbylo, ani tomu kraji, ani tomu světu, než začít znova, jestli mají naplnit své plahočení tím, čím naplněno býti má."
Nádherný příběh o německých horalech usazených od prvních generací na české straně drsných Krušných hor. Autor čtivě popisuje násilnosti války a poválečný odsun, chmurný návrat poté, co opuštěnou vesnici pohltí les. S rodem Schmelzerů se táhne cejch určité rodové viny, s níž se v různých generacích neustále střetávají s rodem Vogelů.
Historické události ale nakonec zamávají se všemi stejně, smyšlená vesnice Bach je v knize jedna z těch zaniklých vesnic, kterou komunisté zlikvidovali.
Doporučuji k přečtení a dávám víc než 5 hvězd.
Bohužel, ani za těch 300 stran jsem si nezvykla na styl psaní. Pro mě moc příkré, neosobní (a není to jen absencí přímé řeči), k žádné z postav jsem si nevytvořila vztah. Škoda, přitom téma Sudet mě zajímá. Dvě hvězdy dávám alespoň za autorovu nestrannost a nadhled.
...teď se karta vobrátila,teď budete zase trpět vy,řičel vítězně, jako by právě v tom ping-pongu utrpení spočivalo základní tajemství vývoje lidstva.
Nádherné, smutné.
Vynikající!
Tahle kniha je tak skvělá, až člověk ztrácí slova..
Putujeme časem s rodem jež se nachází v tehdy takřka zapomenutém kraji.. V horách, v Sudetech... Prožíváme s nimi jejich osudy, radosti i utrpení, někdy až prokletí, které se celým rodem táhne..
Je to vymyšlený příběh, román, který na čtenáře působí jako pravý a nefalšovaný ,,životopis,, jednoho rodu v Krušných horách.
Je to opravdu skvěle napsaná kniha, od které se člověk těžko odtrhává..
Vřele všem doporučuji.
smutná kniha o nešťastné době, plná beznaděje - přesto je výborná a zdaleka kvalitou převyšuje všechny Šmídovy humorné knihy dohromady;
Nádherná kniha, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Skoro se bojím otevřít autorovy jiné knihy (= ty humorné), abych si pocit z něj nezkazila.
Zvláštním stylem napsaná knížka se zabývá velice aktuálním tématem - vztahy mezi odlišnými národy osídlující stejné území. Lidé se snaží žít svým vlastním životem a najednou jsou z něj vytrženi a je jim vnucováno něco zcela jiného novými- měnícími se vrchnostmi. A je úplně jedno, která vrchnost vše započne - odnesou to vždy ti nevinní. Nevinní na obou stranách!
Vynikající kniha, která mi ukázala, že jsem Zdeňka Šmída měla chybně zařazeného pouze ve škatulce humor.
Je to hutné, zhutnělé - styl, který jiní autoři používají, když potřebují stylem medailonku rychle představit nějakou postavu, zde opanuje celou knihu. Žádná přímá řeč, žádná zpomalení, kola dějin se točí dál. To na první pohled působí tíživě, ale po pár stranách zjistíte, že vlastně nemáte čas příliš s hrdiny prožívat všechny ty křivdy a útrapy, protože se na vás (na ně) valí další události. A to vás paradoxně přivede k sebezáchovnému nadhledu a možná i klidu z poznání, že jsme jen zrnka písku a že i naše vlastní dnešní útrapy se přes nás dřív nebo později převalí a bude líp. (Nebo hůř, každopádně jinak). Pan Šmíd umí. Protože v tomto sprintu vypráví jakoby s odtažitou lehkostí, ale vy za tím cítíte hloubku, pochopení a soucit a taky moudrého autora, který to všechno mistrovsky poskládal.
Rozhodně doporučuji.
---
"Stál kus dál a kus výš od chalup Bachu rozběhlých po lukách jako ovce, co spolu nemluví."
---
"Po celou dobu tu žily staleté rody jiných nebožáků (...), které vyhnaly původní obyvatelstvo. (A to obyvatelstvo samozřejmě taky nebylo původní, to se vždycky jen tak říká, vždyť oni rovněž vyhnali všechny, co tam žili dřív, a porozbíjeli jim lebky, ale ti porozbíjení, když ještě měli lebky v pořádku, vyhnali zas jiné nešťastníky, co tu byli před nimi a taky měli lecos na svědomí, takže co bychom je litovali, všichni mají, co jim patří, až na ty poslední, to je jasné. Ale však ona to matka historie časem srovná.)"
