Dědička ohně
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540074/bmid_dedicka-ohne.jpg
5
3296
3296
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 3. díl >
Celaena přežila smrtící soutěž i srdcervoucí ztrátu. Teď musí cestovat do neznámé země a čelit zdrcující pravdě o svém dědictví. O dědictví, které by mohlo navždy změnit její život. Mezitím se na obzoru shromažďují temné síly toužící po zotročení celého jejího světa. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu využít pro své plány. Dědička ohně a popela se ale před nikým neskloní!... celý text
Přidat komentář
Mnohem lepší než druhý. Dobrý děj, akce co za to stojí a rozvinutá minulost hlavní hrdinky. Postavy mě zaujaly všechny. Okolí bylo podle očekávání skvěle ztvárněné.
Hned na začátku musím říci, že tento díl mě konečně chytnul. Celaena je duševně rozervaná a nejistá sama sebou, jako někdo, kdo si prošel peklem koncentračního tábora, kdo v mládí ztratil vše a protloukal se světem tak jak se dalo, jak ji vychovali, skrze desítky mrtvých, jež zabila ruka obávaného zabijáka, kterým údajně je. V knize jsou tři linie, kde hned z kraje musím zmínit tu ze Zlomuvalu, která je z větší části nudná až k pláči a slouží jen k vyplnění, v této sérii nepostradatelné, romantické linky. Chudák Dorian je nucen si prožít další osudovou (a z pohledu čtenáře i autorky čistě prvoplánovou) lásku s naprosto zbytečnou postavou, která byla do děje doslova uměle naroubována, když autorka na dvou stránkách odvypráví její příběh z předchozí knihy. Jinak se tu děj točí v kruzích a jen zdržuje, protože to podstatné by se vešlo maximálně do jedné kapitoly. Pak je tu příběh Celaeny, ktetá konečně prochází nějakým vývojem, který je zajímavé sledovat. Sice velmi pokulhává návaznost na předchozí díl (odjíždí duševně v pohodě) i skutečnost, že její stav nevyvolá to co si prožila za poslední roky, ale smrt "kámošky", kterou sotva znala. Když ale zapomenete na souvislosti, je tahle linie skutečně strhující a napínavá. Poslední line, kterou jsem zprvu nechápal, jsou čarodejnice. Prozatím směřuje úplně mimo veškeré dění, ale přesto mě vyprávění bavilo stejně, jako hlavní příběh. Čarodějky jsou sice temné, nelítostné a krvavé, ale na pozadí cítíme jakousi změnu, přerod, díky čemuž má člověk potřebu toho odhalovat stále víc. Takový vývoj mi v předchozích knížkách chyběl u Celaeny. Pokud mám tedy upřímně hodnotit, tak tahle knížká je kvalitativně o level výš předešlým a nebýt té neskutečně protivné naroubované romantické linky a přítěže nesmyslů, kterou si nese z předchozích dílů, neměl bych moc co vytýkat, protože je tu konečně napraveno to hlavní. Uvěřitelný vývoj postav. 80 %
Musím uznat, že v této knize se stalo opravdu hodně. Seděla, respektive jsem ležela, nad knihou celé hodiny a nebyla schopna se odtrhnout. Konečně se projevila komplexita světa, který Maasová vytvořila. Ale Manoniny kapitoly mě nudily k zbláznění. Číst o tom, co s kde šustne ve Wendlynu se Celaenou nebo v Adarlandu s Dorianem a Chaolem mě baví, ale dokud není Manon a vše okolo ní podstatné pro příběh tak, jak zatím je, je mi to naprosto ukradené.
Díly mají stoupající tendenci. U prvního je holt znát, že jej psala velmi brzy a několikrát přepracovávala.
