Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531922/bmid_cyklistka-osud-posledni-baronky-65c886c7acec5.png
4
540
540
OSUD POSLEDNÍ ŠLECHTIČNY Z RODU BATTAGLIA Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis. JANA PONCAROVÁ Jana Poncarová žije v Plzni, je novinářka a copywriterka. V příbězích, které píše, hledá pravdu o světě a vlastní osvobození. V roce 2018 debutovala úspěšným románem Podbrdské ženy, který sleduje osudy tří generací žen žijících v podhůří Brd. O rok později vyšel román Eugenie inspirovaný skutečným osudem plzeňského hotelu Continental a jeho majitelky.... celý text
Romány Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Voxi
Interpreti: Jana Plodková , Dagmar Čárová
více info...
Přidat komentář
Tolerance v níž je obsažena svoboda. Boj i odpuštění, humor a vzdor a vytrvalost. Vděk a úcta .
Moc se mi kniha líbila, příběh i jeho zpracování, citlivé pojetí i vykreslení jednotlivých postav. Myslím, že autorka umí skvěle vystihnout ženské myšlenkové pochody a smysl pro vášeň. Myslím, že B. B. by se při čtení radovala. Je to hezká pocta, doporučuji všem!!
Knihu jsem dostala jako dárek. Bohužel mě nějak výrazně neoslovila, styl psaní mi nevyhovoval, do čtení jsem se nutila :(. Příběh zajímavý, to ano, ale...
Velmi smutný příběh podle skutečných událostí. Některé věci zavinila doba a okolnosti,
ale mnoho taky ovlivnila Blančina svéhlavost.
Tolik smutku a beznaděje v jedné knize. Nevím, co jiného k tomu dodat. To krásné, co hrdinka zažila přebily dějiny a není to veselé čtení.
Upřímně , očekávala jsem od knihy více. Začátek až na str.161, byl pro mne chaotický,ale potom se pisatelka uklidnila a byla to zase ta známá Jana Poncarová. Téma velmi pěkné,ale bohužel Eugenie mě zaujala více. Co ale velmi oceňuji je jazyk spisovatelky, to je opravdu pohádka to číst.
Cyklistka je další román, který líčí osudy inspirované skutečnou žijící postavu české historie, Blanku Battaglia. Autorka se opět velmi pečlivě věnovala rešerši, kterou spojila se svou fantazií a vytvořila příběh Cyklistky. Poncarová je bezesporu autorka, která má neuvěřitelný cit pro psaní. První polovina knihy vypráví o mladé Blance, a jejích dvou největších životních láskách. Kniha je z devadesáti procent vyprávěna chronologicky ale sem tam se objevují kapitoly z přítomnosti, kde se setkáváme se starší dámou Blankou. Cyklistka v sobě ukrývá velmi jemnou romantickou linku. Není ničím náročná, ale spíše než popisování vzájemného poznávání a zamilovanosti Richarda a Blanky vypráví o jejich následcích. U společných momentů jsem se příliš neculila, za to u popisování stesku a bolesti ze ztráty lásky jsem se velmi vcítila do pocitů Blanky. Poncarové se nesmírně podařilo popsat tu nekonečnou prázdnotu a bolest ze ztráty milované osoby.
Anotace a kapitoly ze současnosti prozrazují příliš mnoho z děje. Celkově musím zhodnotit, že se mi první polovina knihy líbila víc. Celá kniha má nádhernou stylistiku, kterou je radost číst. Ovšem trošku mě mrzelo, že se autorka nevěnovala více postavám samotným. Postavy přicházejí a pak zkrátka mizí ze scény.
Cyklistka je jemný příběh dívky, která milovala pocit svobody na pedálech. Toužila být svobodná ale zároveň dovedla neuvěřitelně milovat.
Velice smutný osud baronky. Myslím, že podobný osud mělo hodně lidí. Mi se kniha moc líbila a bude patřit na přední příčky oblíbenosti knih.
Děj tohoto románu je zasazen do jihočeských Bratronic, kde na rodinném zámečku vyrůstala hrdinka tohoto románu Blanka Battaglia. Její životní osud sledujeme v knize od jejího dětství až do stáří. Styl psaní této autorky mě sedí.
Je v tom krása dřívější doby. Prolínání s minulostí a přítomností. V příběhu je hodně bolesti a křivd, válka, 50 léta pro mnohé snad ještě horší doba než válka. Komunisti zabírají pole, zvířata, domy, zámky.
Příběh je to pěkný, ale mě asi nějak tam něco chybělo něco víc, možná to bylo tím vzpomínáním nebo nevím čím, ale nebyla jsem vedle Blanky, ale venku, na pět hvězd bych musela být o trošku víc v příběhu. Nebo jsem si zvykala na autorčin styl. Kniha je ale zajímavá, mám ráda dozvídat se o historii skrze beletrii. Doporučuji.
Je to moje první kniha od této autorky. Chvilku jsem si zvykala na jiný styl psaní ale potom mě kniha pohltila.
Jsou to už dva měsíce co jsem knihu dočetla a stále z ní mám tak skvělý pocit jako po dočtení.
Příběh mě zaujal také tím že se pohyboval v okolí mého bydliště a dost míst, o kterých se autorka zmínila znám osobně.
Zaujali mě i ostatní popisy krajin, které se v knize objevili.
Už se těším až si od autorky přečtu další knihu.
Moje první kniha od této autorky. Úplně jiný styl psaní, než jsem zatím četla, ale moc se mi líbila. Vůbec mi nevadí, že některé osudy byly vylíčené jen v náznacích, zbývá tak místo pro fantazii. Příběh je čtivý a jsem ráda, že na konci je doslov, kde se čtenář dozví, co je pravda a co fikce. Určitě si od autorky přečtu další knížku.
Od knihy jsem čekala více, protože některé další tituly, které jsem od spisovatelky četla se mi líbily více. Tohle na mne bylo moc popisné, ač chápu, že láska hrdinky jako i dalších členů její rodiny k rodné zemi byla opravdu velká a spisovatelka se snažila zdůraznit ji co nejvíce.
Moc se mi líbil doslov , který doplní co je skutečnost a co je fikce.
P.S. Co mi na knize opravdu nesedělo bylo slovo "odkapávat". Vyskytlo se tam tolikrát a v tolika situacích, že už jsem měla chuť začít je počítat. Jen stránky mi tentokrát jaksi odkapávaly dost pomalu.
P.S. I přes tuto svou poznámku se na další knihy autorky už teď těším.
Jana Poncarová umí tak krásně povídat a navodit atmosféru, že se na její knížky vždycky moc těším. Cyklistka na mém žebříčku sesadila z prvního místa Alžbětu a Ninu.
Uchvátilo mě to odhodlání a nezdolná vůle hlavní hrdinky, reálná postava baronky Blanky a její osud a síla.
Další příjemná kniha od této spisovatelky. Blanka se mi líbila, její odhodlání a způsob přemýšlení - žít tady a teď. Děkuji za pěknou knihu.
Poncarová píše krásným, čtivým jazykem, i když lehce obšírně a místy zdlouhavě. S tím jsem měla problém hlavně ke konci knihy, kdy se děj docela táhl a já občas ztrácela pozornost. Čtenář se na knihu musí naladit a číst ji tak - pomalu, dát ji čas a soustředění, pak dostane skvělý zážitek. Naprosto mě dostalo, jak věrně autorka vystihla pohled na svět očima staré ženy v kontrastu se svým mladším já.
Kniha se četla velmi dobře, příběh byl smutný, ale evokoval k přemýšlení o pomíjivosti a naplnění života.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Moc hezký příběh, krásně napsaný.