Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2589
2589
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem poslouchala jako audio knihu. Určitě stojí za přečtení nebo jako v mém případě k poslechnuti. Je fajn podívat se na to, jak to chodilo dříve a jaké hodnoty vyznavali naši prarodiče. Na tomto je vidět, jak se svět a priority mění. Jazyk je lidový, občas místy peprny.
Velmi zdařilá audioverze mne zaujala, autorka prolíná osudy různých obyvatel malé moravské dědiny a vykresluje tak obraz vesnice po roce 89, přičemž se nevyhne přesahům do minulosti, tak jak své životy lidé žijí a jak sdělují svým potomkům a okolí své zkušenosti. Jen mne trochu překvapilo, že se tu rozehraje mnoho příběhů, ale zůstanou pouze rozehrané a život na vesnici
trochu depresivně nikam nespěje, leda snad ku smrti těch nejstarších.
Ze zacatku me kniha moc neoslovila, ale postupem casu to byl takovy navrat do detstvi do generace mych prarodicu. V knize je nekolik pribehu rodin jedne vesnice ocima nejstarsi generace. Clovek si uvedomi, jak rozdilne zasady, nazory, zvyky,.. meli nasi praprarodicove a jak se svet meni..
Po pár měsících od přečtení knihy jsem si poslechla audioknihu. Načetli jí P. Tomicová, J. Vyorálek, J. Dulava a další. Audiokniha se mi líbila snad ještě víc než tištěná. Ale ještě víc jsem měla hořký pocit a dlouho se ho nemohla zbavit.
Zaujala mě hned od první kapitoly. Každou kapitolu vypráví jiná osoba, někdy žena, někdy muž, spisovatelka používá ich formu. A to mně právě od ní připadá odvážné, že ač žena, mluví za muže. Promyšlené téma, talentovaná autorka.
Po první kapitole jsem chtěla knihu odložit, ale pak mě pořádně chytla a vtáhla do děje. Připadala jsem si, jako bych v dané dědině žila a cizí životy a drby vnímala. Napsáno čtivě, taková kniha ze života, co si na nic nehraje
To tedy opravdu není můj šálek kávy. Profesionálně namluvená audiokniha mnoha herci, ale jako knihu bych ji asi odložila.
Kniha mě mile překvapila, začátek mi totiž přišel strašný, ale po pár stránkách jsem se začetla. Akorát teda se mi místy motaly postavy, já si je snad začnu u knížek zapisovat, stává se mi to v poslední době pořád...
Dávám čtyři hvězdičky. Jinak si nemohu pomoct. Upřímně, tato kniha ve mně vyvolala nostalgickou náladu. Vzpomněla jsem si na návštěvy u příbuzných na vesnici. Ať už u babičky, nebo jinde. To jak je kniha psaná v nářečí, bylo velmi úsměvné. Silné přemýšlím, že si pořídím i audio knihu.
První moje kniha od téhle autorky. Navzdory specifickému nářečí se mi celkem dobře četla. Taková oddechovka ze života. Právě se vrhám na Chirurga.
Velmi dobre popsane bezne zivotni situace vnimane ruznymi lidmi na ruzne zpusoby :-)
Jen díky dobrým výkonům herců, kteří knihu četli, je to jako audiokniha stravitelné. Kniha se mi jeví neuspořádaně, bez nosného příběhu, taková chaotická směska různorodých osob, z nichž žádná se mi příliš sympaticky nejevila, takové tlachání tu z hospody, tu z krámu. Oceňuju snahu autorky po humorném podání, ale víc než 2 hvězdičky opravdu dát nelze.
Po dlouhé době jsem poslouchala audio knihu na doporučení a líbila se mi, byla skvěle namluvená. Ale nevím zda by tomu tak bylo kdybych knihu četla. Myslím že snad ano. Mám ráda takové ty knihy ze života všedních dnů.
Tak já za sebe musím dát plný počet hvězdiček. Poslechla jsem si audioknihu a moc se mi to líbilo. Humorného v knize nebylo nic, ale popis povah, charakterů a tak celkově koloritu vesnice... to se autorce moc povedlo. Bylo to takové zajímavé nakouknutí, plné drbů, nazírání na různé situace z pohledu různých lidí apod. Každopádně většina lidí byla neskutečně na prachy ... přemýšlím, která z postav byla nejsympatičtější... snad ten Josef (sedlák).
Audiokniha byla moc dobrá. A dobře, že jsem poslouchala a nečetla. Jako čtení by mě to asi moc nenadchlo. Bavila jsem se, místy nahlas! Přednes herců tomu dodal to pravé.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Docela mě to bavilo, ale myslím si, že kdyby kniha nebyla tak skvěle namluvená, že normálně bych jí asi nedočetla. Chyběla mi tam nějaká pointa, nějaké propojení postav, nějaký závěr... vlastně fajn oddechovka, ale v konečné fázi mi to nic moc nedalo...
Na Dědině se mi nejvíc líbil jazyk. Věřím, že to nebylo nic lehkého napsat celou knihu v nářečí. Ale jinak: Co vlastně všichni na té Dědině vidí? Vždyť je to o ničem. Na přebalu knihy je sepsán děj knihy ve dvou odstavcích a v samotné knize jsou tyhle dva odstavce natažené na 243 stran. Moc bych si přála, aby ve mně kniha zanechala něco hlubšího. Na přebalu slibují, že se nebudete ani chvilku nudit, ale já se nudila. Několikrát jsem se přistihla, že jenom bezmyšlenkovitě čtu a obracím stránky, ale přemýšlím úplně nad něčím jiným. Byla jsem hodně překvapená, když jsem se náhodou podívala na to, kde mám v knížce umístěnou záložku a zjistila jsem, že už jsem za půlkou. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit, protože za celou dobu ještě nepřišel žádný zvrat. U nakladatelství HOST jsem si od Petry Dvořákové koupila ještě Vrány, tak uvidíme, jestli se jim povede autorce u mě trochu napravit reputaci.
Tak mě to prostě nebavilo, vždy se snažím knihu dočíst, protože prostě nemám ráda nedočtené knihy, ale u této to prostě nešlo a v polovině jsem jí odložila. Četla jsem od této autorky ještě jiné dvě a ty se mi líbily, tak to bude asi spíš můj problém, než že by byla kniha tak moc špatná.