Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547060/bmid_cesta-k-nesvobode.jpg
4
350
350
Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství.
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2020
,
Bookmedia
Originální název:
The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America, 2018
Interpreti: Jiří Dvořák
více info...
Přidat komentář
Snyderova kniha mi otevřela oči, pokud se týká politiky současného Ruska. Léta jsem považoval Putina za mírně autoritářského vládce, který se musí stavět do role cara báťušky, protože primitivní národ, kterému vládne, to takhle potřebuje a vyžaduje!
Cesta k nesvobodě dokazuje, že v roce 2012 se v Rusku otočily přesýpací hodiny dějin a čas se sype zpátky do dob Stalinových, a dál do středověku absolutistického samoděržaví a mongolských výbojů.
S povděkem jsem kvitoval, že po kauze Vrbětice Rusko zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských zemí, protože to cítím stejně už od roku 1968!
Chce-li dnes Putin hledat fašisty a neonacisty, stačí, když se podívá do zrcadla!
Klíčová kniha k pochopení destruktivního vlivu putinovského Ruska na dnešní svět (po invazi v únoru 2022 to platí dvojnásob). Timothy Snyder analyzuje šest událostí z let 2011 až 2016 a zasazuje je do širšího historického kontextu. Základem pro další vývoj byly vnitropolitické změny v Rusku – renesance fašistických myšlenek a rozpad zbytků demokratického systému, který symbolizují nepokrytě zmanipulované parlamentní a prezidentské volby v roce 2012. Putin tehdy ukázal, že si může dovolit úplně cokoliv a že politiku chápe jen jako rituální podporu své osoby. Dalším milníkem je obrácení zády k EU, kdy se Putin z opatrného spojence Západu proměnil v ochránce „panenské Rusi“ před údajnými západními zvrácenostmi v čele s homosexualitou. Jelikož Rusko ztratilo ekonomickou i vojenskou sílu (kromě jaderného arzenálu), snaží se alespoň oslabit EU podporou nacionalistů a separatistů (a Miloše Zemana). Nejlepší mi přišly dvě kapitoly o konfliktu na Ukrajině v roce 2014 a navazující informační válce, které proměnily tvář světa možná více, než si uvědomujeme. Vojenský vpád na území suverénní země, anexe Krymu, udržování konfliktu na Donbasu, zabití 298 civilistů na palubě sestřeleného letadla MH17 – to vše jsou zločiny podle mezinárodního práva, které Putin přečkal takřka bez úhony. Svých cílů však nedosáhl – obsadil jen malou část Ukrajiny, která se ale nerozpadla a naopak došlo k posílení armády, národní sounáležitosti a protiruských nálad. Putin založil ukrajinský konflikt na lživých narativech a dezinformacích, kterými od té doby kremelská propaganda zaplňuje veřejný prostor. Pro tradiční diplomacii není snadné čelit protivníkovi s jaderným kufříkem, jenž ostentativně lže, překrucuje realitu a staví na tezi, že Rusko nikdy nečiní nic zlého, vždy je jen obětí křivd a že na faktech nezáleží. V poslední kapitole o amerických prezidentských volbách v roce 2016 se Snyder věnuje napojení Donalda Trumpa na Rusko, které mělo dezinformační kampaní vydatně napomoci jeho zvolení. Kromě toho si všímá varovných trendů, které ohrožují americkou demokracii, ať už je to manipulace s volebními obvody nebo omezování voličských práv. V dnešním světě bohužel přestává být samozřejmé, že „jeden hlas skutečně reprezentuje jednoho občana“. A budeme-li uhýbat silám poháněných kremelskými zájmy, bude to jenom horší. (10/10)
"Rusko v postkomunistických členských štátoch EÚ strednej a východnej Európy ako Česko, Slovensko, Maďarsko a Poľsko zriaďuje a financuje internetové diskusné fóra, aby spochybnilo hodnotu ich členstva v Únii. Tieto stránky vyvolávajú zdanie, že prinášajú správy na rozličné témy, neomylne však sugerujú myšlienku, že EÚ je úpadková alebo nebezpečná."
