Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1041
1041
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Kdo má rád depresivní knížky a povídky k tomu můžu jen doporučit. Depresivní atmosféra je opravdu bravurně vykreslená. Je to strašlivě pravdivé, uvěřitelné až bolestně. Jen si říkám je to i jinak, jsou i lidé kteří se dokáží poprat s velmi těžkým životním údělem. Je dobré vědět, že svět není černobílý.
Skvostně napsané velmi bolestivé příběhy. To není nic pro mě.. já si radši přečtu ten nejsladší brak na trhu :D. Je to opravdu smutná kniha, která mi připomněla pár událostí a to se mi zrovna teď nepozdává.
"Je lepší žádnou naději nemít než o ni přijít".
Povídkové knihy, upřímně, moc nemusím, ale paní Hanišovou mám ráda, tudíž byla volba jasná. A bez nadsázky jde o nejlepší knihu povídek, jakou jsem dosud četla.
Ano, není snadná, téma je hodně hutné a jde až na dřeň každého z nás. Ale o to více v člověku po dočtení zůstane..
Kniha povídek ze života bohužel na smutné téma. Čte se ale dobře nemohla jsem se odtrhnout, přestože je opravdu dost depresivní.
Asi nejsem ten správný člověk na hodnocení povídek. Není to zrovna můj šálek čaje, z toho asi pramení i mé nejisté pocity. První povídku jsem nepochopila, to mne napadlo, co jsem si to zase pořídila! Z celé knihy stojí za zmínku pouze povídka Vrátíš se? a Zbytečný člověk. A to je bohužel z celé knihy moc málo. Za mne tedy vcelku zklamání.
(SPOILER)
Tak tahle kniha je super depresivní. Až na dřeň. Přečtená na jeden zátah. Ale teď teda něco pohodového. Určitě nedoporučuju číst někomu kdo není momentálně úplně v pohodě nebo má jen drobné starosti. Kdo má trochu nějaké problémy a depky, tak tahle kniha ho dostane do ještě větších sraček. Promiňte mi ten výraz.
Všechny povídky jsou o smrti, o smrti kdy už Vám přijde, že nic jiného není možné a taky o hlubokých výčitkách. Ale napsáno čtivě, to zase jo, autorka psát umí. Uf. Těžká kniha, jen co je pravda.
Nejsem zrovna povídková, ale předchozí knihy autorky se mi hodně líbily a proto jsem neodolala. Útlá knížka s pár povídkami a velmi smutné a depresivní téma. Povídky jsou kvalitní, autorka v nich nezapře svůj styl, jen jsem je asi četla v nesprávný čas, přidaly mi na špatné náladě, posunuly mě k truchlivosti a beznaději...
No, život není vždy veselý a radostný, a tak to je i v knížkách.
Super čtivé, jak už jsem si u autorky zvykla, nutí mě číst pořád dál a dál dokud není konec knížky :D jen tyhle téémata, pfff, hodně pochmurné témata, chvílemi mi bylo do breku...nic moc čtení na vánoce :D
Viktorie Hanišová je opravdu královna! Jedna z top autorek současné české prózy a tuto pozici si u mě potvrzuje s každou svou další knihou... Dlouhá trať je její nejkratší knihou, ale alespoň jí něco letos vyšlo a čekání bylo o to kratší... Ale teda povím vám, tohle je deprese všech depresí... Téma sebevražd autorka zvládla skvěle, v každé povídce je zpracované jinak a každá povídka si mě získala... A to na povídky nejsem! Takže pokud máte náladu na něco ne úplně veselého, tak tohle je top strop volba, za kterou dám ruku do ohně...
Po dlouhé době kniha, kterou jsem musela číst pomalu, abych se z ní těšila co nejdéle a zároveň rychle, protože to jinak prostě nešlo.
Útlá čtivá knihapovídek s pochmurným tématem. Já asi úplně nejsem nejlepší kamarádka s povídkami, což ovšem není chyba knihy. Nevím, co bych knize vytkla, ale zároveň cítím, že to na 5* není. Možná to je tím, že některé povídky byly lepší než jiné. A nebo nejsem v rozpoložení, kdy by mě kniha jakkoliv dostala. Kdybych mohla dát 4.5* asi bych je dala.
Povídková kniha ,která určitě čtenáře zaujme naprosto skvělým popisem postav, psychologií a atmosférou povídek.
Nejvíce mě zaujali povídky ,,Vrátíš se?'' a ,,Zbytečný člověk'' ,která je pro mě naprostou jedničkou z celé knihy.
Přesto nemohu knihu hodnotit úplně kladně, protože mi přišly některé povídky takové nedotažené a něco mi tam chybělo.
Jinak mohu knihu doporučit !
Povídky o těžkostech života a jeho ukončení, kdy už si myslíme, že dál to prostě nejde.
Autorka umí krásně vykreslit pošramocenou psychiku, která může vést k myšlenkám na konec, bohužel ani u jednoho příběhu neumím omluvit a pochopit důvod sebevraždy.
U všech povídek mi vadí konec, nevyřčenost a absence opravdové konečnosti situace.
Nejvíc mi seděly povídky Díra, Zbytečný člověk, Pozůstalost i Manažerka.
