Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2606
2606
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vybrala na základě hodně dobré recenze,co jsem kolem sebe slyšela a musím říct,že jsem si vybrala dobře! První kniha,kterou jsem od této autorky přečetla,a myslím,že ne poslední:) Jsou tu krásně popsány a dost dokonale vztahy na vesnici,ale i v rodinách.Velice čtivá kniha,u které jsem se nejednou zasmála,ale dost mi připomněla přesně naši dědinu:D
Moje první kniha od této autorky a musím uznat, že se mi líbila moc. To reálné vykreslení postav a jejich myšlení. Závist, pomluvy, mezigenerační rozdíly, lakota a životní těžkosti. Na jednu stranu člověk jejich jednání a chování nechápe, na druhou stranu ho to nutí zamýšlet se, a pochopit obě strany mince. Psychologicky opravdu velmi dobře zpracováno a knihu nejde brát jen jako obyčejný vesnický román. Mít časový prostor, přečtu si ji obratem znovu. Trochu se mi pletly postavy a nejsem si jistá, jestli mi díky tomu něco málo neuteklo, ale bylo to velmi čtivé a vydařené... včetně nářečí.
Knížka mně připomněla dětství a mládí na vesnici na jižní Moravě, nářečí je hodně podobné a to panoptikum postav a postaviček taky. Proto jsem odtud asi v dospělosti utekla. Jen si teda myslím, že dnes už je to tam trochu jinak, určitě tam nikdo nesedlačí a nadále funguje bývalé JZD jako akciovka, asi tam lidi na té půdě až tak nelpěli. V knížce se mi zdá, že to jde až do krajnosti...závislost na půdě, na penězích, závist a pomluvy.
Tak Dědina mě bavila. Přestože všechny postavy provází závist, pomluvy a hořkost, kniha je psána humorně. Líbil se mi styl i jazyk. Paní autorce děkuji za připojený slovník v úvodu knihy.
Na straně 150 zavírám a nedočtu. Čekala jsem humorný příběh a úsměvné mi to prostě nepřišlo. Jazyk mi nevadil. Postavy závistivé a ufňukané a sympatie si nezískala ani jedna. Nicméně své čtenáře si knížka určitě najde.
Taková příjemná oddechovka z vesnického života, žádná z osob mi nebyla zrovna sympatická a taky bych ocenila větší propletenost mezi postavami. Ale velmi pozitivně hodnotím jazyk, kterým je kniha napsaná :)
Výtečně odposloucháno a napsáno, dobře vytvořené charaktery postav. Jediné, co opravdu chybělo, bylo nějaké dramaturgické sevření jednotlivých epizod, dotvoření některých osudů. Škoda, jinak to bylo moc dobré.
Chce se mi napsat, že to je vesnice mého dětství, kde jsem u babičky trávila letní prázdniny. Mnohému jsem sice ve svém věku nerozuměla, ale po letech jsem pochopila. Autorka nám předkládá člověka takového, jaký byl a je, nic se nesnaží zakrývat, ale ani hodnotit. Popisuje ústy jednotlivých postav úpřímné vztahy, starostlivost, péči, lásku, ale i hašteřivost, vypočítavost, pokrytectví a závist. Ale uvědomila jsem si, že tyto nešvary, ale také ctnosti k nám patří v každé době. Člověk je jen osudem zasazen do jiného prostředí a jiných kulis. Petra Dvořáková lidskému bytí rozumí a dovede to krásně vystihnout a věrohodně popsat, i když se nám to pokaždé nemusí líbit. Prostě to tak je.
I když nemám ráda nářečí a rustikální romány, tento příběh jsem četla jedním dechem. Knížka se čte lehce, i když témata a příběhy jednotlivých postav lehká nejsou, a občas člověka zamrazí při některých momentech, které vlastně zná i z vlastního života. Objednala jsem v knihovně i Chirurga, a těším se na další díla autorky
Přesvědčivé zachycení mikrosvěta současné vesnice,zřejmě někde na Vysočině.Výborná psychologie postav,kterých je tak akorát.
