Důvěrnosti z kuchyně
Anthony Bourdain
Podtitul: pikantní dobrodružství šéfkuchaře. Tato nezapomenutelná kniha navždy změní váš pohled na restaurace. Kvalitní suroviny, chutný pokrm – v obou případech je základem krev, orgány, krutost a rozklad. Po pětadvaceti letech sexu, drog, zlotřilého chování a vysoké kulinářské školy se šéfkuchař a spisovatel Anthony Bourdain rozhodl vylít si srdce. Od své první ústřice k opovrhovanému umývači nádobí v rybí putyce v Provincetown přes kuchyni v Rainbow Room na vrcholu Rockefeller Center a prodejců drog v East Village až do Tokia, Paříže a zpátky do New Yorku Bourdainovy příběhy z kuchyně jsou šokující i zábavné.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Slovart (ČR)Originální název:
Kitchen Confidential, 2000
více info...
Přidat komentář
Zpočátku mě téma velmi chytlo, zajímalo mě, jak funguje restaurační kuchyň, jak spolu kuchaři spolupracují, jak je možné připravit různá jídla pro stejný stůl ve stejnou chvíli a jak to celkově chodí v této branži. Jenže s přibývajícími (nebo vlastně ubývajícími?) stránkami se příběh stal velmi repetitivním a to už moc velká zábava nebyla.
Tahle kniha je prostě svá jako její autor. Je to prostě totální jízda od začátku do konce a budete se u toho ošívat, budete se smát a budete naštvaní. A to byl přesně Bourdainův cíl. Všechno na rovinu, bez zbytečných keců...
Nedočetla jsem. Začátek mě bavil, dozvěděla jsem se, jak těžké povolání je kuchařina. Ale s každou další kapitolou je to pořád dokola... pořád stejný kolotoč v kuchyni, další a další potížisté, především feťáci. Pro mě zbytečné čtení.
Milovala jsem Bourdainovy Neznámé končiny a teď jsem se konečně dostala i k jeho knihám. Trošku hůř se mi to četlo, hodně se to opakovalo, ale vyvolalo to ve mně spoustu vzpomínek. V podstatě až na ty drogy to v některých kuchyních vypadá i 20 let po vydání knihy dost podobně. Jsem ráda, že moje doba v pohostinství byla krátká, ale neskutečně ráda vzpomínám na tu směsici lidí a jejich humor.
Zajímavý náhled do kuchyňského prostředí. Nicméně příběh je dost repetitivní a někde v půlce jsem to vzdal. Jsou to dokola drogové úlety a objednávání surovin...
Žrádlo, sex, drogy a rock n roll v podaní uznávaného šéfkuchára, ktorý varil a žil na dreň až tak, že napokon spáchal samovraždu. Tieto zápisky šéfkuchára majú fakt gule a človek aspoň nahliadne do zákulisia tých najvychýrenejších kuchyní, aby s údivom zistil, aké smažky a magori mu varia tie najlepšie jedlá. Veľmi príjemný a zábavný ponor do oblasti gastronómie!
Zaprvé, miluju jídlo.
Zadruhé, miluju New York.
Tahle knížka pro mě byla místy vysloveně vzrušující, líbilo se mi nakukovat do různých kuchyní v New Yorku a zjišťovat, jak to tam všechno šlape. Z vyprávění kape dynamičnost, živost, akce...
Za mě skvělé.
Tak při čtení téhle knihy mi tekly sliny jako Pavlovovům psům. A navíc jsem zjistila, že ani zdaleka neznám všechny názvyjídel. Každopádně konzumace těchto pokrmů musí být nejen chuťový, ale i vizuální zážitek.
Kniha mě překvapila. Byla mi doporučena do knižní výzvy. Čekala jsem stroze popsané prostředí restauračních kuchyní, ale byla celkem vtipná.
Kniha přišla mému synovi jako dárek k hrnci, který si objednal a tak jsem jí vzala jako Výzvu 2018 - Kniha o jídle.
Vtipně a svižně popsané kuchařské prostředí Newyorských kuchyní. 90 % jídel jsem ani neznala :-). Provoz kuchyní mi přišel naprosto úchvatný, ani si to nedokážu představit, že se takhle jede na plný plyn. Jestli jednou budu mít cestu v tyto končiny, ráda bych navštívila restauraci Scotta Bryana, to asi musí být opravdu pořádný gurmánský zážitek :-).
nejdřív jsem viděla jeho seriál S gurmánem na cestách, tam jsem si ho oblíbila. A pak jsem v levné knize objevila jeho dvě publikace, bylo jasné, že si našli místo v knihovně. Kdo si chce přečíst zákulisí kulinářského světa, kniha je prostě pro něj. Je vtipná, čte se sama, vytáhnete ji kdykoliv a kdekoliv a nikdy nezklame.
Zpočátku mě kniha bavila, ale pak už mi vyprávění splývalo - střídání restaurací, drogy, neustálé zdůrazňování drsného žargonu kuchařů (nechápu, proč je z něj Bourdain tak nadšený). Celkově popsaný "macho svět" kuchařů mě nijak neoslovil. Naopak mě nadchnul v závěru knihy zmíněný styl Scotta Bryana - ona výjimka ve světě kuchyní, ostrov rozumu a klidu, "kde se všechno netočí kolem péra, péra a zase péra" (autorova slova str. 257). Co se týče grafického zpracování, obálka knihy je matoucí. Bourdaina jsem neznala a překvapilo mě, že knihu napsal Američan, který vařil v New Yorku. Podle zběžného pohledu na obálku jsem čekala spíš důvěrnosti z domácí kuchyně obyvatel Středního východu. Vzhledem k tomu, jak zvědavě po knize pokukovali spolucestující ve vlaku, jsem asi nebyla jediná :D
Povinná četba pro všechny nadšence do gastronomie. Pokud jste strávili alespoň pár hodin v profesionální kuchyni, budete se smát o to víc. Moc mě bavil tenhle testosteronový svět chlapů s vařečkou v ruce. Dozvíte se i spoustu praktických rad, ale jádro knihy je drsných historkách z kuchařského podsvětí.
Je to takový italský Pohlreich na steroidech :D
V každém případě je to kniha zábavná a poučná (přinejmenším pro ty, co si chtějí dát v New Yorku v restauraci rybu v pondělí).
Autorovy další knížky
2012 | Důvěrnosti z kuchyně |
2017 | Kost v krku |
2006 | Šéfkuchař na cestách |
2009 | Bez servítku |
2007 | Nevábné chuťovky |
Jídlo miluju a Bourdaina jsem sledovala na jeho cestách po světě. Kniha byla do poloviny velmi čtivá a zajímavá, ale pak se to začalo opakovat. Mohla by být o nějaké pasáže kratší. Nejvíc mne zarazil kuchyňský žargón, jako by sešla banda imbecilů a bavili se na svůj účet. Hodně mě bavila kapitola z Japonska, protože je to můj sen a jejich kuchyni miluju. Nicméně si kniha zaslouží 3* a doufám, že se gastronomie posunula dál v chování a vyjadřování se mezi sebou :o)