Ak sa chce človek trochu dostať do obrazu o tom, čo sa deje na Ukrajine, tak by si mal túto knihu prečítať. V práci mám dokonca kolegu z Ukrajiny, ktorý mi dokázal posunúť ešte viac informácii o situácii na Dombase, keďže jeho rodina býva neďaleko tejto nepokojnej oblasti.
Vždy som skôr preferoval Rusko ako USA, ale kniha mi dokázala trochu rozlepiť oči, aj keď som bol zo začiatku skeptický, keďže knihu píše Američan a je dosť pravdepodobné, že nebude písať nič pekné na stranu Ruska.
To ma donútilo trochu googliť. Vyhľadával som osoby, ktoré boli v knihe spomenuté a bol som prekvapený. Ešte pri žiadnej knihe som nehľadal toľko doplnkových informácii na internete. A aby nebolo málo Timothy Snyder nešetrí ani okolo afér bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Ono je na tom najviac smutné, že čo autor predpovedal ohľadom Ukrajiny, tak sa to teraz deje. Záujemcom o dnešné dianie určite vynikajúce čítanie.
Člověk se nemusí se všemi názory plně ztotožnit, ale přesto je to vynikající kniha, která dává velmi ucelený a děsivý pohled na stav dnešní demokracie USA, Evropě a Rusku. Doslova jsem to hltal a zároveň se tímto nepříjemně vystrašil. Bojím se, že to co zde je napsané není daleko od pravdy.
Uf, tak tohle bylo děsivý čtení. Natolik děsivý, až měl člověk pocit, že to ani nemůže být realita. A pak si člověk pustí rádio, podívá se na nějaký zpravodajský server, vidí našeho prezidenta a tu jeho proruskou bandu a je mu jasné, že to realita je. Hnusná a odporná a my jsme její součástí. Jsme natolik otupělí a ubití, že jenom doufáme, že to všechno jednou skončí a z tohohle blbýho snu se probudíme a budeme mít třeba vládu a prezidenta, který naši zemi nepovedou dál směrem k úplnýmu dnu.
Filosofický úvod a časté vracení se k Iljinovi pro mě bylo občas méně stravitelné, občas děsivé. Putin a ruský oligarchismus mi nahánějí husí kůži. A zřejmá propojenost s děním v Evropě mě děsí úplně. Asi nemá smysl víc psát. Po přečtení máme všichni pocity asi dost podobné a těm, kdo zatím nečetli, radím, aby se do ní hned pustili a zdlouhavějším úvodem se nenechali odradit. Myslím, že tohle bude další z knih, kterou budu obdarovávat známé.
Po přečtení této knihy, se už nikdy nebudu na internetové diskuze dívat tak jako dřív. Kniha doslova otevírá oči a člověk si dává věci do souvislosti tak, jak by ho předtím ani nenapadlo. A přitom se to zdá tak jasné.
Jen se potvrzuje, proč je dnešní globální svět tak propojený a proč se nás věci, které se odehrávají těsně vedle nás, dotýkají stejně jako ty za oceánem.
Výborná kniha.
Kniha je docela paradoxní, jelikož její podtitul se nese v duchu Ruska, Evropy a Ameriky, přičemž dvoum jmenovaným je věnováno asi deset stránek z celé knížky. Je to prostě o Rusku. A proč ne? Bylo to evidentně potřeba. Kniha se dost často odvolává na Iljina, který do té doby je jednou neznámou, ale po přečtení, byste mohli být na něj experti. Což taky je někdy trochu otravné a nějaké pasáže v knize spíše prosvištíte a doufáte v konec. Někdy nahlédnete do historie a zjistíte, jak se věci mají v dějinném kontextu. Na konec kniha přinese dosti zajímavých informací, ale i tak je mnoho částí takových zdlouhavých a nudnějších, což ale musíte i od skoro-odborné literatury čekat. A za mě dobrý.
