Na dvore z tŕňov a ruží přehled

dnes

No... co jsem doposud pochytila z různých knihomolských skupin, ACOTAR rozděluje čtenáře (čtenářky?) poměrně spolehlivě na dvě skupiny - ty, kteří ho milují, a ty, kteří měli problém knihu dočíst (jestli ji vůbec dočetli). Hrdě se stavím někam mezi. Série ACOTAR opravdu útočí odevšad, tak jsem považovala za svou povinnost udělat si vlastní názor, i když nejsem nijak nadšený či pravidelný čtenář fantasy (resp. romantasy). Na tento žánr mi to připadalo příliš holčičí a málo temné (byť se o to autorka zejména v poslední čtvrtině knihy asi hodně snaží, ale trochu tlačený naturalismus, kde všechno smrdí, všichni zvrací a praskají kosti, jsem jí vůbec nevěřila). Postavy jsou s výjimkou Rhysanda totálně jednorozměrné; především dokonale kladný Tamlin mě vůbec, ale vůůůbec nebral a ulepená romance s Feyre postrádala jakoukoliv erotickou jiskru (chtě nechtě jsem si musela vzpomenout na dvojici Violet-Xaden ze Čtvrtého křídla, kde se napětí mezi nimi od začátku dalo doslova krájet).
ALE - konec byl hodně dobrý; v sérii budu pokračovat; hlavně od Rhysanda mám do budoucna velká očekávání! :)
Takové zamyšlení na závěr - má-li toto být chick-flick, jenom dobře; pokud má něco dnešní puberťačky přitáhnout k četbě, stokrát lépe, když to bude ACOTAR než nablblé cukrkandlové středoškolské romance.

včera

Mám za sebou Skleněný trůn. Naschvál jsem si dala pár knížek "pauzu" abych se autorkou nepřehltila ale stejně mi nejde to nesrovnávat. Skleněný trůn byla epická jízda a dvůr vedle něj trochu pokulhává. Rozhodně mě zatím tolik nebavil, nepohltil. Říkala jsem si že možná byl trůn napsaný až po dvorech ale opak je pravdou. Takže se nelze ani vymluvit na autorčinu nezkušenost, jako v případě Griši, kdy jsou první knihy horší než ty následující. Freye se mi nedostala pod kůži. I když jsou série hodně známé pro své romantické linky, nepřijdou mi romantické scény tak dobré. Ve skleněném trůnu mě některé dokonce trochu otravovaly. Tady je to okolo nich vystavěno ale nezvládla jsem se do Tamlina "zamilovat", což by mělo být úkolem. Freya je taková trochu nevyrovnaná, chvíli obyčejný slabý člověk a pak sejme nějakou nadpřirozenou bytost. Líbilo se mi, že se knížka opravdu drží struktury Krásky a zvířete. Jsem moc zvědavá na druhou, jak to tam Reys rozjede a co se bude dít, když kráska osvobodila zvíře. Jak už jsem viděla ve skleněném trůnu autorka není fanda "šťastně až na věky" a spíš zastává teorii, že člověk se vyvíjí a partneři se v životě mění.
Tak já jdu na druhý díl.