Havran (dvojjazyčná kniha)
Edgar Allan Poe
Toto bibliofilní vydání zahrnuje oba ilustrační doprovody Františka Tichého a to jak k vydání Havrana v r. 1954, tak k připravenému vydání v Nakladatelství čs. výtvarných umělců. Je věnováno In memoriam Frant. Tichému, v kvalitním překladu V. Nezvala Souběžný anglický a český text.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1963 , NČSVU - Nakladatelství československých výtvarných umělcůOriginální název:
The Raven, 1845
více info...
Přidat komentář
Básničky nejsou moje parketa, tudíž je asi nedokážu pořádně ocenit. Jediné, které se mi docela líbily, byly: Havran, Ulalume a Zvony. Knížku mám ale ve své knihovně, časem se k ní zase dostanu a možná změním názor.
Jsem nesmírně ráda, že kdy existoval člověk jako pan E. A. Poe. Jeho díla, nevyjímaje tohoto, jsou totiž velkolepá.
Nádherná temná až hororová báseň - ta, na které byl pan Poe mistr. Děsivá hrůza nás semkla při čtení této pochmurné balady. Opravdu silný zážitek i během těch několika minut! A bohatě stačí přečíst jen jednou, je to fakt síla! Never more....
O tom už jsem v komentáři psala, zajímavé, jak pojalo 16 českých překladatelů třeba překlad "nevermore". Je už na čtenáři, co se mu líbí nejvíc. Já mám vybráno.
Jedinečné dílo, zkoušela jsem číst v češtině v překladech několika autorů.
Kniha s pěknými ilustracemi. A na jedné straně s českým překladem i anglickým originálem.
Krásná tajemná kniha, kterou jsem sice napoprvé nepochopila, ale zamilovala jsem si jazyk jakým je to napsané a také, v každé sloce se opakující, refrén. Doporučuji ho číst v překladu J. Vrchlického...krásný bohatý jazyk.
Nejsem čtenář poesie, ale havran byl naprosto úžasný. Znám k tomuto dílku několik remaků, ale originál je prostě TOP. Četla jsem i v AJ a báseň, ač není dlouhá, zanechává v člověku pocit beznaděje, má nádherný spád a originální rytmiku, která se neopakuje snad nikde jinde.
Šestnáct českých překladů, s pár bonusy, jako třeba Váchalova parodie na Havrana. Je zajímavé pozorovat jak si s tím ten který básník/překladatel poradil. Nejlépe se mi četly překlady Nezvala a Vrchlického, možná to je tím, že jsou nejznámější, ale prostě ostatní vezre se mi špatně četly, nebo se mi nelíbilo přeložení "nevermore". Každopádně jsem ráda že jsem tuto knihu sehnala a mám ji doma v knihovně, je skvělá.
Dlouho, opravdu hodně dlouho leželo toto dílo u nás v knihovně takřka nedotčeno. Ani nevím, jak se to dostalo tam a nakonec do mých rukou. Obecně nejsem moc na poezii a hororová báseň mne už vůbec neláká. Až letošní výzva a téma "Kniha žánru který obvykle nečtete" :D mne donutila po Havranovi sáhnout. Dobře, díky výzvě mám zaplněnou další mezeru, ale že by mne to nějak nadchlo, to se říci nedá.
Co to slyším, co to je za klepání na okno, kde nikdo není. Co ten zvuk v místnosti, kde jsem pouze já. Najednou to zřím, Havran na mě kouká, kouká mi hluboko do očí, hluboko do mysli, srdce. Cítím strach i vzrušení. Tyto pocity ale odnese vítr a já se této situaci mohu jen smát. Pták v mé místnosti, a tak jsem si sním začal povídat, k mému zděšení mi odpověděl „nevermore“, a já se na chvíli zarazil, položím mu otázku a dočkám se stejné odpovědi, zase a pořád dokola stejná odpověď „nevermore“. Propadám v zoufalství. Tento proklatý dialog. Kouknu mu hluboko do očí a vidím sebe, vidím sebe v prázdné místnosti: naplněná pouze mým strachem a obavami. Uvědomím si, že to není dialog mezi mnou a Havranem, nýbrž dialog mezi mnou a mým vědomím. To já jsem vybíral otázky, na které jsem chtěl znát jasnou odpověď „nevermore“. Jsem rozpolcen, jsem poražen.
