Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547060/bmid_cesta-k-nesvobode.jpg
4
350
350
Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství.
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2020
,
Bookmedia
Originální název:
The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America, 2018
Interpreti: Jiří Dvořák
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha zvláště v době, kdy činy Ruska ve vztahu k Evropě a USA sleduje celý svět více než detailně.
"Na to aby Putin ovládal Rusov, ich nepotrebuje presvedčiť, že jeho vláda je tá najlepšia. Jemu stačí ak ich presvedčí, že Západ je oveľa horší."
V audioverzi s Jiřím Dvořákem se poslouchá kniha velmi příjemně. Snyderovi postřehy jsou přesné a analýza hluboká. Škoda, že nepočkal s vydáním knihy na Putina, než začne další fázi války. Ale předpokládám, že o válce na Ukrajině vyjde zase něco dalšího, podobně komplexního ale čtivého jako Cesta k nesvobodě, možná druhý díl? Každopádně díky této knize mohou čtenáři pochopit aktuální motivy i historické důvody konfliktu na Ukrajině, což je cenná informace, která nám může pomoci tento konflikt eventuálně pomoci řešit, nebo minimálně alespoň zaujmout nějaký informovaný postoj.
Jako předehra k současným událostem je to ideální, protože to rozebírá už letitou eskalaci. Já do toho upřímně nevidím a nechci ani mít stanovisko v něčem tak komplexním, kde závisí třeba i na tom, odkud pocházíte, což absolutně ihned mění perspektivu. Svět není místo, kde žijeme všichni v jakési univerzální rovnosti, ale v mezích, které jsme rozhodli vzájemně vůči sobě tolerovat, respektovat, navzájem a pro jistý profit. Obdobně můžete přemýšlet o svých vlastních osobních vztazích. Naše vlastní, západně orientovaná, demokracie zkresluje. V tomhle ohledu mě asi nejvíc zaujala část o tom, z čeho vychází západní myšlení a z čeho východní, nebo řekněme, zde (protože 90% knihy je koneckonců o Rusku, o USA a Evropě příliš ne) ruské myšlení podle Putina, ovlivněného filozofem Ivanem Iljinem - je snadné pojmout určitou vizi světa a tuhle vizi se pak snažit implementovat, když v ni věříme. Snyder nepůsobí orientovaně, jako spousta západních komiků, což jeho texty činí přístupnější, objektivnější, ale to může být jen zdánlivé, pořád je to pohled jednoho člověka. Jestli mě něco tenhle probíhající konflikt naučil, tak je to: zpochybňovat média, být skeptičtější vůči tomu, co čtu a co vlastně doopravdy vidím, dívat se na to i z druhé strany, nepřijímat slepě titulky, nepojídat propagandu a věřte, že ta jde ze všech stran. Je snadné uspořádat lov na žraloky, coby zabijáky oceánů, když jediný způsob, jak člověk spatřil žraloky je, že si pustil 'Čelisti' od Spielberga. Snažte se jít hlouběji, dívat se za to, co je vám prezentováno.
Cestu k nesvobodě vydal Timothy Snyder v roce 2018, dějově končí někde kolem volby Donalda Trumpa prezidentem (2017).
Ačkoli jsem se na ní těšil, napoprvé jsem ji odložil (rozuměj – v komínku rozečtených knih na nočním stolku se propadala stále hlouběji), protože jsem si z nějakého důvodu usmyslel, že kniha bude především o volbě Donalda Trumpa a ona byla hlavně o … Ukrajině.
S vypuknuvší válkou jsem si na ni zase vzpomněl a tentokrát se od ní již neodtrhl.
I po 10 měsících trvání války, a tedy poté, co potenciální čtenář přečetl desítky, stovky, možná i tisíce stran o Ukrajině, má Snyder touto knihou co říct. Přispěje k pochopení Ruské agrese, bez ohledu na to, že v době vydání mohl sotva kdo s určitostí tvrdit, jak se Rusko po anexi Krymu zachová a zda a kdy válka vypukne. Nenechte se odradit tím, že jedna z nejdůležitějších knih o válce na Ukrajině vyšla před únorem 2021.
