Na dvore z tŕňov a ruží
Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 1. díl >
Keď devätnásťročná lovkyňa Feyre zabije v lese vlka, na prah jej domu dorazí nebezpečný netvor, ktorý sa dožaduje odplaty. Feyre sa razom ocitá uprostred zákernej čarovnej krajiny, ktorú pozná len z rozprávok a legiend. Až tam zistí, že jej uchvatiteľ nie je žiadny netvor, ale príslušník rasy smrteľne nebezpečných a nesmrteľných férov, ktorí kedysi vládli celému svetu. A volá sa Tamlin. Na jeho panstve si postupne uvedomuje, že ľadová nevraživosť, ktorú k nemu pociťovala, sa premieňa na spaľujúcu vášeň, čo pohlcuje všetky klamstvá a výstrahy o prekrásnom, no nebezpečnom svete férov. Férsku krajinu však zahaľuje prastarý zlovestný tieň. Feyre musí objaviť spôsob, ako ho zastaviť... inak má na svedomí Tamlina a celú férsku rasu. https://knihy.abz.cz/prodej/na-dvore-z-t-nov-a-ruzi... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Thorns and Roses, 2015
více info...
Přidat komentář
"Hype" okolo této knihy mě přesvědčil, abych si ji také přečetla a vytvořila vlastní názor. Po zjištění, že se jedná o retelling Krásky a Zvířete jsem byla lehce zklamaná, jelikož jsem se těšila na ryze nový svět s originálním příběhem. I tak jsem tomu ale dala šanci a nelituji ani za nic! Do fantasy světa, který je skvěle promyšlený a detailně popsaný, jsem byla vtažena již od prvních stránek. Viděla jsem vše tak živě a barevně. Vše dávalo perfektní smysl. Feyre se mi místy protivila pro svou paranoiu, přecitlivělost a hysterii, ale v průběhu jsem jí začínala přicházet na chuť. Pozitivně hodnotím taktéž podrobně popsané drastické scény, ze kterých místy běhal mráz po zádech. Dokonale to naopak vyvažovaly pasáže milostné. Moje prvotní obavy z předvídatelnosti vývoje příběhu byly zbytečné. Samozřejmě člověk tak nějak tuší, jak to celkem dopadne, ale pro mě je mnohem důležitější a zajímavější JAK. Což jsem tady tak úplně odhadnout nedokázala a hltala jsem každou stránku, abych se to dozvěděla - především na konci. Autorka mě svým psaním a vyjadřováním velice příjemně překvapila a rozhodně sahám po pokračování.!
Já jsem naprosto nadšená! Miluju fantasy, ale už dlouho jsem nenašla takhle skvělý fantasy svět, který by mě absolutně vtáhl do děje a nepustil. Dokonce ani ve spánku jsem si neodpočinula, jelikož se mi Prythian objevoval i ve snech. Člověk v příběhu skutečně vidí prvky z Krásky a zvířete, přesto není vždy na první pohled jasné, co se bude dít na další stránce. Pokud jste někdy četli fantasy knihy od Míši Burdové, velmi mi to tahle série připomíná. Je to pecka a hned se vrhám na další díl!
Tak tragicky napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Je to dost špatné i na young adult literaturu. Pokud se prokousáte ufňukanou prvni polovinou (aneb já se pro všechny můžu přetrhnout a oni si toho neváží) dostanete se k hunger games ve světle modrém. Madam sice neuhodla úplně hloupou hádanku (a proto musela do těch hunger games) ale na závěr pochopila proč byla zlá královna vlastně zlá. Naštěstí se už nedozvím, jakým hlubokým prozřením bez jakohokoliv kontextu hlavní hrdinka dospěje v dalších (3?!?) pokračováních.
Tak, trvalo mi asi 280 stran než mě vtáhlo. Autorka umí psát, takže jsem se většinu knihy nenudila, ale zachránil to až strhující konec.
Začnu tím dobrým.
Sarah má skvělý styl psaní. Přehledný, čtivý, jasný, úsporný. Nezdržuje se nesmysly a zbytečnostmi, popisuje přesně to, co je třeba a příběh uhání kupředu a nezdržuje se zdlouhavými a nepotřebnými popisy. Po technické stránce tvorby vět - brilantní.
Ze začátku i děj a postavy vypadaly jako naprostá bomba - i přesto, že jsem autorku podezíral z toho, že to bude nějaký druhý "Twilight" pro holčičky, tak rozjížděla velmi slušnou mytologii a poutavý příběh.
