Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547060/bmid_cesta-k-nesvobode.jpg
4
350
350
Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství.
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2020
,
Bookmedia
Originální název:
The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America, 2018
Interpreti: Jiří Dvořák
více info...
Přidat komentář
Nutná četba pro pochopení krize dnešní západní společnosti.
Snyder výborně popisuje zvrácené poměry v Rusku, ukrajinskou situaci a vzestup Donalda Trumpa.
Zásadní kniha. Jako obecně asi naivnímu člověku by mi ještě před pár lety přišla nejspíš neuvěřitelná. Dnes mi naopak přijde neuvěřitelné, jak přesně Snyder už tehdy popsal nástup autoritářského režimu v Rusku, jeho destruktivní zahraniční politiku ve stylu "není třeba se mít lépe, stačí když se ostatní budou mít hůř" a odhadl jeho pokračování mj. v dnešní válce na Ukrajině.
Autor velmi podrobně popisuje postupný rozklad společenské smlouvy o nástupnictví v Rusku i její ohrožování v USA a dalších zemích. A mně se zároveň trochu ulevovalo, že takto šílené to tu zatím stále nemáme, a zároveň jsem teď myslím dost zpozorněl, kdyby se to tu náhodou podobným směrem posouvalo výrazněji, jako se to aktuálně bohužel děje např. u našich východních sousedů.
Celkově je to depresivní a varovné čtení, musel jsem si dávat pauzy, abych to vstřebal. Ale taky katarzní, protože pomáhá v orientaci v současném světě plném protichůdných informací a tlaků.
Pro historika musí být extrémně těžké analyzovat současnost, protože od událostí ještě nemá dostatečný odstup. O to působivější je pro mě intelektuální poctivost, snaha nazývat věci pravými jmény a píle, se kterými je kniha napsaná (a doplněná bezmála tisícem poznámek a odkazů na původní zdroje), což všechno čiší doslova z každého odstavce. Někteří autora obviňují z předpojatosti nebo aktivismu, pro mě je ale jeho neutuchající snaha o rozkrývání faktů a "tvrdých dat" na poli, kde se významná část vlivných lidí včetně intelektuálů s faktickými informacemi neobtěžuje, hodna nejvyššího respektu.
Ano souhlasím, že by se kniha měla číst, jako povinná četba, ale s mnoha výhradami. Autor je americký historik, do knihy vložil mnoho faktů, ale mnoho faktů opomněl, jestli záměrně nebo ne, to ponechám na úvahách čtenářů. Knihu zařazuji jako bázi historického zkoumání a osobního pojetí a vyprávění autora, kdy uvádí protichůdná a rozporuplná fakta o historickém dění Sovětského svazu a nástupci Rusko. Můj dojem po přečtení "Za vším hledejme agresivní Rusko". Prý k nejhoršímu obratu Ruska nové "studené válce", vůči Západu a Americe, došlo v roce 2010. Autor si vyložil snahu prezidenta Putina po vlastním prostoru a bezpečí Ruska, jako důkaz nepřátelského myšlení. Rusku nejde nasazovat "psí hlavu", jak se o to autor ve svém rozsáhlé knize snaží, tak historie není.
Z obsahu té knihy běhá mráz po zádech. A snad právě proto by si jí každý měl přečíst.
Neuvěřitelná kniha. Tohle by mě být povinná školní četba. Až jsem si při čtení říkal, že už chápu, proč se o nevědomosti říká, že je sladká. Protože, upřímně řečeno, čím více toho víte, tím je to snad (paradoxně) horší. Myslím v tom smyslu, abyste nezačali propadat skepsi.
Tak jako například u Krvavých zemí nebo Černé země jde o náročnou četbu, při níž je třeba soustředit se na každou větu. Obdivuju Snyderův vhled do současného dění.
Pro všechny zájemce doporučuju sérii přednášek na YouTube zabývající se zrodem moderní Ukrajiny.
Začala bych tím, ze číst knížky, díky kterým vykoukneš z bubliny - to je oč tu běží.
Utéct do světa, kde vítězi dobro a draci nebo švarní šéfové vždy skončí v náruči šédé myši sekretářky- je fajn.
