Havířovina
Iva Hadj Moussa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499028/bmid_havirovina-YfA-499028.jpeg
4
242
242
Spisovatelka pátrá po minulosti tajemného domu v rodné vesnici. Jak její mise dopadne? Havířovina je nevzhledný a zanedbaný dům v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové… Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž. Vydává se tak po stopách historie tajemného a pravidelně opouštěného obydlí a prostřednictvím rozhovorů s obyvateli vesnice se snaží přijít na kloub tomu, jestli se v tomto místě skutečně odehrává něco nadpřirozeného, nebo je všechno jenom zvláštní souhrou náhod a smůly. O tom všem píše svůj román, od kterého si slibuje, že ji po trpké životní etapě a zatím spíše neúspěšné literární dráze vrátí do normálního života a přinese jí vytoužený úspěch. Na této dobrodružné výpravě do minulosti se kromě jiného setkává i se svými starými strachy — a poznává nové. Co jí návrat do rodné vesnice a touha napsat román o strašidelném domě ve skutečnosti přinese?... celý text
Přidat komentář
Lákavé téma nakonec převážil humor a někdy i přesné vykreslení archetypálních postav, plusem je i otevření aktuálních společenských témat. Příběh horkotěžko drží pohromadě, postav je zbytečně moc, když pár stran před koncem napjatě čekáte, jak to dopadne, nechcete se seznamovat s novou postavou a vracet s vypravěčkou úplně mimo jakoukoli dějovou linku. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc.
Autorka má dar vtáhnout čtenáře do děje, je schopna burcovat svým stylem psaní. Naprosto skvělý závěr, ten nás všechny vede k zamyšlení a zodpovědnosti. Kniha se mi moc líbila. Doporučuji a těším se na další.
Au, tak tohle mě skoro až fyzicky bolelo. Hlavní hrdinka, zároveň vypravěčka příběhu, je tak nesympatické a umělé a do reálnýho života nepoužitelné stvoření, že nechápu, jak mohlo autorce přijít fajn ji vůbec použít. Strašnej a otravnej a zamindrákovanej člověk, což se s ní vleče skrz celý příběh a čtení to úplně protiví. To, co má být cynismus, je jen jakási neuvěřitelná póza, chvílemi jsem se při čtení i cítila trapně. A to regulérně nesnáším.
To, co se v knize odehrává, je posledních pár let v českém rybníčku děsně moderní, a už mě to popravdě asi taky trochu nudí. Pokud je ale maloměstská nátura vykreslena věrohodně, nemám s tím jediný problém a u jihočeských vesnic se velmi bavím. Tady autentičnost úplně chyběla. Babky byly protivný, dědci jak přes kopírák. Teď tam jakýsi mysteriózno v podobě starýho baráku, do čehož ale skáčou neustálé nářky vypravěčky. Pointa knihy spočívá samozřejmě jen ve starým ponaučení, že zlo se neschovává ve věcech, ale vždy v lidech.
Ale zase s odstupem si říkám, že ten příběh vážně nebyl blbej. Jen nešťastně uchopen.
Ivy Hadj Moussa styl psaní mě hodně baví a Havířovinu jsem si, stejně jako její předchozí knihy, moc užila. Postavy jsou opět uvěřitelné a jako ze života, pověstný autorčin cynismus taky nechybí. Je to čtivé, reálné. Za mě skvělý literární počin a těším se, s čím Iva Hadj Moussa přijde příště.
Ano, Havířovina je čtivá, má drajv, cynismus vypravěčky umí pobavit a je často skutečně povedený, byť někdy jeho čtenářská vděčnost odvádí autorku od toho, co chce vlastně vyprávět a zbytečné věty tak zahlcují text, ale... Zhruba v polovině už tak relativně krátké knihy čtenář vlastně prokoukne, že se tam nic moc nestane, a ani styl se nijak neposune. Hlavní postava pořád jenom někam chodí, získává informace, které ji daní lidé z různých (ne)důvodů předtím zatajili a tím je nám celá "záhada" vlastně ozřejmena. Je pravda, že závěrečná odhalení jsou docela překvapivá, ale ve chvíli, kdy nemáte k postávám žádný vztah a jejich jména si skoro ani nepamatujete, protože text v ich-formě neustále strhává pozornost k vypravěčce (stejně jako zmíněný cynismus a věčné stěžování si), je jasné, že to nefunguje. A to se ani nechci rozepisovat o romantických scénách s truhlářem, který podle popisů vypadá jako z reklamy na Mrože nebo z filmu pro dospělé, což mě víc rozesmávalo než cokoli jiného. A i jeho funkce pro stavbu příběhu a formování hlavní postavy je dost pochybná.
Je to všechno škoda, protože Havířovina má dobré momenty, jen prostě nenabízí nic, co už bychom nečetli nebo neviděli jinde. V takovém případě by musela překvapit něčím jiným - a to bohužel nedělá.
