Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2589
2589
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle se mi trefilo do chuti, čekal jsem spíš takovou vesnickou taškařici, ale bylo to velmi realistické a o komedii nejde. Určitě se podívám i po dalších knihách od Petry Dvořákové.
Vzhledem k tomu, že jsem na vesnici strávila celé svoje dětství i dospívání, a i v těchto letech se tam často objevuju, myslím, že mám toto prostředí docela slušně „nažito“.
Netuším, zda stejně „nažito“ má i Petra Dvořáková, nicméně ať už čerpá z vlastních zážitků a zkušeností či jen reprodukuje naposlouchané a sesbírané historky a útržky vesnického života, vystihla „dědinu“ opravdu dokonale.
Kniha podává velice realistický pohled na běžné životní situace, specifické právě pro typickou vesnici. Myšlení postav a dialogy mezi nimi jsou podány naprosto přesvědčivě, až jsem chvílemi měla pocit, že si autorka jako vzor vzala konkrétní osoby, které osobně znám i já. Před autorkou díky té neskutečné autenticitě opravdu smekám. Fajn byla i ich-forma vyprávěná pokaždé někým jiným, takže kniha nebyla jen pouhým převyprávěním někdy vtipných, někdy smutnějších historek nebo situací, ale všechny tyto životní peripetie postav knihy se právě díky jejich vnitřním myšlenkovým pochodům daly daleko hlouběji vnímat a chápat (nebo spíš nechápat). Právě použitá ich-forma je v knize bonusem, kdy pomáhá daleko barvitěji vykreslovat, jak jednotlivé postavy vysvětlují svoje chování a sami před sebou si zdůvodňují a omlouvají všechno, co dělají a způsobují.
Schéma knihy odpovídá spíš samostatným povídkám, než ucelenému příběhu - hlavními postavami jsou vždy obyvatelé nějakého konkrétního domu v dědině a jejich rodiny. Díky tomu jsou ale současně všechny tyto jednotlivé, samostatné a uzavřené příběhy navzájem přesto úzce propojeny.
Přesto jsem plný počet hvězdiček nedokázala dát. Na knize mi totiž docela vadil jen naprosto jednostranný pohled autorky, kdy všichni vypravěči bez ohledu na věk působí hodně negativně a vlastně i docela primitivně…a toto je zase od reality hodně vzdáleno. Vůbec není třeba zdůrazňovat, že i na vesnicích žijí úplně „normální“ lidé, kteří mají i dobré vlastnosti, charaktery, inteligenci a myšlení a chování vůbec se nelišící od lidí z měst. Vůbec bych se proto nedivila, pokud by kniha některé obyvatele „dědin“ dokázala i trochu popudit.
Chyběla mi tam právě tato rovnováha - autorka vytáhla ven bohužel jen všemožné negace a špatné vlastnosti postav, dokonce i to, co se zpočátku jeví jako přirozená snaha někomu pomáhat, vyzní v konečném důsledku naprosto opačně a víceméně jen zištně.
Pokud někdo od této knihy očekává humorné vyprávění z vesnického života, asi bude zklamán. Je to totiž čtení spíš dost smutné.
Je sice opravdu výstižné a hodně ze života v pravém smyslu, ale bohužel jen z jeho jedné strany.
Zajímavé pojetí. Kniha není žádným veledílem, ale něco ve mně nechala. Je to vlastně příběh toho jací lidé jsou
Možná jsem čekala mnohem víc, ale úplně mě to neuráželo. Nářečí bylo taky skvělé, to smekám tedy klobouk, protože to napsat, muselo stát velké úsilí.
Oslovím tých, čo pochádzajú z dediny, tak ako ja: tiež máte ten neodbytný pocit, že autorka písala o tej vašej? O vašich susedoch, o vašich kamarátoch, o vašich príbuzných... o vás samotných?
Vynikajúco podchytené charaktery postáv, kolorit pravej dediny, zmýšľanie dedinčanov, šarvátky i ohováranie, zvyky, to ako každý vidí každému do taniera, avšak i pospolitosť a vzájomná podpora. A tá hra s nárečím :). Veľmi ma to celé bavilo. Autorka odo mňa dostáva čistú jednotku s hviezdičkou.
Poslouchala jsem to jako audioknihu, a ta je opravdu skvělá. Nejenom zpracováním, ale i tím, že kniha je naprosto trefná. Vyrůstala jsem na vesnici, a je to jak návrat domů. :-) Doporučuji.
Přijde mi, jak kdybych se vrátil zpátky na prázdniny k babičce na vesnici, kde opravdu byl jeden malý obchůdek, kde jsme napustili vodou jednu vanu a okoupali se v ní všichni, kde jsem spadl ve slepičárně do kuřinců a babička se mi smála.