Ale uvědomit si, kam směřujeme a hlavně, co máme za sebou, nebo co nám bezprostředně hrozí? To jako civilizace potřebujeme.
Ano, tato kniha je ten spouštěč. Uvědomit si, že máš moc otevřít oči. A vidět.
A Timothy podává současný obraz světa (novodobé dějiny) tak stravitelnou formou, že se to opravdu nebojím doporučit nikomu.
Stačí ti základní fakta, která ti uvízly vzadu v hlavě po skole. Vždyť víš- 2.sv. válka, kdo byl na jaké straně, v čem spočívá kapitalismus, diktatura
Toto se mi obtisklo do hlavy nejvíc:
Válka uz se nevede jen na poli v bitevním. Ale i v informacích. Taková míra propagandy a nepravdivých výroku, které bylo schopné Rusko vytvořit ohledně napadání Ukrajiny 2014 a kolik západních médií uvěřilo je děsivé. Kybernetická válka. Informační válka.
Mrazivé je i uvědomění, jakou mírou stojí Rusko za vítězstvím Trumpa a co svedou technologie. Jak jsou schopny zmanipulovat lidi.
Asi to bylo tou audioknihou. Ale celý poslech jsem absolvovala s pocitem, že autor sedí vedle mě a vykládá to u kafe. Lidsky, objektivně, polopaticky, věcně, kriticky. MILUJU!
Jaký je rozdíl mezi pamětí a historií?
Lidi zapomínají, propadají manipulaci a propagandě. Ale lidi taky myslí kriticky, otevírají oči a poučí se? Strašně bych tomu chtěla věřit. Až to bolí.
Snyder velice podrobně zkoumá prapříčiny některých světových konfliktů, v tomto případě jde hlavně o Rusko a Ukrajinu. Tyto neustále rozbroje eskalovaly nejdříve v roce 2014 a pak v roce 2022, což bylo až pár let po vydání této knihy. Tím se jen potvrdilo to, před čím Snyder varuje. Že se Putin svých vizí nevzdá.
Podrobně píše o směru, kterým se chce Rusko ubírat, tzv. eurasijský projekt. Zjednodušeně řečeno, sjednocení Ruska s Evropou, samozřejmě pod nadvládou Ruska. Putin se shlédl v názorech fašistického filozofa Iljina (a pokračuje v tom Dugin) a sám sebe vidí jako reinkarnaci dávného vládce Kyjevské Rusi Volodymyra. A v dnešní době dezinformací, populismu, kybernetické války má u části populace bohužel úspěch.
Je neskutečné, jakou sílu dokáže mít dlouhodobá a cílená propaganda. A jakou škodu páchá skrytá informační válka. Snyder si se sběrem podkladů musel dát hroznou práci. Velmi aktuální kniha, vhodná pro pochopení kontextů nejen evropských událostí.
Doporučuji audioknihu. To se poslouchá samo, strašně zajímavá kniha. Řekla bych, že to dění posledních třiceti let asi vnímáme po kousíčkách, které si většinou nespojujeme. Nebo máme neúplný obrázek. Putin si pěkně vaří Evropu jako tu pověstnou žábu.
O tom ako Rusko cez hybridnú vojnu postupne ovplyvňuje svetové udalosti, ako to bolo s obsadením Krymu, Brexitom, americkými prezidentskými voľbami a ako krásne rozoštvú strany konšpiračnými teóriami a klamstvami, ktoré dosť veľa ľudí zhltne aj s navijakom a šíri ďalej (na Slovensku obzvlášť). Ak ste doteraz mali istý pocit paranoje, tak po prečítaní tejto knihy sa to určite posilní. Ale odporúčam všetkými desiatimi.
