Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249022/bmid_hotylek-249022.jpg
4
5224
5224
Některé věci jako by existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel– vlastně spíš hodinový hotýlek – pana Leopolda, založený v dobách první republiky a nabízející párům potěšení a rozkoš za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa, popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen, se v nové knize autorka věnuje především mužskému hrdinovi: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení hotýlku v šedesátých letech. Václav je muž bez jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Ve svém novém románu Mornštajnová potvrzuje, že je rozenou vypravěčkou, která dokáže čtenáře strhnout.... celý text
Přidat komentář
Od paní Mornštajnové jsem četl knihu Slepá mapa. A tak jsem byl zvědavý jak pokračuje tvorba dál. A musím říct,že Hotýlek je pěkně rozpracovaný. V příběhu je více postav,jejichž životní příběhy se vzájemně prolínají. Všem vévodí děda Leopold a hotýlek za městem. Autorka použila pro příběh i dějinné události.
Už dlouho jsem nečetla tak chytlavou knihu, od které jsem se pokaždé musela doslova odtrhnout. Ze začátku jsem se trošku nutila, ale pak se děj rozjel naplno a bylo těžké přestat číst. Člověk se musí víc soustředit na čtení. Příběhem nás provází spoustu postav a jmen. Ty je nutné si pamatovat po celou dobu. I tak doporučuji všem. Za mě jedna z nejlepších knížek, který se mi dostala do rukou. Je vidět, že současná česká próza má silné autory. Těším se, až poznám další z nich.
Souhlasím s předchozími komentáři, nemíním tedy opakovat již napsané postřehy, jen dodám ještě jeden: Říkala jsem si, že místy jsou velmi stručně popisovány příběhy dalších lidí, kteří se jen tak na okraj mihli v ději (např. v cirkuse), působilo to na mě jako takové dokreslení, dekorace, bez kterého by se děj mohl obejít... Až ve finále, když byly osudy dovyprávěny, jsem ocenila tu stručnost, která někdy až zamrazila. Třeba medvědář coby zaskakující klaun a jeho odhalení, kdo odstrkoval misky s jídlem a pitím... Jednoduché a silné. Tak to prostě někdy v životě chodí...
Paní Mornštajnová mě nezklamala ani napodruhé. Dalším ze svých počinů mě přesvědčila, že je pro mě českou autorkou číslo 1. Číst tyto obrazy obyčejných českých rodin v historii mě stále baví a jsem natěšená s čím autorka přijde příště a doufám, že brzy.
Na Aleně Mornštajnové mne baví, že její hrdinové jsou lidi z masa a kostí a žijí životy, jaké by mohl žít kdokoliv z nás a žijí ty své životy v reálném světě co se v něm odehrávají události dějin, které více či méně zasahují do toho jejich života.
Slepá mapa se mi moc líbila a tenhle Hotýlek taky.
Napsané hezky česky a poutavě. Obraz doby, ve které žili moji rodiče. Jsem šťastná, že si o téhle době můžu něco přečíst a nemusela jsem v ní žít. Moc se mi líbilo použití básně jako podtitulků kapitol a obsah se pak stal takovou chytrou třešinkou na dortu.
Je to zase dobré a čtivé, i když vlastně docela "obyčejné". (Ještě že Host nám ty české autory pěkně postupně servíruje, zatím žádný nezklamal.)
Hezky napsaný příběh jedné rodiny, jen bohužel mi vadilo to přeskakování. Jeden odstavec popisuje život jednoho člena rodiny, hup a druhý odstavec a jsem úplně jinde a u někoho jiného, jiná situace a někdy i jiné časové období. V jedné kapitole děda Leopold umře a v druhé je živý a zdravý. To mě trochu vadilo. Možná to chtělo alespoň trochu víc štěstí pro někoho z rodiny. Samá smůla.
Osudy jedné rodiny na pozadí našich dějin 20. století. Autorčin styl se mi líbí, ságy mám taky ráda, takže jsem si to užila.
Velmi příjemné čtení, takový stručný průřez minulým stoletím prostřednictvím jedné rozvětvené rodiny. Autorka vypráví velmi milým, laskavým a bohatým jazykem, děj tlačí rychle kupředu, knihu nestaví na tradiční hlavní zápletce, ale na několika rozdílných životních osudech postav. Zkrátka - tak šel život...
Recenze:
http://samankova.blog.idnes.cz/c/466811/hodinovy-hotylek-za-kazdeho-rezimu.html
Dobrý český román, kde promyšlený děj se valí dopředu a bere sebou propracované osoby v komunistické době, která na každého působí jinak, protože záleží jaký máme charakter a s jakým svědomím, jsme dokázali ustát tu dobu. Děj se valí s rychlostí blesku a v závěru knihy se dostávám do hromosvodu, který celou knihu pro mě uzemnil v úžasu, jak se vše dobře četlo a jak hezkým způsobem mi byla kniha blízká.
Neřekla bych, že jsem si osoby nějak zvlášť zamilovala. Jen některé se mi líbily charakterem. Ale celkově mě zaujaly a vtáhly do svého života. Děj byl bohatý a já se zvědavostí čekala, jakým směrem se bude vyvíjet.
Pokud máte rádi osudy jakoby obyčejných lidí, určitě si knihu přečtěte.
Pěkné, čtivé, české (v tom nejlepším slova smyslu). I tak se mi ale o trochu víc líbila Slepá mapa.
Krásně popsané postavy a život lidí. Líbil se mi i celý průřez dobou od druhé světové války až po současnost. Kniha sice nemá nějakou velkou zápletku nebo příběh, ale vyprávění o osudech dané rodiny a hlavní postavě je tak krásně popsané a svižné, že stojí za to si knihu přečíst.:-)
Dalo by se říci: A tak šel život .... U nás, v průběhu 20. století. Jenže je kumšt napsat to tak svižně, s jiskrou, bez zbytečných slov, se znalostí lidí. Poutavá četba o obyčejných lidech od velmi nadané autorky.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Mám rád malé, rodinné dějiny na pozadí dějin velkých, zde od konce třicátých let až k dnešku. Mimořádně čtivé, s koncem každé kapitoly si říkáte, že ještě jednu...