Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375955/bmid_hana-PsV-375955.jpg
5
14062
14062
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Možný spoiler: Jistě, na téma holocaustu bylo napsáno spousty knih, některé lepší, některé horší. Pro mě je Hana jedna z nelepších, které jsem četla. Souhra nešťastných rozhodnutí zničí život téměř celé jedné rodiny.. A ty, které nezničila válka, zničí Hana nevědomky žloutkovými řezy..
Hana je podle mého názoru zcela průměrnou knihou, která se sice snaží střídáním vypravěčských roviny vytvořit jinotajnou iluzi propracovanosti, ale příběh je v jistých chvílích až banální. Téma holocaustu je vždy tíživé a tragické, ale opravdu se musíme dojímat nad další literární fikcí, když si můžeme přečíst skutečné memoáry přeživších, když můžeme vidět zdařilé dokumenty, nebo navštívit reálná místa? Není nic silnějšího než realita a i přesto, že autorka vychází z historických událostí (epidemie tyfu ve Valašském Meziříčí a transport Židů do Terezína), vytváří jen další z mnoha literárních klišé na téma holocaust. Chcete se něco dozvědět o holocaustu? Tak si přečtěte raději Člověka bez osudu.
Postavy jsou nepropracované. Jako příklad uvedu rodinu Karáskovu, která se v ději objevuje snad jen proto, aby bylo kam „uklidit“ Rosu. Rovněž „vztah“ Rosy s Karlem je nedořečený. Ona naivní, on protivný starý podivín, a najednou je z toho láska? Ironické mi připadlo, když Hana koupí Miře k narozeninám věnečky, jde vidět, že autorce rozhodně nechybí humor…
Dle nadšených recenzí jsem od Hany očekávala literární skvost, ale vedle jiných současných českých románů jako je Zmizet od Petry Soukupové, Rybí krev od Jiřího Hájíčka nebo Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové, je Hana jen dalším průměrným románem. Haně chybí upřímnost a vytříbený literární jazyk.
Ke knihám (i filmům), které sklízejí přílišné ovace, mám velkou nedůvěru, dost často jde o něco, co má pouze tak dobrou reklamu, že se to dostalo jen a pouze ke svojí cílové skupině. Proto jsem i k této knize přistupovala spíš jen se skeptickými obavami.
Ale všechny nadšené názory a pozitivní recenze musím jen podepsat.
Silný příběh podaný prostě, upřímně, bez nějaké intelektuální okázalosti. Vypravěčský styl tak působivý, že máte dojem, jako by vše bylo napsáno na jeden nádech a že i vy musíte vše na jeden zátah přečíst, protože přerušit čtení bylo jako odejít z rozhovoru v půli věty.
Hutné ale zbytečně nezatěžkané, dojemné ale ne citově vyděračské, svěží a přitom hluboké, výjimečné a zároveň věrohodné, věcné ne však chladné, kruté přesto konstruktivní, tragické ale bez sentimentu a patosu.
Pro mne to není o holocaustu, to je jen historická okolnost. Je to o životě a vůli žít, o různých podobách lásky, štěstí i smůle, zodpovědnosti, statečnosti i zbabělosti, a o svědomí.
Druhá moje přečtená kniha od této autorky, která mě velmi svým dějem a hlavně silným námětem zaujala. O holokaustu jsem hodně slyšel od svých rodičů a dozvěděl se během svého života. Ale teprve tato kniha mě dokreslila, co to holokaust fakticky znamenal. Na historii jedné moravské židovské rodiny autorka poutavě vypráví, jaké postavení a život takové rodiny v prostředí maloměsta jak se vyvíjely sousedské vztahy s ostatními obyvateli v časech hrozící II. světové války. Ty se vyhrotily vlastní okupací a odsunem většiny židovských obyvatel do koncentračních táborů. Kdo se v nich dočkal konce války, byl nadosmrti psychicky i zdravotně poznamenaný. Taková je i hlavní postava Hana, teta hlavní vypravěčky celého příběhu Míry, které jediné přežily z celé rodiny válku. Obě postavy, i když s úplně odlišnými vlastnostmi, ve mně vyvolaly sympatie a soucítění s jejich osudem.
Úžasná, pěkná a čtivá kniha a rád si od paní Aleny přečtu další, které snad napíše.
Čtivý román o utrpení a o tom, jak malé činy můžou ovlivnit budoucnost. Jsou to drobnosti, ale jejich důsledky jsou zásadní. A při tom za to člověk ani pořádně nemůže. Určitě zkusím nějakou další autorčinu knížku.
Skvěle napsaný příběh! Proč jsem doposud o Aleně Mornštajnové neslyšel?! Snad proto, že ženské autorky moc nečtu, ale na doporučení kolegyně z práce jsem se do Hany pustil. Knih s válečnou tématikou je mnoho a hodně jsem jich přečetl, ale tato mě opravdu dostala. Skvěle vystavěný příběh, který vás okamžitě vtáhne do děje a postupně brilantně odkrývá příčiny chování jednotlivých postav... Za mě je Hana česká top kniha roku 2017!