Začíná se mi pomalu rýsovat představa o vánočním dárku pro milovníky sociálních sítí... bohužel, je to celá moje rodina a prakticky všichni koho znám.... no a na to co.... prostě nemám.... budete za blázna, když půjdete proti proudu... na téma včerejší události na Ukrajině, bych doporučil také "Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu".... no nic, jdu si do knihovny pro další kousek od tohoto pána... díky za ty řádky...
Kniha mi dala veľa nových poznatkov, to nemôžem povedať, že nie. O veľa veciach, ktoré sa diali (či dejú) som nemala ani šajnu. Niektoré kapitoly sa mi veľmi páčili, napríklad tá o anexii Krymu, konečne som sa o tom dozvedela niečo viac a čím viac som o tom čítala, tým horšie mi to prišlo. Opäť toľko utrpenia na oboch stranách, pričom niektorí ruskí vojaci (ktorí tam vlastne ani nikdy neboli, však?) ani nevedeli, za čo bojujú a zomierajú. Tiež kapitoly o kybernetickej vojne a o podpore Trumpa mi prišli skvelé, takisto aj časti o tom, ako to v Rusku vlastne funguje. Čo sa mi na knihe ale naozaj nepáčilo, boli na môj vkus časté filozofické vsuvky, v ktorých som sa občas naozaj strácala. Niektoré pojmy, ako politika večnosti a podobne som asi úplne nepochopila do konca knihy, celkovo mi to občas prišlo príliš abstraktné a čítalo sa mi to veľmi ťažko. Napriek tomu som veľmi rada, že som sa ku knihe dostala a určite ju odporúčam prečítať, dozvedela som sa toho naozaj veľa a časom sa chystám prečítať aj ďalšie autorove knihy.
Synder je prostě skvělý a měl by se stát povinnou četbou na školách. Velmi čtivé, poctivé, dokonale zdrojované a podané v souvislostech. Myslím, že přečtu od autora úplně všechno.
Díky tomuto autorovi získávám jiný náhled na současné evropské a světové dění, zákulisí a funkci médií a vliv kyberútoků na výsledky voleb a znovu se mi potvrzuje Ruska je třeba se bát.
Je to Snyder, takže kdo ví, ten zná. Já můžu jenom říct ..."Lidé (tohle) čtěte a bděte!"
Kdybys jenom tušil, Timothy, kde bude tvůj obsah o tři roky později. Kdybys jenom tušil, že to co si vykreslil v černých barvách, je dneska v odstínu Vantablack.
Popis oficiální party Nočních vlků je děsivej, jenom o tom čtete, na vlastní kůži bych to snad ani zažít nechtěl. Trochu mi to evokuje Norimberk... bubny, píšťaly, zástavy a dupot okovanejch bot. Tady ještě spojený s tůrováním motorů a odporným zvukem skřípající kůže těch jejich vest.
Každej lokální trouba, kterej nás vidí v široký náruči ruskýho medvěda, protože tam podle něj patříme, si může na Ruzyni vyzvednout v Aeroflotu jednosměrnou letenku směr Šeremeťjevo a Foldynu se Zemanem a spol. vzít s sebou.
Na margo Trumpa se toho už moc říct nedá, to je vlastně jenom produkt ruský trollí farmy pod taktovkou Putinova aparátu.
Jenom je zajimavý číst, jak Trump nenávidí a brojí proti médiím a vlastním tajným službám. Co mi to jenom připomíná...
Čtení je to zajímavé a poučné, přiznám se, že třeba Iljina jsem neznala. O konceptu nevyhnutelnosti a věčnosti by se dalo zajímavě diskutovat. S některými tezemi se dá i polemizovat (např, národní státy), ale to je u takové knížky asi v pořádku.
