Cujo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304248/bmid_cujo-xHe-304248.jpg
4
2302
2302
Americký spisovateľ Stephen King je majstrom moderného hororu a thrilleru, jeho knihy vychádzajú na celom svete a patria k najpredávanejším. V románe Cujo zdanlivý pokoj malého mestečka naruší besnotou nakazený bernardín. Z milého a prítulného psa sa stáva hrozná beštia, ktorá celkom zmení život obyvateľov mestečka, je ich strašným tieňom, trestajúcou rukou osudu, čo prináša smrť. Jeho kradmé kroky, temné vrčanie a vražedné tesáky cítiť takmer na každej stránke knihy... Napínavý, dynamický dej románu autor umocňuje brilantným zobrazením psychiky hlavných postáv.... celý text
Přidat komentář
Cujo je na poměry Stephena Kinga poměrně útlá knížečka, kterou si ovšem zamilujete stejně jako jeho předchozí díla. Nejedná se pouze o šíleného psa, ze kterého by mistr v průběhu mohl klidně udělat i dinosaura. Jedná se také o skvělé zpracování postav a jejich charakterů.
Čtenář tomu všemu prostě věří. Postavy jsou tak neskutečně reálné, že se vám před očima začne odehrávat film kde je v hlavní roli strach a bezmoc.
Jedna z prvních knih, co jsem četl v mládí. A rodiče se divily, že čtu horory. A nevěděli, že mě takové věci budou bavit i v dospělosti. :-) Líbilo se mi to, ale samozřejmě už si knihu moc nepamatuji. Jen pár scén, které mi utkvěly v hlavě.
Jako malou holku mě pokousal pes, naštěstí byl očkovaný, ale dodnes z toho mám malé trauma, i když jinak psy miluju. A jednou jsem ležela v nemocnici se starou paní, kterou pokousal kocour, a ta musela absolvovat léčbu proti vzteklině, bylo to dost traumatické. Tudíž je pro mě téma "pes+vzteklina" tak trochu noční můra. O co větší můra to musela být pro hlavní postavy Kingova příběhu, který jsem jako dosud všechny autorovy knihy přečetla jedním dechem, byť se nejednalo o žádná strašidla, nadpřirozeno ani mimozemšťany. Kingův popisný styl a mistrovské vykreslení psychologie postav (tentokrát i té psí) je jedním z hlavních důvodů proč mám jeho knížky tak ráda, Cuja nevyjímaje. Ale jak strašně moc jsem si přála, aby to dopadlo jinak. (Přečteno po letech znovu v rámci čtenářské výzvy.)
Uf, zásadní problém této knihy je, že by jí více slušela asi povídková forma. Mnoho informací je prostě trochu nadbytečných. Na druhou stranu tady King postupně buduje velmi povedenou atmosféru a vy se nemůžete dočkat toho, jaké bude finální rozuzlení. Po odložení knihy máte z celého konce prostě nepříjemný pocit u žaludku (což v případě hororu beru jako plus). Celkově hodnotím pozitivně, ač to určitě není taková pecka jako třeba nesmrtelné TO.
Na Kingovi mě rozčiluje, že strašně všechno pitvá. Je to teprve moje druhá Kingovka a zase jsem měla problém se začíst. Na druhou stranu je ovšem pozoruhodné, jak spletité osudy postav dokáže vymyslet a nejspíše díky tomuto pitvání pak vzniká výsledná atmosféra knihy, která je místy strašidelná (opravdu!), místy nechutná, místy smutná... Velice se mi líbily části psané z pohledu Cuja :-)
Klasický King - napätie, ktoré vás udrží počas celého príbehu v strehu.Túto knihu som už čítala veľakrát, ale stále si ju rovnako užijem. Odporúčam!!!
Podľa môjho názoru jedna z najnedocenenejších kníh od autora. Cujo si podľa mňa zaslúži oveľa viac pozornosti ako napríklad "The Shining". King ju síce písal prakticky celý čas závislý na alkohole, čo nie je veľmi chvályhodné, ale ide o pútavé dielo, ktoré vás udrží pri knihe celý čas. Trochu ma nudili vedľajšie dejové linky (krachujúca reklamná agentúra, Steve, Výlet) kniha sa podľa mňa mohla pokojne skrátiť a King ju mohol vydať v niektorej zbierke poviedok.
Zo začiatku som považoval Cuja za takého "ňu ňu ňu" psíka, postupom času ale vo mne (a myslím, že i v iných čitateľoch) vyvolal pocit hrôzy a už len samotné slovo "Cujo" v texte spôsovovalo zimomriavky a očakávanie ďalších desivých udalostí. Myslím, že pri Kingovi je to už viacmenej jasné, no nedá mi nespomenúť fantastický psychologický vývin hlavných postáv.
Mojim najobľúbenejším románom od Kinga stále ostáva Misery, no Cujovi stačilo naozaj iba trochu a mohol sa stať mojim číslom jeden.
najskôr som mal predsudky voči tomuto žánru, ale toto je klasika a zvláštne čaro získa ako audiokniha na dlhej ceste autom ....
