Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472651/bmid_hezky-ale-narovnej-se-r8x-472651.jpg
3
439
439
Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi velmi dobře četla. Oživila vzpomínky na dětství a několikrát jsem se tam našla. Některé komentáře zatracují druhou půlku knihy. Mně naopak přijde, že se tam střetávají reálné světy dnešních třicátníků a syrově ukazují, jak je dnes málokdo spokojený. Štěstí hledáme pod pokličkou těch druhých a závidíme jim jejich život, protože s tím vlastním nejsme tak spokojení. Anebo možná taky proto, že jejich život vypadá více naplněný a dokonalý a my pak pochybujeme sami o sobě. Přitom to tak možná vůbec není.. Věcí na zamyšlení jsem tam našla spoustu. Trochu mě zklamal rozpačitý závěr, ale jinak hezké čtení!
Hořkosladká vzpomínka na dobu, kdy začínaly vysílat soukromé televizní stanice a my pospíchali na šestou domů, aby nám neutekla Manuela, ze školy na rozhalené košile Nicka Slaughtera a na muže, kterého měli zabít, ale místo toho zabili ženu, kterou miloval, a těšili se na večerní knír Toma Selecka a nedělní čágo bélo, šílenci! Škola byla celý svět a spolužáci alfa a omega bytí a všechno bylo strašně snadné a zároveň strašně těžké a dospělost byla neskutečně daleko.
Dětská rovina by se bývala obešla bez určitých klišé, ale funguje pořád o poznání líp, než rovina ze současnosti, která by, vypreparovat z ní všechna klišé, neexistovala vůbec.
Hezký, ale narovnej se je vyprávění z tehdy a teď o třech lidech, kteří spolu v dětství sdíleli nějaký čas onen "celý svět", aby se pak během chvíle jeden druhému na dlouho ztratili, než se jejich trajektorie na okamžik zase protnuly, a které se v současné rovině bojí být podobně přirozené, jako bylo v té minulé. A je to škoda, protože nemusíte hned žít v dysfunkčním vztahu s kreténem nebo mít dramatický poměr, aby o vás stálo za to vyprávět. Naopak. Toho za vlasy přitaženého dramatu máme v literatuře už tak zbytečné haldy.
Odloženo nedočtené. Strašně rozvleklé, postavy nijak výjimečné, příběh mi přišel bez jiskry…
Přiznám se bez mučení - nalákala mě obálka od Tomski & Polanski, protože jejich tvorbu sleduju a mám ráda. Za tu jsou asi tak dvě hvězdy.
Jinak jsem veskrze rozpačitá.
Nefunkční rodinný vztahy, malý kleptomanky, co ukradnou i vyšisovanou Fantu ze stánku, zase ten alkoholismus, vztahy, ve kterejch to neklape, zkratkovitý jednání...Vážně je tohle takovej novodobej standard?
Já jsem dočetla s pachutí toho, že je to sice fikce, ale věřím, že spousta lidí se v tom najde "hele, ta to má stejně jako já!". Protože jestli to má někdo stejně jako kdokoliv z hlavních hrdinů, měl by si o tom popovídat s někým fundovaným. A ten konec? Proč??
Uf. Fakt jsem chtěla mít tuhle knihu ráda, ale nejde to.
Takový průměr. Asi jsem od toho čekala víc, spíš humornější obsah, ale překvapilo mě, že to bylo spíše naopak. Konec mě docela zklamal.
Po přečtení knihy jsem taková trochu rozpačitá. Ano, byla to hezká sonda do devadesátek, ve kterých jsem prožila své rané dětství, ale nevím, přišlo mi to všechno tak nějak umělé. Byla tam snaha připomenout co nejvíc "pure devadesátkových" záležitostí, ale občas to bylo tak strašně moc na sílu. Každopádně k ději, kniha byla rozdělena na dvě části, v první z nich jsou hlavní hrdinové v dětských letech a řeší asi to, co všechny děti v tomto věku. V druhé části jsou už tito hrdinové dospělí a vše se točí kolem třídního srazu, kde na povrch vyplují dávné emoce. Námět je fajn, ale zpracování pokulhává a konec? Ten mi v knize dost chyběl.
Musím přiznat, že všichni hlavní hrdinové mi byli nesympatičtí, především tedy Aneta a nakonec musím konstatovat, že jsem vděčná, že nežiju život ani jednoho z hlavních hrdinů.
