Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531922/bmid_cyklistka-osud-posledni-baronky-65c886c7acec5.png
4
540
540
OSUD POSLEDNÍ ŠLECHTIČNY Z RODU BATTAGLIA Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis. JANA PONCAROVÁ Jana Poncarová žije v Plzni, je novinářka a copywriterka. V příbězích, které píše, hledá pravdu o světě a vlastní osvobození. V roce 2018 debutovala úspěšným románem Podbrdské ženy, který sleduje osudy tří generací žen žijících v podhůří Brd. O rok později vyšel román Eugenie inspirovaný skutečným osudem plzeňského hotelu Continental a jeho majitelky.... celý text
Romány Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Voxi
Interpreti: Jana Plodková , Dagmar Čárová
více info...
Přidat komentář
Plný počet, kniha se mi moc líbila.
Tedy je tam jedna nezbytná hrubka (jako v každé knize), je tam bezpočet předjaří a bezčasí, z fráze "buď za to rád" se mi kroutí palce u nohy i vnitřnosti, ale celkově se kniha autorce moc povedla. Ještě malinko ubrat toho sladkobolu a super.
Moc se mi líbí prolínání vzpomínek s realitou, člověk se pak musí trochu namáhat, aby zůstal v obraze.
Příjemné a podařené.
Naprostá spokojenost, četla se dobře, můžu jen doporučit. Sice knížka Podbrdské ženy se mi líbila mnohem, mnohem více, ale přesto si knížka zaslouží 4hvězdičky,protože to je opravdu krásný, místy až velmi smutný příběh, Blanka byla statečná a silná žena. Jana Poncarová bude patřit mezi mé oblíbené autorky. Teď mě ještě od ní čeká knížka Alžběta a Nina.
Naprostá spokojenost, kniha se četla skoro sama, námět výborný. Rozhodně si přečtu další knihy od J. Poncarové.
Věděla jsem, že Jana Poncarová je oblíbená česká autorka, ale nějak jsem se k její tvorbě nemohla dostat. A teď po přečtení Cyklistky vím jistě, že potřebuju i její další knihy!
Co mě dostalo jako první (pomiňme krásně zpracovanou obálku ) byl neskutečně příjemný styl psaní autorky. To, jak autorka píše… to je jak pohlazení po duši. Jako když se koukáte na tekoucí med. To se mi na celé knize líbilo snad nejvíc a opravdu mě bavilo se utápět v každé větě.
Samotný příběh poslední české baronky byl ovšem taky velmi zajímavý a musím přiznat, že hned po dočtení jsem sedla na google a hledala další informace o této fascinující postavě.
Za sebe Cyklistku doporučuji všemi deseti a už se moc těším, až se dostanu k dalším autorčiným knihám.
Jana Poncarová je mým objevem roku 2020! Autorka je tak talentovaná... Píše prostě skvěle! Její příběhy a styl vyprávění bych přirovnala k Haně Marii Körnerové... Takže ano, těšila jsem a to hodně! A takhle... Cyklista vůbec nebyla špatná, ale na loňskou novinku Alžběta a Nina neměla... Asi jsem si zase vytvořila vysoká očekávání...
Pokud ale máte rádi příběhy o silných ženských hrdinkách, tak Janu Poncarovou moc doporučuju!
Na knize Cyklistka jsem objevila autorku Janu Poncarovou. A zůstávám v němém úžasu. Tak příjemně čtivou knížku už jsem dlouho nedostala do rukou. Jana Poncarová má krásný sloh a zřejmě i úžasné náměty na knížky. Protože už se chystám i na další její díla. Příběh baronky Blanky mě úplně pohltil. Co zpočátku vypadalo jako příjemná lovestory, se překlopilo do mnohem hlubšího příběhu. Příběhu, který mě nutil opět se zamyslet nad tím, jak moc dokázala válka zničit lidské životy. A potom ten pocit nespravedlnosti, jak moc s naší zemí zamával život pod vládou komunistů a slavného Sovětského svazu. A také nad tím, jak jsou někteří lidí odvážní a nezlomní. Baronka Blanka má můj velký obdiv, ale také autorka příběhu, která její osudy dokázala tak úžasně vykreslit. Líbí se mi, že při psaní příběhu vycházela ze skutečných osobností, o kterých jsem si po přečtení knížky dohledala ještě spoustu informací. Opravdu děkuji za krásný zážitek a těším se na starší kousky.
Nějak mě zklamala Alžběta a Nina, jiná knížka od této autorky, tak jsem ke knížce přistupovala s obavou. Popisovala zajímavé téma, ale nějak mi nesedí styl autorky.
Každopádně si myslím, že je důležité číst o této době.
Nejvíce mě štvali lidi, kteří kradli ze zámku, třeba porcelán a .... no co dodat.
Očekávala jsem víc historie, cyklistky a skutečných událostí. Dostala jsem lovestory zasazenou do reálných kulis s několika skutečnými postavami. Jana Poncarová se asi nechtěla pouště příliš do fabulování historie, což vítám, ale proto, oč bylo méně faktů, o to více se uchýlila k popisu krajiny, hvězdné oblohy, přírody. Co dělala baronka za války? Kdo byl Richard a co se s tím stalo? Kdo byl Ernst? Střípky barončina osudu, které se jí podařilo posbírat pospojovala, pro mě, příliš chatrnou nití.
