Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2605
2605
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Já knihu četla jako oddechovku po knize o holocaustu a ruském gulagu. Nemůžu říct, že mě vůbec nebavila, to ne, ale ani mě nijak nenadchla. Popis několika rodin na dědině. Nářečí mi nevadilo.
Dědinu jsem četla po Chirurgovi, kterému dávám plný počet hvězd. Dědina je taková "svá", pěkně drží pohromadě. Ačkoliv psaná nářečím (a pořádným), zvyknete si, čte se sama. Především vyprávěcí děj, s minimem přímých řečí, přesto má kniha spád a spoustu dějových linií a zvratů. Zachycen běžný život jedné vesnice, kde všichni ví všechno a o všech.
Zatím nejlepší kniha od Petry Dvořákové. Nejde o nic víc ani o nic míň než o život takový jaký je. Každý se snaží být dobrý, dobrý muž, žena, matka, snacha či syn. A na dědině jsou vazby o to těsnější, všichni si vidí do talíře a každý o sousedech ví víc než o sobě. Být knížka delší, mluvím už skoro jako postavy v ní :-)
Nevím, jestli to tak na dědině doopravdy chodí, ale věřila bych, že jo, aspoň jak to vnímám přes své babičky atd.. Celkově velké příjemné překvapení - čtivost, prokreslení postav a jejich úhlů pohledu, jazyk - že jsem to zhltla za jeden den.
Je to má první přečtená kniha, která nebyla psaná spisovnou češtinou a ani mi to moc nevadilo. Nářečí k našemu jazyku patří a některá jsou vyloženě kouzelná. Slovník na začátku je prima věc, ale nepotřebovala jsem ho, z kontextu význam vždy vyplynul. Příběhy jsou milé, čtivé a jednoduše ze života na vesnici. Já si z prázdnin podobné problémy pamatuji, klasický život na dědině jsem ale nikdy nezažila. Problémy, starosti a strasti obyvatel jsou prostě ze života, je však úžasné pozorovat jejich každodenní rutinu. Autorka je neskutečná ve vyprávění a popisu. Nudné pasáže se tam moc nevyskytují, akci však nečekejte žádnou. Je tam pár menších zvratů v ději, ale nic velkého. Na druhou stranu věřím, že se podobné osudy mohly klidně někde stát přesně tak, jak je zde psáno. Velkým tématem jsou tam drby. S hlavními postavami se moc sžívat nejde, protože příběhy se střídají a v rámci příběhů se mění i osoby, z jejichž pohledu se děj dále odvíjí. Knihu jsem si vyloženě neužila, ale ani mne nezklamala. Je to lepší průměr, kdybych mohla, dám 3,5 hvězdičky.
No nevím co k tomu napsat. Sám bydlím na vesnici, tedy jako naplavenina již nějkých 15 let, takže samozřejmě neznám všechny od školky, ale že by to takhle úplně vypadalo na současné vesnici, pak bych se asi raději odstěhoval zpět do města.
Ano je to takový pelmel všeho a místy ničeho. Samozřejmě společnost se někam posouvá, a to jestli náš děda byl sedlák, to už mnoho lidí nezajímá a jak píše i autorka, mnozí vlastně ani nevědí co si pod tím představit.
Na druhou stránku je v knížce spousta humorných okamžiků, které přetlačí takovou tu pachu´t, z toho že takto to na vesnici určitě nechodí.
Autorka střídá úhly pohledů a to se mě na tom asi líbilo nejvíce, i když to finále mohlo vygradovat malinko jinak.
Kniha se mi nezdála humorná a čtení bylo smutné. Zvyky a povahy byly realistické, stejné povahy jsou všude už stovky let, tady ale převažovala samá negativa. Smutné vidět život jen z téhle strany.
Na to jak se o knížce všude mluví , že je skvělá..Tak po rozečtení byla hodně nudná ,v této knížce jsou vesničané popsáni po té negativní stránce,žádné pozitivní stránky těchto lidí..Hodně dost přehnané,určitě mi to nedalo nic abych si knížku znovu přečetla...
Dokonalý. Sytém různých úhlů pohledu postav na stejnou věc sice může být po chvilce únavný, ale Dvořaková to zvládá s přehledem. Podle mě dokonalej popis lidskejch vztahů (nejen) na vesnici.
Moc se mi kniha líbila. Prostředí klasické dědiny, kde každý ví o všem a všech. Jako bych to viděla u nás. Jsem ráda, že se mi knížka dostala do ruk. Pěkně se četla a oceňuji, že je to napsané v moravském dialektu.
Takové aktuální obrazy ze života venkovského, bez velkého děje, zato s velkým důrazem na typy postav ve stylu hlupá Máňa, Sprostý Fráňa. Jako ano, obraz je to dosti realistický, což v tomto případě znamená smutný... ono se často stačí rozhlédnout kolem, asi o tom nemusím ještě číst. Nějak mi uniklo to lehce humorné vyprávění.