Z mojí potřeby pochopit širší kontext toho, proč a jak došlo na Ukrajině k čemu došlo, jsem si koupil dvě knihy. Cesta k nesvobodě od Timothyho Snydera a Všichni muži Kremlu od Michaila Zygara. Přičemž mi druhý jmenovaný podal uspokojivější informační podhoubí. Zygar jde investigativně a věcně k popisování složité spleti politických motivací, zájmů a ambicí Putina a jak se měnil on sám a politické klima, které postavil v průběhu 20 let u moci. Přičemž Zygar osobně zpovídal většinu bývalých i současných členů vlády i lidí z opozice. Kteří měli s Putinem co dočinění. Snyder ve své knize hned v prologu uvede, že přišel o přítele, který letěl v letadle MH17 (sestřelené nad Ukrajinou). Možná proto mi jeho kniha přišla víc emotivní a jednostranná. Připadá mi, že tam někdy fabuluje a některá fakta si ohýbá tak, jak se mu to hodí a jiné podezření prezentuje, jako fakt, přestože nebylo potvrzeno. Je možné, že je tohle pro něj osobní zpověď a do toho textu to prosáklo ale nemůžu porovnat, nic jiného jsem od něj doposud nečetl. Např. Tedy nemůžu uvěřit, že Trump (stranou můj názor na něj, jako politika) je Kremlobot a oligarcha stvořený Ruskem, kterému v jeho zájmech šel naproti. Sám si pamatuji, jak Trump kritizoval iniciativu Německa postavit Nord Stream 2. Který by obešel Ukrajinu, a tím by proud nerostných surovin do Evropy nebyl ovlivněn tím, co se možná bude a nebude dít na Ukrajině kvůli Rusku. Přitlačil a dosáhl (u některých) členů NATO upravit výdaj na obranu na 2 proc. HDP (což nijak v zájmu Ruska není). Navíc mi ani nepřišlo, že by nějak zlepšil vztah Ruska a USA. A ke druhému volebnímu období už Rusko ani Trumpovi podporu nijak silně nevyjádřilo. (slouží li mi paměť dobře). Přesto z knihy mám dojem, že Ukrajině vlastně paradoxně pomohlo, že Rusko zahájilo otevřenou válku (po té hybridní). Protože Evropa a USA, otevřely oči a začali s tím něco dělat. Období 2014 -2022 bylo zahaleno informační mlhou.
Tohle nebylo snadné čtení. Hlavně ale z toho důvodu, že zde optimistická budoucnost prakticky nemá místo. Jsem přesvědčen, že pokud se ve svém okolí zeptáte na politiku věčnosti, většinou bude následovat udivený a nechápavý pohled. Jeden citát k zamyšlení: "Zlo vždycky přichází zvenčí a my jsme navěky jeho nevinnými obětmi." Kdo asi tuto myšlenku šíří?
Fakt je, že i ta druhá strana se nachází v hlubokém rozkladu. Tím je to celé ještě víc deprimující.
Chcete vědět, co předcházelo aktuálním událostem na Ukrajině? Jak důkladně a dlouho dopředu se Putin připravoval? Čeho by rád dosáhl? Tak si to přečtěte.
Zajímavě se doplňuje se Zmrazeno od Billa Browdera.
Těžko najít lepší knihu k aktuálnímu dění, i přesto že napsána byla už v roce 2018. Jde především po stopách ruského fašismu a jeho ideologických vůdcích, vysvětluje z čeho vyrostl a kam se může dál vyvíjet. V poslední části se pak Snyder věnuje ruské snaze rozložit západ pomocí hybridní války a stejné pořádky jako panují v Rusku zavést i v ostatních zemích podle klasického přístupu - pokud se nemůžeme mít stejně dobře jako vy, budete se vy mít stejně špatně jako my. Dost depresivní čtení.
ČÁST 1.
Hodně hořké čtení, které dost dobře nemůže jen tak odmávat ani skalní fanda Orlíku, či Marty Semelové; Tim je možná amík, ovšem také historik se specializací na střední a východní Evropu vládnoucí jedenácti evropskými jazyky (včetně ruštiny a ukrajinštiny) což mu umožňuje sledovat zahraniční TV, tisk a vůbec nezprostředkovaně studovat zdrojové materiály. A že knížka hezky ozdrojovaná je. Pojďme se jí mrknout mezi futra.