To ovšem pouze do okamžiku, kdy se hlavní hrdinka dostala do světa víl. Tam se stalo přesně to, čeho jsem se bál - všechno zapadlo do kolejí otřepaných laciných harlekýnek, kdy si chudé, šedivé děvče odvede překrásný, dokonalý a pohledný milionář. Navíc oba se nesnáší a celé je to o tom, jak k sobě hledají cestu, aby se mohli vzájemně zamilovat. Bohužel, tenhle milionkrát propraný, laciný oblouk brakových romanťáren zde zabírá valnou část knihy, během které přesně víte, jak se děj odehraje - a on se taky tak vážně odehraje - a jde do pozadí veškerý "lore" i příběh, a vše je jen a jen o tom, jak se celý vesmír točí kolem hlavní hrdinky a všichni kolem ní jen řeší její city. Vím, že to budování vztahu obou postav je důležité a v podstatě mám ohraná klišé rád. Ale musí být napsané dobře. Tohle bylo jen ohrané, laciné, předvídatelné na kost a trapně narvané deus ex machinami. Hořké zklamání a extra trapnost. Že to sklouzne až do tak nenápaditého hnoje, kde dostanete všechny propriety vlhkých snů všech životem zklamaných žen ever, jsem nečekal.
Ale vrátíme se k tomu dobrému - ke konci knihy s nástupem Amaranthy a Rhysandera se vrátí nějaký děj, zajímavé postavy a vzhledem k tomu, že se autorka začne konečně věnovat příběhu a ne jen levnému hnoji pro selky, tak opět naplno vyplave její enormní spisovatelský talent, který mění konec příběhu na zlato. Jen díky těmhle chvílím jsem ochotný pochopit, proč má kniha tak vysoká hodnocení. I přesto, že kvůli výše zmíněnému neduhu si ho příliš nezaslouží.
Moc povedený retelling. Už jsem četla více převyprávěných klasických pohádek a nic moc mě neoslovilo, tohle bylo hodně fajn, ale zase takové terno to nebylo. Od Maasové jsem četla Skleněný trůn a Půlměsíční město a to je o dost vyšší level. První díl byl opravdu taková pohádka, očekávám, že se to trochu opepří, až do hry vstoupí Rhysand. Jinak ale moc fajn, hádanka byla jasná, ale kdyby ji hned uhádla, nebylo by moc co řešit :)
Zpočátku jsem tak nadšená nebyla, trošku jsem se nudila, ale postupem času se to začalo lepšit a závěr už byl hodně slušný.
Fantasy nemám tolik načtenou, takže nemůžu srovnávat, ale děj mě hlavně ke konci hodně bavil. I když jsem to četla v angličtině, bylo to srozumitelné a hlavně napínavé.
Určitě se pustím i do dalších dílů, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
(SPOILER)
Je to mix Krásky a zvířete s Popelkou a Malou mořskou vílou :-). Dlouho jsem se na ni chystala a čte se opravdu dobře. Děj se dá rozdělit na 2 půlky: příchod a pobyt na dvoře a seznamování s prostředím, láska a nucený návrat domů + cesta k vysvobození Tamlina s plněním úkolů. Feyre je silná hrdinka, sympatická a troufající si na vládce i jeho přítele Luciena. Postava služky Alis jakožto zkušené starší ženy. A nevyzpytatelný Rhysand... Spousta netvorů... Jinak je to kromě lásky hodně na téma oběti -pro rodinu, přátele, poddané. "Chápu, jak to myslíš, že pro ně děláš všechno."
Bohužel mi hodně vadilo označení víly pro všechny, např. "Byl jedním ze vznešených víl..." Překlad měl být asi řešen jinak.
Příběh se mi líbil, i když ten konec už mi připadal trochu přehnaný, i když pointa se srdcem se mi líbila. Určitě zkusím další díl.
"Ten hubeňourek že by dokázal zabít Andrase jediným šípem?"
"Neumíš psát, a přitom ses naučila lovit a přežít. Jak je to možné?"
