Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491841/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-X5u-491841.jpg
5
3942
3942
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla jízda. Začátek trochu pozvolný, nicméně od chvíle, kdy Feyre zavítala poprvé na Rhysandův dvůr se to rozjelo a úspěšně směrovalo k očekávanému. Celý příběh je ale prodchnutý i spoustou neočekávaného a opravu musím autorce nechat, že umí velmi dobře ucelit příběh, který se rozvinul již v prvním díle. Je to promyšlené a má to říz. Knihu jsem zhltla během velmi krátké doby a bavila jsem se od začátku do konce. Tento díl byl opravdu dechberoucí a zaslouží si ode mě plný počet hvězd.
Po Feyřině návratu na Jarní dvůr se Tamlin stává ještě více majetnickým a svým chováním Feyre dusí, místo, aby se jí věnoval, naslouchal jejím přáním, chová se k ní jako k porcelánové panence a vůbec nevidí nebo nechce vidět, jak Feyre ubližuje. Byla uvězněná Pod Horou a je stále uvězněná v Tamlinově domě a společnosti. Pro něj to bylo snazší, žil volně na Jarním dvoře a Pod Horou mu nikdo „neubližoval“. Nechce chápat, jaké ty tři měsíce pod Horou pro Feyre byly, kolik si vytrpěla a co všechno na ní Amaranthino chování zanechalo. Zatímco Rhysand, který většinu posledních 49 let strávil Pod Horou v područí Amaranthy a musí se vypořádávat se svými nočními můrami a vzpomínkami má pro Feyre a její pocity pochopení. Na rozdíl od Tamlina je jí oporou a nepřehlíží jí. Dává jí volnost, kterou tolik potřebuje a bere ji jako sobě rovnou. A Tamlin si nasadil veš do kožichu. Jsem zvědavá, jak moc ho to bude svrbět.
Miluju Rhyse a zbožnuji Azriela a Chassiana a líbí se mi Mor i Amren. A nejvíc mi na nervy leze Ianthe, kam se na ní hrabě Nesta se svým věčně naštvaným výrazem. A líbí se mi i Tarquin z letního dvora, tak doufám, že jeho krvavé rubíny nebudou myšleny tak vážně, jako v čase jejich doručení. Tenhle díl už nemá s Kráskou a zvířetem nic společného a sakra na mě udělal dojem. A znovu: Miluji Rhyse a dala bych víc než 6 hvězd.
K této knize napíšu jen jednu věc: Rhys = pan Darcy. A to mi nikdo nevymluví.. :-P
které bych si po dočtení nejradši hnedka přečetla znova. Co si budeme, je to docela bichle, ale díky krásnému stylu psaní autorky, se kniha četla skoro sama.. První díl byl nudný, tolik mě nebavil, ale ve dvojka byla od začátku do konce nabitá akcí a zvraty a neskutečně čtivá. Je zde spoustu nových postav, které budete buďto absolutně nenávidět nebo si je naopak naprosto zamilujete. Feyre, kterou jsem v jedničce moc nemusela, se tady konečně začíná chovat smysluplněji a rozhodně se řadí mezi mé nejoblíbenější knižní hrdinky. A Rhysand? To je snad jedna z těch nejlepších mužských knižních postav, jaké existují a nejde ho nemilovat. A ta romantická linka mezi nimi byla naprosto boží. Jenom mě teda trochu mrzelo, co autorka udělala z Tamlina... V prvním díle jsem ho měla ráda ale tady se choval opravdu příšerně. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu, protože tahle série je prostě skvělá a rozhodně se bude navždy řadit mezi mé srdovky.
5⭐/5⭐ Jedna z vůbec nejlepších knih, co jsem kdy četla. Pokud jste nečetli, rozhodně dejte téhle sérii šanci, protože podle mě nebudete litovat.
(SPOILER) Rhys a Tamlin mi přišli jako Damon a Stefan z Upířích deníku. V první knize máte rádi Tamlina jak je hodný a v této druhé se o něm začínáte dozvídat pravdu, že není takový jaký jste si mysleli a to stejné s Rhysem až na to že opačně. Jsem moc ráda že Attor je mrtvý.
(SPOILER) No do háje. Tohle bylo božíí. Prvních 200 stránek si Feyre zasloužila pár facek. Ale Rhys je má nejoblíbenější postava už od prvního dílu a teď se mi tenhle pocit jen utvrdil. Tihle dva se prostě k sobě hodí. A konec byl jen třešničkou na dortě.