Možná proto hodnotím knihu 4*, protože mi tyto bezstarostné prázdniny chybí a připomněla mi tyto skvělé dny s prarodiči.
Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.
Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.
Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.
Vyposlechnuto jako audioknihu, sice skvěle načtenou, ale jinak pro mě absolutní fiasko.
Nic nového, co bych o životě na vesnici neznala. Nuda, závist, děti a snaha odprostit se od práce na půdě a hospodářství.
Skvělé! Bravurně popsané prostředí a vztahy mezi lidmi, je to hodně o naší krajině, o českosti, i když je to značně idylické, protože když dneska přijedete na "dědinu", zas taková romantika to není. Vypadá to tam spíš jako ve Výměně manželek, to víme, ale to se zas netýká téhle knihy, která není reportážním románem. I tak je to místy pravdivé, nejvíc ze všeho je to ale vlastně docela milé a navzdory místu, kam je děj zasazen i svěží.
První kniha od této autorky a zase něco nového, skvělé počtení- a pravdivé……. Provdala jsem se z velkého města za synka ( báječného) ze statku a přesně takhle to je ….. stále….
Několikrát jsem se i musela smát, známé hlášky typu ,, nestůj u toho okna, budou si myslet, že nemáme co na práci,,
Vřele doporučuji
Z Dědiny jsem nadšená. Jazyk vyprávění mě vůbec nerušil, prostě do příběhů patří. Žabomyší války mezi sousedy, nepovedená manželství, drby, tajnůstkaření. Taková správná česká vztahová bramboračka. Jediné, co mi dalo sem tam zabrat bylo uvědomit si, kdo zrovna vypráví a v jakém vztahu je k ostatním postavám.
Pro mě je tahle kniha sympatičtější a bližší než třeba Chirurg.
Asi jsem od knihy čekala víc. Také jsem spíše z vesnice, takže téma je mi blízké. Užití nářečí bylo pěkné. Jen mi vadil ten třetí nejdelší příběh. Občas mi to připadalo jen jako nudný popis života na dědině, viděno z několika pohledů jednotlivých členů rodiny. Kdyby části byly kratší, asi by bylo čtení zajímavější. Takhle jsem se občas ztrácela i v postavách.
Od knihy jsem nic nečekala a tak jsem byla vcelku mile překvapená. Nejvíc mě bavila první a druhá část. Příjemné a spíše oddechové čtení.
To se mi hodně líbilo, ačkoliv jsem měla zpočátku problém si zvyknout na to nářečí. Jako holce z dediny a narecim psanou knihu mi tedy nešlo narozum, proč kralikum říka autorka zajíci a ještě, že se pěstují. Pěstuje se flora, ne fauna.
Jednotlivé příběhy nejsou provázány a ani ukončeny.....takové odpočinkové čtení s vesnickým nářečím, které mě bavilo.....
Kniha je atraktivní pro všechny, kdo mají zkušenost s dřívejším životem na vesnici. Zdůrazňuji minulý čas, v současnosti na vesnici podle mého názoru už tolik pravých vidláků není :-)
Sama jsem strávila část dětství u babičky a dědy na vesnici. Pole, slepice, husy, prase, zabijačky. Moji prarodiče byli sice jednodušší (ve smyslu nevzdělaní, dodržující tradiční role i způsob života), ale velmi milí, srdeční a k nám vnoučatům neskutečně hodní. I když jsme něco provedli, nezlobili se dlouho. Hrozně ráda na to vzpomínám. V knize jsou vykresleny spíš ty negativní vesnické postavy, se kterými jsem se já nesetkala, ale je mi jasné, že závist a drby na vesnici kvetou, protože si tam lidi vidí až do talíře a ne každý je takový jako já, které je úplně jedno, co ostatní dělají, pokud mě to nějak negativně neovlivňuje :-)
Hodně se mi líbilo, jak autorka popisuje události z pohledu více účastníků. Krásně tím ukazuje, že každý vnímá realitu po svém a není záhodno dělat unáhlené soudy.
Skvělé prázdninové čtení! Chtěla jsem zkusit pro mě novou autorku a nelituji.
Vyprávění postavené na dialozích a myšlenkových pochodech jednotlivých vypravěčů. Bavilo mě sledovat, jak stejnou situaci vnímají různí lidé. Jen škoda, že slovo nedostali i ti ostatní, o kterých se mluví. Postavy opravdu jak vystřižené z dědiny. A ten jazyk! Sice to není přesně od nás, jsme kousek vedle, ale ano, velmi podobně se u nás mluví. Přečteno jedním dechem.