Pro mě velké pohlazení na duši - návrat do dětských let , které jsem prožila na moravském slovácku - to nářečí je téměř identické s tím, co používá spisovatelka ve své knize. Všechny knihy, které jsem doposud od této spisovatelky přečetla, tak stály za to.
Návrat do dětství, každodenní život nebo prázdniny u babičky - to je Dědina. Hned z kraje podotýkám, že dva sloupečky vysvětlivek pojmů z kraje knížky nestačí. Pokud nemáte nářečí aspoň chlup pod kůží, po knize nesahejte, šlo by pro vás na mnoha stránkách o španělskou jazykovou vesnici.
Je tu dobré i to špatné. To, co lidi od nepaměti spojuje, a i to z druhého pólu - co nezbytně charakterizuje vesnici - závist, pomluvy, pletichy. Neskonale mě těší úspěch českých autorek. To, že delší dobu dominují na pultech knihkupectví. Ať už jde o Mornštajnovou, Hanišovou, Soukupovou či Tučkovou, každá má své specifikum, poznávací značku. U Dvořákové je to pro mě přirozenost a jakási nevyumělkovanost. Nevidím v jejím psaní jednoduše žádnou pózu. Držím ji palce, aby po boku předních autorek vydržela.
***
" Jen tak si živořili v tom, co bylo kolem nich, počítali a stavěli si ty svoje hnízda ve škvírách, který jim bolševik přidělil. Copak jim někdo může přičítat vinu? Ale věřit, to se jim nesmí! Kdepak si myslet, že nějaká revoluce z nich udělala jiný lidi. Lepší. Čestnější. To jen Maruna pořád tvrdí, že jo. Jenže křivý záda se jen tak nenarovnají. Ani žádným převratem."
Já vím, že to píšu pořád dokola, ale děkuji bohu, že v Čechách nepíše jen ta arogantní paní od písmena T.!
Dvořáková mě mile překvapila už Vránami, ale tohle?
Vrátila jsem se v čase zpět k nám na ves, kdy ještě žila babička s dědou, měli jsme hospodářství, každou zimu zabijačku, chodily jsme s babičkou do krámu "dělat řeči"...
Popis zabijačky byl naprosto přesný, po přečtení jen vzpomínám na to, jak strejda Standa trefil prase, vykrvil ho, pak se s mým otcem nalil a ten se do úmoru hádal s mamkou, která se podívala na souseda... Dědina není pro každého, taky se naši naštěstí rozvedli. A nám dědina zůstala. I když dnes už trošku v modernějším pojetí. A říkám si - není to škoda? Hlavně jak voněly ty jitrnice, co se vařily postaru na peci!!!
Ale s mamkou se mezi sebou pořád bavíme jako za starejch, že nám kolikrát kdo sotva rozumí. Roužni, řežavý, uhlák, ...
Nečetla jsem příběhy něčí, ale naše. Do posledního slova tý šílený hantýrky.
Jelikož jsem z dědiny, tak mě kniha neokouzlila jako ostatní.
Nedočetla jsem ji.
Neuvěřitelné, jak dokáže Petra Dvořáková vystihnout ty pestré charaktery lidí, atmosféru malé dědiny, kde si všichni vidí do talíře, tu směs lidských vlastností. A úplně nej bych vyzdvihla, (a to bylo již i u Chirurga), tak trefně popsané chlapské myšlení :-)!
Tohle je dokonale nastavené tragikomické zrcadlo jedné vesnice, ,,vyšperkované" místním nářečím. Perfektní, klidně bych četla dál....
Typizovanie postáv na dedina- dedinská drbna, sedliacky Jozef, lenivý Jano (alebo teda Zdeněk v tomto prípade), sexuchtivá Lolitka pod zákonom, nájdete tu všetko. Bavili ma nárečové slová, knihu hodnotím oveľa pozitívnejšie ako Třeštíkovej Veselí, u ktorého som mala pocit, že je to len reality show utrhnutá z reťaze, aby si čitateľ pochrumkal na nevere a sexe. U Dvořákovej mi to prišlo ako ukážka rôznych typov ľudí na dedine.
Tak tahle knížka mě hodně bavila...děj, jednotlivé charaktery, nářečí. Nemělo chybu. Snad jen, že povídek mohlo být víc.
Za mě určitě palec nahoru. Malá dědina na Vysočině, která může ležet při změně nářečí prakticky kdekoliv. Svérázné postavičky, ve kterých poznáte spoustu sousedů. Výborně vykreslené charaktery . Super čtení .
Autorka nás opět nutí přemýšlet o tom, co je mezigeneračně špatně, o tom, zda současná situace na vesnicích je dědictvím komunistického režimu nebo o tom, nakolik ve všem, co děláme pro druhé jednáme vypočítavě. Otázek se Vám v hlavě bude rojit spousta, situace podávané autorkou ale naznačují odpovědi. Trochu mi vadila obsahová nevyváženost jednotlivých příběhů, od začátku jsem čekala spíše povídkovou knihu a nakonec to vlastně byl román ze života na vesnici. Ale i tak nadprůměrný...