Knihu jsem dočetla, protože mě bavil příběh. Postavy mě však nenadchly a Feyre vyloženě nemám ráda, její povaha je fakt příšerná a je to pipina :D Tamlin jako top týpek neměl žádné charisma a nechápu, kde se najednou vzala ta láska, kvůli které by člověk vraždil. Absolutně mi chyběla nějaká chemie, přitažlivost, napětí mezi Feyre a Tamlinem, prostě jsem tam nic necítila (např. oproti Půlměsíčního města, kde jsem nedočkavě čekala, kdy už konečně něco a z Umbry Mortis jsem si fakt sedla na zadek). Ze začátku jsem měla pocit, že čtu krásku a zvíře a myslela jsem, že knížku odložím, ale nedalo mi to. No a další díl si stejně přečtu :D
Ke knize jsem se dostala prostřednictvím čtenářské výzvy. Prvních pár Kapitol byla muka. A pak to šlo z kopce. Hltala jsem další a další slova a více a více se do příběhu zamilovávala. Pocity hlavních hrdinů se staly mými pocity. Za mě prostě Wow. Takto jsem se u knihy necítila už pěknou řádku let. O to víc mě tíží, že vím již předem, co se stane v dalších dílech a nedokážu se přemoci, abych si zakoupila i další díly. Nechci prozrazovat, každopádně je pro mě spousta otázek Proč. Pro mě první díl skončil happyendem a ta obrovská láska, ta pravá láska o které slýchaly již od útlého dětství, nalézáme ji v příbězích, ta láska která je silnější než smrt, taková, která je ochotna zemřít v bolestech pro svého milovaného. To je pro mě ten správný konec a neumím se představit. Ne. Nechci si představit, že by to mělo být jinak. Pocity z této knihy jsou stále příliš čerstvé, než aby má zvědavost a touha po odpovědích na mé otázky proč zvítězila. Na druhou stranu se nedokážu soustředit na jinou knihu, aniž bych neustále nemyslela na tuto. Vřele ji doporučuji. Je to jeden z mála příběhů, který se mi vryl pod kůži. Jako bych byla součástí toho příběhu já, a ne hlavní hrdinka.
Čekala jsem, že to bude plné klišé a nic mě tam nepřekvapí, což se vlastně tak trochu stalo, ale i tak je to velmi poutavý a čtivě napsaný příběh. Jdu hned na druhý díl:-)
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
*****
Tuto knížku jsem si vybrala na základě velmi pozitivních recenzí tady ve skupině. Díky za to!
Ačkoli to není úplně můj vyhledávaný žánr tak se mi příběh moc moc líbil. Knížka se čte jedním dechem a člověk nemůže přestat a přestat.
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé a nevadila mi ani ich-forma.
Když jsem četla první tři kapitoly tak jsem si říkala co na tom všichni vidí. Ale jakmile přišla čtvrtá kapitola tak jsem si řekla WAU. To vpadlo na scénu divoké zvíře a příběh nabral úplně jiné obrátky.
Hlavní hrdinka Feyre se mi moc líbila. Byla hrdá, neústupná, odvážná a to její popisování pocitů bylo tak autentické, že jsem s ní prožívala každou situaci, každé nebezpečí, napětí, ale i lásku.
I ostatní postavy mi byli moc sympatické a jsem moc zvědavá na další díly. Samozřejmě že jsem si ho musela hned koupit . :)))
Když jsem si přečetla anotaci a viděla jsem slovo víly, tak jsem si představila nějaké krásné spoře oděné ženštiny tančící na paloučku (jak já se mýlila :-D) a řekla jsem si, že to nebude nic pro mě a několikrát knihu posunula dál v pořadí knih, které chci přečíst.
Nakonec jsem podlehla nesčetným kladným recenzím a doporučením a dobře jsem udělala.
Moc se mi líbí styl psaní, plynutí děje, fantazie autorky,...
Hvězdu strhávám za nedostatečnou chemii mezi hlavními postavami a hádanku, která byla příliš jasná.
Nadšení z této knihy úplně nesdílím. Poněkud mě rušily příliš časté nesmysly týkající se nejrůznějších reálií a technikálií. Bylo znát, že autorka prostě o věcech, o nichž píše (a nemyslím "fantasy věci"), nemá dostatečně znalosti a nemá s nimi zkušenosti. Knihu jsem odložil, tak nehodnotím.
Po Půlměsíčním městu jsem chtěla zkusit i všemi vychvalované Dvory a upřímně mě Půlměsíční město baví víc. Příběh mi přišel dost neoriginální, jednoduchý, pohádkový a poměrně předvídatelný. Mezi Feyre a Tamlinem mi chyběla nějaká chemie, přišlo mi to jako že nic nic a naráz nehynoucí láska až za hrob, ale odkud se vzala? Ale abych jen nebyla kritická, postavy byly docela fajn, Lucien mi přišel dokonce charismatičtější než Tamlin, já bych si vybrala Luciena :D Rozhodně to bylo čtivé, byť pomalejší fantasy. Dalším dílům šanci určitě dám a věřím, že to bude o něco dospělejší čtení.
Naprosto skvělé a čtivé fantasy. Celý příběh mě bavil od začátku až do konce. Nejvíc jsem si oblíbila Rhyse a Luciena, žádná postava mě tam vyloženě nerozčilovala, což se mi stává málokdy. Btw asi jsem natvrdlá, ale já bych měla taky problém tu hádanku uhodnout :D Konec byl poměrně uzavřený, nemám tušení, co se bude v dalších dílech dít, ale 100% jdu do toho.
(SPOILER)
Je to čtivé, ale nijak zvlášť originální. Autorka si asi mohla více pohrát s onou hádankou, kterou měla hrdinka vyluštit, protože sice znění bylo hezké, květnaté, ale velmi primitivní. Pro mě je jediným vysvětlením toho, proč ji Feyre hned na místě neuhádla to, že měla těžký život (anebo je úplně blbá).
