Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472651/bmid_hezky-ale-narovnej-se-r8x-472651.jpg
3
439
439
Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.... celý text
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že jsem devadesátkové dítě z Podolí, kterému pomalu začíná táhnout na dvaatřicet, měla jsem veškeré předpoklady, aby tahle kniha byla psána pro mě, a to i když jsem nechodila přímo na Jeremenkovu, kterou podle všeho navštěvovali naši hrdinové (ale! pravděpodobně jsem absolventkou toho gymplu, kam odcházela Aneta, protože dost malej gympl prej rodinnýho typu, na který se dojíždí z Kačáku, to je prostě jasně ložená Ohradní). Bohužel jenom to, že ve mně příběh vzbudí určitou míru nostalgie, pro mě ještě dobrou knihu nedělá. Právě na faktoru nostalgie kniha zejména v první půli staví, ale to zkrátka samo o sobě (alespoň pro mě) nestačí. Neříkám, že se to špatně čte, ale kniha není napsána nijak světoborně. Ačkoliv vše sledujeme z vnitřního subjektivního pohledu jednotlivých hrdinů, je příběh podáván hrozně povrchně a zjednodušeně a vlastně se ani moc nedozvíme, jací jednotliví protagonisté jsou. Nijak hlouběji nezjišťujeme, jaké jsou jejich vnitřní pochody a pohnutky. Působí spíš jako šablony pro využití retro devadesátkových propriet (v první části) nebo jako nějaké archetypy pro zobrazení s vlastním životem nespokojených třicátníků (v druhé části). Tohle je další věc, která mě mrzí - děj se soustřeďuje hlavně na negativní aspekty života daných hrdinů a jejich prizmatem je nahlížen (nebo mně to tak alespoň přijde), a to je škoda, protože je tím jak ubíráno na kráse té nostalgické části, kdy jsou poněkud upozaděny i radostné aspekty devadesátkového dětství, tak to zveličuje depresivnost části odehrávající se v dospělosti. Tím, jak se ubírají životy našich hrdinů, to působí, jako kdyby bývalé devadesátkové děti byly fakt nespokojení zoufalci (protože z jejich života v ději vidíme jen ten negativní výsek!), a tak to opravdu není. Zbytečná depka.
Jakožto devadesátkové dítě jsem čekala trošku něco víc. Ano, první polovina knihy ve mě vyvolala nostalgické vzpomínky a cítila jsem se s hrdiny propojená, ovšem v druhé polovině už jsem v jejich osudech nenašla nic, co by na mě pasovalo. Navíc se mi nelíbilo, že nikdo z nich nebyl v současnosti šťastný, jakoby všechny dnešní devadesátkové děti řešily jen problémy, nenaplněné sny a hon za penězi či kariérou.
Tak nějak nevím, o čem to jako vlastně bylo. Samozřejmě je zde mnoho vztahových záležitostí, spousta dohadování, dětičky i nechtěné těhotenství. Také je pěkně porovnáváno dětství a dospělost a problémy v obou těchto etapách života a čte se to samo. Takže zde asi mají ženy středního věku všechno, co si mohou v klídku užívat. Tak do toho.
Hezká konfrontace dětství v devadesátkách a dospělosti v dnešní době, kdy je kladen hlavní důraz na výkon a úspěch na všech frontách.
Jsem spokojená, nezůstane ve mě vyloženě dlouho, ale myšlenka, že život jde dál, všechna dětská kamarádství opravdu nemusí zůstat na celý život a že typy rodičů zůstávají stále stejné, se mi líbila. Co mě trochu zarazilo, proč by tolik prvostupňových dětí mělo v Praze tak daleko dojíždět do školy? Školy byly spádové, málokdy se u nás stalo, že by někdo dojížděl (ale možná to bylo v Praze jinak?). Otevřený konec mě nejdřív zarazil, ale vlastně, taková je realita, i naše příběhy stále pokračují a je částečně na nás, jak budou dál.
První část knihy byla nostalgická a ráda jsem si zavzpomínala. Chvilku mi trvalo než jsem se začetla protože mi byla Aneta docela protivná. Nakonec jsem ji ale díky druhé části tak nějak pochopila. Kniha se dobře četla a přiběh každého hrdiny mě bavil a zajímal. Co mi ovšem vadí, že kniha nemá vlastně žádný konec, žádné rozuzlení… nebo ještě příjde? Jo a taky jsem Mělničák a u nás říkáme na Mělníku to “v Mělníku” bylo peklo=D
Na začátku knihy Vás přepadne nostalgie a na konci pochopíte, že život kde dál. Nebylo ti natáhlé, jak u některých českých knih bývá zvykem a mělo to jasné poselství. Napsáno čtivě a přečteno bez obtíží. Za mě skvělá kniha k vodě - prázdninovka jak vyšitá :)
Naprosto zbytečná kniha. Autorka naznačí nekolik konfliktu, ale ani z jednoho se nic nevyklube. Obzvláště to bije do oči i proto, že kniha je rozdelena na minulost a současnost, takže jsem čekala, že v budoucnosti se objevi neco zajimaveho z minulosti. Ale ne. Nuda nuda, šeď šeď. Hvezdicky jdou nahoru za perfektne popsane školní prostředí na prelomu milenia v první části knihy. To je ale bohužel vse. Škoda.
