Eugen Onegin

05.01.2021

Miluji Puškinův způsob psaní, jak příběh prokládá vlastními postřehy a komunikuje se čtenářem. Celý příběh je pro mě umocněn faktem, že mám s Taťánou hodně společného. Je to krásná ruská poezie.

28.12.2020

Všichni Evžena Oněgina milují. Neznám jediného, komu by byl protivný a snad možná proto zbyla tato nemilá úloha mně. Ze začátku to bylo vtipné, už úvodní sloka mě chytla a přečetl jsem první část za jeden den. Kdyby to bylo celé jen o tom, jak se Eugen všude nudí a všechno ho po chvíli omrzí, dal bych panu Puškinovi jasných pět hvězdiček a k tomu obrovskou pochvalu, protože to mohlo být báječné. Pro mě osobně měla ale knížka jeden zásadní problém kvůli kterému jsem to nedokázal ani dočíst, natož si to užít - otřesný milostný děj, který se snad nemůže líbit vůbec nikomu. Promiňte mi, je to psáno mistrně. Ale je to tak hloupé, nudné, cítil jsem se asi stejně znuděně jako samotný Eugen na začátku své pouti.

Čteno jako povinná četba, 2* za formu

19.12.2020

Moc pěkná knížka, někdy se dost stydím za to, že víc nečtu klasickou literaturu, protože i tam najdu díla. která se mi líbí. Jediné co bych vytkla, je konec, tak to přeci nemůže skončit! Asi si napíšu pokračování....

12.12.2020

Rozhodně to není čtení pro každého. Forma je dechberoucí a i přes zdánlivou složitost se i dobře četla, příběh sám o sobě překrásný, nenechal mě chladnou.

05.12.2020

jambický tetrametře (ba-DUM ba-DUM ba-DUM ba-DUM), shledávám, nejsi pro mě. v ruštině to musíš bejt jiná liga.

příběh, a jeho vyprávění, je nuda, dovršená ba-DUM ba-DUM ba-DUM ba-DUM.

22.11.2020

Určitě neprohloupíte, když se dáte do čtení této krásné klasiky! Puškinův veršovaný román se čte lehce, mě osobně děj rychle plynul. Zaujal mě jazyk a vypravěč, který hovořil ke čtenáři, což mám moc ráda.
Zápletka, ač nestárnoucí, je jednoduchá, asi jsem čekala něco spletitějšího.

06.11.2020

Bylo to těžké čtení, zajímavé, ale náročné.

31.10.2020

Ruští autoři mi byli vždy blízcí, jejich styl psaní mě nepřestává udivovat a ráda se k nim vracím. Evžen Oněgin je jedno z mých nejoblíbenějších ruských děl. Nějak jsme si, tuším, padli do oka...

"Jen klidně pijte zatím,
jiskřivý nektar života,
mě s vědomím, že ho jednou ztratím,
smiřuje jeho nicota."

31.10.2020

Ač veršovaná díla nijak zvlášť nevyhledávám, musím uznat, že tato kniha byla v rámci možností dobře čtivá.

15.10.2020

Toto byla má první ochutnávka poezie vůbec. Ač to pro mě bylo zprvu těžké číst, čím více jsem četl, tím jsem si k tomu našel větší a větší sympatie. Pro laika je toto dílo určitě skvělým úvodem do světa poezie.

28.09.2020

Veršovaný román Evžen Oněgin je naprosto zásadní dílo jak v rámci tvorby A. S. Puškina, tak v rámci historie ruské literatury. Po obsahové stránce mne Puškinovo dílo zaujalo, už proto, že jak romantická, tak realistická postava zbytečného člověka je pro mne vždy zajímavá. Nicméně pokud mne obsah zaujal, forma mne ohromila. Puškinův krásný jazyk používající vyjímečné, přesto zcela výstižné výrazy je sestaven s matematickou přesností do slok, ve kterých není ani slabika na špatném místě. Srovnejte: ababccddeffegg a žasněte. Do rukou se mi dostaly výtisk v převodu Josefa Hory, který, ačkoliv nemohu porovnávat s jinými převody, se mi zdál velmi zdařilý.

07.09.2020

Nádherná jímavá Ruská klasika, miluji Ruské autory.

23.08.2020

Knihu jsem četl před lety. Román ve verších, který líčí příběh hlavního hrdiny a také zobrazuje život ruské soudobé společnosti. Na knihu jsem byl zvědavý, a pokud si vzpomínám, tak se mi kniha celkově líbila.

04.08.2020

Poezii nemusím, ale tohle dílo mě dostalo samo o sobě.

26.07.2020

Poezii tak nějak nemusím, ale tohle dílo plné emocí a děje mám ráda. Už proto, ze si vždycky vzpomenu na léta strávená na gymnáziu, kde jsme museli umět recitovat dopis Evženovi rusky a zpaměti. A nejvíc mi bylo líto Lenského.

04.06.2020

Epická báseň plná citů a emocí. Viděla jsem divadelní představení a byla z něj nadšená o chlup víc, než z tohoto knižního vydání. Ale nic to nemění na faktu, že se jedná o, naprosto právem, jeden z nejuznávanějších poetických počinů světa. Myslím, že zvláštní vyjímání a na konci uvedení některých slok, někdy i poměrně dlouhých pasáží, jí ubralo na poutavosti a maličko mě zmátlo. Přesto: jsem opravdu ráda, že jsem si ji přečetla.

28.04.2020

V nouzovém stavu, kdy jsou knihovny zavřené, je člověk nucen, sáhnout po ledasčem doma v knihovně. Tuhle povinnou četbu jsem ještě nečetla. Měla jsem z ní trochu strach, ale musím říci, že překvapivě dobrý. Tak Puškina si mohu odškrtnout, jako autora od kterého jsem ještě nic nečetla.

I ve mně – člověku cynickém – tato kniha vzbuzuje různé pocity, od dojetí, přes jistou míru znechucení, až po nenávist?, nebo něco nenávisti podobného. Možná je to tím, v jakém stavu a z jakých důvodů jsem se rozhodl tuto knihu přečíst, že ve mně vzbuzovala tolik emocí, anebo je to prostě tím, že je skvěle napsaná.

A ano, je skvěle napsaná a já si nejsem zcela jist, kdo to může zpochybňovat. Četl jsem zde, že je v některých místech příliš rozvláčná, že moc popisuje… No pro mě osobně je to jedno z nejlépe a nejjasněji napsaných poetických děl, jaké jsem kdy četl. Kniha popisuje úderně a stručně (oproti jiným), jazyk, jaký Puškin používá je příjemný a znělý, verše jsou jednoduché. A všechno to je krásné.

Kniha je plná silných citů, které na čtenáře přímo prýští z nádherně vyvedených postav, které se staly legendou. Člověk nemůže Oňegina nemilovat, ale zároveň je hrozně složité k němu necítit nenávist; o Taťáně ani nemluvím.

No, když to zjednoduším, jedná se o geniální dílo, které se krásně čte. Neříkám, že je to má nejoblíbenější poesie, ale určitě je to jedna z nejlepších co jsem kdy čet.

21.03.2020

Asi takhle... Puškin, ve svém díle - básni, nezachycuje téměř vše, co se ohledně lidských emocí - touhy, naděje, bolesti..., dá cítit k druhé, milované osobě. Ale zachycuje absolutně vše!!! Je to mistrně napsaný, srdcervoucí příběh.