Závěr se mi líbil, dává prostor snad o chlup zajímavější zápletce pro druhý díl, tak jdu s chutí do toho.
"Pity those who don't feel anything at all."
Moje úplně první kniha od SJM, které jsem se vyhýbala jak čert kříží :D Víly? To nebude můj šálek kávy. Ani ta obálka mě nenadchla, ale co si budem - nakonec jsem podlehla.
Upřímně? Začátek byl pro mě menší utrpení, nemohla jsem se začíst. Hlavou mi běželo, jestli je to jen nějaká nová verze Krásky a zvířete. Vůbec jsem to nečekala - jediné co jsem si přečetla, byla anotace.
Celý ten úvod a pobyt na Jarním dvoře na mě působil moc pohádkově a zdlouhavě. Místy jsem se nudila a hlavou mi běželo: bude se něco dít a kdy? Proč je kolem toho takový rozruch? Já bláhová.
Naštěstí se to cca v polovině knihy zlomilo, na scénu přišel Rhys a konečně se příběh rozjel. Od té doby jsem v knize byla lapená jak muška v pavoučí síti.
Nejvíc mě v první polovině asi bavila postava Luciena. Tamlinovy jsem nemohla přijít na chuť a něco mi na něm prostě nesedělo. Ty zlaté vlasy a všechno zalité sluncem. Takový goldenboy. S Feyre jsem ze začátku taky úplně nesympatizovala a občas mě dost iritovalo její chování. V jejich vztahu s Tamlinem mi hrozně chyběla chemie.
Zatím je to asi jen negativní co? První polovina knihy mě sice moc nebrala, ale ta druhá? Jednoznačně mi to trápení vynahradila, změnila se celá dynamika příběhu, rozjela se spousta akce a já knihu nemohla dát z ruky. Přiznávám iam in - Acotar fan jak vyšitej.
Recenzi píšu až po dočtení celé série, takže s čistým svědomím můžu napsat, že ikdyž moje recenze na 1. díl není, kdo ví jak pozitivní, tak ty další dílyLove it.
Ten hype naprosto chápu. A pokud se s prvním dílem trápíte jako já doporučuji tomu dát šanci. Maas píše neskutečně čtivě a opravdu umí čtenáře vtáhnout do děje, celý svět Prythianu je dokonale promyšlený do nejmenšího detailu.
Štítky knihy
láska magie smrt erotika pro dívky romantika víly, rusalky fantasy romantasy
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Upřímně, nejdřív jsem knize dala dvě hvězdičky, za pár dnů se mi to rozleželo a řekla jsem si, ale tak v rámci žánru to asi nějak tak šlo. Je to pohádka pro velmi mladé slečny, které můžou snít spolu s fantasy Popelkou Feyre o tom, že jednou při lovu v lese, kterým zabezpečuje to málo jídla pro neschopnou rodinu, potká prince a ten ji vezme s sebou na pohádkový zámek. Dobře, trochu přeháním, Feyre na nic takového při lovu nevinných zvířátek pro chromého otce a dvě starší sestry nemyslela, ale stalo se. Příběh ale psala Maasová, takže Feyre si musí taky pošpinit ruce krví, i když zdaleka ne tolika lidí/víl jako Aelin ze Skleněného trůnu. Opět mi u autorky vadila nedotaženost, nevysvětlování, nepřibližování atmosféry, pocitů. Blbě se mi do Feyre vciťovalo, protože postřehů z jejího nitra bylo málo. Na prahu se objevil mluvící vlk a řekl jí, ať s ním jde, tak s ním šla. Najednou přišli do jeho říše na severu za zdí (mávám Hře o trůny), aniž bychom se něco dozvěděli o průběhu dvoudenní cesty. Přitom já jsem si to představovala právě podobně jako cestu Jona Sněha, který bydlel zhruba na stejném místě (vždyť obě ságy dokonce používají pro svůj svět mapu Británie) a jeho pobyt na zdi byl taky doživotní. Jenže na rozdíl od něj se od Feyre nic nedozvíme, ani žádná nostalgie po opuštěné rodině moc neproběhne. A pak už se devatenáctiletá holka dostane do nekonečně bohatého sídla, kde má odteď až do konce svých dnů žít se dvěma sexy fešáky. Takže od začátku visí ve vzduchu to, s kým si na zdánlivě opuštěném místě za zdí začne a jak moc divoké to bude. Noo asi jsem po tom napínání čekala větší erotiku. Ale jak píšou i čtenářky pode mnou, chemie mezi ústřední dvojicí není největší a našel by se tam pro příští díly ještě někdo v tomhle směru lepší.