Ivan je smutný případ; nemá moc čím, krom surovin, kohokoli nalákat a tak sousedi, pokud jím nejsou beznadějně geopoliticky skřípnuti, hledají celkem přirozeně budoucnost jinde. Co s tím? Inu, když na to nemáte, stáhněte druhé na svou úroveň; jelikož jste na bahno zvyklí, zvítězíte v něm svou zkušeností, stupadla si uděláte z padlých. Ruská zahraniční strategie, mimo otevřené agrese samozřejmě, v kostce. Export politické rétoriky, destabilizace (nástrojem je i Sýrie; největší uprchlické vlny následují masivní ruská bombardování civilních cílů 2015) financování proruské/EU opozice (brexit-N.Farage+kampaň Vote Leave, Fr-Národní fronta-Le Pen, De-Schröder-dnes v radě Gazpromu, Ita-Berlusconi, Aut-Svobodní, Cze-Zeman a 33 mega od Lukoilu...na Trumpa nemám sil, tak jen letmo; s celkovým dluhem 4 miliard $ u 70 bank mu už žádný ústav nechtěl půjčovat a tak v devadesátkách vyhlásil bankrot...načež vstal zázračně z polela a rozjel nové developerské projekty...financované skrz Bayrock group ruskými oligarchy, kteří si zároveň prodejem/nákupem jeho nemovitostí prali špinavé peníze) Informační válka, repetice asociačního pásma hlasování= (počínaje r. 2012 jsou volby v RU oficiálně přiznaným rituálem formálního podrobení se tzv. suverénní demokracii; lokálně 150% účast, celkové oblastní součty zakončené třemi nulami...nakonec i sám Medveděv prohlašuje na výtky stran volebních výsledků; všechny ruské volby byly odjakživa zmanipulované)=západ=úpadek=sodomie=satanismus=antikrist=globální židozednářské spiknutí financující neofašismus. Vážně. Směšování protimluvů je žádoucí, neboť paradoxní, souběžně koexistující výklady prospívají chaosu a implicitně i erozi rozumu; důraz je kladen na emoci. Odkolnění hněvu a frustrace zejména chudší vrstvy obyvatel směrem od Ruska k EU a UA je pak špílcem vrcholným. Účelově zřizovaná/řízená fóra, trollí/botí farmy, falešné účty, vyvolání nejistoty, relativizace faktů; mimochodem, ono trumpovské fake news, je původu ruského, první užití při anexi Krymu 2014; fejkovyje novosti. Není třeba věřit Rusku, splněným cílem hybridní války je nevěřit ničemu, zejména ne novinářům, jenž jsou trnem v oku všem autoritářům; duševní realitu formuje emoce jitřící, face/twitter mem-virální, zpravodajství; virtuální prostor let 2014-15 tak například ovládla diskuze, zda Ukrajina existuje, zda jsou v ní fašisté (samozřejmě jsou, tak jako všude; nicméně ani v první volené vládě hned po Majdanu nedosáhla jediná z nacionalistických stran 5 % potřebných k tomu, aby mohla žvanit byť jen v opozici; naopak tři ministerstva obsadili rusofonní mluvčí) a zda do ní vůbec Rusko vtrhlo.
Co mě na Cestě k nesvobodě zaujalo asi nejvíc (mimo rozboru předehry současného dění na UA a pro mě zprvu překvapivé, evropské historii však odpovídající teze stran dlouhodobé neudržitelnosti samostatného národního státu, ergo nevyhnutelnosti koloniálního impéria x právně integrovaného společenství) je ideologické podhoubí, emergence rasputinovského přízraku; institutu dvorního filozofa, vykladače etiky a dějin, našeptávače, rádce, portrétního mistra a životopisce jeho carské výsosti. Je to legrační, pod vší spletí kleptokratických monopolů a z oken kontumovaných novinářů nakonec tepe zbytnělé ego jednotlivce. Žádné velké historické překvapení. Nechápejte mě zle, řádné ego mají i politici západní, jenomže ti jsou alespoň jakžtakž svázáni odvolatelností a hájením pravidel vlastní svázanosti. Ale zpět k filozofům, neboť duo křesťanských nacionalistů Iljin & Dugin (+ mediální guru Surkov; dnes Solovjov) přikládají pod kotel ve velkém stylu; Rusko, za celou svou tisíciletou historii, vždy bylo a je nevinné, vždy bylo a je obětí, bere si jen to, na co má odvěký nárok a vždy se jen brání...hmm, i ruský korunní klenot, 2. sv. válka, začala koordinovaným útokem Německa na Polsko ze západu a Sovětským svazem z východu; to vše v rámci Riebentrop-Molotovovy dohody, paktu o vzájemném neútočení výměnou za rozdělení si koláče Evropy (skutečnost v RU nyní nelegální; btw, 2017 vyšla nová učebnice dějepisu jež toho gumuje/přepisuje mnohem víc)...Dále nám duet pěje o dni spravedlivého zúčtování, kdy na trůn usedne jediný a všemocný spasitel, jenž lidstvu svou osobou vrátí jeho původní božskou jednotu; Principem demokracie je nezodpovědný lidský atom, musíme proto odmítnout mechanické a aritmetické chápání politiky, jako i slepou víru v počet hlasů a jejich politický význam...moc přichází k silnému sama...přijmeme svou svobodu i své zákony od ruského vlastence, jenž Rusko povede ke spáse...bude náležitě můžný...stojí sám a osaměle i koná, jelikož vidí budoucnost politiky a ví, co je nutné učinit; rusové pokleknou před živoucím údem Ruska, nástrojem sebevykoupení.