Poražen láskou.
Jedná se o lyricko-epickou baladickou báseň z 1. poloviny 19. stol., jedná se tudíž o romantismus. Jak bychom mohli charakterizovat romantismus? Romantismus byla vláda citů nad rozumem, vláda volnosti nad zkostnatělou společností; zobrazoval vše tajemné, také poukazoval na rozpor mezi skutečností a vysněným ideálem a v tomto duchu byla vytvořena báseň Havran. Záměrně říkám vytvořena, nikterak napsána z několika pohledů. Hlavní pohled na tuto báseň je takový, že básník měl nápad a ten sepsal buď na vlastní motivy nebo na motivy nějakého ideálu, který si vysnil. Tato báseň je ale až matematicky přesná; její jediným cílem bylo ohlodat člověka až ke kosti, úplně ho svléknout z jeho iluzí a ukázat mu jeho nicotnost, pomyslnost. Nahlodává člověka již od prvního verše a nepustí ho, dokud si ji nepřečte. Poe chtěl vytvořit báseň, která by nebyla až moc dlouhá, ani ne krátká; největším důvodem byla ucelenost. Z jednoho prostého důvodu. Když máte dlouhou báseň (knihu) musíte ji číst na víckrát, a tak jsou Vaše myšlenky a pocity rozkouskovány tak, že si je čtenář nedokáže sám spojit kvůli tomu ztrácí děj na síle a vážnosti. Čtenář si neodnese to, co chtěl autor říci, nepoznáme pravé pocity, které byly do tvorby dány. Za to báseň, která má maximálně sto veršů, má jistou ucelenost ve všech směrech, a tak Poe stvořil skvost o sto osmi verších. Nemůžeme tedy tvrdit, že je to malá báseň, jelikož to, co ztrácí na velikosti, získává na obsahu. Myšlenka, že tato báseň je víc promyšlený příklad než romantická báseň se mi vůbec nelíbí, a proto chci do tohoto pokoje vsunout trošku té ponurosti, strachu a lásky. Tak jak to Poe napsal a chtěl.
V prologu jsem již nakousnul děj této obdivuhodné básně. Báseň, jako by byla mojí součástí, jako bych byl ten mladík, který ztratil svou milou. Bohužel pro mě, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se s ním ztotožňuji. Havran, který měl ztotožňovat strach, smrt, obavy, sen, noční můry a vůbec všechno špatné, představuje pouze a pouze mě. Já jsem člověk, který dává otázky a klade odpovědi, na které znám předem odpovědi a tato „moje část“ nikdy neodejde. Jak se taky můžeme zbavit myšlenky? Myšlenky, která v nás zakořenila jako leknín v rybníce.
"Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! - nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!"
Havran dí: "Už víckrát ne."
Čo dokáže spôsobiť jedna báseň. Alebo šestnácť pokusov o najlepší preklad. Každopádne ide o vynikajúci pokus a vy máte nakoniec chuť pokúsiť sa Poeovho Havrana skúsiť preložiť na vlastnú päsť a ešte lepšie.
Ať už „nikdy víc“ nebo „víckrát ne“, Havran mě vždycky bavil a užívala jsem si při čtení tu krásně romanticko-morbidní atmosféru. Tahle kniha je skvělá pro všechny, kdo si chtějí vychutnat báseň v různých variantách a zjistit, který překlad se povedl nejvíce. Za mne by to asi byla taková směska z různých verzí. V každém případě je to skvělý důkaz dokonalosti a krásy českého jazyka.
Přiznávám, že nejsme čtenář poezie. Přesto mě kniha oslovila. Je zajímavé, jak 16 autorů, a každý jinak, přeloží slavnou báseň. Znala jsem pouze překlady Vrchlického a Nezvala. Zaujal mě překlad od Dagmar Wagnerové, Jana Blahoslava Čapka a Aloise Bejblíka.
Poezii příliš často nečtu, ale tohle byl můj dlouhodobý dluh. Překlad Petra Krula je, myslím, velmi dobrý a knížku krásně doplňují kresby Jiřího Slívy (včetně popisu jejich vzniku). Oceňuji i originál a překlad na protilehlých stranách. Určitě se k Havranovi budu vracet.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Neuvěřitelné a poutavé