Naprosto genialne vykreslene charakery i jejich navaznost na sebe. V dnesni dobe uz na vesnicich nic podobneho nezazijete, je to takova nostalgie, ktera nas bavi. Chtelo by to dalsi dil :)
Knížka s největší koncentrací blbců a křupanů. Nikdy se jich nesešlo tolik dohromady. Tohle byl snad nějakej republikovej slet. Dvořku povyšuju na extra třídu s talentem od toho nejvyššího. Kdo by si rád vychutnal ty nechutný Heluny, Maruny, Bohóše, Zbyndi, bábičky, ale i chudáka pochsanýho děďu, tak ať si tohle dědinový story pustí do uší. Tragikomedie, která je rozhodně víc tragická než komická. I bez hektolitrů krve a usekaných nožiček či ručiček.
Dědina...místo, kde jsem nikdy nežila a znám jen z návštěv u rodiny...jsem prostě městské dítě. a Věřím, že to tam tak funguje, jako popsala Petra Dvořáková...stačí o prázdninách sednout s babičkou ke kávě...a hned se dozvím vše o lidech, které v podstatě neznám..kdo, s kým, co , kde..kdo se narodil a kdo umřel...
Petře se celkem dobře povedlo zachytit "dědinu" s jejími specifiky...okořeněnou ještě sedláky a nesedláky...střet města a dědiny. Moderní versus tradiční myšlení.
Kniha se četla dobře, bavila mne. Ale místy mi chvíli trvalo, než jsem se do kapitoly začetla a po pár větách až pochopila, kdože mi vykládá svůj díl příběhu - jednotlivé kapitoly jsou vykládány ústy obyvatel v první osobě. Třeba ten "chtíč" si borec odmelduje sám...ale třeba část příběhu "ženy za pultem" vykládá Maruna na střídačku s Josefem a synem Zbyňkem...takže první 3 věty zas zjišťujete, který z nich teda mluví... za to hvězda dole...
a upřímně - nebylo to špatné, ale ani zas nějaké objevné, či čímsi prostě extra...takže - spravedlivě bych dala 3,5*, za čtivost půlhvězda k dobru, 4*
Z toho opravdu mrazí... mé prázdninové/víkendové dětství sedmdesátých let v Bystrém u Poličky. Přesunula jsem se z rodného maloměsta přes velkoměsta do světa, a tak se snažím uchovat v paměti hlavně ty pozitivní vzpomínky.
Čtivá kniha od začátku do konce .Někdy se člověk zasměje, jindy nutí k přemýšlení .Líbila se mi .
Knížka nemá jednu hlavní dějovou linku, prolínají se zde životní příběhy mnohých obyvatel jedné dědiny. Jejich problémy i radosti. Události jsou navíc popsány jednotlivými členy domácnosti, tak je zajímavé sledovat úhel pohledu chlapa a ženské.
*
Knížka je přesně jako její přebal - retro. Tak hezky a lidsky. Jasně, nářečí nebude asi pro každého, stejně jako postavy. Pro někoho možná vesničtí balíci, pro mě je to Pepa a Franta od vedle. Taková cesta do hlubin české vesnice.
Nemám vůbec nic proti jazyku, kterým je kniha napsaná. Ale postavy mi byly všechny tak nesympatické a k tomu nemalá dávka násilí na zvířatech.
Chápu, že jde o popis života určité skupiny lidí a jako takový je nejspíš velmi věrohodný, ale po dvou třetinách už se mi o tom, jak jsou ti mladí k ničemu a za komunistů zas tak zle nebylo, číst nechtělo.
Život z dědiny jak vyšitý. Zcela na jedničku popsané chování lidí na vesnici, a vše,co se života týče. Moc se mi líbí ,jak se dokázala autorka vžít do myšlení obyčejných lidí a k tomu naprosto s přehledem popsat chování a myšlení mužských postav ,naprosto věrohodné !!! To že je kniha napsaná místním nářečím, dodává knize na autetičnosti.