Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421766/bmid_chirurg-SRE-421766.jpeg
4
2976
2976
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Čtivá kniha, nicméně mě trochu iritoval použitý jazyk a některé výrazy, děj byl celkem předvídatelný, mrzelo mě použití snad až příliš dějových klišé.
Pustila jsem se do ní plna radostného očekávání. Navíc lékařské prostředí mě oslovuje. Ale byla jsem trochu zklamaná. Ne, že by nebyla čtivá. Ale nějak jsem nepřišla chuť jazyku vyprávění. Snad proto, že jsem četla bezprostředně po Heřmánkovém údolí (Hana Marie Körnerová), jejíž jazyk a styl mi trochu připomíná Mornštajnovou. Ale kromě toho, že mě přímo iritoval výraz “kompl” pro počítač (několikrát jsem se vrátila, zda to jen špatně nečtu, ale bylo to tam a mnohokrát), tak nějak jsem se nemohla ubránit pocitu, že se muži takhle nevyjadřují, že ten pohled je moc ženský, nesedělo mi to, přišlo mi to jako představa ženy, jak probíhá vnitřní dialog muže, a asi si nesedla s tou mou.
Pro mě první zkušenost s českým románem, co není fantasy, ale pořádná dávka ze života.
Po Dvořákové jsem sáhla z čisté zvědavosti a styl psaní mě bavil už od první stránky. Děj byl úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá a donutilo mě to vystoupit ze své komfortní zóny. A jsem ráda, že se to povedlo.
Náhled do nemocnice a života chirurga byl zajímavý, dobře a věruhodně napsán. Každý má v životě hodně věcí, za které se stydí a snaží se jim utéct. Hodně zodpovědnosti, problémů,... není se čemu divit, když už má člověk dost. Tady se s tím musí popasovat a co si budeme, kolikrát jsem lítostí vrtěla hlavou.
S Dvořákovou určitě nekončím a sáhnu po další její knize.
Je opravdu že života. Tak to opravdu v okresních špitálech chodí. Jen někteří pijou pořád, ale když jiní nejsou,tak přivřem oči.
„Chirurga“ jsem dočetla (ušima) jen kvůli velkému respektu, který ve mně autorka vzbudila "Dědinou" a "Sítěmi". Ale do třicáté kapitoly jsem měla pocit, že točím stále jednu a tu samou. K tomu pocitu přispívala četná opakování: koukal(a) jak puk.., stál jsem pod sprchou nejmíň půl hodiny.., naklopil jsem do sebe.., cítil jsem se jako (následují výrazy sebezpytu po selháních), a další a další popisy a formulace. Asi to mělo zdůraznit pocity hlavního aktéra z prožívaného stereotypu, ale na to bylo 350 stránek docela dost.
Nijak nenapomáhalo trochu ploché načtení audioknihy a zcela monotónní ztvárnění zejména dívčích postav.
Nebaví mě klišé špitálních avantýr, ani nakukování pod pasivní pokličky zbabraných vztahů.
A hlavní "hrdina" byl pro mě dlouhou dobu hlavně - omlouvám se za ten výraz - sráč. Jistě otvírám pole pro nadurděnou kritiku typu - patrně holka neví, o čem mluví, kdyby se s alkoholovou závislostí setkala zblízka... No, to zůstane ovšem otázkou.
Bavilo mě nepřikrášleně vylíčené prostředí a rutinní dění ve špitále; tlak ambicí, odpovědnosti, administrativy, prachů, únavy, nekázně pacientů, nedostatku či nekompetence personálu, kariérních lezců (vzhůru i do nitra).
Bavila mě kauza s náhradami. Bavilo mě, že doktora nakopla v těch pár zbývajících - asi třech - akčních kapitolách k nějaké reakci. A bavilo mě, že to nebylo "ozlomkrk" s happy koncem, ale že to skončilo jen na půli cesty, a že to tak asi většinou bývá. I když u toho "svítí slunce", jak řečeno v závěru. Uuuf :).
Neodpustím si ale, že četné rádoby zásadní, zlomové a potenciálně dojemné momenty a poselství na mě působily strojeně; neuvěřila jsem jim a nedotkly se mě tak, jak asi měly.