„Všechny bitvy, které kdy Rusko svedlo, byly obrannými záležitosti. Rusko je podle Iljina trvalou obětí evropské kontinentální blokády. Ruský národ od svého završeného obratu ke křesťanství počítá skoro 1000 let historického utrpení. Rusko nikdy nečiní nic zlého. Vždy je jen obětí křivd…“ Ruská elita vždy lhala – sobě, světu, o tom co dělá i o svých dějinách.
Snyder odhaluje, spojuje, analyzuje, dedukuje… Jeho logické konstrukty objasňující roli a působení Ruska v prostoru Evropy, viděnou z pohledu ruských megalomanů bez koloniálního dědictví coby Eurasii, je břitké, ohavné, ale smysluplné. Kolikrát jsem ve svém blízkém okolí narazila na demagogické narativy ohledně Ukrajiny, její ne/samostatnosti, Majdanu a roli západu a Evropy v jeho vyvolání. Tohle je těžko stravitelné sousto i pro samostatně a logicky smýšlejícího člověka. Jsem zvědavá, co napíše Snyder o právě probíhající ruské agresi na Ukrajině. To bude teprve sousto, kterým se ruská nenasytná velemoc sice neudusí, ale určitě mu uvízne v krku jako rybí kost. Ale to jsem už někde jinde. Jenže ono to k současnému vývoji naprosto přesně směřovalo a Snyder se z tohoto pohledu jeví jako jedinečný vizionář, neb svým dílem zcela osvětluje stávající rusko-ukrajinský vývoj. Kéž bychom více mysleli vlastním rozumem a nenechali se oblbovat ruskými lžemi. Co ještě bude muset Rusku projít, abychom prohlédli? Snyder ale například nezapomíná ani na Trumpa, který spolehlivě uvízl v ruské propagační síti ze zlatého špagátu. Jednoduše aplaus!
„Ruská bezzákonnost je vlastenecká ctnost.“
Píše se rok 2022 a vize knihy se zhmotňují, Ukrajina bojuje za svobodu a jen (pozdní, ale aspoň nějaká) cílevědomá snaha Západu a nezdolnost obránců stojí v cestě jejímu porobení. Zásadní knížka pro ty, kteří potřebují pochopit historické pozadí událostí, které se dějí nyní. A ještě důležitější pro ty, kteří nám tu deklamují o míru, o svobodě a při tom mávají ruskými vlajkami a velebí Putina. Ale ti by to asi nepobrali. Kniha je velmi srozumitelná (naposlouchal jsem si ji v audioverzi), věcně shrnuje fakta, dává je do širších souvislostí, a člověk jen žasne, jaká stvůra to na východ od Ukrajiny vyrostla, co ji živí a koho hodlá pozřít. Je hrozivé, jak snadné je zmanipulovat masu, veřejné mínění, politiky. Některé pasáže jsem si pouštěl vícekrát. Povinná četba žáků středních škol, úžasný podklad k diskusi. A knihu chci v papíru, budu si tam hodně podtrhávat.
Tato kniha mě bolela. Fakta o lži, manipulaci, zneužívání, korupci, vyhrožování, nenávisti a všech lidských obětech padnoucích za oběť bezohlednému snu tyranů člověka nasírají a vhání do duše neklid - podnětný neklid.
Knihu jsem si půjčil od Karla, který ji zfoukl za tři dny. Já jsem podstatně pomalejší čtenář. Navíc nezbytná výbava ke čtení Snyderových knih jsou tužka na poznámky a telefon s připojením k internetu pro dohledávání souvislostí. Po přečtení padesáti stránek bylo jasno, že kniha s enormním množstvím čerstvě vepsaných poznámek, podtrhaná na každé druhé straně, se zabydlí u nás v knihovně a Karlovi budu muset koupit knihu novou, voňavou.
Kniha byla vydána v roce 2018, ale s otevřeným vpádem ruských okupačních vojsk na Ukrajinu v roce 2022 je definitivně potvrzena její platnost. Děsivé, tragické a smutné informace, které na nás dennodenně tryskají ze všech médií jsou jakoby pouze logickým vyústěním Snyderovy knihy. Smutný, na druhou stranu ideální čas pro čtení historické literatury faktu, díky které dochází ke křížení informací plynoucích z éteru s knižními fakty, které jsou zde důsledně ozdrojované – seznam zdrojů a poznámky k textu zabírají úctyhodných posledních sedmdesát stran knihy.