Poklidný příběh se třemi hlavními postavami skoro mé generace, takže jsem se dobře pobavila a zavzpomínala na rok 2000. Oddychovka, která se dobře četla.
Devadesátky byly super vzpomínková knížka, ale tohle se moc nepovedlo. Dějově málo propracované a zakomponované vzpomínky to nezachránily.
(SPOILER) Jak je vidno i ze zdejších komentářů, kniha toho (kromě nostalgického vzpomínání na dětství a mládí prožitá ve sweet 90´s) zas až tak dějově moc nenabízí. Ale mě se vlastně docela líbila. Byly věci který ve mně zarezonovaly více (žena na mateřský čekající na svého muže, aby promluvila konečně s někým dospělým, bo kamarádky daleko, ale manžel nechápe) a některé věci jsem zase nechápala vůbec - proč je Kryštof s Markétou? a proč na sebe vzal tu krádež? Kvůli kámošům? Really? Přijde mi to jako chabý motiv. No ale jinak pohodička čtení.
Příběh mě vrátil do dětství. Jsem moc ráda, že takové ty typické věci z devadesátek a deseti let nového tisíciletí nepřevládají nad dějem a neberou mu jeho roli (a jen vykreslují atmosféru). Druhá část ze současnosti je až smutně realistická, běžná a "normální", což byl určitě záměr, který snad přivede mnohé na myšlenku jak snadno se dá zahodit tak dlouho budované dětské přátelství a fůra vzpomínek. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, že právě tato negativní motivace je silnější pro touhu po změně. A člověk si také uvědomí, že je šťastný, když momentálně nežije život ani jednoho ze tří hlavních aktérů :-)
(SPOILER) Z knihy jsem zpočátku byla nadšená, především kvůli pro mě nostalgickému tématu 90. let vyvolávajícímu vzpomínky. Jedna z hlavních hrdinek dokonce má moje jméno a žije ve stejném sousedství jako já. Část knihy z roku 2000 mi připadala, jako bych ji psala já sama. Odkazy na devadesátkové produkty, připomínka jazyka a uvažování mého desetiletého já, i upozornění na sociální i jiné nerovnosti mě vtáhly do děje. Druhá část knihy byla již méně zábavná, obecně to ale chápu, protože nic není tak zábavné jako dětství, jehož starosti a priority jsou naprosto odlišné od dospělosti. Konec byl na můj vkus až moc otevřený, možná si autorka nachystala prostor pro další knihu, možná jen dokončení nechala na čtenářské představivosti. Závěr vidím jako velice symbolický, kdy malý plamínek navázání starých přátelství byl opět uhašen.
Mé první setkání s autorkou. A zas tak špatné to nebylo. Přišlo mi to reálné, velmi dobře se to četlo a chtěla jsem číst pořád dál. Je jedno co člověk má a jak působí na okolí, vždycky by chtěl to, co má ten druhý... A možná tak by to chtěli i jeho rodiče:-)Za mě 85%
V hlavních postavách jsem poznával charaktery podobné některým mým bývalým spolužákům, které sem tam potkávám na třídních srazech, a dost jsem se tím pobavil! Zejména taková Nela je prototyp věčně nespokojené třicátnice, i když má vše, co chtěla. Trochu mi ale vadil nespisovný jazyk - "EJ" místo "Ý" a podobné.
Hezký, ale narovnej se je příběh který se odehrává ve dvou časových rovinách. Nejprve sledujeme tři spolužáky ze základky v roce 2000 a příběh je plný odkazů na devadesátky. Od jídla k módě přes moderní vymoženosti až k samotným seriálům. Tato první část s dětskými hrdiny mě nesmírně bavila. Ve druhé části sledujeme v současnosti hrdiny jako třicátníky, kteří se díky školnímu srazu opět setkávají. Ovšem na to, že je má dát dohromady samotný sraz tu o něm je sotva pár vět. Celkové provázání mezi minulostí a přítomností jsem neodhalila, zkrátka a dobře jsem nepochopila, proč to tak autorka napsala. Je to skvělý námět, který šel ale propracovat daleko víc do hloubky. A závěr samotný končí nikde. Jedná se o otevřený konec a kniha klidně může pokračovat dál, což bych vlastně i uvítala, protože chci vědět jak to s hrdiny dopadlo. Hlavně teda s Kryštofem a Nelou, protože Aneta mi k srdci teda nepřirostla.
