Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2606
2606
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha - božsky namluveno! Nářečí velmi podobné tomu, které jsem okolo sebe slýchávala. Nedivím se, že se Dědina stala audioknihou roku 2019, tady nemám výtku.
Nejsem dědinou nepolíbená, při poslouchání jsem si v hlavě skládala obrázky ze situací, které mám za celej život nastřádané v hlavě, nic neuvěřitelného, ale proboha! To je tak neuvěřitelně stereotypní, typizace level milión, občas mě otravovalo pustit si cédéčko. Ale stejně mi to nedalo a pustila jsem si ho. V té knížce není absolutně nikdo, s kým byste se na té vesnici chtěli přátelit, v konečným důsledku by nejsympatičtější asi Josef.
Nakonec mě to bavilo, ale jako humorný román to nevidím. Chybí mi tam jedna postava, která by téhle beznaději a babrání se v lidským přežívání dala trochu lehkosti.
(SPOILER)
Jedna z najhorších kníh, aké som čítala! Som rada, že som ju dostala ako darček z recesie, keď som sa presťahovala na dedinu, takže ma nemusí mrzieť, že by som za ňu utratila svoje peniaze.
Kniha zahŕňa niekoľko kapitol (príbehov) rodín žijúcich v jednej dedine. V každej kapitole sa striedajú pohľady jednotlivých členov rodiny. Jednotlivé postavy sú v ďalších kapitolách znova spomenuté, ale nejde o celkový príbeh.
Kniha síce realisticky opisuje život na dedine, ale z jednotlivých príbehov vyplýva akurát to, že na dedinách sú buď alkoholici, kure...ci, zlodeji, klebetnice alebo všetko dokopy a ešte k tomu každý využíva svoju rodinu, aby z nich vytiahol čo najviac peňazí. Nikomu očividne na nikom nezáleží, pritom všetci hľadia na to, čo si o nich iní pomyslia, keď sa niečo stane.
Jediné 2 hviezdičky dávam za realistické spracovanie (tým nemyslím však to, že to takto na dedinách funguje a že všetci sú vlastne záporáci) a za to, že ma niektoré pasáže vrátili do detstva, kedy som trávila prázdniny u babičky na dedine.
Pokiaľ sa spisovateľka nechala inšpirovať svojím životom na dedine, tak ju úprimne ľutujem, pretože očividne sa v jej okolí nediali žiadne príjemné veci a nemala okolo seba žiadnych dobrých ľudí.
Doporučujem len klebetniciam, alkoholikom, ľuďom, ktorí sa zaujímajú len o to, aby nahrabali čo najviac (aj od svojej rodiny) na zamyslenie sa nad sebou a dúfam, že ľudia z mesta, čo knihu prečítajú sa nenechajú zmiasť a neuveria, že dedina je plná len toho zlého, čo sa v ľuďoch skrýva, ale vedia, že v každom človeku (bez ohľadu na to, či je z dediny alebo mesta) sa nachádzajú aj dobré vlastnosti.
Oddechovka, ktera vas vnese do dediny. Ja si hned vzpomnela na nekolik vesnic, kde jsem mela vice moznsot poznat jejich obyvatele. Ocenuji i to, ze je napsana v nareci. Strhavam hvezdu za to, ze je zamerena na “cernou” stranu vesnicanu - zavist, pomluvy, ...
Bylo to pro mě drsné čtení. O to drsnější, že to bylo realistické. Mnohá fantazy kniha, s obrovskými bitvami proti armádě zla, mě nechávala v klidu. Příběhy z dědiny mě však zasáhly plnou silou. Protože podobné události jsem také prožil. Všechno to patří vlastně k běžnému životu, nejen na dědině. I když tam je to jaksi kumulované na menší prostor. Jak jsem četl ty propletené osudy nahlížené různými postavami, tak to bylo nějak hrozivé. A vedlo ke znepokojivým úvahám. Co si o mě myslí sousedka? Neměl jsem říci něco tetě při poslední rodinné oslavě? A bratranec? Jak to vlastně má s tím barákem...
Petra Dvořáková je podle mě velmi dobrá současná spisovatelka. Co se mi líbí je, že umí zachytit s až bolestivou upřímností charakter lidí. Má velmi dobrý jazyk, určitě si ke každé své knize dělá hluboké rešerše, protože knihy jsou různorodé a barvité.
Po Dědině jsem sáhla jako po oddechové knížce po všech těch těžkých tématech z druhé světové války a ze začátku jsem si říkala, že jsem se fakt trefila sama sobě do sliny. Bohužel knihu odkládám ve 3/4 a už mě nebaví a po druhé, třetí povídce bohužel strmě upadal zájem.
Poslouchala jsem jako audioknihu, kdy obzvláště chválím pana Vyorálka!