Mysl národa je od potenciálně reformní budoucnosti orientována k neposkvrněné minulosti, jejíž cudnost je před zhýralým západem hájena moudrým a věčným (nástupnictví není řešeno) vládcem. Rytířský mstitel křivd je předurčen. Šílené, tohle bych třeba, vidouc na netu, okamžitě odepsal jako hoax; při tom jde o krásně doložitelná tvrzení. Putin nechal převést Iljovy ostatky ze Švýcarska domů, jeho souborně znovuvydané dílo rozeslal darem celé státní správě, včetně mediálních dramaturgů, a citace z ní se pravidelně objevují v jeho projevech, které si sám píše. S rostoucí intenzitou se v nich pak také objevují termíny Ruský prostor, Nové Rusko...a zastřešující termín Eurasie, jejímž duchovním otcem je Dugin; Od Kamčatky po Lisabon (kratičký, zato výmluvný rozhovor s ním zde https://www.youtube.com/watch?v=Du7fOoW_euE)
ČÁST 2.
Kéž by se nad Kreml snesl anděl a masivním Disneyovským nápisem na obloze rozptýlil jeho obavy (které reálně nemá, respektive má, ovšem z jiných, než deklarovaných důvodů; dle mého soukromého názoru neobstojí ani narativ strachu z jádra, vždyť pokud by se světovládce Vladi-Mir skutečně obával rozšíření hranic NATO* a potenciálně i jeho raketových systémů, nikoli hodnotově kulturních hranic západu a s tím bezprostředně souvisejícího ohrožení vlastní židle, pak to, co činí teď, je prakticky nejhorším možným tahem...představme si, že by UA nakrásně padla během dvou týdnů; nu, Putin tak posune své území přímo na hranici s OTANem - s nímž už v pobaltí stejně sousedí - proběhlým konfliktem exhumuje starý dobrý mráz a hranice se opět zježí proti/jaderným arzenálem; takový strach z raket namířených na Moskvu to je...zkusme však situaci otočit, aplikovat na sebe jeho mentalitu a hned seznáme, že s obdobně preventivní a sebeobrannou logikou bychom měli, jelikož s námi bezprostředně sousedí a současně dobrovolně tíhne k východu, speciálně odoperovat Bělorusko, nebo aspoň anektovat Kaliningradskou oblast...ono je to ale stejně všechno putna, celá travestie je de facto jen platformou legitimizující touhu jednoho velikášstvím stiženého ega zapsat se do análů a současně odvést pozornost od nelegitimity svého úřadu, jako i od problémů strukturálních; RU se, co do vertikální mobility nachází na samém dně evropských statistik a co do přerozdělení bohatství napříč společností pak na samém dně, vyškrtnuli Afriku, statistik světových...k narativu útlaku etnických rusů podotknu jen tolik, že za celou dobu samostatné Ukrajiny nepodala ruská diplomacie jedinou stížnost na jakékoli nekorektní jednání; 180° otočka v celé vnitřní, jako i zahraniční rétorice nastala až po prezidentských a parlamentních volbách mezi lety 2012-13) že o něj snad máme zájem; Nechte si své Rusko a zas někdy, až se z toho delíria proberete, nashle. Země bez vize (krom kultu osobnosti a Věčného Nepřítele, lze-li tyto nazvat vizí) vězící v pokřiveném mýtu vlastní bezúhonné minulosti. Nejsmutnější je, že až Putin odejde, nechá svou vlast s v podstatě neexistujícím právně-demokratickým aparátem a tak jí nezbude, než se nechat spasit dalším carem. Začarovaný kruh. Rusko skutečně obětí je, obětí sebe sama.