Snyder poctivě prošlapává cestičku historickými kontexty napříč kontinenty. Provází historického a politického lajka za ruku a ukazuje věci ukryté za politickým děním doby nedávné, z paměti ještě nevyvanulé. To že v knize dojde i na zmínku o Zemanovi a jeho vazbách na Rusko už ani nepřekvapí. Zmínka pouze potvrzuje Snyderovu schopnost důsledně nacházet důkazy o ruském loutkoherectví také v naší bezprostřední blízkosti.
Je to sice jen esejistická záležitost, založena na studiu jiných, ale je skvěle vyprávěná a skvěle vyargumentovaná.
mali by to dat ako povinnu literaturu dejepisu strednych skol aby sa este stihlo vsiaknut do prvych volicov o com idu rozhodovat vo svojich prvych volbach a dalej
Táto kniha ma v mnohom obohatila. Je len škoda, že nie je viac zrozumiteľná, niekedy stručnejšia a jednoduchšia. Ten, kto sa dostane cez filozofický úvod, bude odmenený detailnými historickými pohľadmi na to, čo spôsobilo obrat Putinovej politiky smerom k vojne na Ukrajine. Tieto historické fakty sú síce komentované subjektivizmom autora, no zároveň nechávajú dosť priestoru na vlastné prežitie podávaných informácií a utvorenie vlastného názoru. Ak by bola kniha menej popretkávaná filozofickými odbočkami, bola by atraktívnejšia a jej myšlienky by sa ľahšie šírili aj v publiku, ktoré je odchované na instantných informáciách sociálnych médií. Pre menej sterilné priblíženie konfliktu na Donbase odporúčam knihu Donbas: svadobný apartmán v hoteli vojna.
Perfektní objasnění psychologie současného Ruska a jeho působení na Trumpa. S některými věcmi ale nesouhlasím - např. s jeho názorem, že bez Evropské unie nemůžou evropské státy fungovat.
To je Snyder, jak ho znám a jak ho mám rád: nekompromisní a označující věci pravými jmény. Snyder je takovým barometrem demokracie, protože umí identifikovat drobné změny „tlaku“ ve společnosti a jejích elitách. Jeho styl je však mnohdy jeho nevýhodou, protože oponenti jej obviňují ze zjednodušování a neochoty hledat „pravé příčiny“.
Vývoj letošního roku jednoznačně ukazuje, že Snyder, jenž tuto knihu věnoval imperiálním choutkám Ruska a zejména Putina, popisoval realitu a oprávněně poukazoval na vědomou neochotu Západu problémy popsat a včas řešit.
Pasáže věnované střetu idejí na internetu a tzv. hybridní válce se od února ukazují relevantnější než kdykoliv předtím (koneckonců i tyhle stránky jsou bez ustání polem pro „střet idejí“).
Velmi oceňuji to, že autor rozebírá ideologické pozadí Putinova tažení za „Velkou Rus“ a proti „shnilému“ Západu, ačkoliv protagonisty eurasianismu, zejména Dugina, je v posledních měsících slyšet poměrně intenzívně. To je pro Snydera typické – jde o krok hlouběji než jiní a vynáší na světlo více matérie, která uvádí věci do kontextu.
Kniha vyšla snad jako varování, jež nebylo vyslyšeno. Přesto má i dnes svůj význam. Lze ji chápat jako příručku pro nakládání s informacemi týkajícími se konfliktu na Ukrajině a působení Ruska obecně a jejich interpretaci.
"Jestliže se Rusko není schopno stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnějšími Rusku."
Hned po úvodním prologu je znát, že knihu nenapsal žádný laik, nýbrž vysokoškolský profesor, zabývající se dlouhá léta historií. Toto dílo je opravdu perfektním průvodcem dějinami, jejich dopady na nynější mezinárodní a mezilidské vztahy, ekonomiku západu a východu i obecné dění kolem nás. Jsem vděčná autorovi za možnost poznat, prostřednictvím jednotlivých kapitol, především Rusko - pravdivě a bez jakékoli naivity či slitování.
