Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457519/bmid_chaloupky-9Cf-457519.png
4
1007
1007
Kniha Chaloupky je románem z prostředí (nejen) Krušných hor. Hlavními hrdiny příběhu jsou dva chlapci z českého vnitrozemí, kteří se vinou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraničí, takzvaných Sudet. Kniha popisuje nejen jejich životy, ale i osudy jejich rodin ve vnitrozemí i pohraničí, sousedské vztahy, lidskou zlobu, lásku i přátelství. Velká část děje knihy Chaloupky se odehrává v zaniklých obcích Chaloupky a Jelení v první polovině 20.století. Poutavý příběh o obyvatelích tohoto kousku světa, na které dopadaly události obou světových válek a všeho, co se v této složité době u nás v pohraničí dělo, vás vtáhne do nitra přírody Krušných hor, kde žili lidé vždy těžký život. A přesto tento kousek země milovali.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Těžko posuzovat tu dobu. Můj děda musel s babičkou ( byla těhotná a čekala mou mámu) a dvouletým synem ze Sudet odejít. Skončili v
polorozbořené pastoušce. Jak jim asi bylo? Němci našemu národu moc ublížili a nikdo se nemůže divit, že jsme je tu pak nechtěli. Na ta zvěrstva, co našim lidem za války udělali se dnes skoro zapomíná a to je chyba. Co se dělo po válce byl pak jen důsledek toho, co našim lidem dělali.
Bohužel to odnesli i ti, kteří si to nezasloužili. Ale co je úplně čisté a spravedlivé?
Myslím že to že se jendá o knížku z mnou milovaných krušných hor dost pomáhá. Téma je to takové dost omleté, ale příběh má spád a čte se dobře. Nicméně je to spíš tím, že jsme sama já tolik příběhu přečetla tolik že mě již hůře takový příběh zaujme.
Zpočátku jsem se bála velkého množství postav, se kterými jsme se v prvních kapitolách museli seznámit, ale brzy jsem se zorientovala. Všichni tam měli své místo a svůj důvod. Na to jak je autor mladý, se dílo myslím povedlo. Pěkně popsaná láska k místní drsné krajině Krušných hor. Je mi sympatické, když někdo lne k "rodné hroudě" nebo si zamiluje místo a lidi, kde se rozhodl žít. Popsána těžká doba, nikdy neškodí si připomenout, čím si prošli naši předci. Hned se zastydím za všechny, co nyní na všechno "brblají"!
Jsem ráda, že jsem nezažila a doufám nezažiju žádnou válku. Život lidí, kteří prožili obě světové války, musel být opravdu těžký. Poutavý příběh o tom, co snad už nikdy nepřijde.
O dobrých sousedech, kteří se během pár let stali nepřáteli. Kdo byl v Sudetech v právu? Tak to se nedozvíte, ale dost si můžete přebrat z příbehu kamarádů Františka a Floriána.
Knížka se čte dobře, i když mě úplně nevtáhla a nevadilo mi odložit ji na pár dní. A radši píšu recenzi hned, než zapomenu, o čem byla.
Chaloupky jsou knihou o sudetech, která má (asi) přinést smířlivější pohled na česko německé soužití a na vysídlení Němců, než jaký leta představoval hlavně Řezáčův Nástup. Stejně jako mnozí jiní jsem se začetl a vydržel číst hlavně proto, že jsem také sudeťák a ne kvůli kvalitě románu.
Co pochválit? Je toho poměrně málo, několik obrazů horské přírody a života tamních obyvatel.
Jak už zmínil v komentáři Iwaeu kdesi níže, dojem z četby je asi takový, že postavy tu jsou jenom kvůli dějinám, aby si to ty naše děcka dovedly představit. Jazyk chudičkých dialogů si autor zřejmě v zájmu co největší autenticity nastudoval v dobové literatuře, která byla lidu nejblíže, takže se místy neubráníme srovnání s romány z Večerů pod lampou (např. Rita komicky deklamuje: "Já nezdolně věřím, že nakonec všemu navzdory prožiju své štěstí.").
Z historického hlediska je problematické tvrdit, že národnostní problémy soužití Čechů a Němců se objevily až po první světové válce a souvisejí hlavně s hospodářskou krizí. Snaha o urputnou spravedlivost vedla autora do slepých uliček, jako když nejdřív popisuje všeobecný odpor němců vůči českým sousedům a následně se nás snaží přesvědčit, že viníci byli jen někteří - str. 280: "Ti, kdo to všechno způsobili, jsou pryč nebo mrtví. A ti, kteří nikomu neublížili, musejí jít."
A nakonec trocha nechtěné komiky: v epilogu se dozvíme o Pavlu Grossovi, který přišel ve válce o nohu, jednu dost podstatnou informaci: "Staří Grossivi brzy zemřeli a Pavel byl nadosmrti chromý." ztratili jsme tak veškerou naději, že by mu okončetina v denacifikovaném světě opět dorostla.
Zkrátka Chaloupky jsou knihou, která nic podstatného nepřináší, žádný nový neotřelý pohled na něco tak vyšinutého , jakobyl život v sudetech od první světové války dál.
Mě se kniha líbila, ani ta lehce učebnicová struktura mi nevadila.Hezky jsem se dozvěděla všechno o Sudetech. Je v ní velká škála postav, ale to musí být, aby člověk ty vztahy správně pochopil, ale i tak jsem se v nich motala. Opravdová škoda je, že se autor drží spíše po povrchu a nezabrouzdal do hloubky. Kdyby tak udělal, i na úkor tlustší knihy, mohl z toho být Šikmý kostel Krušných hor a to mi příjde jako velká škoda, potenciál měla obrovský.
