Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1041
1041
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Autorka se mi hluboce zapsala do srdce svou prvotinou. A tak pokaždé, když vidím její jméno na obalu nové knihy, musím po ní sáhnout.
Chvilku to trvalo, opět jsme spolu hrály tanečky :). Já prostě tušila co mě čeká, a tak šíleně se bála těžkého tématu až jsem málem nedočetla. Bylo to tak depresivní, až to bylo nakonec neuvěřitelně osvobozující.
Doufám, že se autorka tímto počinem již definitivně vypsala ze všech splínů, depresí a bolestí a příště to bude aspoň trochu veselejší.
Pokud bych měla hodnotit styl a krásu jazyka, na rovinu říkám, pět hvězd je strašně málo!
Každá z postav se vám díky skvělému popisu a charakteristice dostane pod kůži a nálož emocí Vás může doslova roztrhat na kusy. Řekla bych, pozor, jen pro silné povahy, zvláště v dnešní koronavirové době.
Syrové, hutné, smutné a depresivní povídky s tématem sebevraždy a smrti. Kvalitně napsané, k zamyšlení. Někomu, kdo na tom není psychicky dobře ale čtení nedoporučuji. Za mne ale dokonale popsané pocity a myšlenky aktérů všech povídek.
Knihu jsem začala číst před nedávnem a musela jsem ji odložit,,jako vážně,,,ale nedalo mě to a přečetla a dočetla,a něměla slov,i takovy je život....
Moje první setkání s Hanišovou a musím říct, že povedené. Moc se líbil rozmanitý styl, kterým autorka své povídky píše. Některé z nich mě zaujaly víc, některé míň. Dohromady tvořili ale dobrý celek. Určitě by si některé z nich zasloužily rozpracování do hlubšího příběhu
Tyhle povídky byly výborné! Tolik nabité emocemi a pojímaly téma sebevraždy ze všech možných stran a úhlů. Opravdu skvěle zpracovaná kniha!
Ano, musím připustit, že některé povídky vás chytnou za srdce více a některé o dost méně, ale i přesto jsou výborně napsané a čtivé. Nemohla jsem se od nich skoro odtrhnout.
Nejvíce za srdce mě chytla povídka "Vrátíš se?", která je snad nejvíce nabitá emocemi a prostě má největší potenciál člověka zasáhnout.
Jak slibuje anotace, kniha a povídky vás prostě donutí zastavit se a začít přemýšlet nad svým životem, jaký má váš život vlastně smysl. Proto není radno tuto knihu číst, pokud nejste v dobrém životním rozpoložení. Mohla by vás totiž svým způsobem dorazit. Je dost smutná a depresivní.
Líbilo se mi, jak autorka v každé povídce pojala téma z různých úhlů pohledu, kdy vyprávění není jen z pohledů osob, které se o sebevraždu pokouší, ale i z pohledů jejich blízkých.
Autorka zde nachází celou škálu různých důvodů, proč by člověk vůbec o sebevraždě uvažoval.
Kniha je prostě výborně zpracovaná a opravdu mě zasáhla a vryla se mi do paměti. Doporučuju.
Povídková knížka. Některé povídky jsou lepší jiné horší. Jednou jsem se dokonce rozplakala. Je v tom hodně bolesti. Jinak asi nejsem fanynka Hanišové, její styl psaní je předvídatelný a tak nějak víte kam to směřuje.
I když povídky úplně nečtu, novou knihu paní Hanišové jsem nemohla vynechat. Většinou se mi v povídkových souborech většina povídek nelíbí, ale u Dlouhé trati je to přesně naopak. Tady mě zasáhla snad každá. Nejvíce mě zaujaly Vrátíš se, Díra a Manažerka. Rozhodně doporučuji a těším se na další knihy paní autorky.
Předchozí Knihy Viktorie Hanišové mne zcela pohltily a zavalily spoustou úvah. Povídky (ač jinak nevyhledávám) jsem tedy nemohla vynechat. Opět skvěle napsané, velmi bolestné, plné emocí a člověk těžko hledá odpověď na otázku, jestli někteří lidé mají šanci uniknout z osnovy, kterou jim život předepsal (o to víc mnohdy bojují).
