Dědička ohně
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540074/bmid_dedicka-ohne.jpg
5
3296
3296
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 3. díl >
Celaena přežila smrtící soutěž i srdcervoucí ztrátu. Teď musí cestovat do neznámé země a čelit zdrcující pravdě o svém dědictví. O dědictví, které by mohlo navždy změnit její život. Mezitím se na obzoru shromažďují temné síly toužící po zotročení celého jejího světa. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu využít pro své plány. Dědička ohně a popela se ale před nikým neskloní!... celý text
Přidat komentář
Na tohle jsem čekala! Nadšení střídá naděje, že na téhle super vlně teď už pojedeme pořád dál...bylo to boží! Jsem ráda, že zajímavé postavy přibývají a ty původní se vyvíjí a děj se dále zaplétá i rozplétá a fiktivní svět je stále pestřejší a komplexnější. Fakt prima jízda!
Skvělé pokračování! Každým dílem se člověk noří hlouběji do děje a prozkoumává tenhle úžasný svět, což mě děsně baví. Přichází na scénu hodně nových postav i zcela nové neprozkoumané prostředí. Líbilo se mi, že se ve třetím díle začalo rozvíjet více dějových linek, linky Manon a Aelin mě bavily, ale u linky ze Zlomuvalu jsem se občas nudila, nejvíce u Doriana. Rowan/Jeřáb byl ze začátku jako osina v zadku, ale postupně jsem si ho oblíbila, podobně jako Aediona. Flashback do minulosti zase odkrývá kousek z Aelinina života a já doufám, že v dalších dílech jich ještě pár uvidíme.
Velké zlepšení oproti předchozím dvěma dílům (hlavně oproti dvojce), ale pořád to není úplně ono... nevím, co "Dvory" měly a "Skleněný trůn" ne, ale kniha mě pořád místy nebavila a četla jsem ji dost dlouho na to, že není až tak tlustá. Každopádně jsem ráda za Jeřába, který celkem ujde, Aelin mám taky ráda a obzvlášť jsem si oblíbila Manon. Oceňuji, že Maas celkem zvládá postupný vývoj postav. Některé části skvělé napsané, konec dobrý, sem tam mi ale zkrátka přišlo, že se to vleče nebo mě to nenapínalo tak, jak by mělo. Obzvlášť zajímavý byl ale pohled do minulosti Aelin, naopak kapitoly ze Zlomuvalu mě skoro nebavily. Autorka má skvělý styl psaní a krásně vykreslený příběh, jen tomu ještě něco trochu chybí, doufám, že další díly už to mít budou a já se konečně do série opravdu zamiluju.
tak super, už máme i elfího prince a král je mi fakt nesympatický, a to říkám velmi jemně, já chci další díl
Ve třetím dílu se najednou rozvíjí spousta dějových linek a o žádné se nedá říct, že není povedená. Rozvíjí se nám tu spousta fantasy prvků, které jsem od začátku tak hladově vyhlížel, objevují se tu nové postavy, dozvídáme se více a více z příběhu Eriley a Cealeny a několikrát jsem měl za dobu četby ten známý hlad po dalších a dalších stránkách a to se o předchozích dílech upřímně moc říct nedalo. Až na plitký, přehnaný... dobře, šokující konec jsem byl velice spokojený navzdory, ne moc kladným pocitům z předchozích dílů, tenhle byl skvělý.
Kniha opravdu zajímavá, ovšem mě nezaujala tak, jako předešlé díly. Nevím co se stalo, ale kniha mě snad tak prvních 200 stránek nebavila, pak se to konečně rozjelo a začalo mě to bavit o trochu více, avšak i přes to jsem se musela přemáhat, abych knihu četla dál dál a dál.
Všechny dějové linky se mi líbily, ale žádná z nich nebyla úplně bomba. Knížka je čtivá, zajímavá a nečekaná. A každá linka má veliký potenciál. Ale jak řekl Bilbo Pytlík: "Jako kousek másla namazaný na příliš velký krajíc."
Zkrátka bylo to rozvleklé. A to dost.
Skvělá volba na dovolenou, ani trochu jsem se u ní nenudila a v tom parnu jsem v pohodě vydržela ve stínu u vody :).
Úžasná kniha, bohužel neskutečně podobná dvorům. Mám pocit, že autorka
vykrádá nápady, které už se jí osvědčily v jiné knize. Pokud pomineme tuhle
skutečnost, tak je to výborná kniha (překlad není chyba autora).
Co dodat, autorka příběh "konečně" vmanévrovala mezi víly, kde je ve svém živlu. A bohužel si nejde nevšimnout spousty podobností a paralel s Dvory. Docela mě mrzí, jak jsou ty postavy šablonovité. Skoro ke každému charakteru z Dvorů tady (popř. v dalším díle) najdete podobný.
Hned jak se na scéně objeví potetovaný samec Rowan, je jasné, jak to celé dopadne. Aelin musí projít duševním uzdravením a spárovat se s původně nenáviděným mužem, který už bude ten doživotní. Celá ta její změna z Celaeny na Aelin, mě zpočátku dost mátla, celé to bylo takové WTF, ale zvyknete si.
Na konci se z Aelin, ale stane taková Molly Sue a tohoto pocitu jsem se bohužel už nezbavila ani v dalších dílech.
Ze začátku je hlavní linka nudná a tak je celkem osvěžující, že se tu střídají pohledy několika postav. Příběhy s Chaolem a Dorianem mě příliš nezaujaly, Manon už je zajímavější - celý ten svět čarodějek se mi líbí, je neokoukaný a odsýpá. Ke konci se opět dočkáme i několika zvratů.
