Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2605
2605
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu. Docela mě to bavilo, ale myslím si, že kdyby kniha nebyla tak skvěle namluvená, že normálně bych jí asi nedočetla. Chyběla mi tam nějaká pointa, nějaké propojení postav, nějaký závěr... vlastně fajn oddechovka, ale v konečné fázi mi to nic moc nedalo...
Na Dědině se mi nejvíc líbil jazyk. Věřím, že to nebylo nic lehkého napsat celou knihu v nářečí. Ale jinak: Co vlastně všichni na té Dědině vidí? Vždyť je to o ničem. Na přebalu knihy je sepsán děj knihy ve dvou odstavcích a v samotné knize jsou tyhle dva odstavce natažené na 243 stran. Moc bych si přála, aby ve mně kniha zanechala něco hlubšího. Na přebalu slibují, že se nebudete ani chvilku nudit, ale já se nudila. Několikrát jsem se přistihla, že jenom bezmyšlenkovitě čtu a obracím stránky, ale přemýšlím úplně nad něčím jiným. Byla jsem hodně překvapená, když jsem se náhodou podívala na to, kde mám v knížce umístěnou záložku a zjistila jsem, že už jsem za půlkou. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit, protože za celou dobu ještě nepřišel žádný zvrat. U nakladatelství HOST jsem si od Petry Dvořákové koupila ještě Vrány, tak uvidíme, jestli se jim povede autorce u mě trochu napravit reputaci.
Nářečí super, postavy skvěle vykreslené... každá mince má dvě strany... co ubírá v mém hodnocení je absence nějakého toho vyššího účelu, propojení, nitě, která by se táhla příběhy... která by někam směřovala...
Dědina je zvláštní kniha, která ve mně bohužel nezanechala nic hlubšího. Autorčin styl psaní není zřejmě to pravé pro mě, jelikož už autorčiny Sítě mi příliš nesedly a u Dědiny tomu nebylo jinak. Možná celkovému dojmu ani nepomohlo nářečí, kterým byla protkána celá kniha. Celkově na mě příběhy Dědiny působily tvrdě - až moc negativních charakterových rysů, které nebyly nijak vyváženy něčím pozitivním. V tomto případě mé čtenářské srdce toužilo i po nějakém záblesku naděje a náznaku pozitivna. Pak by celý příběh možná vyzněl o něco lépe. Alespoň pro mě.
Poslechnuto jako audiokniha, která je perfektně načtená vícero protagonisty.
Taková lehká oddechovka...
****
Tak přečteno za dva dny. Ale tedy jsem asi naivní, ale myslím, že takové povahy, jaké jsou v knize představeny, u nás v dědině nemáme. Věřím, že obecně to tak špatné nebude. Postavy v knize jsou plné hořkosti. Nikdo mi nebyl moc sympatický. Ale knihu doporučuji.
No upřímně nechápu to dobré hodnocení. Za mě knížka velká nuda, musela jsem se do ni nutit, z postav i příběhů jsem často byla otrávená. Pokud bychom se měli bavit o kvalitě popisu toho jak to na dědině probíhá, asi bych dala 4 hvězdičky. Ale protože mě ty starý babky lezly na nervy dám 3 a to jsem ještě přidala.
Jako malá jsem jezdila k babičce na vesnici na prázdniny, takže vykreslené příběhy a postavy mě bavily, doladění nářečím super! Nedělalo mi to vůbec žádný problém, naopak. Dvě hvězdy dolů dávám ale za nepřehlednost postav, kolikrát jsem nevěděla, kdo ke komu patří. Střídání vypravěčů je dobrý nápad, ale někdy mi dost dlouho trvalo, než jsem zjistila, kdo to zrovna je... Ale jako celek se mi kniha líbila.
Doposlouchala jsem Dědinu a jsem zase moc spokojená. Použité nářečí tomu rozhodně sedí a tu autentičnost ještě podtrhlo. Myslím, že venkovský život je vykreslený dost věrohodně stejně jako charaktery jednotlivých postav, jejich myšlení, i těch mužských. Je to prostě kniha o běžném životě, o lidských vztazích.
Humorné mi to taky moc nepřišlo, ale kniha stojí rozhodně za přečtení /poslechnutí.
Skvělý nápad použít nářečí pro vykreslení atmosféry. Jinak dokonalá sonda do myšlení lidí. Řadím se k těm, kterým příběhy zrovna humorné nepřipadají. Moc mě ale bavilo střídání vypravěčů - opravdu zajímavě vykreslené pohledy jednotlivých postav na dění v knize, kdy každý má "tu svou pravdu".
