Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457519/bmid_chaloupky-9Cf-457519.png
4
925
925
Kniha Chaloupky je románem z prostředí (nejen) Krušných hor. Hlavními hrdiny příběhu jsou dva chlapci z českého vnitrozemí, kteří se vinou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraničí, takzvaných Sudet. Kniha popisuje nejen jejich životy, ale i osudy jejich rodin ve vnitrozemí i pohraničí, sousedské vztahy, lidskou zlobu, lásku i přátelství. Velká část děje knihy Chaloupky se odehrává v zaniklých obcích Chaloupky a Jelení v první polovině 20.století. Poutavý příběh o obyvatelích tohoto kousku světa, na které dopadaly události obou světových válek a všeho, co se v této složité době u nás v pohraničí dělo, vás vtáhne do nitra přírody Krušných hor, kde žili lidé vždy těžký život. A přesto tento kousek země milovali.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s komentáři níže, na začátku hodně postav a téma, co už tady bylo vícekrát. Ale! není to tak dlouho, co jsem dočetla Šikmý kostel 1,2 a bylo zajímavé porovnávat ten "blahobyt" první republiky v pohraničí- v jedné knize s Poláky, ve druhé knize s Němci.
Jinak příběh milý, ačkoliv nebyl veselý, tak nějak zahřál na duši, hezky popsaná lokalita Krušných hor (hned bych tam vyrazila na pořádný výšlap). Pokud bude autor ve tvorbě pokračovat, ráda ho podpořím.
Četla jsem na doporučení, bohužel musím konstatovat, že úplně nedočetla. Styl psaní se mi nelíbil. Za jedno, jazyk je na mě až příliš pohádkový a navíc (za druhé), tak moc kopíruje jiné knihy na stejné téma.
Je mi to líto, protože jsem byla celá natěsena, že si po dlouhé době přečtu dobrý kus.
Nečekala jsem teda že to bude taková červená knihovna, ale nakonec fajn knížka. Škoda stylistické neohrabanosti, jinak bych dala čtyři hvězdičky, ale je vidět že psaní jde autorovi od srdce, takže se těším na příští počiny!
Nalákala mě obálka i anotace. Počáteční množství postav se mi moc nelíbilo, ale dalo se v nich zorientovat. Jenomže jak jsem četla dál, udělala jsem něco, co dělám hodně výjimečně - podívala jsem se na komentáře, jestli se to zdá jenom mně nebo jestli má problém s touto knížkou i někdo jiný. A mám pocit, že to L.Helena napsala za mě. Měla jsem pocit, že čtu učebnici dějepisu, v které jsou nějaké postavy, aby to nebylo tak suchopárné. Co mi vadilo snad ještě víc, je to černobílé vykreslení charakterů. Postavy byly buď svaté nebo svině, co se postupně neštítí vůbec ničeho. Němci byli až na úplnou výjimku všichni špatní, Češi až na dvě černočerné ovce v každé rodině hotoví svatouškové. A teď si představte, že jejich dvě velmi hodné, a jak autor nezapomene zdůraznit, spravedlivé děti, si po skončení války taky najdou svoje Němce, aby si do nich mohly zakopat. Vím, že se tohle dělo, že to dělala spousta lidí, i dětí, a nikdy bych si nedovolila je za to soudit, ale to předchozí zdůraznění jejich kladných vlastností potom zní jako špatný vtip. V té době jsem pochopitelně nežila, prarodičů jsem se jako malá na tyhle věci neptala a teď už se nemám koho zeptat, ale tak nějak žiju v domnění, že v každém národě (jakékoli skupině) jsou lidi povahově velmi různorodí. Na knížku jsem se moc těšila, měla od ní velká očekávání, ale pro mě to bylo zklamání. Nejenom způsob vypravování, ale právě i ten do očí bijící kontrast. Napřed neustálé vyzdvihování sounáležitosti, protože jinak to na horách nejde, potom celá jedna skupina šikanuje druhou, aby se to po válce obrátilo. Nepochybuju ale, že knížka bude mít spoustu fanoušků a bude mít velmi vysoké hodnocení.
To mohl být tak krásný román… Jenže:
Hned od začátku hrozně moc postav, jejich představení bylo strašně suchopárné a hlavně všechny téměř naráz, takže čtenář okamžitě ztratil přehled. Kdyby byly jednotlivé postavy do děje přidávány postupně a zaobalené do nějakého příběhu či události, bylo by to o moc přehlednější. Knize nelze upřít čtivost, ale to spíš díky obsahu než způsobu vyprávění, ten byl takový nějaký odtažitý, neosobní. Občas jsem si připadala, jako bych četla učebnici dějepisu, či v lepším případě zápisky obecního kronikáře, a ne historický román z pera spisovatele.
Škoda. Jinak celkový příběh a osudy postav byly velice zajímavé, i když vesměs smutné. Ale to jde na vrub spíše samotné historii, než panu autorovi.
Na osudech jednotlivých hrdinů bylo krásně poukázáno, k čemu všemu vedl vzrůstající německý nacionalismus v pohraničí a jak dokázal narušit fungující a dosud poklidné vztahy mezi sousedy. Rozvíjí se zde hned několik životních osudů - celoživotních kamarádů Františka a Floriána, Rity a jejího manžela, členů bohatého německého rodu Grossů a dalších rodinných příslušníků Františkovy manželky (zde bylo nutno se trochu zorientovat). Celkově to bylo moc zajímavé a pěkné počtení. Jediné, co na mě působilo trochu rušivě, byl poněkud šablonovitě popsaný vývoj událostí, místy jsem si připadala jako bych četla pasáže z učebnice. Také závěr věnovaný osudu Němců po válce mi přišel zbytečně stručný, mohl být více rozveden.
