Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1041
1041
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Většinou si povídky nechávám na čtení do čekárny u lékaře nebo k vodě, ale tyhle jsem shltla doma na jeden zátah. Bavily mě, i když byly dost depresivní. Nutí člověka se zamyslet, chvílemi šokují a určitě si budu pamatovat hlavně povídky Zbytečný člověk a Pozůstalost.
Povídky v této knize jsou velmi čtivé. U každého příběhu mě to nutilo k zamyšlení. Téma sebevraždy je zpracováno v každém příběhu zcela odlišně a tak je problematika poměrně podrobně rozpracována. Knihu můžu jen doporučit.
Kniha silných povídek se závažnou tématikou a smutnými konci. Mě kniha ovšem moc nesedla. Nevím proč. Za mě prostě průměr
"Jsem jedno z dětí, které měla evoluce vyřadit z života ještě před narozením nebo nejpozději v prvním roce. Kdybych se narodil o pár desítek let dříve, v době, kdy ještě neexistovala antibiotika ani jiné výdobytky moderní medicíny, mohl jsem mít už dávno hezký hrobeček s náhrobním kamenem, na jehož vrcholu by holubička zlomená žalem nakláněla hlavu směrem k nápisu Můj Honzíček. Maminka by za mnou chodila každou neděli s kytičkou, vyplela by záhonek a uhrabala zeminu na krajích. "Aspoň se nemusel dlouho trápit," utěšovala by ji rodina a maminka by pokyvovala hlavou a kapesníčkem si utírala slzy, ale současně by věděla, že příbuzní mají pravdu."
Málokdy se mnou něco pohne, a když už, tak mě to úplně sebere. U čtení této knihy jsem cítila smutné a zároveň silné prázdno, které se nedalo vymazat z hlavy a já si vůbec doma nechtěla povídat, pak jsem večer nemohla spát, ale to je v pořádku, protože tak to má být, když se mi něco dostane pod kůži, a jsem za to ráda.
Na to, že se jedná o depresivní povídky s tematikou sebevražd, jsem měla knihu přečtenou během pár hodin. Doufám, že to o mě nic nevypovídá. Autorčin styl psaní se mi líbí a na každou její knihu se těším. Bylo to sice krátké, ale za to dost čtivé. Klidně bych přidala pár povídek navíc. :)
Presne jak pise kritika: jedna facka za druhou.
Po nudne Rekonstrukci je toto nadhera, i kdyz depresivni a uzkosti vyvolavajici.
Druhou povidku jsem musela odlozit a vratit se k ni, majitel vsech problemu sveta me fakt rozciloval.
O osudech vsech lidi jsem dlouho musela premyslet a o tom to je.
Ne tak úplně monotematické...
Česká autorka se snaží přiblížit osudy lidí, kteří si prožívají osobní muka, vnitřní marast, nebo selhání. Cokoliv negativního vás napadne, můžete použít.
Ale na mě je její sbírka povídek příliš neosobní, málo emoční a nelogicky obsáhlá.
Povídky mají mít silnější rytmus, tvrdší dozvuk, nemají absentovat vnitřní náboj.
Pokud bych knihu hodnotil jako terapii, ani potom bych nebyl koherentní. Některé povídky mají zajímavý námět, ale vyústění, ani právě popis problému nijak nezasahuje srdce. Snad jen povídka VRÁTÍŠ SE? splňuje přísná kritéria.
Příjemné je české prostředí, ale poloha povídek mi nevyhovuje.
Zatím netuším, ale romány od paní Hanišové budou lepší jejích povídek. Tak mi napovídá moje zkušenost...
Jsou to hodně depresivní a ponuré příběhy. Četla jsem už předešlé tři knihy od paní Hanišové o rodinných traumatech, bylo mi jasné, že nebudu číst žádnou romanťárnu, ale tady mi je hodně těžko. Jistě taky proto, že paní Hanišová umí všechny ty strachy, pocity marnosti a beznaděje tak dobře sugestivně popsat. Její krátké povídky nepostrádají originalitu a žádnou neodložíte nedočtenou. Nejvíc emočně náročná pro mne byla povídka Vrátíš se a Manažerka. Doporučuji nečíst před spaním.
Kdo má velká očekávání, bývá obvykle také zklamán. Smutných, drsných a beznadějných příběhů je v literatuře i ve filmu - zdá se mi - v poslední době až příliš. Po přečtení jejích předchozích děl nemůžeme od Viktorie Hanišové ani nic jiného očekávat. Přesto se mi zdá, že v téhle sbírce povídek je temnoty až moc. Autorce myslím svědčí větší prostor, když může jednotlivé motivy rozpracovat šířeji a alespoň trochu naznačit příčiny stávající situace, případně nějaký náznak možnosti, jak se z této situace navzdory všemu vyhrabat.
Soubor povídek, jež mají jednoho stejného jmenovatele - sebevraždu.
