Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231983/bmid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-ZVA-231983.jpeg
5
11741
11741
Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four , 1949
více info...
Přidat komentář
Když sem si koupila tuto knihu ,dcera, která ji už četla mi řekla : "Mami, připrav se , že to je drsné" No musím říct , že měla pravdu.......
Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí.
A já sem měla dost dlouho problém uvěřit, že byla napsaná v roce 1949.......
Musím se přiznat, že jsem věřil v hodného O´Briena až do samotného konce příběhu, až do toho okamžiku, kdy nechal propálit Winstonovi mozek. Věřil jsem až do konce, že takhle to přece nemůže skončit, ale až když jsem dočetl poslední řádek, tak jsem teprve zjistil, jak jsem byl zhýčkaný americkýmy „happy endy“. Po pár hodinách přežvykování této psychologicko-geniální knihy jsem došel k závěru, že je to prostě legendární knížka, částečná předpověď budoucnosti a neobvyklý román zároveň. Doporučuji - 100%
„- Jak uplatní člověk svou moc nad druhým, Winstone? - Tím, že ho přinutí trpět. - (...) Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli a ne své vlastní. Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme.“
-Aneb strach a bolest jsou největším nepřítelem člověka. Je těžké nad nimi zvítězit.
Bezmoc prostupující celým příběhem spolu s ironii a sarkasmem udělali z knihy poklad v mé knihovně!
Ze začatku mi přisla jakási strohá a psaná snad ledabyle bych až řekl.Měl jsem zni pocit jakobych ji snad dokázal napsat i ja sam,což se mi stalo u knižky poprve.Čim jsem se bližil ke konci tak mi začali dochazet obrovské spoilery na dnešní dobu,myšlenky,které zustanou už navždy nadčasove,pocity Winstona,které se shodovali s pocity lidi po 2 sv. válce až do padu komunismu.Síla na par stranách,která vemě zanechala rýhu dost hlubokou nato abych si zase vic uvědomil,že se tady mame jak prasata v žitě.doporučuju
Tak trochu jsem byl překvapen zpracováním knihy. Nejde tam totiž o děj, ale spíše o filozofické myšlenky, které nám autor předkládá skrz antiutopistickou alternativní budoucnost. Což je zajímavé zpracování. Především tím, do jakých detailů Orwell své dílo prohlubuje. Má promyšlené snad naprosto vše. Nejzajímavější však je realističnost celé knihy. Skutečně by bylo možné dosáhnout této budoucnosti, ale i když spousta lidí píše/říká, že již taková budoucnost tady je, tak máme do ní ještě sakra daleko. Je nutné rozlišovat mezi pokrokem a totalitním státem, ale to už bych se pustil do zbytečného filozofování nad knihou.
Z toho jistě můžete vytušit, že kniha je převážně o přemýšlení. Je nutné se nad ní zamyslet. Jakmile přibíráte další a další pasáže v potaz, tak zjišťujete, že kniha je vlastně komplikovanější a říká o dost více, než se na první pohled zdá. Nepřekládá ani tak otázky, jako spíše odpovědi. Orwell napsal "proč" i " jak". Spíše jde o zamyšlení a pomyslný zdvihnutý prst, strašící před děsivou budoucností.
"2+2=5"
Skvělé řemeslo, děsivá a hutná atmosféra totalitního světa, v jakém by nikdo žít nechtěl, ale ke konci přibývalo pasáží, kde jsem se nudila, hlavně ten politický traktát (nemám ráda ani v realitě, ani ve fikci) a samotný příběh není nijak překvapivý. Farma zvířat se mi líbila víc - rozhodně je svižnější a údernější. Ale doplnila jsem si alespoň - díky knižní výzvě - vzdělání.
VÁLKA JE MÍR
NEVĚDOMOST JE SÍLA
SVOBODA JE OTROCTVÍ
(10/10, přidávám do doporučených)
Kniha z roku 1949 a přesto je velice aktuální i dnes. Až to téměř děsí.
"Bylo však také jasné, že všestranný růst bohatství hrozí zničit – a v jistém smyslu opravdu zničil – hierarchickou společnost. Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti."
Samozřejmě, že žijeme v úplně jiných podmínkách, než jaké jsou v této knize, ale i tak vidím tak trochu paralelu s životem u nás, i když ne v takovém extrému. Věčně se u nás nadává na politiku, na nízké platy a životní úroveň a nikdo s tím nic nedělá. Těžko říct, zda to je leností, zbabělostí nebo právě tou otupělostí z toho, že pro některé neexistuje nic jiného než bída, práce a život a od výplaty k výplatě.
"Jak měl člověk rozeznat, co z toho byla lež? Možná že průměrná lidská bytost skutečně žije líp dnes než před Revolucí. Jediným důkazem opaku byl němý nesouhlas, který člověk cítil v kostech, podvědomý pocit, že životní podmínky jsou nesnesitelné a že kdysi musely být jiné. Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost. Když se člověk rozhlédl kolem sebe, život nejenže se nepodobá lžím, které se řinou z obrazovek, ale ani ideálům, které se Strana snažila uskutečnit. Velká část života, dokonce života člena Strany, byla neutrální a nepolitická, byla to dřina v otravných zaměstnáních, bitva o místo v podzemní dráze, zašívání děravých ponožek, žebrání o tabletku sacharínu, šetření špačka od cigarety."