Pro můj vkus trochu drsný pohled na život vesnice. Jako kdyby se tam odehrávaly jen zabíjačky a nevěrnost tam kvetla. Jistě na vesnici se moc neutají, ale jsou tam i lidé obětaví a čestní, často s námahou dojíždějící za prací, či za vzděláním. Jistě je to záležitost autorky, jak nám dá nahlédnout do života na dědině. A některé lidské vztahy se jí podařilo nám přiblížit.
Přesně to, co jsem od knihy očekávala, jsem dostala. Kniha byla pro mě oddechová, pravdivá, četla se mi velmi dobře. Pro mě tam nebyl žádný kladný a ani záporný hrdina.
Prostě obyčejný příběh o obyčejném životě, obyčejných lidi a obyčejných starostech. A i přesto mě dokázal pohltit a knihu jsem nechtěla odložit.
Audiokniha
Pět hvězd dávám jen díky skvělému načtení. Všichni interpreti jsou nepřekonatelní.
Kdybych četla jako knihu, asi by mé hodnocení bylo horší ...
Téma je pro mě dost nepříjemné, jelikož jsem optimista a stále hledám v lidech tu lepší stránku (možná by někdo řekl že jsem naivní). Při poslechu jsem se ale kolikrát přistihla, že znám podobné lidi a je mi známá i tato vesnická nátura :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu, nebylo to špatné, ani mě to nenadchlo. Čtvrtou hvězdu přidávám jen díky lehké pointě na konci.
V knize jsem přečetla první dvě povídky. Poté se mi už dál číst nechtělo, protože mě to nebavilo. Knihy této autorky se mi líbí, ale Dědina bohužel ne.
Slyšel jsem jako audioknihu a myslím, že to pak celé knize ještě přidává na té až neskutečné autentičnosti, protože jestli u mě po přečtení něco převládalo, tak ten pocit, že to nebyla fikce nebo román, ale prostě zachycená skutečnost. Nejsou to postavy, ale lidé, nedělají věci vymyšlené, ale (bohužel) reálné. V něčem jsem viděl své příbuzné, v něčem snad i sebe. Moc doporučuji. Audiokniha roku 2019 naprosto zaslouženě.
Škoda, že každá změna vypravěče nebyla uvozena jménem. Chvíli trvalo, než se z textu dalo vydedukovat, kdo zrovna mluví. Zvlášť u rodiny Maruny by to bylo potřeba. Také se mi líbil úvodní slovníček. Nejsem z Vysočiny, ale hodně termínů jsem znala. Přesto jsou to výrazy spíš archaické, takže připomenutí bylo opravdu milé. No a text? Střípky z vesnice, kde si každý vidí do talíře. Obnažené lidské charaktery. Syrovost a nepřikrášlená realita, generační nepochopení.
Teda, místy jsem si myslel, že autorka bydlí v naši dědině. Nářečí, ale i obyčejné příběhy obyčejných lidí spojené v jeden neobyčejný příběh. Skvělé. Hned doporučuji dalším knihomolům.
Pěkné, pohodové čtení. Líbilo se mi, jak si autorka pohrála s vykreslením postav, prostředí a rodinných vztahů. Doporučuji.
Taková obyčejná vesnička a obyčejné životy jejích obyvatel. Velmi dobře vykreslené jednotlivé charaktery i mezilidské vztahy. Dobře se to četlo.
Neuvěřitelně uvěřitelné. Dobře z toho ovšem nikomu nebude. Postavy v celé své rozporuplnosti, nečernobílé, nesympatické, lidské, tolik lidské...
Při čtení se mi vybavila známá filmová hláška: "Na venkově, tam je úplně jiná morálka..." A zkažená to ona je nabeton, ale takovým svým způsobem.
Kniha mě bavila strašně moc. Jako by vyprávěla o lidech, které znáte osobně. Autentické, uvěřitelné, živé, legrační. Člověk z města zřejmě nedocení fakt, že autorka se skvěle vyzná v mentalitě vesnických babek a dědků i jejich potomků. Vše navíc vyšperkované hanáckým nářečím. Prostě to sedlo!
Kniha se moc dobře četla, avšak život na vesnici byl místy vykreslen příliš pejorativně. Kniha mi evokovala dojem, že lidé žijící na vesnici jsou "jednodušší". Na druhou stranu některé příběhy a postavy vybízejí k zamyšlení a tak to má být.
Je mi líto, ale mně se Dědina fakt nelíbí. Málokdy můžu říct o knize, že se mi fakt nelíbí. Možná je v tom i autorčino umění - popsala první dvě postavy tak dobře, že je nenávidím, nelíbí se mi, hnusí se mi. Jenže se mi příčí číst zbytek Dědiny dál. Bohužel, Dvořáková mi silně připomíná Třeštíkovou. A té nemohu přijít na jméno.