* V souvislosti s (ne)rozšiřováním NATO mě vytáčí do zemdlení omýlaný argument ústního slibu tohoto nerozšiřování v rámci multilaterálních jednáních o sjednocení Německa r. 1990; Nevím. Co ale vím, a co lze jako příspěvek k současnému dění snadno doložit, jsou dvě podepsané, mezinárodně uznané dohody v nichž se Rusko zavazuje respektovat ukrajinskou nezávislost, jako i její územní celistvost; a sice Bukurešťské memorandum z r. 1994 a ukrajinsko-ruskou Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství z r. 1997. Dále, slůvko rozšiřování evokuje jakousi aktivní expanzi. Ne, to okolní státy se do NATO, podobně jako do EU, přidávají z pochopitelných důvodů samy; neříkám, že bez vlivů vnějších, ale rozhodně převažuje reálná vnitřní pohnutka. Rusko žádnou obdobně lákavou alternativu nabídnout nesvede; nemá čím, nemá jak, a tak kolem sebe kope a hraje na nejnižší pudy. Prosím, až lidé z celého světa přestanou utíkat do EU, až si tu oligarchové přestanou kupovat rekreační sídla, až sem přestanou posílat své potomky na studia, až se začne dít opak, pak se o něčem můžeme začít bavit.
V konci ať si každý položí otázku; přeji si raději skutečnost složitější, individuálně zodpovědnější, ovšem také mnohotvárnější a bohatší, nebo toužím po silné otcovské figuře, která prostě bouchne do stolu a sdělí nám jaké bude zítra počasí? Viď, Ameriko...byť tam se figurka aspoň mění, je pod reálným tlakem senátu/kongresu, guvernéři jednotlivých států federce mají také slušné slovo a právní stát si, byť se zpožděním, stále svede došlápnout na patra nejvyšší. Jak dlouho ale ještě?
Přečtěte, ověřte, promyslete a ohodnoťte samy za sebe. Budoucnost se o sebe zřízením institutu demokracie samospádem nepostará; toť nejzrádnější, protože ukolébávající, iluze liberálního západu. Hledání pravdy je cestou mezi konformitou a samolibostí.
PS: Jestli chce někdo hloubat nad západní propagandou, nechť prosím srovná to, co vidí doma a následně věnuje půl hoďky svého života vyvrcholení velkolepé (200 000 účastníků + life feed na Russia 2) open air show oslavující anexi Krymu a rozdělání ohníčků v Donbasu; zatímco galavečer věnčí ohňostroje, Grady 21 už mění příhraniční vsi v ruiny. Kdo na to celé nemáte, skočte aspoň na minutu dvacátou šestou; ukázkově klerofašistická mše potírající, s nezbytnými odkazy na 2.sv. válku, fašismus vnější (není bez zajímavosti, že Rusko, počínaje rokem 2013, neuznává státnost nejen ukrajinskou, ale ani pobaltskou, arménskou a co mě překvapilo, tak ani kazašskou - https://en.wikipedia.org/wiki/Kazakhstan%E2%80%93Russia_relations - při tom jsou s Kazachstánem v ekonomické unii, co naopak nepřevapuje vůbec je neuznání pseudostátů v nichž si Rus zamrzlé konflikty kultivuje do teď; tedy Azerbajdžán, Moldavsko a Gruzie...když jsme u uznávání, tak blesková referenda uskutečněná pod vojenskou kuratelou na anektovaném a dobytém území dosud uznalo jen Rusko a Severní Korea; ani Bělorus nekývl) jako i globální židozednářské spiknutí. Na soudržnosti předkládaných narativů nezáleží, každý si najde své...pro pořádek jen zopakuji, že se psal teprv rok 2014 a vše bylo v plenkách, zde tedy slibované gala, žasněte; https://www.youtube.com/watch?v=8K3ApJ2MeP8 ...co se médii šíří teď ví bůh...eh, jistou představu mám, viz. např. tato štvavá alegorie na Russia 1, doporučuju, je kratičká a dost hrozná; https://www.lidovky.cz/video-idnes.aspx?idvideo=V220827_110657_idnestv_pech ...a ono i v tuzemsku máme slušné dobroděje, toto je pan Vrabel https://www.youtube.com/watch?v=kL8kg3ujiyo který spolu s panem Reichlem pod hlavičkou (P)rávo (R)espekt (O)dbornost organizuje protivládní demonstrace, nejpůsobivější sdělení najdete mezi 4:54 - 6:26, stojí za to.