Kdyz to porovnam s vecne opevovanymi Babovkami, ktery maji podobny koncept propletany pribehu, tohle je o 150procent lepsi. Je to zprvu vtipny, nostalgicky a pak vlastne docela vazny. Dost se clovek muze zamyslet nad tim, ze kazdy ma neco, co chce ten druhy a mame byt vdecni za malickosti.
Návrat ke vzpomínkám z dětství mi sedlo. První část jsem si vyloženě užívala, četlo se to krásně. Pokračování příběhu po 20ti letech se mi vlastně taky líbilo, bylo to reálné a není vždy všechno růžové. Akorát bych uvítala, kdyby příběh ještě pokračoval. Přišlo mi to takové useklé.
První část z roku 2000 byla skvělá, ta mě neskutečně bavila, i když já jsem byla v té době již starší, ale moc dobře jsem si spoustu věcí pamatovala. Současnost mě však nechytla. V dospělosti mi ani jeden z hlavních protagonistů příběhu nepřirostl k srdci, tu druhou část jsem četla v podstatě pouze ze setrvačnosti a ze zvědavosti, jestli se to náhodou nějak pozitivně nevyvrbí. Bohužel nevyvrbilo a konec to úplně zabil... Kdyby autorka zůstala pouze v minulosti, mně osobně by to vůbec nevadilo a určitě bych si knihu užila komplet celou a místo průměrného hodnocení bych ji ocenila mnohem více.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Od autorky se mi líbily Devadesátky, které jsem dostala darem, tak jsem si pořídila i Hezký, ale narovnej se! - mimochodem, také mi to rodiče říkali. Je to jiný typ knihy - Devadesátky byly populárně naučné se spoustou fotek, nová kniha je normální beletrie, přesto jsem se začetla a kniha mě bavila. Nečekejte ale žádný 500stránkový román, je to takové 3denní čtení, možná i míň, když máte čas.
Od první kapitoly jsem se do knížky doslova ponořila. Příběh pražských páťáků mě moc bavil a s velkým očekáváním jsem se vrhla do druhé části knihy, která se odehrává o 20 let později. Jak se asi dětský příběh dohraje v dospělosti? Hm... Buď jsem to nepochopila, nebo se nedohrál nijak. Spousta silných motivů z první části (na které jsem sázela) se ve druhé části vůbec nezopakuje. Takové odbyté mi to připadalo. A ten konec!!!! Když člověk odchází z tohoto světa, chce mít všechny svoje věci ukončené, proto my lidé - čtenáři nemáme rádi otevřené konce. Ale tenhle konec snad ani otevřený nebyl. Podle mě autorka prostě nevěděla, jak příběh ukončit. Jako by se jí do toho nechtělo... Za sebe moc doufám, že knížka bude mít pokračování. Četla se náramně a vážně mě zajímá, jak to bylo (bude) dál. Hvězdy ubírám za to, že šlo z příběhu vykřesat víc.
Možná jsem zaujatá svým věkem, který je podobný hlavním hrdinům (vypočítala jsem si podle toho, kdy byli v 5. třídě, tedy v první polovině knihy), ale mně to opravdu zaujalo a hlavně jsem se s postavami dokázala ztotožnit. S dětskými (resp. skoro dospívajícími) i s dospělými. Těším se na další knihu od autorky.
První polovina se mi četla moc dobře, nostalgická vzpomínka na školní léta mých ratolestí. V knize jsem poznávala místa, která důvěrně znám. Druhá polovina knihy byla spíš slabší. Od konce jsem čekala, že alespoň někdo svůj příběh vyřeší pozitivně. Přišlo mi, že kniha nakonec vyzněla smutně.
Těšila jsem se jako blázen. Protože DEVADESÁTKY a já devadesátkový dítě jsem. Díky první polovině knihy a všemu, co zažívali hlavní hrdinové v páté třídě, jsem si skutečně na některé věci zavzpomínala. A potom BUM! Bylo po třídním srazu a já se setkala se třemi dospěláky, kteří mi v podstatě nic neříkali. Dostavilo se zklamání. A dvojnásobné, když jsem zjistila, co spisovatelka připravila do života hlavní hrdince, kterou jsem si oblíbila :( Za mě tentokrát 3*/5* a uvolněné místo v knihovně...
Pro mě zklamání.
Čekala jsem od knížky mnohem víc, možná jsem byla ovlivněna reklamou.
Příběh místy gradoval, ale samotné rozuzlení byla nuda, nebo nebylo žádné.
Devadesátky se v knize objevují jen v menší části a i tam mi přijdou dost "násilně" zakomponované.
No... Tak co k téhle knize napsat. Čte se parádně, za to dávám hvězdičky. Nějaká nostalgická nálada vzhledem k vyvolání vzpomínek na 90. léta také nastala. Ale... jednotlivé příběhy hlavních protagonistů mohly být propracovanější a hlavně konec mě naprosto zklamal. Otevřené konce beru, ale tohle už je moc. Vyloženě mě to naštvalo. A je to vážně škoda, protože kniha se čte "sama" a určitě je tam potenciál, aby byla v rámci příběhu více promyšlená a doladěná.
Štítky knihy
dospívání generace Y, mileniálové 90. léta 20. století mezilidské vztahy spolužáci přátelství z dětství české romány
Kniha se mě líbila,česká autorka a je ze života obyčejných lidi,mám takové knihy ráda na proložení,oddychovka ok,,jen mě vadilo,že má hodně otevřený konec,,mám to radši vysvětlené,uzavřené,,,