Od prvního dílu, který byl pro mě neskutečně utahaný, to je velký posun. Vděčím za to především změně prostředí, protože unylý Jarní dvůr mě vážně nebaví, zatímco Noční dvůr je místo přesně pro mě, takže číst o něm bylo potěšení. Navíc Maasové se nedá upřít čtivost, stránky mizí snadno, i když ten rozsah je vždycky poněkud děsivý.
Maasová má u mě velké plus za postavu Rhysanda, to už od prvního dílu, protože já tyhle mnohovrstvé postavy, které jsou úplně jiné, než jak na první pohled působí, prostě žeru, takže ke štěstí mi bohatě stačí právě Rhys. Ničí mi to jen vědomí, že už zase se samozřejmě musí tak okatě párovat víme s kým, ale tohle je boj s větrnými mlýny, který jsem už dávno vzdala.
Zpočátku mě to nebavilo, protože neustále Feyřino kňourání bylo prostě otravné a číst pořád o tom, jak je jí strašně zle, ale nikdo to nevidí...profackovala bych ji už jen z principu a k této myšlence mi dala v průběhu knihy ještě několik důvodů. Zatímco já při prvním Surielově prokecnutí vzdychám blahem, jak byl vůči ní Rhys šlechetný, že jí to neřekl a nechtěl ji tak ovlivňovat, ona se urazí, zase je strašně dotčená a zdrhne. Tak nevím, jsem ženská, ale oproti ní mi bylo u Rhyse okamžitě jasné, odkud vítr vane.
Noční dvůr mi přirostl k srdci, tak jako jeho obyvatelé, jenom bez té Feyre bych se prostě obešla. Třetí díl mě zajímá právě kvůli Rhysovi, ale už se mi nechce vracet na Jarní dvůr a za Tamlinem. K oběma mám tak těžkou averzi, že bych je klidně předhodila Amaranthě a ještě jí v tom pomohla. :D
Nečtu fantasy, ale tohle....
Sarah J. Maas jsem si naprosto zamilovala. Po přečtení série skleněný trůn, (ze kterého jsem jen tak mimochodem byla tak odvařená, že jsem týden nemohla nic jiného číst, abych se mohla rozloučit s postavami) jsem chtěla navázat na její další příběh, a ikdyž ten první díl mi opravdu nesedl, tak pokračování je prostě epický... její příběhy mi prostě zůstanou v srdci...
Po přečtení prvního dílu jsem si myslela, že je to ten nejlepší díl.
Ale tady autorka zvedla pomyslnou laťku hodně vysoko.
Svět který jsme poznali v prvním díle společně s Feyre , nyní teprve skutečně objevujeme a poznáváme. A je to nádherný pohled, těžko hledat slova, která by popsala všechny pocity, emoce, které společně s Feyre potkáme.
Navíc romantická linka je perfektní a Rhysand je prostě úžasná postava, kterou milujete.
Autorka píše tak čtivě, že stránky mizí a zachvilku jsme u konce . A konec ještě nechcete, věřte.
U čtení jsem zjistila, že pokud by Mass do knihy napsala třeba i nákupní seznam, nebo recept na nedělní oběd, budu jej stejně hltat jako celý příběh v této úžasné série.
DVŮR MLHY A HNĚVU
Hodnocení Knihánkova: 3,75 ⭐️
První díl této série se mi moc líbil (sice ode mě nedostal plný počet 5 hvězd, ale zasloužených 4,5:-)), na druhý díl jsem se tedy velmi těšila. Napřed se mi líbil hodně, svět mě zcela pohltil a já si užívala každou jednu stránku. Pak mi to však přišlo čím dál tím víc... natahované? Možná lepší označení pomalé... Musím však zmínit jeden důležitý fakt: tuto sérii jsem nečetla v nejlepší životní etapě a upřímně mě to dost mrzí. Kdybych ji četla v období, kdy bych byla spokojená a šťastná, myslím si, že by se mi líbila více (i když takové nadšení, jako u mé maminky, by se asi nedostavilo). V čase, kdy jsem četla Dvory, nám zemřel milovaný pejsek Careček, řešila jsem záchranu dalšího pejska Mouly (to samo o sobě bylo také velmi dramatické) a ještě řešila dost velké starosti a životní zklamání (které právě pramenilo z mé naivity - a protože Dvory z jednoho úhlu pohledu trošku naivní jsou, nepřidalo to tomu), byla jsem neustále v časovém skluzu a módu nestíhání. Každopádně druhý díl je hezký. Poklidnější, hodně zamilovaný a asi bych jej popsala jako poznávání (krásného) světa a budování lásky. Paní autorka je neskutečně sympatická, poděkování mě opět dostalo - nádherné :). Takže abych to shrnula: krásná dobrodružná pohádka, ale doporučuji číst spíš v době, kdy jste absolutně v pohodě - ponořte se do tohoto světa a naplno si jej užijte...