Ten kdo zná nebo má vztah k vesnici, tak mu to bude blízké, postavy znázorňují lidské vlastnosti, ke kterým se nikdo hrdě nehlásí. Nic není černobílé, každý to vidí ze svého pohledu jinak, je to průřez chování lidí v celé společnosti, ale na vsi je to ještě víc viditelné. Mně se to líbilo, i když je to rozhodně k zamyšlení nad chováním lidí. Skvěle napsané
Ty děsné stereotypy! Prostupují celou knihou. Není tam sympatické postavy, ale bohužel všechny jsou nesmírně lidské. Autorka jen zdůraznila jejich špatné vlastnosti, které ale jsou skryty v každém člověku. V zajetí stereotypů nás žije většina, kdo z nás si nevytváří předpoklady o druhých, domněnky, na základě kterých pak jedná? Brrr... Kulisy jsou venkovské, póti, zabijačke, chlívy, pole, konzum - ale lidi v těch kulisách mají tytéž vlastnosti jako všude jinde. To, že takto žijí a hlavně myslí jen na dědině, je taky jeden velký stereotyp. Závěrečné podobenství mladé Věry s kočkou, která podle ní nemá nikoho ráda a hledí jen na svůj prospěch, je přiléhavé. Ona si o sobě totéž rozhodně nemyslí, ovšem zvnějška pozorováno je to jednoznačné. Kniha je plná hořkého humoru. Audioverze je vynikající, všem doporučuji! Poslechnuto bez přestávky, i když se nejedná o dějovou knihu, chytne a nepustí. Ale upozorňuji, že povznesen nad všemožné špatné vlastnosti postav může být jen ten, kdo je přesvědčen o své bezchybnosti a v podstatě o tom nikdy nepřemýšlel.
... pokrytectví, sousedské vztahy, sny a touhy, vzdor, český venkov, vztahy v rodině
☆
Představy o našem životě nemáme jen my, ale řada lidí okolo nás. Snaží se nás do něj umístit jako dřevěnou sošku do Vánočního Betlému. My nechceme, ale dřív nebo později se ohneme pod tíhou argumentů a morálky. Chyby, které děláme se neodpouští a drží se v nás jako výčitky, které nejde jen tak přestát. Nesuďte druhé, když nevíte, kolik představ ostatních nenaplnili a kolik chyb udělali. Možná neměli takové štěstí jako vy.
☆
Již při čtení Dědiny jsem byl zklamán a zklamání u mě přetrvalo i po jejím dočtení. Čekal jsem něco jiného, humorného. Humoru jsem se ale opravdu nedočkal. Nejvíce mě rozčilovalo, že se v postavách velice těžce orientovalo a nebylo dobře patrné, kdo ke komu patří. Při orientaci nepomohla ani přiložená mapka, u které mi přišlo, že jí autorka spatlala během 5 min až na nátlak editorů (načmárané, přeškrtané a nevzhledné provedení mě doslova pilo krev a sráží tak ještě více dojem z knihy). Do čtení knížky jsem se nutil a skoro jí v půlce odložil. Naštěstí zhruba poslední třetina knihy byla o trochu vydařenější a měla nějaký spád a náznak příběhu (opravdu jen náznak). Neměl jsme problém s nářečím, ale některé pasáže a slova jsem vnímal jako kalkul a snahu zaujmout (když se to nepovedlo dějem)
P.S. Celý život žiji na větší vesnici a na prázdniny jsem jezdil k babičce na malinkou zemědělskou vesničku, kde jsme dělali zabíjačky, chovali ovce, drželi různé zvyky a chodili na návštěvy k tetám. Možná proto jsem měl tak vysoká očekávání.
Dvě hvězdy dávám proto, že i u nás na vesnici se drbe a drbat bude.
Nářečí, dědina, deptající myšlenkové pochody postav...humorné to rozhodně není. Vždycky mě Dvořáková dovede rozhodit, umí totiž psát.
Po precteni Vran jsem myslel, ze se Petra Dvorakova stane mou oblibenou autorkou od ktere si budu chtit precist vse, co napsala (coz se mi nestava, vetsinou mam oblibena dila a ve stylu oblibenych autoru moc nejedu...). Dedina je taky velmi ctiva, trebaze mi jako mestanovi a nezroutovi masa moc nevoni cist o zabijackach a o vseobecne krutosti ke zviratum. No, ale to je proste dedina, vim, proc tam neziju. Co mi vadi je to, ze jsem skoro na koncu (hehe), ale porad cekam, kdy prijde nejaky dej. Od pulky mam pocit, ze se to proste porad opakuje a mele dokola, uz se ani neda rozlisovat mezi jednotlivymi postavami, pac vsichni ve svem vnitrnim monologu mluvijou stejnym stylem (ted nemyslim nareci, ale jisty idiolekt). Je to jikdy nekoncici expozice, dej furt nikde, uz mel prijit pred 70 stranama. Skoda. Ale tesim se na Site, treba to fakt bude moje oblibena autorka.
Možná je moje hodnocení přehnané z důvodu čerstvého dočtení knihy, ale jsem jednoduše nadšená. Kniha se čte rychle, je poutavá a ve čtyřech povídkových úsecích před námi načrtává plastickou Dědinu. Tu lidskou a charakterovou s jejím vztahem k majetku, závisti, pomluvám, rodině, ale i smrti. Proč vybrala autorka třeba hned prvního vypravěče do svého vyprávění o Dědině, je pro mě trochu záhadou. Naopak mi nevadí, že se knihou netáhne nějaká zásadní provázanost příběhů, protože ty zde podle mého měli sloužit hlavně k zachycení atmosféry vesnice. Zároveň káždá část vyprávění je příběh sám pro sebe, který nenudí. Excelentní využití jazykové formy, které netahá za uši, asi ani není nutné zmiňovat.
Polovinu jsem četla a pak jsem přišla k audioknize a ta byla lepší. Byla skvělé namluvená a Dědina velmi realisticky vykreslená. Bavilo mě to.
Audiokniha byla moc dobrá. A dobře, že jsem poslouchala a nečetla. Jako čtení by mě to asi moc nenadchlo. Bavila jsem se, místy nahlas! Přednes herců tomu dodal to pravé.