A víceméně tohle je přesně to, o čem mluvím. Ovšem zároveň kniha zachází i tak daleko, že si člověk uvědomí, že je za život u nás vlastně rád. Je děsivé si představit žít ve světě, kde vás kamery sledují na každém kroku, včetně vašeho domu, kde máte nastrčenou obrazovku, kterou nelze nikdy vypnout, jen ztlumit a kde se nedá dopátrat pravdy, protože pravdu má jen Strana. A to i v případě, že ji nemá, protože když minulost neodpovídá tomu, co zrovna potřebuje, jednoduše ji změní.
"Jestliže Strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala – není to mnohem hrozivější než pouhé mučení anebo smrt?"
"Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět a člověk tomu uvěří."
Příliš neuznávám něco, jako "povinnou četbu", ale tahle kniha tam zkrátka právem patří. Ač to není zrovna veselé čtení, řekl bych, že tak trochu slouží i jako varování, protože to třeba není tak dávno, co jsem se děsil schválení různých dohod (SOPA, PIPA, ACTA) proti "pirátství" znamenající omezení svobody internetu a povolení všelijakého šmírování pod záminkou porušování autorských práv. Je jen dobře, že to vzbudilo opravdu velkou vlnu nevole, protože jsem zažil i takové lidi, co nad tím mávli rukou a řekli, že "něco takového přeci neprojde". Neprošlo, ale jen díky silnému odporu. Kdyby nad tím takhle mávli rukou všichni, snadno by se mohlo stát (teď to možná trochu přeženu, ale kdo ví), že by nám pomalu mohli ze svobody ukrajovat kousek po kousku tak, až bychom skončili stejně, jako v této knize.
"Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři."
Kniha mě velmi zaujala svou originalitou a nadčasovostí. Velmi mě překvapilo, jak někdo mohl něco takového ve své době napsat. Některé pasáže byly na mě docela náročné, a tak se staly pro mě nudnými. Ideální pro mě bylo knihu číst na části v tramvaji při cestě do práce, abych postupně vstřebávala, co se píše.
Kniha je úchvatně čtivá, ponořila jsem se do její tíživé atmosféry. Nemyslím si ale, že by byla nadčasová. Autor jí psal (pokud se nepletu) v období druhé světové války. Inspiraci měl tudíž okolo sebe. Oceánie se mi zdála spíše komunistická než nacistická už pro její zpátečnost a rasovou ”rovnost„. Každopádně u mě vyvolala spoustu otázek a donutila mě k zamyšlení.
Někde jsem četla, že Orwell dovedl Oceánii až k absurdní absurdnosti.
Já si to nemyslím. Média mají v knize silnou roli. Pokud má někdo moc pozměnit minulost, může změnit každej tvůj včerejšek.
A v tom je pravý smysl svobody. Když ti nepatří včerejšky, nepatří ti ani zítřky.
Dôkazom geniality tejto knihy je jej úžasná nadčasovosť. Aj po takmer siedmych desaťročiach od vydania pôsobia jej témy neuveriteľne aktuálne a keby ju Orwell písal dnes, pokojne by ju mohol vydať v nezmenenej podobe. Z opisov totalitnej spoločnosti a jej praktík, z ktorých mnohé boli súčasťou našej minulosti, chodí mráz po chrbte. A to preto, že sa až nepríjemne blížia skutočnosti v ktorej doteraz žije kus sveta, napríklad Severná Kórea. Vizionárske dielo, z ktorého som mal prvý krát v živote pocit, že som prečítal spoločensky naozaj dôležitú knihu. 9+/10
Už jsem to psala u 451° Fahrenheita – obě tyto knihy jsou nadčasové! A právem si zaslouží pozornost.
1984 skvělým způsobem líčí marný a již předem prohraný boj antihrdiny Winstona, které člověku prostě musí být líto, protože člověk tak nějak musí být jasné, že to s ním nedopadne úplně růžově. Celý svět je popsán tak moc reálně, že je to dost děsivé, kdyby se to nakonec stalo i v reálném světě. A opět si u toho člověk říká, proč si to ti lidé nechali vnutit, ale jak bychom se bránili my? Není to úplně snadné čtení, ale rozhodně čtenáři přináší mnoho podnětů k zamyšlení.
Také jste cítili při čtení tu doslova živočišnou bolest? A děs? A zároveň radost že žijeme ve světě, ve kterém žijeme? Svět, který zde Orwell představuje, je totiž tak zvráceně odporný, že většina problémů našeho dnešního reálného světa vypadají v porovnání s ním jako pohádky na dobrou noc...
Námět je perfektní, dílo jistě nadčasové, ale...
Zdá se mi jako by nebyl plně využit potenciál myšlenky, něco mi tam chybělo a občas trochu otrava ty pasáže z Goldsteinovy knihy.
Konec se dal očekávat, přesto mě zklamal.
Z málokteré knihy je člověku fyzicky zle - panu Orwellovi se však podařilo toho docílit. Velmi znepokojivé...
Jelikož jsem knihu dostala za úkol přečíst a napsat o ní seminární práci, kvůli učitelce, mě opravdu nebavilo. Ale sotva jsem začala, chytlo mě to. Zajímavé dílo o naší současnosti napsané v minulosti.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Geniální kniha. Nemohl jsem se odtrhnout. Tohle by měla být povinná četba všech. Ani se mi nechce věřit, že to Orwell napsal už v roce 1949.