Literárny skvost, ktorý vyniká nielen svojim silným námetom, ale hlavne majstrovstvom, akým je toto dielo napísané. Príbeh poskladaný nádhernými opismi udalostí, z ktorých sršia všetký emócie a pri čítaní sa úplne prirodzene a nenutene prenášajú na čitateľa. Kniha ma všetky kritéria preto, aby zanechala vo mne hlboký čitateľský dojem a je ďaľšie svedectvo, ktoré odporúčam prečítať.
Příběh plný hořkosti a tragédie, pocitu viny,ale zároveň s nadějí, že ke každému alespoň jeden člověk patří. Hana je krásná kniha se silným příběhem, doporučuji přečíst.
Moc hezký, smutný příběh. Rodinná kronika v atmosféře válečných let, které neušetřily nikoho. Mornštajnová umí moc hezky psát, střídání časových rovin dělá děj ještě zajímavějším. Bylo mi z toho smutno, ale víc takových knih.
I já se přidávám ke komentářům těch , kteří přečetli knihu téměř na jeden zátah! Za každým člověkem se ukrývá nějaký příběh řekl kdosi. Jak je lehké druhé soudit na základě vnějšího zdání a jak je těžké vidět za každým člověkem onen příběh, který jej dělá výjimečným. Uff! Hany se v myšlenkách jen tak nezbavím.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Zaujala mě o to víc, že jsem v mládí žila a bydlela na náměstí ve Valašském Meziříčí a důvěrně znám místa o kterých autorka píše. Při čtení první části této knihy jsem se tak mohla vrátit do mého dětství, sáňkovat pod zámkem Žerotínů, vzpomenout si, jak se pod mým bratrem prolomil tenký led na řece Bečvě a pak jsme utíkali domů, kde jsme dostali sice vyhubováno, ale také horký čaj, teplé převlečení a místo u kamen. Také jsem si vzpomněla na nádherná dobrodružství, která jsme zažívaly s bratrem a mou kamarádkou Blankou na obrovské půdě, která patřila k domu mé prababičky. Kolik tam bylo zajímavých věcí; truhly s dávným oblečením, nářadím, staré fotky. V zákoutích této staré půdy se báječně hrálo na schovávanou a mohly jsme tam také zkoumat staré odložené věci. Občas jsme se z půdy vrátily pěkně špinavé a dostaly výprask, ale i ten byl z lásky. Děkuji autorce nejen za nádherně a velmi čtivě napsanou knihu, ale i to, že mi umožnila vrátit se zpátky v čase a být zase zvídavým a rozpustilým dítětem.
Tuhle knihu by si mel precist kazdy!! V komentarich jiz bylo vse receno, bac to opakovat... jednoznacne doporucuji
Silná kniha i čtenářský zážitek. Na toto téma jsem, jako většina, už něco četla, a zde se mi líbí zpracování, které mi přijde takové civilní - neokázalé, téměř až intimní, působivé. Není postaveno na vylíčení co nejzrůdnějších zvěrstvech koncentračních táborů, ale je soustředěno na pohled titulní postavy, její "rozpad". Pomalu a nenásilně prozrazuje příběh jejího tragického osudu od dob začátků války až po "vyvrcholení" pobytem v Terezíně a Osvětimi na pár stránkách. Důraz je na srozumitelné vyjádření dopadu všech událostí na Haninu psychiku, na postupnou změnu jejího vnímání sebe sama, (až téměř ztráty jakékoli identity, sebehodnoty), pocitů viny, snahy o návrat do života prostřednictvím neteře Miry...
Obohacení knihy o příběhy dalších postav (Mira, sestra Rosa, matka Elsa, případně těch pár vesměs slabošských mužských postav) umožnilo pohled na Hanu zvenku, postupné rozehrání jejího příběhu a naději na konci příběhu.
Určitě jsem četla o holocaustu více ohromující a emocionálně zasahující knihy, ale i tento malý osobní střípek pohledu na jedinou ženu prošlou tímto soukolím se mi líbil.
Při prvním pohledu na strohý název knihy a jednoduchý vzhled obálky by mě v životě nenapadlo, jak silný příběh se uvnitř skrývá a jaké mistrovské dílo dokázala paní Mornštajnová napsat. Vše podstatné už bylo řečeno v předešlých hodnoceních, snad jen doplním, že na postavě Hany se zcela jasně ukazuje, že soudit druhé podle prvního dojmu je opravdu zcela mimo. A paní Aleně Mornštajnové vzkazuji: Pište dál!!!
Temata valek a koncentračních taboru ctu nerada, jsou to smutne pribehy. Zde je navic popsan pribeh, jak jedna ci dve veci, ktere se ucini pro nas prospech, muze ovlivnit zivoty dalsich. Silny a smutny pribeh.
Silný příběh a poutavé vyprávění vás prostě nenechá dělat nic jiného než číst dál.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Tohle by měla být povinná literatura pro ufňukance dnešní doby! Není to veselé čtení, ale dotkne se srdce a na dlouho se uhnízdí ve vaší mysli.