Kniha je o něco lepší než Houbařka, asi ale jen tím, že povídka skončí dříve, než dojde na nějaké další natahování a plytkost příběhu. Je mi líto ale pořád u autorky nemůžu najít společnou notu.
Čtyři hvězdičky jen pro tu nádhernou obálku.
No tak to tedy byla jízda,knihu jsem dala na jeden zátah za odpoledne.I mě nejvíc zasáhla hned druhá povídka Vrátíš se?
Povídkové knihy moc nemusím,ale když jsou od dobrého spisovatele tak to je jiná.
Za mě hned po Houbařce nejpovedenější kniha od této skvělé autorky.
Sedm krátkých povídek, jejichž společným rysem je všudypřítomná smrt v odlišných podobách.
Viktorie Hanišová patří mezi mé nejoblíbenější české autorky. Její Houbařky jsou pro mě vrcholem současné české prózy. Její styl psaní je lehký, čtivý a zároveň velmi hluboký a jdoucí po samém emocionálním jádru postav i čtenářů.
Ze sbírky se mnou nejvíc vnitřně zarezonovala hned druhá povídka s názvem Vrátíš se?. Byl to silný příběh dvou malých děvčat, které měly jen jedna druhou a nepřízeň osudu v patách. Bylo to silné. Hodně silné a budu na to dlouho vzpomínat.
Mnohdy je povídkám vytýkán jejich (ne)konec. Mě to smysl dávalo, ale přiznám se, že povídka Díra by si podle mě zasloužila ještě pár stran navíc.
U povídek mě vždycky zajímá, jak dlouho na nich autoři pracovali. Tohle podle mě nebylo zas tak těžké dát dohromady. Přesto to ve mně zanechalo hodně otázek. V tom je podle mě vidět velká síla a nadání autorky.
IG: @hanybooks
Velmi dobře zpracované nelehké téma - sebevraždy nebo spíše i přemýšlení o smyslu života formou povídek. Hanišová je skvělá spisovatelka takže se toho zhostila velmi dobře. Mě zaujaly všechny povídky, po přečtení každé z nich jsem musela o příběhu ještě chvíli přemýšlet ... doporučuji.
Od Viktorie Hanišové jsem četla romány Houbařka a Rekonstrukce. Nebyly špatné, ale něco tomu chybělo. A pak přišla Dlouhá trať – sbírka povídek, jejichž sjednocujícím prvkem je téma sebevraždy, a já si řekla: jo, to by mi mohlo sednout, jdu do toho! A teda páni, to bylo fakt něco!
Nejenže kniha přesně odpovídá mému literárnímu vkusu, povídkové vypravování navíc zjevně sedne autorce, protože to bylo skvělé jak po stránce obsahu, tak i formy. Bylo to neskutečně hutné, tíživé, místy velmi depresivní. Přesto bych ale trochu polemizovala o tom, zda není hlavním tématem spíše smysl života, jeho účelnost a pocit naplněnosti, nikoli sebevražda, pro niž je bohužel snadné se rozhodnout, pokud člověk necítí, že má proč žít.
Jednotlivé příběhy jsou sice téměř všední (vždyť velmi podobné životy mnoho lidí kolem nás žije), přesto jsou velmi poutavé… Nebo je to snad tahle všednost, která si čtenáře podmaní? Tohle je prostě život se vší svou tíhou a krutostí. Je jen na nás, jak se k němu postavíme a zda se tím necháme semlít, nebo zda budeme dál bojovat a dál poběžíme, třebaže na konec té dlouhé trati ani nedohlédneme a nevíme, co nás cestou čeká. Jasně, samozřejmě to často není jen na nás – je to taky na lidech, kterými se obklopujeme, jenže i ty si v důsledku většinou stejně zase volíme my…
Viktorie Hanišová touhle povídkovou sbírkou rozhodně prokázala, že si čtenáře umí získat – aspoň u mě se jí to dokonale povedlo! Při četbě ani jedné z povídek jsem se nedokázala od knihy odtrhnout, dokud ji nezhltnu, každou jsem pak v hlavě převalovala sem a tam, přemýšlela jsem o životě. S postavami jednotlivých příběhů jsem soucítila, bojovala jsem spolu s nimi, stejně jako jsem chápala, když se to rozhodli vzdát. Skoro jako bych ty životy žila já sama…
Jednoduše doporučuji a těším se, s čím tato česká spisovatelka a překladatelka přijde příště.
První tři povídky byly skvělé, ty další by si klidně zasloužily delší rozvedení. Bylo to hodně smutné a leckdy jsem bezvýchodnost situace a její řešení v podobě sebevraždy i docela chápala. Hanišová opět předvedla, jak perfektně umí nahlédnout do lidského nitra a popsat, co přesně se v člověku odehrává.
Mám přečtené všechny její knihy a jsem docela zvědavá, jestli se někdy dočkáme něčeho pozitivního. Tohle se mi, přiznám se, nečetlo úplně dobře.
Část díla
Běžkyně na dlouhou trať
2020
Brácho
2020
Díra
2020
Manažerka
2020
Pozůstalost
2020
Autorovy další knížky
| 2018 | Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 | Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Zase jedno must read.