Více brzy na mém YouTube :-).
První díl mě nadchl, ale tenhle díl jsem si užila mnohem víc. Hlavní hrdinka projde obrovskou změnou. S novou mocí získá konečně i něco jako charakter (už není tak ukňouraná, jako v prvním díle), a zároveň se otevře úplně nový svět.
Na konci prvního dílu už bylo jasné, že ne vždy ten, co má pověst jako zloduch, opravdu zloduch je. A dobrák je opravdu dobrák.... A tak hned na začátku autorka zrušila „žili spolu šťastně až do smrti“ a obětovala postavu Tamlina, kterého vpasovala do role manipulátora, který dělá vše „pro vaše dobro“. Zpočátku mě trochu mrzelo, jak vztah Tamlina a Feyre dopadl, ale Rhysanda prostě nejde nemilovat (vlastně jsem ho milovala už jako "bad boye" v prvním díle), já prostě to škádlení mezi nimi „žeru“.
I když je tenhle díl celkem obsáhlý, děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako zajímavé vedlejší postavy Rhysandova vnitřního kruhu.
Rozhodně mi nic nechybělo. Skvělé postavy, romantika, boj i napínavý konec. Okamžitě jdu na 3. díl.
Neříkám, že me kniha nebavila, ale většinu z ní jsem si říkala, že ten první díl mi sedl víc. Ovšem posledních asi 50 stran jsem přečetla jedním dechem.
Já nějak nevím. Autorka rozhodně umí psát velice čtivě - to jsem zjistila už u Skleněného trůnu. Ale stejně jako tam, mi i u této série postupně odpadá zájem číst dál.
Není to vyloženě špatné, celkově se mi tahle bichlička líbila, a děj třetího dílu mě zajímá, jen... dívala jsem se, že má 720 stran a už se mi to nějak nechce číst :D
Hlodá mi totiž v hlavě hlásek, že k přečtení tu jsou i mnohem lepší knížky. Každopádně až budu mít zase chuť na dlouhou čtivou oddechovku, vím po které autorce sáhnout :)
Co se mi na téhle knize opravdu líbilo byl pozvolný, přirozený vývoj vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami (nejenom ústředního páru).
Ale šmarja - ty erotické scény (nebo rovnou porno?), co to sakra bylo XD
Ty na mě působily jak od nadržené puberťačky, která nic moc neví ani o sexu, ani o slovní zásobě... XD
Sarah je prostě skvělá. Její knížky mám moc ráda a tahle mezi ně určitě patří. Celá tahle série stojí za přečtení!
(SPOILER)
Jakmile jsem dočetla tento díl, vrhla jsem se s horlivostí na třetí, abych zjistila, jak se bude příběh vyvíjet dál.
Docela mě zamrzelo, jak autorka vyvinula děj u Tamlina. Jeho chování se mi naprosto zhnusilo. Rhyse jsem si oblíbila už v prvním díle, ale teď mi nenávratně přirostl k srdci. Stejně tak i jeho vnitřní kruh. Vztahy a charaktery postav byly úžasně obsáhlé a propracované.
Děj byl skvělý, nasmála jsem se u něj víc než u prvního dílu. Neskutečně rychle jsem tu knížku zhltla. Za mě velké doporučení.
Čekala jsem, že opět druhý díl bude jen ždímání značky. Až na pár kapitol, které byly zbytečné - tak celkem dobrý rozjezd pro třetí díl.
Po rozpačitém prvním díle, jsem si nebyla jistá, jestli má cenu číst pokračování, ale celkem mě zajímalo, kam se bude ubírat dějová linka Rhyse. Říkala jsem, že to přinejhorším odložím.