Pokud hledáte oddechovou četbu která ve vás vyvolá dejavu devadesátek, pak rozhodně po Hezký, ale narovnej se! sáhněte. Za mě první polovina byla naprosto skvělá a kdyby zůstalo jen u novelky z první části knihy, asi bych dala dokonce pět z pěti!
Na knihu jsem se těšila, ale ve výsledku jsem spíše zklamaná. První polovina knihy mě bavila a s nadšením jsem stránky otáčela. Druhá polovina knihy mě už spíše nudila a do čtení jsem se musela nudit.
Těšila jsem se, ale kniha mě zklamala a nechala ve mně jen takovou prázdnou díru. Téma asi dobré, ale je to psané tak úsporným jazykem, že všechny ty negativní věci vyznívají povrchně. Nenašla jsem tam hloubku, což mě mrzí, protože spisovatelka psát umí. Ale ani mezi řádky (třeba jako u Helle Helle) prostě nic nebylo. Jen věty, věty, věty, prázdné hlavy, prázdné životy.
(SPOILER) Kniha mě bavila a nejvíce mě zaujala postava Kryštofa, jelikož já sama jsem na základní škole nebyla moc oblíbená. Ne snad, že bych byla šikanovaná, ale zkrátka jsem vycítila, že se se mnou spolužáci baví méně a nepatřím do žádné skupinky, které se ve třídě tvořily. Když jsem četla Kryštofovu část, bylo mi ho líto a pocitově jsem se vrátila do doby ZŠ. Nahlédla jsem na to i z jiného úhlu pohledu (zde postavy Anety a Nely). V druhé polovině knihy jsem se už spíše porovnávala ne s Kryštofem, ale s Anetou a Nelou. Bohužel jsem se pro změnu našla v Neliných pocitech - nespokojené manželství. Ano, takže poměrně depka. Ale já na komediální knihy nejsem, proto za mě nepříliš pozitivní linka druhé poloviny byla O.K.
Dočetla jsem to se zapřením, hlavně tedy druhou část knihy kde už nebylo nic nostalgického ani zajímavého a celkově celá knížka mě stylisticky ani dějově vůbec neoslovila. Na které ročníky kniha cílí je jasné a s tím byla i propagována, chvílemi mi to však přišlo jen jako reklama na staré značky a jejich podsouvání do textu až násilné. Styl a jazyk psaní odpovídal deníkovým zápiskům náctileté školačky. Pohled ze strany dítěte mě nevadí, jsou autorky které to umí mistrně (např. Petra Soukupová) ale tady mi to přišlo velmi na amatérské úrovni a trochu mi to připomínalo takové ty sešitky co prodávají v Albi ("Je Ti 30,40,50,60 atd.), kde je přehled právě těchto vzpomínkových záležitostí... každopádně svoje fanoušky to očividně má a pár nostalgických vzpomínek to ve mě také vyvolalo, ale další knihu Devadesátky si asi nechám ráda ujít :)
Tak z téhle knížky mám takové rozporuplné pocity, první část knížky mi zabrnkala na nostalgickou strunu, kdy jsem přesně věděla, o čem autorka mluví, takže to mě celkem bavilo. Pak přišla druhá část knížky, která se odehrává v přítomnosti a tam jsem pořád čekala, co z toho vyleze a jaký bude vlastně příběh a když už jsem se konečně někam propracovali, tak knížka skončila. V podstatě tak nějak neukončeně. Takže za mě je to typ knížky, který neurazí, ale ani nenadchne.
Štítky knihy
dospívání generace Y, mileniálové 90. léta 20. století mezilidské vztahy spolužáci přátelství z dětství české romány
První polovina je čitelná.. příjemně plynoucí, i když obyčejné, vyprávění třech dvanáctiletých dětí, které pro mne bylo takovým milým flashbackem do té doby. Druhá polovina byla ještě obyčejnější a nudné vyprávění ufňukaných třicátníků, kteří nejsou do jednoho spokojeni se svým životem. Zachránila by to nějaká zajímavější zápletka nebo konec.. Ale bohužel. No, hold každý strůjcem svého štěstí :)