Za mě kniha byla určitě fajn a jako oddechovka ideální. Takové čtení ze života s věrohodně vykreslenou atmosférou českého venkova, uvěřitelnou hlavní hrdinkou a nádechem tajemna (podle anotace jsem ale čekala spíš něco na způsob Darcy Coates). Rozuzlení toho všeho bylo překvapivé, ale věrohodné.
Kniha se mi nelíbila, nebylo to upřímné, bylo to umělé a navíc opakující se motiv české literatury tady dost silně zaostal. Prostě nikterak nevyniklo nic co zřejmě vyniknout mělo a mohlo a vyniklo pouze plytké opakování toho co není v knize až tak zajímavé. Nevadilo mi odkazování se spisovatelštinu, jelikož v určitých knihách se člověk může dost dozvědět o pozadí různých věcí. V únoru jsem četla Andromeda od Therese Bohnman a tam bylo dobře zaostřeno na vydavatelství a práci v něm ( což si dost lidí dost idealizuje). Tady mi to ovšem přišlo až snad prázdné, jako bych četla z jedné strany deníček, to trochu přehráním. Nevím. Nevadí mi nejasnost vyprávění, ani nejednoznačnost podkreslení postav ( tedy myslím) vadí mi ta dřina, která je z toho znát.
Iva Hadj Moussa toho ve svém novém románu rozhodně nenabízí málo: zručně vyportrétovanou hlavní hrdinku, věrohodně zachycené prostředí českého venkova, poměrně napínavé odkrývání temné historie titulního domu i celé okolní vesnice a v neposlední řadě množství přiléhavých poznámek na téma spisovatelského řemesla či mezilidských vztahů. Přesto se zdá, že věnovala zbytečně mnoho energie i prostoru oné mysteriózní rovině své knihy, která se ukazuje být spíše vějičkou na čtenáře, jimž by nemusel stačit dobře napsaný venkovský román s tajemstvím.
Od knihy jsem moc nečekala, a byla jsem příjemně překvapena atmosférou, popisem obyčejně neobyčejného života jedné čtyřicátnice. Hodně plasticky před námi defiluje vesnice se svými obyvateli, vztahy, láskami... Určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
jak píší mahdal, Mufka či sgjoli níže: slibné téma i prostředí, ale vyprávěno tak nějak bez šťávy; hned na začátku mne zaujala vize-vzpomínka na lesní přízrak, jenže pak se to celé zvrhne v další z mnoha přecitlivělých fňukání "je mi čtyřicet, nikdo mě nemá rád a nevím, co se sebou" ve verzi "jsem neúspěšná spisovatelka a nevím, o čem psát"; tajemno je vyvoláváno uměle a nakonec vyšumí doztracena, protože z mysteriózna se vyklube zase jen ta lidská zloba a nenávist
Havířovina je kniha, u které jsem se opět nechala nalákat zajímavě znějící anotací. Přiznám se však, že z nějakého důvodu jsem měla pocit, že půjde o něco hororového nebo o čtení s nádechem thrilleru, ale možná jsem anotaci pochopila trochu jinak, protože z knihy se vyklubalo něco trochu jiného. Ale přitom nemohu říct, že bych byla vysloveně zklamaná. A navíc si za to asi mohu spíš sama, že jsem měla očekávání trochu jinde.
Po pravdě řečeno, ten začátek knihy mi dal trošku zabrat. Na můj vkus byla hlavní hrdinka až moc sebelítostivá, ten začátek mi připadal takový ufňukaný. Jasně, uznávám, každý člověk prožívá určité životní události jinak, ale tady jsem se s hlavní hrdinkou nějak úplně nepotkala.
Čím víc se ale čtenář noří do příběhu, tím víc je pohlcen. Je pohlcen nejen atmosférou té vesnice a místních vztahů, ale také přemýšlí, co se vlastně v domě zvaném Havířovina děje a dělo. Aspoň tak jsem to měla já. Ta aura tajemna tu nakonec v nějaké míře je, byť není tak silná, jak jsem třebas doufala.
Autorka tu každopádně zobrazuje řadu bolestivých, těžkých témat, o kterých je určitě třeba mluvit a je dobře, že to proniká i do literatury. O to víc, když to jsou témata, která mohou potkat každého z nás nebo někoho v našem blízkém okolí. Nejsem schválně konkrétní, abych nespoilerovala a vy nepřišli o pointu knihy. Nicméně ta témata jsou z knihy zcela zřetelná, takže každý čtenář určitě pochopí...
Kniha sama je psána z pohledu hlavní hrdinky, které tak díky tomu vidíme do hlavy - jako bychom četli její myšlenky. Je tomu uzpůsoben i styl psaní - je to dost nespisovné. To by asi někomu mohlo při čtení dělat problém - chápu, že někdo v písemné preferuje jazyk spisovný. Na druhou stranu, když to máme vnímat jako sondu do hlavy hlavní postavy, ruku na srdce - spousta z nás při přemýšlení používá nespisovné varianty slov a bereme to jako normální. Je pravda, že jsem se při čtení na tomhle také párkrát zasekla, ale obecně to asi nevnímám jako něco vyloženě negativního. Jen na to raději upozorňuji, pokud byste se do knihy chtěli pouštět a jste zrovna na toto citliví...
Nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami, tak 3,5 - ten začátek mne bohužel prostě neoslovil a chvilku trvalo, než jsem se do příběhu začetla a začala nasávat to sdělení, které se autorka snažila předat. Určitě tu však vidím přesah, který si čtenář z knihy může odnést, a za to jsem určitě ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
První kniha, kterou čtu od této spisovatelky. Četlo se to celkem dobře, chvílema zajímavé, uvěřitelně tajemne a strasidelne. Uveritelne mezilidske vztahy, stud... Nejvíc se mi libil babinec v knihovně, to je fakt ze života. Ale priznavam, ze jsem od knihy cekala víc
Kniha mě nalákala anotací o tajemném domě. Hlavní hrdinka mu byla nesympatická a přišlo mi, že ona ani autorka neví co se se sebou.
Na to, jak je kniha tenká, jsem ji četla poměrně dlouho. Nikdy mi nebyla žádná postava v knihách přímo nesympatická, ale všechno je jednou poprvé. Téma jako takové by mohlo být zajímavé, ale celou dobu se mi zdálo, jako by ani autorka, ani hlavní hrdinka nevěděly, co vlastně chtějí říct. Rozhodně mě to nenalákalo k přečtení další její knihy. A pokud je toto její nejlepší kniha, jak je napsáno níže, tak si nejsem jistá, že bych sáhla i po nějaké budoucí...
Moje první kniha této autorky, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Mně se kniha líbila moc, je to kraťoučká knížka, tajemná a napínavá. Jen ten konec mi přišel takový "odfláklý". Jinak stojí za přečtení :-)
Má první kniha od autorky; 2,5 hvězdy. Nemusel by to být vyloženě špatný příběh - téma, námět i zápletka by napovídaly tomu, že kniha by mohla být dost stabilní základy, na kterých by se dalo zajímavě stavět. Bohužel zpracování nebylo precizní.
Sonda do života ženy středního věku, která nemá vybudovaný stabilní rodinný život dle představ ostatních může být zajímavým tématem, ale nesmí spadnout do nižšího stylu. Mám pocit, že tato kniha místy nad propastí kýče balancovala.
Autorka do knihy nepochopitelně zapracovala různá klišé, neobratné výrazy, prázdné věty co do významu, až mi často přicházelo na mysl, zda to vůbec korektoři četli.
I z hlediska žánru je nevyvážená - příběh koketuje s thrillerem, detektivkou a místy i psychologickým či milostným románem. Jako by autorka nevěděla, co chce vlastně čtenáři sdělit.
Haviřovina, dům obestřený záhadami, který může stát v kterékoliv vesnici. Není to jen příběh domu, ale i lidí, kteří zde žijí. Je to o hledání sama sebe. Je to pěkný kaleidoskop lidí a jejich osudů, kteří mohou žít kdekoliv, ale na té vesnici je hold na ně lépe vidět.
Od autorky jsem už četl knihu DÉMON ZE SÍDLIŠTĚ (YoungAdult), která se mi bohužel příliš nelíbila. Nicméně chtěl jsem dát autorce ještě jednu šanci, a tak jsem se začetl do knihy HAVÍŘOVINA, která se mi líbila mnohem více.
Kniha vypráví o mladé ženě, spisovatelce, která se navrací do místa svého bydliště ke svým rodičům, a rozhodne se napsat v pořadí již třetí román, který bude pojednávat o domě HAVÍŘOVINA a jejich obyvatelích, kteří zde žili. Tento chátrající dům se nachází v její vesnici a nemá dobrou pověst.
V románu jsem našel humor, strašidelné i romantické chvíle a situace, se kterými se můžeme setkat v běžném životě. Hlavní hrdinka se ve svých vzpomínkách také navrací do svého dětství a postupně je všechno vysvětleno.
Nevím proč tato kniha vůbec vznikla a o čem měla být. Přijde mi to úplně zbytečné dílo, ploché, povrchní a jen vám to sebere pár hodin života. Občas je to psané dobře, občas zastydle. Jako by to psali dva lidi.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Démon ze sídliště |
| 2022 | Havířovina |
| 2024 |  Těžké duše |
| 2020 | Šalina do stanice touha |
| 2020 | Hlavně na to nemysli |
Moje první kniha této autorky. Podle názvu to vypadalo na příběh z prostředí těžby uhlí, ale kdepak. Připomínalo mi takový deníček čtyřicetileté ženy. Místy napínavý, místy obyčejný, místy humorný. Četl se dobře, ale že bych z něj byla nějak nadšená a plná dojmů, to ne. Asi ještě chvíli počkám s četbou další knihy této autorky.