Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375955/bmid_hana-PsV-375955.jpg
5
14381
14381
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha o strašných věcech. Velmi citlivě napsaná, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jedna z těch, na které dlouho nezapomenu.
Po velikém zklamání z predešlých knih této spisovatelky se skláním před touto knihou a troufám si říct, že je to skvost mezi českými knihami a hodně dobrá konkurence v celosvětové literatuře o holocaustu. Velký zážitek z knihy a mrazit mě bude ještě týden.
Jedinečná, výjimečná, nádherná, dojemná, lidská....SKVOST v mé knihovně. Díky paní Mornštajnová.
Nevím, jestli se hodí k této knize napsat nádherná, protože příběh, který vypravuje takový rozhodně není. Ale ona je. Velmi čtivá, po dlouhé době kniha, která mě pohltila a musela jsem číst a číst. Výborně vystavěný příběh, který ač byl vyprávěn ze vzpomínek, tak si do poslední chvíle uchoval překvapivá zjištění. Drobné každodenní lži a polopravdy mohou ovlivnit náš život víc, než si myslíme.
Velmi čtivá kniha a působivý příběh díky němuž jsem se mimo jiné dozvěděla o událostech ve vedlejším městě, epidemii tyfu. Po přečtení mi ten příběh chyběl a bylo mi líto, že skončil. Byl smutný, ale působil pravdivě. Prostě život je někdy krutý.
Hanu si člověk musí zamilovat. Byla dlouho tak silná...a přece ji dokázaly válečné události zlomit. Kolik takových Han tehdy běhalo po světě???
Velice poutavý příběh o náhodách, velkých dějinách a lidské malosti. Pro mě bonus, že jsem z Valašského Meziříčí, takže mě bavilo domýšlet, který dům, která ulice je v příběhu. Už dříve při procházkách kolem Památníku holocaustu jsem uvažovala, proč nikomu ty dvě stovky lidí nechybí, proč se lidé neděsí dodnes, že se městu ztratily celé rodiny atd...na hodně otázek mi tento výborný román odpověděl. Silné čtení, krásná čeština, důležité téma.
Na počátku tohoto nádherného příběhu stojí tragédie, za níž cítíme další, smutek, v jehož středu je zlo svévolně zasahující do lidských životů. Ocitáme se v tvrdé době bez naděje, uprostřed přerušených životů. A přeci je tu krása a čte se to lehounce, slova odsýpají jako písek, ale stopu nechávají hlubokou, spíš jako neúprosná voda. Povahy obou vypravěček jsou rozdílné i podobné současně, jejich příběhy se doplňují.
Líbí se mi, jak věcně Mira vypráví svůj příběh, bez patosu, bez ufňukanosti, na kterou by právě ona měla nárok. Soucítím s Hanou a její velkou vnitřní vinou, kterou nic nemůže umenšit, protože se stala hybnou silou jejího života. Vím, že já bych tak daleko nedošla. Jsem ráda, že nám ji Hana odhaluje cudně a v náznacích. Spolu s tou spíš bezděce popsanou malostí okolo nás to bylo stejně skoro moc.
A je mi líto, že o hrdinkách nevím víc. Budu na ně často myslet.
Přečteno za jeden den, dokonce jsem dala přednost čtení před zahrádkou, což v sezonu nedělám. Jsem od Valmezu, takže se mně kniha dotkla ještě víc, než jen příběhem, vstřebávám ještě nyní. Jedním slovem super příběh...děkuji
Já na českou literaturu moc nejsem a přiznávám bez mučení, že k ní přistupuji s despektem, ale tato kniha je dokonalou ukázkou toho, že umíme psát a dokonce zatraceně dobře! Hana je od začátku až do konce perfektně vystavěný román, který nenechá nikoho na pochybách o své kvalitě. O úroveň lepší než tolik opěvované Žítkovské bohyně. Mám chuť si přečíst další autorčiny knihy a Hanu doporučuji všem, až jsem s tím trochu otravná (ještě si nikdo nestěžoval :D). Zatím jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla. A Mornštajnová společně se Stančíkem je podle mého názoru jednou z nadějí současné populární české literatury.
Hana je dobře napsaná kniha, za kterou by se určitě nestyděl ani slavný americký spisovatel Chaim Potok. Příběh a osudy několika generací židovské rodiny z Moravy mne natolik zaujal, že to bylo čtení na jeden den a kousek noci. V té jsem měl možnost ještě v tichu přemýšlet nad krutým osudem Hany, který nejdříve spisovatelka mistrně skryla pod maskou ,,bláznivé,, ženy, aby ho v závěru představila na strastiplné cestě, na které ztratila své příbuzné i svoji duši. ,,Duše, která dělá člověka člověkem ve mně nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích,,. Knihu doporučuji všem, zejména jako povinnou školní četbu. Pokud se dá tento žánr hodnotit počtem hvězd, určitě bych neubíral v hodnocení za snahu o fabulaci děje viz. zara. Alena Mornštajnová nás touto knihou jen chvíli provedla na strastiplné cestě lidí s našitou Davidovou hvězdou, která končila v místě, které si dnes již nikdo z nás nedovede představit.
Ubírám jednu hvězdu z maximálního ohodnocení kvůli prvoplánově tragicky vyfabulovanému ději, který se mi jeví jako autorčin záměr zahrát na strunu cílové skupině čtenářstva (v tomto případě ženám středního a vyššího věku).Mornštajnová je dobrá vypravěčka, takže tuto podbízivou taktiku nemá zapotřebí.
Jeden malý žloutkový věneček dokáže změnit život nejednoho člověka. Nevěříte? Pak si rozhodně přečtěte Hanu. Silné pocity zanechá vstup do minulosti do období nástupu nacismu a holocaustu. Autorka píše živě, vtáhne vás do děje, jako byste seděli na náměstí a hlavní postavy zpovzdálí pozorovali. Vlastně se ani nenadějete a jste na konci, hlavu plnou událostí, které se udály.
Už od přečtení Slepé mapy se těším na další knihy této autorky...a i když, nebo právě proto, její knihy zrovna veselé nejsou, jsou pro mě již zárukou kvality po všech stránkách, teď už tuto autorku nejde ignorovat a zaslouženě! Příběhy jejích knih jsou silné, dostanou se pod kůži a jen tak na ně nezapomenete...nejinak je tomu i tady...protože jsou to děti, co nás nutí zůstat naživu a jít dopředu...
Životní příběh sester Hany a Rosy přináší nečekané životní zvraty a boj o přežití během holocaustu. Kvůli zákuskové tragédii (na níž odkazuje i velice vydařená obálka, která doslova nutí čtenáře, aby se do knihy začetl a zjistil, jaké tajemství skrývá namalovaný žloutkový věneček) se Hana musí ujmout své neteře Miry. Autorka rozehrává osudové propojení tří rodin Helerových, Karáskových a Horáčkových a postupně odhaluje nečekané souvislosti. Těším se na další román, který paní Alena napíše.
Číst knihy Aleny Mornštajnové je neskutečný zážitek!
I Hana byla mimořádně povedená kniha, byť tedy člověk nemohl zadržet slzy a nemohl pochopit to strašlivé zlo. Jenže nemůžete jinak a pláčete pro ztracené a zničené životy, abyste pak přece jen v knize našli nějakou tu naději a důvod proč žít dál.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moc se mě kniha líbila. je to už 3 od této spisovatelky a super. Dporučuji