Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457519/bmid_chaloupky-9Cf-457519.png
4
1007
1007
Kniha Chaloupky je románem z prostředí (nejen) Krušných hor. Hlavními hrdiny příběhu jsou dva chlapci z českého vnitrozemí, kteří se vinou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraničí, takzvaných Sudet. Kniha popisuje nejen jejich životy, ale i osudy jejich rodin ve vnitrozemí i pohraničí, sousedské vztahy, lidskou zlobu, lásku i přátelství. Velká část děje knihy Chaloupky se odehrává v zaniklých obcích Chaloupky a Jelení v první polovině 20.století. Poutavý příběh o obyvatelích tohoto kousku světa, na které dopadaly události obou světových válek a všeho, co se v této složité době u nás v pohraničí dělo, vás vtáhne do nitra přírody Krušných hor, kde žili lidé vždy těžký život. A přesto tento kousek země milovali.... celý text
Přidat komentář
Bylo to takové milé idealizované vyprávění jako od babičky. Celkově kniha mapuje všechny možné osudy lidí v horské sudetské osadě a všemožně je kombinuje. Příběhy jednotlivých postav se sice čtou dobře, ale s notnou rezervou. Možná je škoda, že autor ke konci zařadil vyšší rychlostní stupeň a období druhé světové války a následný odsun vzal jen schématicky.
Téma super, ale nějak se mi to táhlo. Příliš postav, tak trochu červená knihovna... pro mě to nebylo a to jsem se tak těšila.
Škoda, že v knize je tolik postav a první třtina je celkem zmetená, ale nakonec se z toho vyklube hezký, smutný, příběh.
Knihu jsem přečetla jen díky tomu, že mě zajímaly události v krušnohorském pohraničí, kde už léta žiji. Vyprávění o nejrůznějších osudech lidí, kteří zde prožívali nelehké období před válkou i po ní, bylo velmi školácky napsané a místy to byla opravdu "červená knihovna". Překvapilo mě, že tak mladý autor používá jazyk, který by čtenář očekával spíše u starší generace. Škoda, námět byl zajímavý, ale jinak to bylo literárně velmi slabé.
Moc krásně napsaná kniha. Na konci jsem si trochu pobrečela. Při čtení jsem měla chuť, a pořád ji mám, vypravit se na ta místa, projít se tam.
Na knížku jsem se moc těšila. Námět výborný. ALE! Je to jen takové klouzani po povrchu. Kniha má jednu zásadní chybu - moc postav a dlouhé časové období na 285 stran.
Knížka se četla lehce, ale bylo to jako když člověk pozoruje krajinu z rychlíku (pokud zrovna nemají ČD problém)
Kniha se mi nelíbila, sice jsem ji dočetla, ale spíš pro pořádek. Jak píší ostatní, je tam tolik postav okolo, že ani teď bezprostředně po přečtení bych nedokázala namalovat jakýsi “rodokmen” kdo byl kdo. Tyto knihy o české historii mám ráda, znám problematiku vztahů Čechů a Němců v pohraničí, dokonce moje prababička Němka žila v této oblasti s pradědou, který byl Čech, proto jsem se na knihu těšila. Bohužel, čím dál jsem četla, tím víc mě štvalo, že se autor snažil ať už vědomě nebo nevědomě napodobit knihu Šikmý kostel-obálka knihy, písmo.. Střídají se pasáže z červené knihovny, učebnice dějepisu, chvílemi mi kniha připadá jako školní sloh. Škoda…
Nooo, opravdu hodně postav, které se mi stejně vykouřily z hlavy a které tam vůbec za mě nemuseli být. Nebo jen okrajově, aby se doladil příběh. Kdyby byl příběh rozvinutý na životech Floriana a Františka do hloubky, bylo by to super, ale všechno je jen povrchní a ani jsem si je vlastně nestačila nějak představit, oblíbit, udělat si k nim jakýkoliv vzah ... a vlastně si z celé knihy si jen pamatuju porod Františkovi ženy a pak konec Floriana. Ostatní postavy a popisky údálostí mě nebavili a víc si z knihy pamatovat nebudu. A přitom musím říct, že bylo moc pěkný číst o blízkých místech kde žiju... Snad Nebe nad Pernikem bude lepší.
Je hodně věcí, které bych mohla knize vytknout. Nejvíc jsem byla otrávená stylem psaní, prvorepublikovy roman pro slečny a paní. Trapné a jalové. Kolikrát jsem si během čtení pomyslela, že to autor snad nemohl myslet vážně. Za další mě rozptylovalo neuvěřitelné množství postav, bez nichž by se příběh dokázal obejít. A přitom tak zajímavé téma a atraktivní prostředí. A co mě rozčílilo úplně nejvíc, že pan Javůrek si ani neumí dohledat fakta. Vylodění v Normandii v dubnu, to jako vážně? Nebylo to náhodou v červnu???