Kniha se mi četla hůře, než ostatní autorovy knihy. Přesto je to kniha, kterou doporučuji a která je obzvláště v dnešní době velmi aktuální. Jen ve mně nenechává žádnou naději, že snad s Ruskem (nebo vedle Ruska) někdy bude lépe...
Doporučuji předčítání na demonstracích. Aha, on by to nikdo ze svolávajících nepovolil a pod jevištěm by textu stejne nikdo nechtěl rozumět.
(SPOILER) Jen chvíli po druhém vítězství Trumpa ve volbách je dočítání této knihy obzvlášť bolestné.
Těžko to vyjádřit slovy. Při čtení se ve mně mísil strach, znechucení, překvapení, šok. Ruská ideologie stojí na fašistických myšlenkách, přesto neustále mluví o tom, že bojují s fašismem. Rusko od začátku popíralo, že válčí, přesto válčilo. Rusko mluví o ohrožení ze strany Západu, ale je to Rusko, kdo útočí na nás, na Ukrajinu, na USA. Orwell by byl překvapen tím, že nakonec došlo na jeho slova. A také tím, že tady v Evropě a USA jsme tak slepí a naivní, když nevidíme, co všechno Rusko už dlouhodobě dělá proto, aby podrylo naše demokracie, naši důvěru v právní systém, naši důvěru v to, že můžeme budovat společnosti, které se posouvají pozitivní směrem a kde se lidé mají lépe. A co víc, my Rusům pomáháme. Stále větší důraz na peníze, volný trh a osobní odpovědnost jednotlivce vytváří stále větší sociální rozdíly…. Tedy něco, v čem je Rusko mistrem. Rusko je oligarchií, kde naprostá většina bohatství je v rukou několika málo vyvolených. A aby se společnost nesnažila po vůdci této země něco chtít, nesmí se dívat do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Stále jen do minulosti. Na velkou vlasteneckou válku, na nebezpečí z Evropy, na nebezpečí ze strany homosexuálů a Židů. Rusko jako panenská bytost je ohrožována dekadentním Západem.
Tuhle knihu si dejte, opravdu stojí za to. Já jsem ji odkládal s tím, že v ní bude shrnuto víceméně to, co vím. Ale nemohl jsem být naivnější. Tolik jsem toho nevěděl, tolik věcí jsem si nikdy nespojil, tolik věcí mi uniklo nebo jsem je pochopil špatně.
V dnešní době, kdy se hodnota pravdy rozmělňuje, je čas na četbu podobných knih tou nejlepší investicí jak pro čtenáře, tak také pro naši společnost a naši budoucnost.
Válka na Ukrajině je možná pro někoho únavná a zdlouhavá - ale je důležité si uvědomit, že Putin a jeho režim jsou velmi trpěliví. Roky bojují za oslabení a zničení EU a USA. Bombardování Sýrie pro vzedmutí vlny uprchlíků, rozpoutání války na Ukrajině, vměšování se do voleb v USA, vměšování se do referenda o Brexitu, financování extremistických stran v Evropě, masivní hybridní útoky a informační válka, která má naši společnost paralyzovat a učinit ji neakceschopnou.
Uf… Těžké čtení a jednoho opravdu nakopne, aby začal dělat něco víc pro zachování světa, kde je budoucnost optimistická, lepší, spravedlivější, demokratická.