Další výborné pokračování Skleněného trůnu. V příběhu se konečně objevila magie. Bavilo mě sledovat Celaenu (Aelin mi k ní pořád nesedí) jak se učí svou magii ovládat. Postava Jeřába mi ze začátku moc nesedla, ale ke konci jsem si ho celkem oblíbila, když už se nedělal tak nepřístupným. Paradoxně nejvíce mě bavily kapitoly z pohledu čarodějek. Velmi na mě zapůsobila postava Manon, o které se doufám ještě hodně dozvíme. Ke konci jsme svědky zvratu ve Zlomuvalu, který bych tedy nečekala. Každopádně se vrhám na další díl.
Z této knihy jsme se doslova nemohla vykopat. Děj se mi hrozně táhnul. Konec byl sice opět neuvěřitelný ale to pro mě tento díl bohužel nezachrání. Oproti předchozím dílům celkem zklamání..ale už se těším na další díl
Dlaší úžasný díl této knižní série. Příběh Aelin (Celaeny) a Jeřába byl strhující.
Pomalejší rozjezd, ale rozhodně se to opět zaslouží mnoho kladných superlativů. Konec zase dost "hrrr", takže ještě že už vyšel další díl ať můžu hned navázat.
Po druhém přečtení jako furt pecka, ale místy už mi to přišlo moc dlouhé.
Dědička ohně je jeden z mích nejoblíbenějších dílů. Je odpočinkový avšak plný nových informací a konečně se objevila i ta magie. Navíc Aelin se strašně změnila co se týče chování. Její tetička je kapitolou sama o sobě. Velice jsem si oblíbila Luca i další poloviční víly. Rozhodně to ale nebylo to jediné, co nám kniha nabízí. Aelinin bratranec? Dorian a Shorsha? U konce jsem cítila všechno možné, ale s jistotou jsem věděla že si tento díl přečtu víckrát. Série tímto získala nový směr a už to rozhodně není jen tak něco. Vžila jsem se do knihy a za tři dny byla u konce. A ten? Byl plný emocí, smutku a vzteku. Můj názor je takový, že tato kniha nasadila laťku vysoko. Musím ocenit Manon. Je to zajímavá postava, kterou jsem si dost oblíbila.
Tohle byl zatím nejlepší díl co jsem četla podruhé. Byl pořád taková akční, plný zvratů atd. Moc se mi líbil příběh z pohledu různých osob. U toho se mi také líbilo, že jsem se dokázala rychle přesunou na jiné místo a hned jsem se vžila do děje. Dále se mi líbilo špičkování mezi Celaenou a Jeřábem. Je vidět, že tenhle díl byl hodně důležitý pro Celaenu a pochopila, že ne za všechno může. Byla jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o Celaeně. Aedion je super. Bylo trochu líto Chaola a Doriana. Novou postavu, kterou jsem si hodně oblíbila byla Manon. Ona je prostě super! A na konci se objevila Aelin=super závěr!!! Kdyby to šlo dám více jak 5 hvězdiček. Tohle bylo něco úžasného a strašně se těším na další díl. Mám pocit, že s každým dílem to je větší nářez a je to čím dál víc vtipnější.
První část byla ve většině případů o ničem a dala by se zkrátit bezmála na polovinu, nicméně druhou jsem přečetla jedním dechem a nemám jí co vytknout. Konec mě docela překvapil a navnadil mě na další díl. Ještě mi trošku chyběla mapa druhého území, Wendlynu. Střídání postav mi nevadilo, protože člověk aspoň ví, co se děje jak ve Wendlynu, tak v Erilley.
Můj asi neojblíbenější díl. Scény mezi Jeřábem a Aeli jse si vždycky užívala. Manonin příběh mě také zajímal, ale ne tolik. Co se dlo ve Zlouvalu mi bylo vlastně jedno, takže tyhle pasáže jsem jenom rychle prolétla a zase se vrátila do Wendlynu.
Já nevím, mně ten třetí díl moc nesedl. V celku mi to přišlo o ničem, jen že se Celena utápí v sebelítost a depresi. Jeřába jsem nějak zvlášť moc neoblíbila. Celý díl mi přišel moc roztahaný. Maximálně posledních 200 stran stálo za to a konec mě nadupal na další díl. Jinak celkem zklamání :(
Vzhledem k tomu, že dvě části, z nichž se kniha skládá, se diametrálně liší, tak musím ohodnotit každou zvlášť.