Krásný, ale smutný příběh, se spoustou na pozadí probíhajících historických událostí první poloviny 20.století. Díky knihám s touto tematikou se dozvídáme víc, než ve škole z hodin dějepisu. Jak a proč byly obsazeny Sudety, a také jak lidé v těchto končinách žili. Že to nebyl život jednoduchý a že soused může začít nenávidět souseda, se kterým byl donedávna nejlepší přítel... Jedna hvězdička chybí v hodnocení proto, že bych příběh místy ocenila více rozvinutý.
Určitě je to zajímavá kniha, která se velice dobře čte. Postavy byly sympatické. Je pravda, že jich bylo hodně, ale orientovat se v nich dalo.
Co mi přijde zvláštní je, že pro první světovou válkou bylo vymezeno víceméně pár stran a pro druhou světovou válku bylo vymezeno pár kapitol. Musím si položit otázku čím to je? Byla druhá světová válka horší? A určitě mě to zase donutilo přemýšlet nad odsunem Němců do Německa.
Tento krásný román založený na nešťastném období naší historie jsem si s sebou vzala na dovolenou do Krušných hor. Ze začátku mi vadilo opravdu velké množství postav, ztrácela jsem se v rodinných vztazích a přišlo mi, že příběhy jednotlivých hrdinů této knihy jen kloužou po povrchu a že románu něco chybí. Pak jsem se ale začetla a druhou půlku knihy už jsem se nemohla odtrhnout. Nečekala jsem veselé čtení a kolikrát mi bylo doopravdy do pláče. Nejhorší na tom ale je, že si člověk nemůže říct, že je to "jen" kniha, protože to, co prožívaly postavy v této knize, prožívali před nedávnou dobou skuteční lidé. Poslední den dovolené jsme zajeli na Přebuz, Rolavu, Jelení, ... Každému musí být smutno, když si uvědomí, že tam, kde jsou nyní značené zaniklé obce nebo vesničky s pár místními, bývaly před válkou obce s desítkami domů a stovkami obyvatel. Myslím, že na to, že je to autorova prvotina, se jedná o velmi zdařilý román popisující životy lidí v krásné, ale drsné krajině Krušných hor a na pozadí historických událostí.
Z knihy mám rozpačité pocity, je pěkná, zajímavá, je z ní cítit silné zaujetí autora prostředím, což je skvělé, ale chvílemi mi přišlo, že čtu prvorepublikový román pro paní a dívky.. Nebylo to špatné, ale má očekávání byla větší. Každopádně jsem ale rád, že děj byl umístěn do tak krásného prostředí.
Nádherný příběh a nemám snad ani slov...
Láska i utrpení, odvaha i strach...
Němci a Češi...jejich soužití i chvíle nenávidění...
Knížka stojí za přečtení!
Ani jsem nedoufala, že se ke knize dostanu tak brzy. První vydání bylo snad během tří týdnů rozebráno a kniha se ke mně dostala od kamarádky, která autorovi nafotila obálku (to jsem netušila, není z těch, co se chlubí). Ta fotka toho vypovídá mnoho. Stačí do těch míst dojít (dojet) a uvidíte sami. Ano, mám k okolí Chaloupek či Jelení osobní vztah, znám to tam.
V příběhu sledujeme velkou spoustu osob. To mě zpočátku možná trochu mátlo. Není to jen nešťastný příběh českého lesníka Floriána a Němky Rity. I když rozlišit v knize, kdo je Čech nebo Němec je celkem zbytečné. Ti lidé tu žili od nepaměti spolu a vedle sebe...
To, že Hitler dokázal zfanatizovat davy je všeobecně známý fakt. Ale, že byli Němci zfanatizovaní i tak poměrně daleko od Berlína, v čistém lůnu našich hor, je zvláštní ( "V jejích horách ji nechtěli, že je Češka, tady ji nepřijali, že je Němka" ).
V pohraničí se nežilo špatně jen za válek, ale život tu byl těžký i mezi nimi. Než přišel Hitler k moci, tak už česko-německé vztahy poměrně dlouho gradovaly a sousedé, kteří spolu dříve normálně vycházeli, se začali nenávidět...
A co se dělo po válce? Ani babička o tom příliš nemluvila, protože lidé, kteří to na vlastní kůži zažili, na to všechno chtěli hlavně zapomenout...
Mohla bych polemizovat ještě asi dlouho, každopádně si myslím, že tato autorova prvotina stojí za přečtení. Protože nestraní ani Čechům, ani Němcům...
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1963 |
Po přečtení jsem dala knize 4 hvězdičky, přestože jsem uvažovala i 3, jelikož mi dost vadila veliká spousta postav, ve kterých jsem se často ztrácela, i příliš jednoduchý styl psaní mi moc neseděl. Ale od dočtení knihy musím na její děj stále myslet, knihu mám stále v hlavě. Navíc na internetu procházím staré fotografie Jelení a Chaloupek, dost mě to vzalo.