Tak třeba příště; s autorkou rozhodně nekončím.
Tohle pro mě bylo velké překvapení!
Od knihy jsem příliš nečekala, od Dvořákové je to moje prvotina a určitě ne poslední.
Někteří knihu popisují jako humornou, mně to tak rozhodně nepřišlo, s doktorem jsem soucítila a z určitých částí jsem cítila hroznou tíseň, ale přesto se mi kniha četla opravdu dobře.
Je to malý příběh ze života a znamenitá ukázka toho, jak lehce se vše může pokazit...
SPOILER
.
.
.
Oceňuji happyend :)
Řeklo by se obyčejný příběh čtyřicátníka - chirurga, který prožívá krizi středního věku: nerozumí si s manželkou, vytáčí ho patnáctiletý syn, dere ho tchán, najde si milenku a začíná (opět) hledat útěchu v alkoholu.
Celý příběh je ovšem vyprávěn jeho očima a to tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, že všechno prožívám s ním. Zejm. když otevřel flašku a dal si první hlt, říkala jsem si "Zavři to, další si už nedávej!". U části, kdy mu zemřel otec, jsem se jen těžko bránila slzám (a to u knih skoro nikdy nebrečím). Hezké je, že přes všechny své karamboly stále myslí na to, aby ve vztahu k pacientovi všechno udělal správně, je ochoten pomoci kolegům, myslí na své děti a snaží se najít východisko ze své neutěšené situace.
Samotný příběh není originální, takových máme kolem sebe určitě spoustu, o to větší obdiv si ale zaslouží autorka, která nám ho dokázala podat přesvědčivě a čtivě tak, že ho prostě zhltnete.
Ráda sáhnu po českých spisovatelích, ale tento příběh nebyl nic pro mě...bez začátku, bez konce, bez zápletky....
Příběh o muži, který si zavařil život. A hledá z toho východisko, přesto se v tom plácá dál, naštěstí jeho konečné rozhodnutí mě přesvědčilo, že je to sympaťák a nezklamal mě.
Na odpočinek dobrý. Děj utíkal a knížka byla vcelku čtivá. Ale žádný extra děj a nějaké napětí tam nebylo.
Jako oddychovka ok, ale čekala jsem víc. Postavy byly všechny protivné, nesympatické, jejich popis povrchní - ten je prostě takový, chová se tak a tak, ale proč, co za tím vězí? Chyběla mi větší hloubka a propracovanost postav. Nespisovný jazyk mi taky neseděl.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale byla jsem zklamaná, přišla mi vcelku o ničem...
Druhá knížka autorky, ke které jsem se dostala, ale pětihvězdičkové nadšení se u mě nekoná.
Poslouchala jsem jako audioknihu a vadil mi ten "nespisovnej" jazyk.
Doktor mi připadal příliš nespokojený se vším.
Ale celkově se to dalo poslouchat. Takový zlatý střední standard.
Tak by asi vypadala Nemocnice na kraji města, kdyby ji vyprávěl Karel Sova.
Jsou i další knížky od autorky takové negativistické?
Moc se mi líbila, ale nedoporučuji číst ženám a manželkám. Neb Petra Dvořáková nás chlapy svlékla do naha jak na pravidelné kontrole u urologa.
Velmi přesný popis nemocničního prostředí,pro nezdravotníky ,si myslím,ne moc záživné,ale jinak velmi čtivé.To je tak asi vše, Nechápu tolik chvály ?
Skvělá kniha! Četla jsem ji jedním dechem! Moje první kniha od této autorky a doufám, že ne poslední. Paní Dvořáková se velmi dobře vžila do postavy muže.
Stejně jako u Dědiny oceňuji reálnost příběhu, i postav. Hynek je vlastně úplně obyčejný chlap, na jednu stranu darebák, na druhou stranu dobrý člověk.
Kniha je velmi čtivá, nepsaná nijak složitě, takže osloví mnoho čtenářů. Líbí se mi, že autorka netlačila na pilu a ne úplně dokončila dějovou linku osobního života, což dělá knihu ještě reálnější.