Cuja řadím k tomu lepšímu, co King napsal. To znamená, že se mu to opět povedlo.
Už jen výstižné "FUJPES" mě dostalo do kolen a to jsem teprve na začátku.
..................
A takovej to byl roztomilej a dobrosrdečnej hafík. To je ale „fujpsíživot.“
Jejich oči se na chvíli setkaly; Donniny rozšířené modré, Cujovy zastřené rudé. Chvíli se viděla jeho očima, viděla sebe, viděla ŽENU.
Kinga mám ráda a jsem zvyklá na jeho rozvláčné a místy zdlouhavé psaní. Překvapilo mě, že na Kingovo dílo zde vystupuje jen málo aktérů. Brilantní dílo; z pohledu psa - to tady snad ještě nebylo, ta beznaděj, blížící se nevyhnutelné ... Supr. Nepochybuju, že Cujo byl mazel. Bohužel ... Doporučuji.
Cujo byl hodný pes... nežli ho kousl netopýr. Kniha se mi líbila, je to zase jiná forma "příšery" a strachu. Být uvězněný v autě v létě , když venku je vzteklý, nakažený pes, který se chce pouze dostat dovnitř, aby .... .
Moc se mi líbilo , že byl v knize popsán i pohled psa na jeho bezstarostný život , přes kousnutí netopýra až po jeho "pominutí smyslu" , tím měla kniha větší půvab. Opět výborný nápad a skvěle napsané.
Jsou knihy, které jsem přečetla, zavřela, řekla si: ,,jo, líbila se mi, fajn kniha" a to bylo vše. Na některé jsem možná i časem zapomněla. Pak jsou knihy, na které nezapomenu asi do konce života. A taková je i kniha Cujo. Kniha by obstála i jako výklad slov ,,zoufalství" a ,,bezvýchodnost" I když je to už docela dávno co jsem ji četla, pořád si pamatuji jak mi při čtení bylo zle a pořád jsem si říkala ,,co bych udělala já?" a jak mi po dočtení bylo ještě hůř a pořád jsem se ptala ,,proč? proč proboha?" Zle mi bylo dokonce i ještě dlouhou chvíli po dočtení - pocit asi jako by mi někdo dal ránu pěstí do břicha. Přesto, že jsou určitě i kvalitnější knihy a obzvlášť Kinga hodně lidí považuje za brak ( já jsem naopak fanda), tahle kniha na mně zapůsobila tak silně jako ještě zatím málokterá a proto, i přes to, že emoce kterou vyvolala byla negativní a fakt mi z ní bylo fyzicky zle, řadím tuto knihu mezi to nejlepší co jsem kdy četla. Podobně silně na mně zatím zapůsobilo asi jen O myších a lidech.
Jak už bylo v některých komentářích zmíněno, příběh o pejskovi, který sem tam kousne není poutavý natolik, aby dokázal být zajímavý celých 250 stránek. Kniha jako taková je rozdělena na dvě části, tu lepší, ve které svádí matka se synem velmi depresivní boj o přežití s chladnokrevným pejskem a tu horší, ve které řešíme ne ani tak nudné, jako spíš naprosto zbytečné osudy a problémy ostatních postav. Těmi je vlastně kniha vyplňována, protože námět jako takový je naprosto jednoduchý, a tak by nebyl problém z knihy udělat cca 60stránkovou hororovější povídku, ve které řešíte pouze a jenom souboj člověka proti zvířeti. Upřímně jsem zklamán, protože za těch několik let co Kinga čtu, jsem se ještě nesetkal s jeho knihou, u které bych se místy skoro až nudil. No co, není možné aby mě pohltily úplně všechny jeho knihy.
King vždy dokáže vykreslit postavu a její povahu do takové dokonalosti, že vlastně chápete vše co udělala a proč to udělala. A tím myslím postavy téměř všechny i když pro příběh nejsou zcela zásadní.
Dokonce i myšlenky psa, který bojuje s bolestí a nemocí, která postupně vyhrává. Kdyby mu alespoň v druhé polovině knihy pořád neříkal jménem. To už nebyl Cujo, ale bezduchá bestie, pouhá hmota s nejnižšími pudy. Bylo mi líto i jeho a King je v tomto mistr!
Ale jo. Sice tady nejde o nic míň ani víc než o lidi uvězněné strachy v autě se zběsilým psem za zadkem, ale Stephen King i takovou trivialitu dokázal popsat na 250 stranách tak, že se člověk pořád cítil v napětí, které rozhodně nezůstalo konstantní.
Štítky knihy
psi nevěra zfilmováno tajemství strach horory Cena Augusta Derletha Nová Anglie
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Výborná a napínavý kniha. Konec mě rozhodně dostal, čekala jsem ho úplně jiný. Podrobný popis postav je důležitý k celému ději, takže mi vůbec nevadil. Cuja mi bylo od začátku líto, popis jeho myšlenek byl velmi procítěný a smutný. Doporučuji.