Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1041
1041
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
pohádky pro lidi, kteří trpí přílišným optimismem, radostí ze života nebo prostě jenom dobrou náladu. po přečtení jednoho, dvou či všech kousků už nic z toho nehrozí.
podivně homogenní hmota s příchutí tragédie, podivností a marnosti - další knihu si už od autorky asi nepřečtu.
Když jsem si přečetla, o čem kniha bude, bála jsem se jí otevřít. Jedná se o velmi těžké a citlivé téma. Autorka ho však naservírovala ohleduplně, s pochopením, trošku i s nadhledem a přitom empaticky. Líbí se mi spisovatelčin styl psaní. Povídky moc nemusím, ale k takto vážnému tématu se skvěle hodí. A ačkoliv byly některé příběhy lepší, všechny stály za zamyšlení. Je dobře, že byla takováto kniha napsána.
Z povídek mne zaujaly asi tři. I když řekněme, že zaujaly je poměrně silné slovo - spíše mne donutily k zamyšlení. Celkově ale knihu hodnotím velmi pozitivně, Hanišová je výborná autorka.
Perfektne! kratke ale silne a emotivne. Moja prva kniha od autorky ale urcite nie posledna.
Velmi smutná a depresivní sbírka povídek. Při čtení jsem si vzpomněl na nápis (část textu), který kdysi zdobil zeď márnice na tzv. Hřbitově bláznů, tehdy se mu tak ovšem ještě neříkalo:
"Postiženi žitím
peklo na zemi
spoutáni a nuceni lhát
chvála smrti
život je sen
žijeme, abychom zemřely"
(SLAYER - Praise of Death)
Mimo tématu sebevraždy se v některých povídkách také objevuje téma duševní nemoci. Většina se mi líbila a za nejlepší považuji tu s názvem Zbytečný člověk. Už teď se těším na další knihu od paní Hanišové a to román Houbařka.
“Doufám, že se smrt nepodobá spánku. Někdy mi hlava únavou klesne na prsa, můj obličej připomíná slunečnici, které chybí slunce, hlava mi visí na stonku páteře zvadle, nehybně, bezmocně...”
Soubor povídek se společným závažným tématem, které nejsou ani trochu plytké, dobře se čtou a zanechají existenciální pocity.
Kniha povídek na téma sebevraždy, za mě všechny hodně dobré. Určitě stojí za přečtení.
Je to dobré. Vážně jo. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Ale jako celek velmi dobré.
Nepřicházím na lepší komentář, než je shrnutý v poslední větě na zadní straně vazby: "Možná to není nic líbivého... ale číst přestat nelze." Přesně tak... tak či tak budu mít tyhle povídky dlouho v hlavě... aneb další skvělá VH.
Tři povídky se mi zaryly pod kůži. Odkud je znám? Proč jsou mi blízké? Hanišová skvěle vystihuje existenciální motivy, velmi intimní. Jak prožít život, aby neprotekl mezi prsty? Co udělá s člověkem vědomí, že život může skončit v kterémkoli (velmi blízkém) okamžiku? (Mimochodem, ve skutečnosti to přesně tak je, akorát si to nepřipouštíme.) Co ta díra, která je tolik nebezpečná: mohla by pohltit ty nejbližší, mohla by nesnesitelně lákat. Kdo by ji neznal? A kdo by nechápal, že život dokáže zničit i jen pomyšlení na temnotu nebezpečí? - Skvělá kniha, doporučuji!
Uff tak tohle byla velká nálož depresivního čtení, i když je knížka kraťučká, je velmi "výživná". Na druhou stranu vede člověka k mnoha zamyšlením a závěr značí možná malinkou naději.
Hanišová píše prostě skvěle. Nicméně je vidět, že její um totální depky a úzkosti sluší spíše delším formátům. Prostě je potřeba se v tom blátíčku pěkně vymáchat, nechat zaschnout, pak znovu vymáchat a tak furt dokola, dokud to svědivě nezačně odpadávat. Pak to má grády. Po přečtění povídky Vrátíš se jsem měla trochu problém se ke čtení knížky vrátit, kvůli fyzickým projevům úzkosti, který četba vyvolala. Naprosto mistrně napsaný profil Zbytečného člověka, kdy si říkáte, jestli někoho takového autorka snad zná osobně. Díra má přesně tu tíživou atmosféru všech knížek, které Hanišová napsala. Manažerka mi přišla těžko uvěřitelná, myslím, že by ji možná slušel delší formát, za mě nejslabší ze všech povídek.
4,5* Nemám příliš ráda povídky, člověk se začte a šup konec a jiný příběh, ale další knížka od paní Hanišové mi prostě nemohla uniknout a jsem MOC ráda, že jsem si ji přečetla, byla skvělá. Náročná (ve smyslu obsahu a stěžejního tématu) , byla plná bolesti, vnitřních prožitků a depresí, přesto velmi silná a přínosná. Z knížky nemáte dobrý pocit, přesto ji s nadšením čtete dál a dál. I graficky je kniha velmi vyvedená. Za mě můžu s čistým svědomím doporučit.
Skvěle napsané, strašně silné, dost depresivní. Výborná kniha, ale vracet se k ní asi nebudu.
Tak to zas byla síla! I povídky píše Hanišová naprosto bravurně. Dotkly se mě všechny. Úplně se mnou ale zamávaly Vrátíš se?, Manažerka a Brácho. Pocity z nich jsou neskutečně silné i přesto, že jsem s každou z nich strávila tak krátký čas.
Vzhledem k tématu knihy, jsem se trochu bála, že to bude pořádná depka. Ale není. Není to lehké čtení, ale vzhledem k lehkosti, jakou autorka píše, jsem hltala každou stránku. Anotace tentokrát nelhala - tuhle knihu vážně nelze jen tak odložit...
Viktorie Hanišová ukázala, že psát umí, a to nejen romány. Knihu tohoto kalibru jsem ještě nečetla. Občas se mi stalo, že mi začalo zběsile bušit srdce z toho, jak sugestivně byl příběh napsán. Povídky, které mě nejvíce zasáhly: Vrátíš se?, Zbytečný člověk, Díra
Část díla
Běžkyně na dlouhou trať
2020
Brácho
2020
Díra
2020
Manažerka
2020
Pozůstalost
2020
Autorovy další knížky
| 2018 | Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 | Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
I jako už někdo psal přede mnou, bála jsem se knížku číst. Prožívám zrovna těžší období života. A téma knížky není veselé, ale spisovatelka píše velmi dobře, čtivě. Mě nejvíce zasáhla povídka: Vrátíš se? Určitě se k autorce ještě vrátím, už se jejích témat nebojím a jsem ráda, že o temných oblastech života píše.