Je asi nesporné, že se Rusové chytili příležitosti bojovat v hybridní válce a využili této poměrně dostupné možnosti ovlivňovat dění, všude kde to jde. Co mě zaráží je, jak jsou úspěšní. A kladu si otázku, co s tím. No, četla jsem i Alvarovou a je mi jasné, že vůči chytré manipulaci asi nejsme úplně imunní nikdo. Snyder je jasně vymezen proti Trumpovi, Možná to dává najevo až moc. Jenže podle mě je pro Rusy ještě důležitější než konkrétně osoba Trumpa to, že USA jsou tak rozeštvané. Jistě, Trump svou úlohu z pohledu Rusů sehrál a asi ještě hraje dobře.
A pak je tady druhá a podle mě zásadní věc, kterou Snyder řeší především v poslední kapitole. Jaké společenské a sociální procesy nahrávají tomu, že lidé tak snadno podléhají nepravdám a polopravdám. To je podle mého názoru ještě důležitější a tady je i řešení. Nejen Rusové za to všechno můžou, podívejme se i domů (Snyder do USA, my k nám). Jednoduchá řešení a cílení na emoce fungují, zvlášť na lidi nespokojené, frustrované, méně vzdělané a s absencí kritického myšlení. Jenže pozor, vzdělání a inteligence a ani to kritické myšlení nemusí stačit. Takže veselé to není.
Já jdu alespoň předplatným podpořit dobrou žurnalistiku.
Kniha je nabitá zajímavými postřehy a poodkrývá souvislosti, které nemusí být všem na první pohled zřejmé.
(SPOILER)
Do značné míry asi budu opakovat to, co zaznělo níže v komentáři LaCucaracha.
Krvavé země, Černá zem i Tyranie byly psané... tak trochu jinak. Černá zem se na poměrně velkém množství stran věnovala Hitlerovu dvojakému konceptu Lebensraum, stejně jako jeho filosoficko-morálnímu pohledu na Slovany a Židy. Proto mi filosofický základ Putinova jednání a zřejmě také uvažování v podání Iljina přišel zajímavý. Ale prakticky celou knihu jsem se nedokázal začíst tak, aby mě úplně pohltila (snad jen s výjimkou velmi krátkého epilogu).
Měl jsem například úplně stejný problém jako LaCucaracha - Snyder prohlásí, že evropské národní státy 30. let byly odsouzeny k zániku, že tento koncept se ukázal být nefunkčním a proto plynule přešly z kolonialistických států na státy integrované. Ale proč byl národní stát nefunkční? Říkal jsem si, že jsem to asi nějak přehlédl a nedokázal to najít, ani když jsem se o kus vracel, ale zjevně ne. Můžu si domýšlet, jestli tak Snyder soudí proto, že se dříve či později ukázaly být tyto státy dysfunkčními, proto, že se nedokázaly dostatečně vypořádat s národnostní problematikou uvnitř států, nebo proto, že ekonomicky nedávaly smysl. Ale vzhledem k tomu, že Snyder tuto tezi používá jako základ pro další argumentaci, byl bych rád, kdyby jí dovysvětlil.
Také jsem si nemohl nevšimnout inklinace Snydera k liberalismu a proto jeho antipatie vůči Putinovi a Trumpovi. I já se považuji za liberála a se Snyderovým pohledem souzním, ale měl jsem za to, že se Snyder snaží o objektivitu. Některé soudy, které autor vynášel, hlavně ohledně Trumpa a republikánů, mi pak přišly až moc extrémní a dovozované z okolností, ale bez důkazů.
Na druhou stranu - co mám na Snyderových knihách rád, je rozsáhlý poznámkový aparát a tedy důkladné zdrojování (kromě oněch výše zmíněných závěrů o republikánech). Přesně to mi chybělo třeba v knize Jak umírá demokracie.
