Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1041
1041
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Jo, to téma je depka, veliká. Bolí to trochu míň, když víš, o čem budeš číst. Ale to, jak autorka umí popsat a přiblížit životní situaci, emoci, postavy, stav mysli, náladu i prostředí, to je jedno velké wow. U několika povídek jsem žasla, jak dokáže oddalovat konec, ale přitom nepolevit na síle a napínavosti, ba naopak, jak tím využije místo na dobarvení detailů, které zapadnou jak poslední puzzlík do skládačky. Bylo to všechno jako živé.
Ještě jednou wow!
Od autorky jsem v minulosti četl knihu HOUBAŘKA a líbila se mi, ačkoliv byla smutná. Kniha DLOUHÁ TRAŤ je kniha, která obsahuje 7 povídek a námětem těchto povídek je sebevražda! Povídky jsou hodně smutné a působily na mě depresivně, melancholicky, v některých okamžicích mi při čtení nebylo dobře a musel jsem přivírat oči nad přemýšlením a skutky některých postav. Nejvíce se mi líbily povídky Vrátíš se? Zbytečný člověk, Pozůstalost, Brácho. U některých povídek mi ukáplo pár slz (Vrátíš se? Brácho). U poslední povídky – BRÁCHO – jsem pociťoval, jako by tato povídka byla určena přímo pro mě, jako bych se ocitl v kůži hlavní hrdinky a prožíval s ní tento příběh a vzpomínky. Bylo to pro mě hodně silné. Musím upřímně říci, že v průběhu čtení jsem zvažoval, že knihu ohodnotím na 4 hvězdičky, ale nakonec jsem si to promyslel a knihu hodnotím na 100 %. Pokud bych udělil knize menší hodnocení, tak si myslím, že by to nebylo spravedlivé vůči jiným knihám, které jsem ohodnotil na 4 hvězdičky.
Myslím si, že Viktorie Hanišová zpracovala téma sebevraždy, které se line v jednotlivých povídkách, dobře. Bohužel dochází k tomu, že lidé páchají sebevraždy z různých důvodů – ztráty práce, lásky, šikany, psychických problémů a nespočet dalších důvodů. Osobně znám několik případů z mého bezprostředního okolí, kdy lidé spáchali sebevraždu, anebo se o ní opakovaně pokoušeli. Co se těmto lidem musí honit hlavou, když plánují sebevraždu?! V jakém špatném rozpoložení mysli musí být, když sebevraždu plánují, a nakonec ji zrealizují?! Ty pocity bezmoci, kdy člověka ovládnou temné síly, obalí ho temnota, myšlenky se zakalí, musí být těžko popsatelné pro ostatní lidi, kteří pohrdají lidmi, kteří se o sebevraždu pokusili a přežili, anebo jejím následkem zemřeli. Těžko vykreslit tyto pocity člověku, který nikdy nepomyslel na sebevraždu, byť se v životě mnohdy nacházel na dně, ale každý člověk je jinak stavěný, jinak odolný vůči problémům a stresům a bohužel někteří lidé jsou „slabší“ a mají tendence někdy těmto černočerným myšlenkám podlehnout, říkají si, že už nic na světě je nebaví, nemá smysl dát žít, nechtějí se trápit, nemají sílu ani vstát v postele, mají pocit, že nic v jejich životě nedává smysl a chtějí to jednou provždy ukončit! Když někdy přemýšlím nad tématem smrti a sebevražd, tak mi z toho není příliš dobře a vždy mi to přijde líto, že člověk se k tomuto činu rozhodl. Z druhé strany však chci říci, že v některých případech cítím s dotyčným, který chce spáchat sebevraždu a chápu jeho pohnutky k tomuto činu. Jedná se například o lidi, kteří jsou hodně nemocní a každý den je pro nich utrpení. Život je netěší a bolesti jsou natolik silné, že se jen trápí a nemůžou dál! V některých státech je povolena eutanazie a já si stále pokládám otázku, jestli je to správné či nikoliv. Říká se, že život bychom si neměli samovolně brát, když jsem si ho nedali, ale z druhého pohledu je každý odpovědný za svůj život a rozhoduje o svém životě sám. Dalo by se napsat o tématu sebevražd hodně, ale už raději končím, protože by to zřejmě bylo nekonečné..