Autor dovedl v mistrovské zkratce zaznamenat dějiny jednoho kraje a jeho obyvatel. Chvilku jsem si musela zvykat na styl, jakým je kniha napsána, ale pak jsem si ho užívala a myslím, že i díky tomu nemusela být v knize o zhruba dvou set stranách ani řádka navíc, a přesto bylo skvěle zachyceno období od raného osidlování až do nedávné současnosti. A i díky této „zkratce“ si člověk uvědomil, že jsme skutečně jen malými figurkami, které se mohou snažit žít svůj vysněný život, ale nakonec jsme stejně semleti „velkými“ dějinami (a kdo říká že ne, tak ať se ohlédne za posledním rokem….). Až budu číst tuhle knihu znovu, tak si vezmu k ruce tužku a budu si kreslit propletence českoněmeckých ( a také benátských) rodokmenů. A budu na ní myslet vždy, když se budu toulat naším krajem, který má podobný osud a není v něm slyšet štěkot psů a kdákání slepic…
„Pravda je hezká věc, řekl Jan Koudela smutně, ale ten průser, co po pravdě následuje, za ni často nestojí, obávám se synu, že jsi blbec. To je teď svět, řekl dědeček, ono to dřív nebývalo lepší, ale lidi se aspoň víc styděli.“
Kniha Cejch je unikátne literárne dielo nielen z pohľadu formy jeho spracovania, ako baladického románu, ale hlavne svojím obsahom zameraným na narodnostnú neznášanlivosť, ktorá je stále aktuálna aj v súčasnosti.
Zdeněk Šmíd to krásne zdokumentoval vo svojom diele, kde zachytil život a spolunažívanie niekoľkých generácii v jednej oblasti česko-nemeckého pohraničia.
Kniha sa mi čítala veľmi dobre nielen vďaka krásnym opisom jednoduchého dedinského života alebo nádhernej prírody, ale hlavne kvôli prepracovaným charakterom všetkých postáv, ktoré vyznievali veľmi realistický. Obdivujem i autorov nadhľad, kde si udržal svoju nestrannosť.
Nadčasovosť tohto diela spočíva v tom, že krivda, konflikt, nespravodlivosť alebo predsudky trápia od nepamäti všetky generácie národov, a vždy z toho vzídu morálne silný jedinci s pevným charakterom, alebo "prezliekáči kabátov", z ktorých príležitosť vždy urobí zlodejov.
Román o soužití Čechů a Němců v Krušnohoří během několika desítek let. Autora znám z humorných knih vodácké serie, tato kniha pro mne byla velkým překvapením. Zpočátku jsem měla trochu problém se začíst, ale brzy se to zlomilo a skvěle vystavěný příběh rodin jsem si užila. Téma odsunu Němců je zde i přes absenci přímé řeči velmi dobře zpracován.
Geniální nápad hoden románu,který autor,bohužel,nevyužil.Škoda,ale i tak-velmi pěkné čtení.
Rodokmen jedné krušnohorské oblasti. Jak šel čas a život v "krušných" horách a jejich vliv na chování lidí. Poutavě sepsaný časosběrný příběh několika generací rodin. Češi versus Němci a naopak...
Je to už mnoho let, kdy jsem tuto knihu četl a stále na ni musím myslet. Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Téma soužití Čechů a Němců, Sudety, osudy těchto lidí, jejich nelehký život za 1. republiky a poblouznění Hitlerem a Henleinem, k tomu se budu vracet stále, pokud se budou stále o tomto tématu knihy psát. Za mě absolutní špička, sedí mi autorův styl v této knize, i když mimo Miss Porty a Proč bychom se netopili, jsem od něho nic nedočetl, protože mě to nebavilo. Tato kniha je jiná, vymyká se z jeho ostatních knih. Škoda, že se dá dát jen 5 hvězd.
Moje nejoblíbenější Šmídova knížka (vedle Miss Porta). Román z krásného prostředí, sic často neveselého. Líbí se mi ta časosběrnost a prostor. Jakoby to člověk měl před očima.
Dny, roky, staletí okolo proletí...
Knoflíček z perleti pohřbila hlína...
Zanikla ves, je nad ní les...
Čí je to vina?
Dřina a bída, bída a dřina.
Žádné dítě už tady nevyzvídá.
Jenom starý muž zavzpomíná...
U rozbitého stolu už neposnídá.
Zmizeli lidé, zanikla ves.
Život jde dál. Neštěkne pes.
Knihu jsem dočetla do poloviny. Pro mě byl rušivý spisovatelův způsob psaní, ale to se dá překonat. Je to ale velmi složité téma, velmi diskutabilní, a v dnešní době se takovým těžkým záležitostem vyhýbám. Dost, že je jich plno ve skutečnosti, bohužel, nechci je prožívat ještě v knihách.
Přesto knihu ohodnotím, protože i těch přečtených 50% už o ní hodně vypovídá.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) Krušné hory, Krušnohoří česko-německé vztahy sudetští Němci Sudety pohraničí vysídlení Němců Češi a Němci osidlování pohraničí
Cejch je to nejlepší, co jsem v poslední době přečetla. Krušnohoří je hodně specifické, ta historie je tam stále vidět a cítit.