Mohlo by se zdát, že jen remcám, přesto knihu řadím mezi ty lepší z celé série :)
Skvělé. Tento díl považuji za jeden z těch lepších z této série. Konečně se na scéně objevuje Jeřáb. Bohužel nechápu, jak ho mohli takhle blbě přeložit!!
Já tuhle sérii prostě miluju. To jak Sarah umí skvělé popisovat, aniž by čtenář ztrácel pozornost! Řadím mezi nejoblíbenější série. Po dlouhé době série, u které letím do knihkupectví hned po dočtení pro další díl.
Nebudu vám lhát, byla jsem ze začátku poměrně skeptická, jak se mi tento díl bude líbit. Přišlo mi, že prvních zhruba sto stran slouží čistě jen jako jeden rozsáhlý úvod do celého děje. Navíc, Půlnoční koruna nasadila opravdu vysokou laťku, a proto jsem se bála, zda autorka dokáže tento díl posunout ještě o level výš.
Kniha je vyprávěna z pohledů Aelin, Chaola a prince Doriana. Dále se tu objevují i kapitoly čarodějnice Mannon, které mě nejdříve neskutečně nudily a chtěla jsem je dokonce i přeskočit. Nakonec jsem si je ale zamilovala a do celého příběhu mi krásně zapadaly.
Po pár ne moc záživných kapitolách se konečně odehrála určitá akce a já jsem si Dědičku ohně začala nesmírně užívat. Styl psaní je opět úžasný, a tak se nakonec nestačíte divit, kolik jste toho za jeden den přečetli. Závěr byl jako vždy skvělý, ale ne tak moc překvapivý jako u předchozího dílu. Přesto se mi Dědička ohně moc líbila a už se nemůžu dočkat, až se pustím do Královny stínů.
Určitě doporučuji.
Pokračování předchozích dvou dílů se opět povedlo. Sarah J. Maas se kazdou napsanou stránkou zlepšuje a vždy mě dokáže něčím překvapit. A taky píše i skvělé smutné scény, u kterých mám slzy na krajíčku. Prostě paráda.
Maasová přišla na nový způsob, jak svoje čtenáře potrápit :D Vždycky se Celaeně dělo něco zajímavého nebo napínavého, jenže když člověk otočil stránku na novou kapitolu... Upřímně mně ty části s Manon ani Sorschou vůbec nebavily :D Často jsem je přeskakovala, abych mohla číst dál o Celaeně a pak jsem je dočítala až zpětně.
Jinak Rowaelin by byli totálně božííííííí, kdyby to nezkazila ta trapná scéna na začátku u těch mohyl...
Když jsem knihu začala číst, bylo mi hned jasné, že tentokrát z knihy budu nadšená. Už od začátku se totiž příběh někam posouval, nějak se vyvíjel a nebylo to jak v prvním a druhém díle, kde jsme půlku příběhu strávili přešlapováním na stejném místě.
U Dědičky ohně jsem se opět přesvědčila, že Sarah J. Maas prostě umí psát tak, aby čtenář jen nerad odkládal knihu. Konečně jsem se dočkala jejího strhujícího vyprávění, které jsem tak zoufale postrádala u předchozích dvou dílů.
V knize nastalo mnoho zvratů, také jsme se dozvěděli více o Celaeně a její minulosti, což bylo podle mě nutné k tomu, abychom chování hlavní hrdinky chápali (nebo alespoň ho chápali o něco víc).
Celá kniha se mi četla opravdu hodně dobře, až na nějaké tři nebo čtyři kapitoly zhruba ve tři čtvrtě knihy, kdy jsem měla pocit, že se příběh opět zastavil a my se nijak neposouváme a popravdě jsem se dost bála, že tak bude vypadat i zbytek knihy. Ale naštěstí se vše znovu dalo do pohybu a mě příběh naprosto strhl.
Jediné, co bych knize vytkla, tak samotný závěr knihy. Přišlo mi to, jakoby se autorka za každou cenu snažila z konce knihy udělat trhák a nacpat tam co nejvíce zvratů, abychom se neuvěřitelně těšili na další pokračování. To se jí tedy, v mém případě, skutečně povedlo, ale stejně se pořád nemůžu zbavit toho názoru, že konec byl až moc přehlcený akcí a zvratů.
čím více knih, tím více rozumím a chápu hlavní hrdinku, je jako nespoutaný oheň, plná vášně a nadšení, taková jaká by hlavní hrdinka měla být, jistě pár chybek by tu bylo, ale kde ne? Myslím že knihu i sérii by si měl přečíst každý pořádný knihomol, ve věku od 14 do 20 až 25 let. Dříve jsem Saru Janem Mass přehlížela čistě z odporu pro jaké si to DAVOVÉ ŠÍLENSTVÍ, potom jsem si přečetla první, druhou a teď i třetí knihu a hned jsem pochopila co na spisovatelce všichni vidí, abych se vrátila znova do určité knihy, tak se v hlavní hrdince poznáme všichni i kdyby jen šílenstvím do knih a láskou vůči dobrodružství, nebo tím že si ráda sedne do křesla a v klidu si začte, myslím že je smyslné najít si postavu které člověk odpovídá, dalo by se říct psychickým chování a čím více knih čtu tím více vidím zrcadlo které nabízí pro každého kdo knihu čte, jak pro knihomoly, sportovce nebo rváče...
Jednoslovně: Jeřáb, miluji ho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Štítky knihy
láska magie tajemství pro dívky víly, rusalky nájemní vrazi pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Když jedna láska zkončí, nová začíná. I když mě kniha ze začátku nepohltila tak jako předešlé díly. Vykompenzovala to později, drama a zápletky, byli stálím druhem příběhu lásky a vždy šli ruku v ruce. V některých chvílích jsem neodolala zuřivosti a opovržení, co se ve mě probouzeli. A živost z knihy přímo vyzařovala.