Vůbec nejzajímavější pasáž pro mě osobně byl vývoj konfliktu na Ukrajině a způsob, jakým Rusko (Putin) rozehrálo odpornou hru, aby uspokojilo své mocenské choutky a dalo strádajícím Rusům vnějšího nepřítele (čemuž by mohl Orwell jen smutně přikývnout). Ospravedlňovat invazi na Ukrajinu tím, že byl kdysi dávno, prakticky před tisíci lety, v Kyjevě někdo pokřtěn... to je jako kdybychom chtěli obsadit území Maďarska s tím, že kdysi bylo součástí Velké Moravy nebo část Rakouska a Slovinska proto, že bylo součástí říše Přemysla Otakara II. Putin má určitý filosofický rámec svého konání, ale je otázkou, jestli dřív existoval tento rámec, nebo jej Putin našel až poté, co potřeboval své konání ospravedlnit.
Cesta k nesvobodě stojí za přečtení, rozhodně ano. Ale ze Snyderových knih, které jsem měl dosud možnost přečíst, mě zaujala nejméně.
"Definitivní pravda je na tomto světě nedosažitelná, avšak když o ni jedinec usiluje, vzdaluje se tak nesvobodě. Pokušení věřit tomu, co nám připadá správné, na nás neustále útočí ze všech stran. Autoritářství začíná tehdy, když už mezi pravdou a tím, co je lákavé, nedokážeme rozlišit. Avšak cynik, který usoudí, že pravda vůbec neexistuje, je občanem, který vítá tyrana."
Velmi zajímavé dílo. Mj. zde autor osvětluje, že Trump Tower byl nádobou hříchů už od raných devadesátek, kdy zde své kšefty domlouvali dosluhující kágébáci a začínající příslušníci FSB. Dnes již samozřejmě víme, že žádné velké vztahy D. J. Trump→ V. V. Putin nejsou, ale kupříkladu Paul Manafort je zločincem par excellence. Jinak velmi slušné dílo, spousta faktů například o Krymu. 75% ode mne.
Krvavé země jsem přečetla takřka jedním dechem, i když to nebylo úplně snadné čtení (a teď nemám na mysli zrůdný obsah). Proto jsem si pořídila i Cestu k nesvobodě, ale s tou jsem měla docela problém. Jednak se mi to dost špatně četlo. Na rozdíl od Krvavých zemí tady hodně teoretizuje, třeba celá první kapitola je spíš o filosofii. A i později jsou místa, kde se věnuje konkrétním událostem apod., poměrně zřídkavá – vždycky tak nadějně probleskla a já se zaradovala, že konečně se dozvím něco zajímavého ze světového politického dění, něco ze zákulisí, do kterého člověk nevidí. Ale bylo toho celkově dost málo. Spíš úvahy o motivech, záměrech, mocenských ambicích, ale pořád spíš abstraktní věci. Snyder navíc v počátku zavede dva pojmy: politiku věčnosti a politiku nevyhnutelnosti. Sice je nějak vysvětlí, ale jsou to zase jen ryze teoretické koncepty. Takže i když jsem si opakovaně četla jejich definici/charakteristiku a měla pocit, že to chápu, tak jakmile s nimi začal v textu operovat jako s faktem a stavět na něm (a že to bylo hodně často), rázem se z nich stala zase jen prázdná slova bez obsahu. Ono ostatně zní i divně, když napíše, že Putin vyznává politiku věčnosti, přičemž Putin možná ani neví, že takový koncept existuje. Ale třeba čte Snydera. Ale to by tu politiku musel začít vyznávat až poté, co Snyder ten pojem zavedl. Ale Putin je v politice déle. Takže správně vzato když už, tak měl Snyder psát: Putin vyznává NĚCO, čemu já říkám politika věčnosti.
A další věc, která mi vadila: Ze všeho až moc čišela neobjektivnost. Snyder prostě Putina ani Trumpa nemusí (což plně chápu), jenže tomu svůj text dost okatě podřizuje. Já s tím až takový problém nemám, jelikož s jeho názory souhlasím. Ale číst to nějaký zdatný kritik zběhlý ve faktické argumentaci, tak mám takové obavy, že by většinu Snyderova textu rozcupoval na kousky. Takže i když jsem se Snyderovými názory souhlasila, občas jsem si uvědomovala, že je dost zaujatý, a vlastně manipuluje stejně jako Rusáci. :-)
Občas taky háže premisy, aniž by zdůvodnil, jak k nim přišel. Třeba že "národní stát se v Evropě ukázal jako neudržitelný". Hmm, jo? Tak možná jo, ale jak na to vlastně přišel? Prostě věci, o kterých píše a z nichž vychází, má někdy nepodložené, neprokázané, přesto je předkládá jako jasně daná fakta.