1. část Dědička popela:
Bohové, bohové, bohové.... věc, která mě na knize neskutečně iritovala. Bohové na každé třetí stránce a vzhledem k tomu, že v první části knihy nebyl děj tak napínavý a vyhrocený, tak mě to hrozně bilo do očí.
U této části mě štvalo, že kapitoly s ostatními postavami byly častější než kapitoly s dějovou linkou Aelin. Těšila jsem se na její výcvik a to, jak se bude vyvíjet její vztah s Jeřábem, ale po každé kapitole nebo dvou následovaly tři až čtyři kapitoly s Chaolem, Aedionem, Dorianem a Manon, které pro mě nebyly tak zajímavé a sem tam se mi do čtení těchto kapitol moc nechtělo. I tak mě kniha bavila, ale přišlo mi to poměrně zdlouhavé. Říkala jsem si, že je škoda, že po předchozím díle, který měl takový spád, se kniha takto vleče.
Z Jeřába se rychle stala má oblíbená postava a docela se mi líbilo, že Celeaně nedal nic zadarmo.
Hodnotím třemi hvězdami.
2. část Dědička ohně:
Sotva tato část začala, jako bych najednou četla úplně jinou knihu! Vše, co mě na první části štvalo, najednou zmizelo - už to nebyli bohové na každé třetí straně... už to nebyl příliš rozvláčněný děj... a k mému potěšení se i poměr dějové linky Aelin a ostatních postav obrátil. Příběh měl najednou neskutečný spád, ubíhal rychle a já se nemohla odtrhnout od čtení. Bylo to zase jako předchozí díly, což mě naprosto potěšilo. Po první části, která si dle mého rozhodně nezaslouží více než tři hvězdy, této musím udělit jednoznačně 5.
Co z toho tedy vyplývá? Ač jsem to nečekala, nakonec se kniha vyšplhala na slušné 4 hvězdy. Doufám ale, že dalších dílech se autorka vyhne takto nudným částem a hlavně opakování nějakého určitého slova či fráze, jelikož to dle mého zbytečně knihu posouvá dolů.
Rozhodně se těším na Jeřába, který mi padl do oka a je mi sympatické, že vztah Jeřába se Celeanou nepřerostl v něco více. Pak už bych asi pochybovala o tom, zda se postava Celeany vůbec dokáže pořádně zamilovat, když by každému hned skočila do náruče. Takto mi to přišlo uvěřitelnější, i když mi něco říká, že do budoucna možná jen čistě přátelé nebudou. No uvidíme...a já se jdu vrhnout na další díl :)
Tak! Od tretiho dilu se pro me pribeh stal tak chytlavym, ze jsem se nemohla odtrhnout. Libi se mi jak to s Aelin jde nahoru a dolu. Autorka snazi Aelin popsat v jeji nejvetsi sile a krase, a hned na to ji zase ukaze spinavou, smradlavou a na dne :-) To same plati o Dorianovi, fandim mu klukovi. Cokoliv o Chaolovi desna nuda.
Carodejnice si me v tomto dile zatim moc neziskaly. Zato Wyverni rozhodne. Libilo se mi konecne se "podivat" do dalsich koutu kontinentu. Mlzne skaly se mi moc zamlouvaly. Uceni promeny byla nuda, ale ovladani ohne me bavilo.
"Dostala ses na druhou stranu planiny, ale naridil jsem ti postavit se prizrakum - ne si privodit magicky zachvat." :-))
Když pár měsíců zpátky na to tak koukám tak mi dochází, že všechny ty díly mám zpláclé do sebe. Je už spíše zábava JEN na pár dní.
Štítky knihy
láska magie tajemství pro dívky víly, rusalky nájemní vrazi pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tento díl byl po prvním a druhým díle asi nejvíce zajímavý a začalo mě to u něj hodně bavit. Navíc jsme se seznámili s Jeřábem a zase trochu víc s vílím světem. Za mě rozhodně palec nahoru.