Musím říct, že jsem lehce zklamaná. Vzhledem k tématu jsem očekávala emoční lavinu, ale ta se bohužel nedostavila. Nemohu říct, že by žádná povídka nestála za nic, teď z fleku si vzpomenu asi na 3, které mě zasáhly, zbytek nebyl špatný, ale bohužel se mě absolutně žádným způsobem nedotkl. Takže pokud máte od knihy stejná očekávání jako já a jste naladěni na jednu velkou depku, u které si pobrečíte, tak raději sáhněte po jiném titulu.
Od Viktorie Hanišové mám moc ráda její Houbařku a Rekonstrukci, obě knihy doporučuji vám všem, kteří si chcete přečíst příběh, který vámi bude rezonovat ještě dlouhou dobu po přečtení.
Kniha skvěle napsaných povídek, které spojuje téma sebevraždy. Je to velmi silné a depresivní téma, ale Hanišová píše tak skvěle, že chcete číst dál, i když vás to drásá.
Věděla jsem, do čeho jdu, protože od Hanišové jsem už četla všechno a žádná její knížka nebyla procházkou růžovým sadem. Houbařku jsem rozdýchávala dva dny.
Byla jsem připravená na to, že pokud pro mě budou povídky v Dlouhé trati moc, knížku odložím a vrátím se k ní v lepším rozpoložení. Nakonec mě ale překvapilo, že to vůbec nebylo tak strašné, jak jsem čekala, a knihu jsem dočetla na jeden zátah.
Každý příběh je úplně jiný a velmi opravdový. Viktorie Hanišová píše mrasným čtivým jazykem a je to prostě paní Spisovatelka.
Odkládám na dobu neurčitou. Doporučuji začít číst v období, kdy nic neřešíte anebo nejste hypersenzitivní.
Čím jsem starší, tím mám povídky víc a víc ráda. Do knihovny jsem šla pro úplně něco jiného, ale na pultě ležely povídky paní Hanišové. Její Anežka se mi sice moc nelíbila, ale Houbařka zase moc líbila. Zvládla jsem je přečíst do večera. Napřed jsem myslela, že to nedám. Jsou depresivní. Hodně depresivní. Jenomže paní Hanišová píše tak, že čtete a čtete i když vlastně ani nechcete vědět jak to skončí. Já prostě nedokázala knížku odložit. Nevím, mám nebo nemám ji doporučit? Jsem z ní docela rozhozená a smutná. Paní Hanišová je "třída", ale jestli máte špatnou a depresivní náladu v této divné době, odložte čtení na později.
Stále na povídky musím myslet. Čiší z nich beznaděj. Až na tu poslední. Tam jiskřička dobrého konce svítí. Snad.
Možná, že bych dala 4*. Jenomže ta obálka je hrozná. Taky depresivní. Takže 3*.
Velmi pochmurné čtení. Viktorie Hanišová vážně umí mistrně podat pocit zmaru, zoufalství, úzkosti, strachy. Člověk má pocit, jako by se brodil těžkým bahnem, co ho stahuje nemilosrdně dolů. Zároveň se ale nedokáže odpoutat a prostě jde až na druhý břeh. Některé postavy z této povídkové knihy doslova. Nejvíc zaujaly (nevím, jestli v tomto případě možno použít slovo líbit se) povídky Vrátíš se?, Díra a Pozůstalost.
No řeknu vám, uff... Nečekejte oddychovku, je to sakra "depkoidní" čtení, ale perfektní. Knížka obsahuje několik krátkých povídek se stejným tématem - sebevražda, které je více či méně zmíněné. Jednoznačně nejvíc člověka citově rozštípe na kusy povídka Vrátíš se? ... ovšem z povídek Díra a Pozůstalost mi běhal regulérně mráz po zádech a i teď, po pár týdnech, kdy píšu tuto "recenzi", mi je úzko. Bravurní dílo, doporučuji!
Část díla
Běžkyně na dlouhou trať
2020
Brácho
2020
Díra
2020
Manažerka
2020
Pozůstalost
2020
Autorovy další knížky
| 2018 | Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 | Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Je libo KONCENTROVANOU depresi? Pokud ano, směle na Dlouhou trať. Je bez jakékoli pochybnosti, že paní Hanišová umí velmi dobře psát, téma sebevraždy je v každé z povídek pojato jinak, nově a originálně. Jak už to u povídkových souborů bývá, tak některé povídky se v člověku zaseknou a ne ne je vyhnat z hlavy, jiné zaujmou méně - to záleží čistě na čtenářském vkusu, stačí si přečíst pár komentářů... Celkově doporučuji, ale pouze pokud se cítíte dostatečně emocionálně silní na to, že vás ta masa úzkostí a psychických labilit nestáhne moc dolů... No na náladě vám tyhle povídky rozhodně nepřidají...