Kniha byla smutná, ale myslím si, že stojí za přečtení. Chápu však, že tato kniha asi nebude pro všechny čtenáře a čtenář musí být v dobré pohodě a dobře naladěn, aby se pustil do těchto povídek. Pokud jste četli nějaké knihy od autorky, můžete vyzkoušet také tuto knihu a povídky si třeba dávkovat postupně do jednotlivých dnů. Kniha je docela krátká, dala by se určitě přečíst během jednoho dne, ale za sebe mohu říci, že bych asi nedokázal přečíst tyto povídky na jeden zátah, protože tolik bolesti a smutku by bylo na mě moc. Tato kniha se mi také hodí k tomu, abych ji zařadil do ČTENÁŘSKÉ VÝZVY na rok 2021 do bodu 19 – Kniha, která má na obálce srdce. :)
Krátké, aleo to víc surové a depresivní. Pohltí vás to. Zvlášť pokud máte na duši nějaký splín.
souhlas s Evik.U a výtka autorce - takhle syrově a drsně psát o bolesti a smrti, citlivé duše nečtěte prosím.
Ač je knížka útlá, na jeden zátah jsem jí nebyl schopen přečíst. Bylo to na mě moc depresivní čtení, ale na druhou stranu mi to donutilo se nad každou povídkou zamyslet. I nad těma lidma a jejich osudem a co je vlastně dohnalo k jejich rozhodnutí a co k němu může dohnat lidi v reálném životě, že se rozhodnou pro takový řešení svojí situace.
Dvě nebo tři povídky mi zůstanou v paměti, jinak se mi od paní autorky líbí spíše delší romány.
Obvykle si povídky dávkuju po jednotlivých dnech. Ale tentokrát to nešlo jinak než skoro na jeden zátah. Slupla jsem je jako malinu, a ještě teď si olizuju čtenářské prsty.
Ze začátku bych chtěla upozornit na úplně překrásnou obálku! A teď ke knize... všechny povídky se mi moc líbily. Jen si myslím, že asi poslední tři povídky chtěly trochu víc dotáhnout, ale zároveň se mi líbí, že si konec můžeme trochu domyslet. Rozhodovala jsem se mezi 4⭐️ a 5⭐️ a nakonec jsem se rozhodla takhle, protože mi tam něco málo chybělo, ale zároveň se mi to moc líbilo. Doporučuji přečíst!
Smutné a místy až depresivní povídky ze života, napsané tak, že vás chytnou za srdce a vyvolají rozporuplné emoce a nálady. Skvělé, doporučuji.
Moc se mi líbila, otevření tématu sebevraždy je kontroverzní už samo o sobě...ovšem povídka s tématem člověka postiženého a sužovaného chorobami, který své matce vyčítá, že nešla na potrat, ačkoli věděla o tom, že ho čeká život plný trápení....ta se teprve pustila až na dřeň. Vynikající!
Ne všechny povídky v souboru bych označila za skvělé, některé byly slabší než jiné, ale tak to zkrátka obvykle bývá. Čtivost jim ale upřít nelze. Rozhodně bych nedoporučovala číst knihu, pokud jste špatně naladění, protože by vám náladu moc nezlepšila, ba naopak. Dlouhá trať osloví zejména příznivce kvalitní české literatury, která nabízí určitý přesah.
Velmi dobře napsaná kniha povídek s velmi smutným společným tématem, kterým je sebevražda. VH patří mezi mé oblíbené autorky a i tentokrát se mi kniha moc líbila.
Příběhy o lidech s bolavou duší, bolavým srdcem, bolavou existencí ... Kdo to zná, chápe a soucítí, kdo to nezná, má možnost nahlédnout.
Skvostně vykreslená atmosféra a pocity trpících duší. Protože duše může být nemocná stejně jako tělo, jen jsme se ještě stále jako společnost nedostali do bodu, kdy bychom byli ochotni tuhle skutečnost vidět a věřit ji.
Část díla
Běžkyně na dlouhou trať
2020
Brácho
2020
Díra
2020
Manažerka
2020
Pozůstalost
2020
Autorovy další knížky
| 2018 | Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 | Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha se mi moc líbila. Byla smutná a depresivní, některé povídky méně, některé více. Autorka nádherně dokázala popsat emoce a pocity postav. Moc povedená kniha.