Palec dolů, škoda papíru.
Po přečtení knížky mě zpětně překvapuje tak vysoké hodnocení. Téma velmi atraktivní, to bezpochyby, ale .. Jako první mě zarazilo plitké a odsuzujici hodnocení po cca 23 letech vracející se Rity, která se podivuje nad úpadkem rodného kraje, který byla donucena opustit v rámci odsunu po skončení války... Jednoduché soudy, kterým nepředcházejí hlubší a podrobnějši úvahy či zamyšlení se pak objevují na více místech románu..Autor byl se vším nějak rychle hotový. Což v kombinaci s velmi jednoduchým jazykem, kterým je příběh napsán, snese přirovnání s Tučkovou nebo Lednickou jen stěží. Knížka je docela čtivá, to ano, ale je škoda, že děj nejde víc do hloubky; příběhy jsou popisné a na dlouhém a dramatickém úseku dějin tak pro jejich množství a stručnost zaniká jejich zapamatovatelnost. Téma poválečných odsunů je velice nejednoduché a závěrečné pasáže či úvahy je proto pro jejich stručnost nutno nahlížet kritickým okem. Bohužel, potenciál tématu pro mě zůstal neproměněn.
Dnešním čtenářům musí toto vyprávění připadat jako z pravěku, vždyť toto se už dávno mnohokráte přebralo, pamětníci pomřeli a mladší ročníky měly a mají jiné starosti, než nenávistné soužití sudetských Němců s Československem. Přesto je to zajímavá historie rodin z mého kraje a rád jsem si jí přečetl. Krušnohoří je pořád krásný kraj a knih o něm není pro mne nikdy dost.
Byla jsem zvědavá, tyhle knížky ráda čtu. Tahle kniha spojuje pro mě dvě témata: těžký život naplněný nekonečnou prací a život v Sudetech se všemi zvěrstvy, která válka přinesla.. První co mi začalo vadit, bylo vysvětlování příbuzenských vztahů, ve kterých jsem se začala ztrácet a to neustálé přemýšlení nad tím, kdo je kdo, šlo celou knihou, vždycky s tím, čí příběh byl zrovna hlavní. Ale četlo se to celkem dobře, i když některé pasáže mohly jít víc do hloubky. Komu se líbilo Heřmánkové údolí, asi nebude úplně zklamán, ale dávám o hvězdu míň.
Knížka se četla dobře. Na začátku jsem měla chaos v postavách, než jsem se zorientovala už byl pomalu konec. Přišlo mi, že začátek se oproti konci strašně vlekl, konec je docela odfláklý. Příběh byl pěkný, romantický, avšak všechny hlavní osudy skončily špatně, smutně .. Z knihy mám smíšené pocity.
Myšlenka by nebyla špatná ALE příběh se rozbíhá do nesmyslných odboček a postav, dialogy jak vystřižené z nejhrůznější červené knihovny, autor nás chce neustále uvádět do historických fakt - které buď nemají s dějem co společného (v lepším případě) nebo jsou chybné (vylodění v Normandii v dubnu?!), zkrátka ztráta času....
Příběh hezký, trošku jsem se ztracela v postavach, ale nakonec jsem se zorientovala.
Jsem ráda že jsem knihu četla a těším se na druhou knihu autora.
Přátelství se velmi jednoduše může přehoupnout v nenávist.
Čtivé, na mě až moc “románové”
Knížka má úžasný potenciál, ale bylo to napsáno ne příliš čtivě. Až tak nějak naivně, postavy charakterově moc nepropracované, a přitom velmi sympatické (aspoň tedy ti hlavní kladní hrdinové). Bylo to až moc zatíženo popisem historických faktů.
Četla jsem už lepší knihy na téma Sudety a mezilidské vztahy mezi Čechy a Němci, ale nebylo to špatné. Místy možná trochu román pro ženy, začátek na mě působil chaoticky s velkým množstvím postav, ale od poloviny se mi kniha četla dobře. Osudy hlavních postav se díky tématu daly očekávat, karty byly rozdány dávno dopředu. Od autora si ráda přečtu i jeho další knihy.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Můj zájem o Šumavu mi do ruky přihrál tuto nenápadnou knihu s příběhem čtivým a prostým. Připadá mi, že Šumava je stále trochu opomíjená, vyjma pana Karla Klostermanna, a její krása i historie se v příbězích vždy jen mihne. Takže nápad a myšlenka výborná!
Samotné vyprávění je ovšem podáno formou vzpomínek, které již obrousil čas a na příběhu je to poznat. Tolik trápení, smrti, dvě válečná období a dva kontinenty by si zasloužili více emocí a více stránek. Všechny postavy dostaly příliš málo slov a času, aby se jejich životy a charaktery mohly plně rozehrát. Tak tak se mnohdy na stránkách této knihy stihli potkat. Škoda.