Divoké palmy
William Faulkner
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48326/divoke-palmy-48326.jpg
4
146
146
V románě z amerického Jihu třicátých let, zpodobujícím krutost a tupost tehdejší společnosti, se prolíná příběh milenců, kteří se v touze po plném a svobodném životě tragicky střetávají s konvenčním světem, a příběh trestance, jemuž je za záchranu lidského života prodloužen trest...... celý text
Přidat komentář
Uživatel Stammel mi to vzal takřka doslovně z jazyka. Bylo to na mně obojí až moc chmurné, ponuré a smutné, nedokázal jsem na tom najít něco alespoň trochu pozitivního, něco, čeho bych se dokázal zachytit. Spíš jsem si připadal jako beznadějný případ topící se v rozvodněné Mississippi, který předkládané příběhy sleduje jakoby z dáli, bez možnosti se do nich vcítit, těsně před svým utopením.
Zatím jsem na takovou literaturu nedorostl, a není to šálek mé kávy, přestože jsem ji "musel" číst.
Ono to působilo hrozně ambiciózně a co do jazyka a jeho závažnosti skoro monumentálně. Ale přesto jsem nebyl schopen v tom najít téma, které by mě skutečně chytlo. Snad je to neadekvátně komplikované, snad to kazí kostrbatý překlad, jak zmiňuje kolegyně níže. Snad jsem na to tehdy byl jen příliš mladý...
Mám pocit, že jsem četla nějaký špatný překlad. Příběh byl totiž zajímavý, ale ta slova a věty tak zbytečně kostrbaté a některé části knihy se číst v podstatě nedaly.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Divoké palmy |
| 1966 |  Absolone, Absolone! |
| 1997 | Hluk a vřava |
| 1967 | Když jsem umírala |
| 1965 | Pobertové |
Na začátku četby jsem hořce litovala, že jsem se do něčeho takového vůbec pouštěla. Kniha se četla ztěžka, musela jsem se soustředit na dlouhé věty, podivné metafory a prolínání dvou odlišných příběhů. Když jsem se ale dopracovala zhruba do poloviny, Faulknerův styl jsem si zamilovala. Najednou se mi četlo lehce a vtáhlo mě to děje. Od té doby jsem přečetla další jeho knihy a patří mezi hrstku mnou milovaných autorů. Kniha je podle mne tak trochu obět své slávy a navíc je studentům nucena jako povinná literatura, což je docela hororová kombinace. Divoké palmy podle mne nejsou pro každého. Buď se s autorovým stylem vyrovnáte, nebo ne. Jiná možnost asi není. Zároveň vyžaduje určitou vyzrálost čtenáře. Příběhy nejsou dějově nejpoutavější, ale v kombinaci se stylem psaní mě svým způsobem zaujaly.