Vypadá to, že mám nového oblíbeného autora. Už druhá naprosto dokonalá kniha od profesora Snydera. Myslel jsem si, že současné Rusko trochu chápu, ale nechápal jsem nic o tom, co se vládnoucím rusům skutečně honí hlavou kolem jejich mesianismu a pocitu nadřazenosti, dokud jsem si nepřečetl tuto knihu. Rozhodně úplně nový úhel pohledu, který by mě nenapadl. Oni tomu vážně věří? To je fakt šílený. To, že z jejich úhlu pohledu jsou oni ti dobří je vážně neskutečně paradoxní, zvlášť pro nás s naší historickou zkušeností. Pokud by bylo Rusko člověk, poslal bych ho na psychiatrické zkoumání a jsem si jistý, že by vyšla porucha osobnosti, paranoidní schizofrenie, abúzus alkoholu a mnoho dalšího a Rusko by rozhodně bylo několikrát soudně trestaný recidivista s obrovským problém se lhaním, přičemž svým lžím by samo věřílo. Rozhodně souhlasím s komentáří níže, tuto knihu bych dal do povinné četby.
Tak tohle tedy nejsou žádné pohádky ze Sputniku.
Práce profesora Snydera by měly být povinnou četbou každého politika. A samozřejmě i silně doporučenou pro každého obyvatele střední a východní Evropy. Pak bychom všichni vespolek nebyli tak nějak trapně liberálně-demokraticky zaskočeni.
Zaskočeni tím, že Rusové s osudovou samozřejmostí ve 21. století vedou skutečnou horkou válku proti sousední Ukrajině a s nevinným úsměvem zabíjejí každého, kdo jim přijde do cesty. Věděli bychom, že - ořezáno na holou podstatu věci - ruský fašista křičí "bijte fašisty!".
Dávám vysoké hodnocení a doporučení, ač mám ke knize výhrady.
Myslím, že kniha je skvěle a čtivě napsaná a velice zásadní, pokud se člověk chce orientovat v historickém a myšlenkovém kontextu mezinárodních vztahů mezi Ruskem a Západem (potažmo Ukrajinou).
Na druhou stranu - zdá se mi, že autor si taky trochu přibarvuje a někde ta kauzalita vývoje není úplně jasná. Autor akcentuje, že zásadní pro demokracii je společenská rovnost (což je samo o sobě dost socialistické přesvědčení a k rovnosti se nedostaneme, pokud nebudeme mít silnější stát - tedy méně svobody). Říká, že máme méně demokracie. Budiž - spíš bych řekla, že je demokracie teď trochu jiná, než jsme byli zvyklí. Vůbec se nikde nezamyslí, že mezera demokracie je právě v tom, že masu můžete zmanipulovat - toto je ale není s demokracií v rozporu, tohle je jejím inherentním nedostatkem. Že se zvyšuje nerovnost ve společnosti - s tím bych i souhlasila, ale bohužel je to částečně opět tím, že může mnoho vlivných lidí skrze silnější stát systém vysávat, nebo naopak minimálně obcházet, což slabší osoby nemohou (krásný příklad vidíme i v naší zemi v podobě Andreje Babiše). I celá ta představa, že někde existuje jasná pravda, kterou má zpravidla jen Západ, se mi nepozdává. Samozřejmě, že i Západ svoji propagandu trochu dělá a je třeba s tím počítat (a Ruskou stranu toto rozhodně nikdy nesmí omluvit).
Knihu tedy doporučuji, ale vnímám ji jen jako další a velice důležitý pohled na celospolečenskou situaci. Myslím, že geopolitika Ruska/Západu není jen o idejích, které autor předestírá, a vzniku Eurasie, ale vlivů bude mnohem více, které se v knize nevyskytují - třeba obchodní vztahy, často i předem nepromyšlené činy, které pak mají širší důsledky. Ale přečtěte si to - minimálně pro představu, jak může přemýšlet občan Ruska pod vlivem propagandy, je to skvělý.