"Je jedna věc mezi lidmi, která si nevybírá a nečekaně se objevuje v každé době, za každého režimu a všude na světě. Láska."
Opravdu sladká tečka za letošním rokem. Výborná kniha, kterou mohu doporučit.. minimálně všem milovníkům Šikmého kostela nebo Mornštajnové.
Příběh z Krušných hor ale také z pohraničí, Sudet. Příběh o rodinách žijících v podhůří, o vzájemné lásce i lásce k horám. O válce, té první Velké, i té druhé, světové. O tom jak spolu Němci a Češi žili celá léta pospolu a jak se všechno změnilo v nenávist.
"Když se šla Anna projít na náves, děti na ni posměšně volaly Němka, Němka a házely po ní bláto. Měla pocit, že nikam nepatří. V jejích horách ji nechtěli, že je Češka, tady ji zase nepřijali, že je Němka. Bylo to k zbláznění."
Velice čtivě napsaný příběh přátel Františka a Floriána, Rity a jejich rodin a rodin jejich rodin. Postavy se vůbec nepletly - tak dobře jsou vykresleny jejich charaktery. Navíc většině z nich přejete jen to nejlepší. K tomu Krušnohorská příroda a důležité body naší historie.
Zajímavé téma, které by si zasloužilo méně popisných pasáží. Ráda bych si přečetla, jak se s událostmi popasovaly samotné postavy, a to ne jen jednou dvěma větami. Některé linky byly trochu nadbytečné. A nemohu si pomoci, ale autor si život v horách velmi zidealizoval. Přesto se mi kniha zvláštním způsobem líbila.
Pěkné se to četlo, i když se jednalo o nehezkou dobu. Opustit svou vlast je vždycky těžké, připadá mi, že teď už to tak lidé nevnímají. Mohou žít, kde chtějí a vracet se, když se jim stýská. Je dobře si připomínat dějiny, abychom věděli jakých zvěrstev jsou lidé schopni. Ale nad vším přetrvává, že láska nezná hranic.
Za mě naprosto skvělá kniha,která nás zavede do krušných hor do malé vesničky Chaloupky.Žilo zde několik rodin a my se dočteme o jejich osudech -nézrovna lehkých a přesto to zde milovali.Kniha nás provede obdobím od první světové války až do konce druhé.V té době se vztahy mezi místními obyvateli Čechy a Němci změnily a zasáhly každou rodinu zde žijící.Kniha je psána jednoduchým jazykem ,ale i tak čtivá .Ráda jsem si tuto knihu přečetla i proto ,že jsme se před třemi lety přestěhovali do bývalých sudet a historie místních obyvatel mě zajímá.
Zajímavý příběh ze Sudet. Ztrácela jsem se v postavách a občas jsem měla pocit že čtu učebnici dějepisu.
Příběh o lidech, žijících v dobrých vzájemných sousedských vztazích, v nádherné přírodě Krušných hor. Ještě před začátkem druhé světové války se ale vše změní a mezi Němci a Čechy narůstají velké problémy. Příběh je krásný, ukazuje historii té doby, se vším co obyvatelé prožívali, lásku, nenávist, utrpení. Je to krásná, ale velmi smutná kniha.
Hezký pokus, ale Cejch byl první a dal mi víc. Tohle mi kromě děsivé grafiky (první vydání) přišlo povrchnější a osoby se mi dost pletly. To nic neubírá na smutných osudech místních, Němců i Čechů. Jako námět k zamyšlení a poučení hezké.
Jako u Šikmého kostela (v žádném případě nechci knihy srovnávat) jsem se dozvěděla zase něco ze života v pohraničí, tentokráte z druhého konce republiky. Kniha mě bavila. I když jak mnozí již zde psali, trochu jsem se občas ztrácela v postavách. Což je vlastně jediná výtka, kterou ke knize mám. Autor až příliš rozváděl mnoho osob dost povrchně, místo toho aby detailněji rozvedl osudy hlavních postav.
Krásná knížka. Jen tam bylo celkem hodně postav. Prostředí Krušných hor se mi moc líbilo. V létě jsme tam strávili krásný týden na dovolené. A moc mě zajímalo, jak tam lidé dříve žili.
Celkový dojem je velmi rozpačitý, až na úvodní fotografii, která na rozdíl od děje vyvolá silné emoce. S velkým natěšením jsem se pustila do čtení knihy z mého rodného kraje, které mě zhruba v polovině přestalo bavit. Knih na toto téma již bylo napsáno mnoho, možná proto jsem čekala něco víc. Již samotná anotace a také krásný přebal mě naladily na příběhy, které budou odrážet tento kraj, tj.kraj sice zapomenutý, ve kterém ale zůstaly hluboké stopy zaváté pohromami válek, vysídlování, národnostních třenic. Mě osobně román velmi zklamal. Osudy lidí jsou popisováni povrchně, školácky, připomínající doplňkovou tvorbu pro náctileté s cílem přiblížit jim tuto část našich dějin.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Kniha neurazí, v rámci knížek podobného tématu ale značně zaostává. Postavy trochu nevyvinuté, děj trochu jednoduchý, spisovatelského umu jen málo. Ale četla se mi dobře a na tři hvězdy to stačí.