Krásná, čtivá a v druhé polovině smutná kniha. Dějiny a doba válcují vše co přijde do cesty a neberou ohledy na nikoho. Zajímavý tip - TV dokument Madame Le Murie nebo rovnou cyklovýlet, zámek Bratronice a okolí Blatné určitě stojí za procházku a projetí.
Cyklistku jsem si skutečně vychutnala, jako čaj servírovaný na tom nejjemnějším porcelánu, jako něco mimořádného a nevšedního. Ano, i taková byla paní baronka Blanka. Bylo mi ctí se s ní seznámit, sledovat její životní pouť, oddat se příběhu s nádechem nostalgie, melancholie, smutku, ale i radosti ze života a z obyčejných věcí. V knize se obdivuhodně střídá minulost s přítomností, je jen tenká hranice mezi časy, kterou čtenář vždy rozpozná a netápá v ději. Styl psaní je vytříbený, skvělá je práce s jazykem. Pro mě je to nejlepší autorčina kniha, mám přečtené tři.
Když zase zítra nasednu na své kolo, paní baronce bude patřit má vzpomínka !
Autorka hned v úvodu knihy píše, že Blanka skutečně žila, ovšem příběh jako takový je smyšlený. Když si však přečtete články na internetu o Blance a jejích příbuzných, zjistíte, že spousta věcí z knihy se zakládá na pravdě a z toho jsem měla velkou radost. Na jejím příběhu je skvěle vykresleno, že být šlechticem neznamená automaticky mít na růžích ustláno. Obzvláště ne když žijete v Československu po roce 1948. Blanku nešlo jinak než obdivovat, i když se přiznám, že mi nebyla úplně stoprocentně sympatická, ale rozhodně to byla žena, která bojovala jako lvice s nepřízní osudu a nenechala se porazit. Jsem moc ráda, že jsem tuto dámu, její rodiče a bratra mohla díky Janě Poncarové poznat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Příběh jsem přečetla téměř na "jeden zátah" během víkendu a ještě stále ve mně rezonuje. Vyvolal u mě pocity smutku, melancholie, naději, odvahu-a mohla bych popisovat dál. Je toho opravdu hodně. Z mého pohledu zatím nejpovedenější knížka autorky. Obdivuju, jak krásně pracuje s jazykem - veškeré popisy a dokreslení situace tak pěkně plynou a navazují jak voda v potoce. Neobtěžují. A příběh jako takový - musela jsem si přečíst o historii rodu Battaglia a překvapilo mě, že se autorka držela linky skutečnosti, do které zasadila příběh o lásce, kterému jsem opravdu uvěřila. Do poslední tečky a písmenka.
Někdy to tak vyjde, že se vám do ruky náhodně dostane kniha, od které nic nečekáte a příjemně vás překvapí - Cyklistka je krásný a uvěřitelný smyšlený příběh reálné osoby. Moc se mi líbilo střídání vzpomínek a současnosti, smíření se se životem na sklonku stáří, čerpání síly a radosti z přírody. Mladá Blanka byla plná odvahy, energie a touhy po svobodě a i když jí život nevyšel dle jejich představ, necítila jsem z ní žádnou hořkost nebo zapšklost. Z knihy jsem si odnesla hlavně dobrý pocit a obdiv k jejímu nadhledu a vyrovnanosti.
Moc pěkná a čtivá kniha.Paní baronka rozhodně neměla jednoduchý život,zejména ne po válce.Ale přesto nezahořkla a žila jak nejlépe to šlo.
Kniha se mi moc libila, je to malicko jine, nez jeji ostatni knihy, ale presto super. Tesim se na dalsi autorcin pocin
Hezký příběh o zajímavé osobnosti. Kniha je dobře napsaná, čtivá, ráda si přečtu něco dalšího od autorky. Hodnotím na 3,5*.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha se mi nehodnotí lehce, dokonce jsem si nechala časový odstup a doufala ve spásnou myšlenku. Když tak přemýšlím, uvědomuji si, že ve spásu jsem doufala už při samotné četbě. Nemohla jsem se začíst a to až do samotného konce, takže spása je to slovo, které si vybavím při pohledu na tuto knihu.
Ve spásu zřejmě doufala i samotná autorka neboť vynechala tolik podstatných věcí, že se pro mne kniha stala téměř nečitelnou, proto velmi váhám zda dvě či tři hvězdičky. Nakonec slabá trojka a to asi nadržuju.
Většinu postav jsem neměla šanci poznat, kdo byl Ernst? Co se stalo s Richardem?
Omlouvám se, ale já jsem tak šťastná, že už je kniha za mnou, že se mi ani nechce pitvat její slabé stránky.
Přitom tak miluji historii a o paní baronce a celé rodině Battagli bych si moc ráda něco přečetla. Škoda, tady jdu zřejmě proti proudu.