„Jestliže se Rusko není schopno stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnější Rusku. Namísto aby Rusko své problémy řešilo, vyváží je.“
„Není jedno, zda mladí lidé vyjdou do ulic s cílem hájit svoji budoucnost, nebo zda přijíždějí v tancích, aby budoucnost rozbili.“
Jednoduše brilantní. Jestli si letos přečtete jen jednou něco z literatury faktu, ať je to tohle. Tuhle knihu by měli číst všichni, západní politici se svými iluzemi o rusku, ti středoevropští, kteří by chtěli být mostem mezi východem a západem (akorát že po mostě se šlape, jak říkal Jan Masaryk), moje máma i babička. A samozřejmě rusáci. Tahle kniha by měla být v každé knihovně. Timothy Snyder, profesor dějin střední a východní Evropy tamtéž, kterého je radost vidět přednášet ukrajinsky, polsky nebo německy (mimochodem díky té nezprostředkované znalosti ví, o čem mluví, neboli, jak říká: „Pokud neumíte rusky, nevíte, o co přicházíte.“) a kterého jsem měl tu čest potkat, když přebíral Havlovu Cenu VIZE 97, ten podle mě nejlepší historik současnosti ve své Cestě k nesvobodě předkládá velmi originální a provokativní analýzu současné politické situace.
Vysvětluje, jak Putin získal kontrolu nad ruskem; jak evropská integrace posílila pozice jednotlivých národů a že evropské země vlastně nikdy nebyly národními státy, přestože se pohádky „o moudrém národě“ vyučují ve školách; co se stane, když impéria padnou; jak jsou lidé manipulováni, aby se báli a nenáviděli druhé; jak povstane jeden člověk, který slíbí, že vše napraví, pokud k tomu dostane neomezenou moc; a jak se lež stává realitou, k níž se lidé upínají. Přináší strašně zajímavé nové koncepty, kterým říká „politika nevyhnutelnosti“ a „politika věčnosti“, „nehodnověrné popření“ nebo „strategický relativismus“, které všechny stojí za prostudování, stejně jako jeho pojem schizofašismus, jak říká té nové odrůdě fašismu, ve které skuteční fašisté nazývají své odpůrce fašisty, obviňují Židy z holocaustu a druhou světovou válku považují za argument pro další násilí a záminku k invazi. Zní to asi jako velmi suchopárné čtení, ale ujišťuju vás, že je to přesně naopak. Mimochodem věděli jste, že v roce 2014 rusové vpadli na Ukrajinu 24. února?
„V roce 1976 vydal Stephen King povídku ,Vím, co potřebuješ‘. Děj zachycuje námluvy jedné mladé ženy: uchází se o ni muž, který je schopen číst jí myšlenky - aniž by to ona sama tušila. Prostě se pokaždé zjeví s tím, co si právě přeje, počínaje jahodovou zmrzlinou k osvěžení ve studijní pauze. Postupně jí tak promění život a vybuduje u ní vůči sobě závislost, protože jí přináší to, co jí připadá, že v danou chvíli chce, aniž by se nad tím měla možnost zamyslet. Její nejlepší kamarádka pochopí, že se děje něco podivného, začne pátrat a zjistí, jaká je pravda. ,Tohle není láska,‘ varuje přítelkyni. ,To je znásilnění.‘ Internet funguje tak trochu podobně: mnohé o nás ví, ale v přímém kontaktu to nedává najevo. Zbavuje nás svobody tím, že v nás probouzí ty nejhorší atavistické pudy a staví je do služeb skrytých objednavatelů.
Rusko ani internet ze světa jistě nezmizí. Pro rozvoj demokracie by bylo prospěšné, aby občané byli podrobněji seznámeni s ruským počínáním a kdyby bylo i na internetu možné zachovat definici ,zpravodajství‘, ,žurnalistiky‘ a ,reportérství‘. V poslední instanci však demokracie závisí na občanech schopných rozlišit pravdu od toho, co jenom chtějí slyšet. Příčinou autoritářství není stav, kdy se k němu lidé začnou nepokrytě hlásit, nýbrž ztráta schopnosti rozlišovat mezi fakty a tužbami.“