První polovina byla příjemné překvapení. Hned na začátku autorka zbořila klišé „žili spolu šťastně až do smrti“ a celkem věrně popsala průběh vztahu s manipulátorem, který dělá vše „pro vaše dobro“. Děj svižně ubíhal, nové prostředí ve Velarisu, na Nočním dvoře a později na Letním dvoře sérii jednoznačně prospělo, stejně jako nové a zajímavé vedlejší postavy. Feyre konečně získala s novou mocí také něco jako charakter, nějaký ten výcvik a jde se do akce. Ta byla celkem zábavná, i když mi to trochu připomínalo herní questy: „Běž za Tkadlenou a přines..“, „Jdi do zatopeného chrámu a ukradni..“.
Ale s přibývajícími stránkami jsem začala být nesvá. Z příjemně nejednoznačného „bad boye“ Rhyse se stal klaďas každým coulem. Vzájemné flirtování a popichování mě nejdřív docela bavilo, ale jak přibývalo vzbouřených hormonů a zpocených ocelových svalů, bylo jasné, že tuhle verzi Krásky a zvířete Disney asi jen tak nezfilmuje. Chvílemi jakoby Mass nevěděla, jestli chce psát fantasy román, Padesát odstínů šedi nebo scénář k „Jak jsem poznal vaši matku“.
Také délka knihy mi přišla neúměrná, kdyby se z těch více než 700 stran vyhodila polovina erotických scén a představ hlavních hrdinů, bylo by to dle mého názoru ku prospěchu.
Hodnotím určitě lépe než první díl, ale na víc než tři hvězdičky to není.
Bomba.
Prvních asi 150 stránek jsem si říkala, o čem ta bichle, která má sedm set stránek, proboha bude, ale na konci jsem si zoufale přála, ať je to delší. Bylo to opět neskutečně čtivé, děj neuvěřitelně rychle ubíhal a stránky jen lítaly pod rukama (až jsem se musela hlídat, abych to všechno nepřečetla najednou).
Rhysand a Feyre - ty dva úplně žeru. Když se teď dívám zpětně, ani já vůbec nechápu, co se mi na Tamlinovi tolik zamlouvalo. Zároveň mi přijde, že oproti tomuhle dílu se v tom prvním nedělo prakticky nic - ten spád tady je opravdu dechberoucí.
Postelové scény mi v knize nevadí, naopak, patří to k tomu a do té pětisté strany jsem jen čekala, kdy se to napětí mezi nimi konečně uvolní :D.
Podtrženo, sečteno, bylo to skvělé. Našla jsem další sérii z mála, která působí propracovaně a dokáže ve mně vyvolat smích i slzy. Ráda bych se vydala spolu s Rhysem, Feyre, Cassianem, Azrielem, Mor a Amren do Velarisu, procházela se jeho ulicemi, kochala se a užívala si s nimi života.
"Klekl na hvězdy a hory vytetované na kolenou. Nikdy by se před nikým a před ničím nesklonil.
Kromě své družky. Ženy, která mu byla rovna."
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Naprostá pecka. Oproti prvnímu dílu, který nemusel mít pokračování a mohli jsme celý příběh uzavřít s příslovečným klišé "žili šťastně až do smrti", byla dvojka ještě lepší než jednička a brilantně na ni navázala. Žádné pohádky, ale naopak, surová realita. Feyre nežila poté, co si vybojovala svého prince, šťastně až do smrti, spíše scházela čím dál tím víc a její vybojovaný muž jen přihlížel a dával jí též silné kapky (nesmíš, nepůjdeš, tohle moje žena přece dělat nebude...), zvlášť když se dal do holportu s prohnanou kněžkou Ianthe, která lajnovala Feyre život v oblastech, které na ni Tamlin delegoval, včetně pompézní svatby, ke které ji dostrkali. Byla jsem zvědavá, jak do této mizérie zapadne Rhysand, a nemohla se dočkat Feyřina prvního týdnu u něj. V nesmělém pošťuchování se přitvrzovalo, z jednoho týdne se nakonec stala věčnost, ale na dobrý konec si musíme ještě počkat. Milostné scény byly nádherné, skoro Feyre závidím tolik rozkoše a vášně (s Tamlinem to bylo patrně jen něžné bezvětří). Na konci jsem se málem rozplakala. Bylo mi strašně líto obou hrdinů, kteří se tak dlouho hledali, až se našli, a najednou si jedno rozmazlené dítě musí nutně vydupat svou partnerku zpět za každou cenu, i když ví, že ona ho nemiluje. Už dlouho mě žádná fantasy série takto nechytla, i když i Kostičas vypadá slibně. Nemůžu se dočkat, až se začtu do dalšího dílu. Doufám, že to dá Feyre Tamlinovi řádně sežrat a jeho jarní dvůr obrátí v prach a popel.