Přiznávám, že jsem knihu přelouskala jen silou vůle a dost jsem litovala, že jsem ji koupila. Ale zase bych ji nerada shodila, plno věcí tam určitě zajímavých je, jen tam toho zajímavějšího mohlo být víc.
Snyder pravděpodobně žije v jiném světě než já. Nejspíš i v jiné dimenzi. Liberální pseudodemokracie je nejjistější cestou k nesvobodě. A o většinu problému se USA i EU dokázaly postarat samy. Tak nějak vyhnívají zevnitř. I bez Ruska.
Timothy Snyder je autor - historik, který si svou celosvětovou pozornost zasloužil oprávněně. Jsem ráda, že se jeho knihy dostaly až ke mně, neboť je to pro mě zdroj myšlenek a nových úhlů pohledů na svět.
Jeho dílo obecně bych zařadila spíše do kategorie akademické práce s určitým procentem popularizace. Snyder ve svých dílech předkládá fakta, posbírané informace, které pak skládá do chronologické i logické posloupnosti.
Pro pochopení příčin, které k uvedeným událostem vedly, vždy podává vysvětlení v podobě historických událostí, filozofického pojednání nebo psychologie člověka. Jeho knihy se tímto řadí k těm obtížnějším, objemem informací i zvoleným tématem.
Kniha Cesta k nesvobodě se zaměřuje na období od r. 2010 do r. 2016 s popisem událostí, jež ovlivňovaly celý svět, ale se snahou vysvětlit důvody, které událostem předcházely.
S částmi knihy, kde bylo vysvětlována filozofie Ivana Iljina, přejatá dále Ruskem a rozšířená o další větve, jsem se vůbec neztotožňovala. Bylo pro mě těžké myšlenky pochopit. Na to navazující události a kroky Ruska mi přišly spíš jako fantasmagorické výjevy, které by pro mě jako pro diváka / posluchače byly těžké přijmout.
Části popisujících události anexe Ukrajiny a vliv Ruska na další státy jsem však přečetla jedním dechem. Historický vývoj mi byl mnohem bližší, uvedené informace jsem si začala zakládat a zpětně i dohledávat bližší popis.
Snyder v tomto díle uvedl mnoho myšlenek a každý z nás si určitě odnese jiné. Pro mě byly nejdůležitější výstupy tyto:
- dílo je určeno každému s cílem pomoct s roztříděním množství informací a vyhodnocením jejich faktičnosti / emotivnosti;
- podpora kvalitní žurnalistiky, zejména té lokální, je způsobem ochrany pravdivosti médií, kterou může každý z nás ovlivnit;
- xenofobie v jakékoliv podobě podpořená mlčením přihlížejících je nebezpečná, neboť roste dál.
Ač se můžou zdát zřejmé, ne v každé zemi v dnešním světě jsou samozřejmé.
Na závěr jsem si vybrala citát z knihy - jedna z mnoha založených myšlenek:
"Individualita, vytrvalost, kooperace, novátorství, poctivost a spravedlnost zde tedy vystupují jako politické ctnosti. Nejedená se přitom o pouhá klišé nebo osobní preference, nýbrž o historická fakta, prokazatelná stejně jednoznačně jako materiální síly."
Politika věčnosti a její principy, stručné shrnutí ruských despotických kroků naší doby i to co jim předcházelo.
Přečíst si knihu dříve, nebyl bych kremelským povelem k přímému útoku na Ukrajinu tak zaskočen.
Timothy Snyder se vyplatí číst