V knihovně mám další knížky od Snydera, takže teď se posunuly o dost výš.
"Příčinou autoritářství není stav, kdy se k němu lidé začnou nepokrytě hlásit, nýbrž ztráta schopnosti rozlišovat mezi fakty a tužbami."
"Obyvatelstvu nemohu nabídnout společenský vzestup, musí najít nějakou jinou formu politického pohybu. Namísto diskuzi o reformách se provozovatelé politiky věčnosti oddávají vyjmenovávání hrozeb. Namísto nabídky budoucnosti, jež skýtá možnosti a naděje, nabízejí věčnou přítomnost s jasně určenými nepřáteli a uměle vyvolanými krizemi. Aby ovšem toto aranžmá bylo funkční, musí občané vyjít politikům věčnosti vstříc. Demoralizováni neschopností změnit svou životní situaci musí přijmout zásadu, že smysl politiky nespočívá v institucionálních reformách, nýbrž v každodenní vlně emocí. Musí přestat uvažovat o lepší budoucnosti pro sebe samé, svou rodinu a své přátele a namísto toho se oddat vytrvalému vzývaní hrdé minulosti. Z materiální nerovnosti se u elit i u širší společnosti rodí prožitky a emoce, které lze transformovat v politiku věčnosti."
"Po roce 2010 se tak Spojené státy začaly přibližovat ruskému modelu majetkové nerovnosti. Žádný oligarchický klan si sice zatím nepodrobil stát, avšak nástup podobných dynastií - Kochů, Mercerů, Trumpů, Murdochů - byl nepřehlédnutelný. Stejně jako Rusové využili amerického kapitalismu k utužení vlastní moci, spolupracovali Američané za tímtéž účelem s ruskou oligarchií - například při Trumpově prezidentské kampani v roce 2016. Je svrchovaně pravděpodobné, že Trumpova slabost pro Putina v porovnání se vztahem k Obamovi nebyla jen důsledkem rasistických předsudků či politické rivality. Současně se jednalo o snahu přiblížit se Putinovi, získat si jeho přízeň a dostat se k většímu bohatství. Oligarchie funguje jako systém patronace a navozuje rozpad demokracie, práva i lásky k vlasti. Američtí a ruští oligarchové mají spolu navzájem mnohem více společného než s obyvatelstvem vlastních zemí. Na horních příčkách majetkového žebříčku budou svody vyzařované politikou věčnosti stejně silné v Americe i v Rusku. Není důvod očekávat, že by se Američané, pokud se ocitnou v podobných situacích, zachovali lépe než Rusové."
"Jakmile dojde k tomu, že hospodářská nerovnost zdusí možnosti společenského postupu, je těžké představit si lepší budoucnost - anebo jakoukoli budoucnost."
"Američan, který dosáhne úplného vzdělání a přijme pracovní místo se svrchovaným významem pro veřejnost, neobdrží odměnu dostatečnou k tomu, aby zahájil normální existenci tak, jak se dříve chápala. Pocit bezvýchodnosti dopadal především na mládež."
"Mnoho Američanů nebylo s to vnímat rozdíl mezi člověkem, který neustále lže a nikdy se neomluví, a člověkem, který nelže skoro nikdy a své omyly následně napraví. Přijímali obraz světa, jaký nabízí Surkov a RT: nikdo nikdy neříká pravdu, možná žádná pravda vůbec neexistuje, a tak prostě opakujme, co se nám samotným zamlouvá, a poslouchejme lidi, kteří nám říkají to, co chceme slyšet. Tímto směrem vede cesta k autoritářství."
"Definitivní pravda je na tomto světě nedosažitelná, avšak když o ni jedinec usiluje, vzdaluje se tak nesvobodě. Pokušení věřit tomu, co nám připadá správné, na nás neustále útočí ze všech stran. Autoritářství začíná tehdy, když už mezi pravdou a tím, co je lákavé, nedokážeme rozlišit. Avšak cynik, který usoudí, že pravda vůbec neexistuje, je občanem, který vítá tyrana. Kdo absolutně pochybuje o veškeré moci, dopouští se naivity vůči oné konkrétní moci, která dokáže číst lidské emoce a podněcuje k cynismu."