Přečteno v rámci ČV 2021. Docela masakr. Nejvíc se mi líbila povídka Vrať se mi
Mela jsem asi prilis velka ocekavani, povidky byly zajimave, ale neprisly mi moc originalni, cekala jsem trochu neco jineho.
Srdce na obálce by měl svírat pařát démonického tvora, s nímž do jisté míry žije asi každý z nás. Tahle emociální nálož jako by sama určovala, kdy bude srdce bít a s jakou intenzitou a já jsem zkrátka jen následovala autorčinu ne příliš dlouhou trať. Každá z povídek je plná té vší hloupé každodennosti, té kunderovské nesnesitelné lehkosti bytí... a navazuje jedna na druhou v tak bravurním spojení, až překvapí svým smířením. Geniální...
Povídkové knihy moc nevyhledávám, ale tuhle jsem si přečíst chtěla, protože tvorbu V. Hanišové mám ráda. V povídkách se objevují otázky života a smrti, které se nečtou zrovna hezky. Zároveň si ale říkáte, proč se tohle někomu děje. Většina povídek se mi líbila, cítila jsem v nich bezmoc a zároveň jsem si říkala, že to takhle přeci dopadnout nemůže. Je to přesně tak, jak se píše na přebalu: “Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze.”
Čtení těchto povídek jsem docela odkládala, protože jsem se bála, co se mnou udělají, hlavním tématem je totiž sebevražda. Nejhlubší deprese na mě padla z druhé povídky Vrátíš se?, zbytek jsem snášela celkem dobře, i když úplně veselé čtení to samozřejmě není. Hanišová se věnuje motivům, které rozvíjela už ve svých třech předchozích knihách (Anežka, Houbařka, Rekonstrukce), tedy například obtížný vztah s matkou, (poporodní) deprese, narušené rodinné vztahy, nefunkční manželství. Doporučuju těm, kteří ta témata snesou, protože ty povídky jsou výborné.
P. S. Grafická úprava nádherná, v naprostém šoku jsem byla z léčebné kůry, i ty, Hoste? :-)
Kniha byla velice čtivá. Dopředu jsem nevěděla do čeho jdu a proto mě místně zaskočilo ak je kniha vlastně depresivní. Číst si jen a pouze o sebevrazdach bylo náročné a k zamyšlení. První příběh mě vůbec nezaujal. Zato Vrátíš se? To mě rozcupovalo i když tam z mého pohledu nešlo vlastně o sebevraždu. Druhá top povídka byl Zbytečný člověk. U té jsem ho taky každé slovo. A ikdyz jsem tomu nevěřila tak nakonec velice vzpomínám i na povídku Díra. Knihu doporučuji ale varuji před depresivnim tématem.
Viktorie Hanišová se Dlouhou tratí zařazuje do seznamu oblíbených autorů. Jak povídky nevyhledávám, u těch jejích jsem nemohla dýchat, potily se mi ruce a bylo mi tak svíravě na hrudi, že jsem asi dvakrát knihu před spaním musela okamžitě odložit. Jít na dřeň na tak maličkém prostoru autorka ovládá tak bravurně, že mě bude mrazit ještě za dlouho.
Smrt jako vysvobození...i jako vysvobození pro někoho dalšího. První příběh mě pohltil, druhým jsem se protrápila, třetí mě týral a ostatní mě svým tempem a barvou nadchly. Jsme složití, netrpěliví a nedůvěřiví; kdo z nás umí (a opravdu chce) stisknout "tlačítko, které zařídí, abychom se měli už vždycky dobře"? (pokrčení ramen:))
"V okamžiku, kdy jsem ta slova v duchu vyslovila, jsem se proměnila v jinou osobu."
Část díla
Běžkyně na dlouhou trať
2020
Brácho
2020
Díra
2020
Manažerka
2020
Pozůstalost
2020
Autorovy další knížky
| 2018 | Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 | Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihu jsem musela dávkovat po jedné povídce neb mě jejich děj vždycky dostal a měla jsem o čem přemýšlet. Jsou skvěle čtivě napsané k zamyšlení. Teď by měla autorka nachystat novou knihu.