Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3124
3124
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Přečteno velmi rychle, zpočátku s menšími obavami, které se rozplynuly. Ocenila jsem srozumitelný způsob vyprávění, i to vracení v čase bylo dobře poskládané. Snad jen některé dramatické scény nebyly úplně jasné. Téma zneužití dítěte a ztráty důvěry v nejbližší lidi, je vždy drásající ... O to více mě (tak jako v nedávno shlédnutém filmu Špína) šokoval přístup odborníků na psychiatrii - v této době (!), z toho mi bylo těžko. Román je napsaný tak, že se knížka nedá odložit, obsahuje i hezké přírodní popisy. A konec - vybírám ten lepší.
Když jsem si poprvé přečetla anotaci, věděla jsem, že mě tato kniha nesmí minout. Po samotném přečtením musím říct, že naprosto splnila mé očekávání. Konečně začínám mít pocit, že i soudobá česká literatura je zajímavá, čtivá a má přidanou hodnotu. Z poslední doby si stačí vzpomenout na Alenu Mornštajnovou, Petru Soukupovou nebo právě Viktorii Hanišovou. Jen tak dál!
Houbařka je výjimečné dílo, o tom vůbec nepochybuji. Autorka surově popisuje chování hlavní hrdinky Sáry, se kterou pravděpodobně hodně čtenářů nebude souznít, ale nás tak díky tomu nenápadně vede k pochopení jejích vlastních pocitů. Výborné je postupné střídání současnosti a minulosti, které postupně odhalovalo všechny důvody a zároveň konfrontovaly hrdinku s těžkými momenty a to, jak se s nimi vypořádala.
Ještě jednou chci zdůraznit, že popisy působí velice autenticky, a ačkoliv je hlavní téma velice těžké, tak chování hrdinky by bylo pochopitelné a adekvátní i pokud by se jednalo o „menší“ traumata. Kdo někdy v životě zažil těžké chvíle s rodinou, tedy s těmi nejbližšími a byl zrazen, ví své, a pro takového tato kniha bude fungovat jako forma terapie.
Ať už je čtenářem člověk, kterému je toto téma blízké či vzdálené, doporučuji ji všem, neboť cítím že má co nabídnout každému, ať už je to třeba jen forma perspektivy nebo nabízená možnost vysvětlení „podivného“ chování některých lidí.
Tuto knihu považuji za jednu z nejlepších soudobých knih, kterou jsem v poslední době četla.
Knížku jsem četla jedním dechem. Určitě si přečtu i předchozí knížku autorky Anežku.
Kniha české autorky nám vypráví životní cestu mladé ženy Sáry, která žije sama v chalupě na Šumavě a živí se sbíráním hub. Pozvolna a postupně se dozvídáme, co předcházelo jejímu přestěhování a jaká byla její ne zrovna jednoduchá minulost. Kniha je opravdu dobře napsaná a čtivá, autorka mne mile překvapila.
Přemýšlím, proč musí být česká tvorba vždy postavená na depresivních základech a traumatu.
Kniha je velmi čtivě napsané, byť téma je nelehké a smutné. Spousta lidí srovnává Houbařku a Do tmy. Pro mě jsou srovnatelné sběrem, ale jinak u mě na plné čáře vyhrává Houbařka.
Další skvost z produkce současných českých autorek a nakladatelství Host. Kniha se mě hluboce dotkla, avšak mám pocit, že cokoliv o ní psát je zbytečné, že je třeba si Houbařku prožít. Snad jedině musím vyzdvihnout dokonale pravdivé vystihnutí prostředí i postav, čtivost i krásný vizuální styl knihy a uvědomění si, jak snadno a nevratně lze poškodit lidskou duši a jaké těžkosti za sebou musí mít ti "divní" lidé, kteří žijí kolem nás.
Skvěle napsáno. Lahůdka. Podstatu příběhu, pravdu o příčinách, okolnostech i důsledcích čtenář nalézá postupně - jak ty houby při opakovaných pátracích trasách, schované v útržcích vzpomínek. Poutavá četba o křehkosti a bezbrannosti lidské duše, nutící k zamyšlení.
Kniha se mi četla parádně. Někdo příběh přirovnával ke knize "Do tmy", ponurá je také místy dost, ale daleko čtivější. Místa, kde se příběh odehrává, dobře znám. Zařazuji do knihovny jako oblíbenou.
Anežku jsem nečetla a podle anotace jsem neměla představu, co mám od této knihy (autorky) čekat.
Byla jsem velmi překvapená silným příběhem. Autorčin styl psaní mě prostě baví. Baví mě, že věci nepíše přímo, baví mě její hra - čtenáři, domysli si trochu sám. Nevadí mi ani otevřený konec, který mi ke knize sedí.
Takhle má vypadat skvělá literatura. Ač se nejedná o žádnou detektivku či thriller, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Již autorčina předchozí Anežka byla velmi čtivá, ale jazykově mi přišla ještě taková nevyzrálá, jednodušší. V Houbařce však Hanišová ukázala, že ovládá nejen skvělý námět, ale propojuje ho i s vynikajícím jazykem. Z počátku se jasně nabízí podobnost s Annou Bolavou a její prvotinou Do tmy, jen byliny jsou nahrazeny houbami. Houbařka je ale mnohem méně lyrická, více dialogická, hlavní hrdinka, alespoň pro mne, více "živá" a uvěřitelná. Pasáže z dětství, které velmi nenuceně prolínají vyprávění ze současnosti, jsou pak napsané tak, že vás při čtení mrazí a dělá se vám až fyzicky zle z toho, co hrdinka musela prožít. Vše je napsáno v podstatě jen v náznacích, ale tak reálně a dobře, že vám před očima běží živý film. Po Mornštajnové Haně řadím Houbařku mezi nejlepší knihy posledních měsíců.
Zajímavý příběh od české spisovatelky.Nečekala jsem ,že to dočtu a ,že se mi to bude líbit .
Do tmy konci tmou, Houbarka snad svetlem. Obe knihy mi ucarovaly a i pres velice podobne tema zustava Do tmy ma neprekonana srdcova zalezitost co do poetiky, stylu psani i syrovosti. Autorka ve mne ovsem probudila chut precist si i jeji prvotinu Anezku. Bravo - ceske spisovatelky!
Ano, zavání to trochu další jízdou Do tmy... ALE... ta se zase veze na Voze i pluhu vedeném přes kosti mrtvých... takže těžko soudit či porovnávat... nu, popočteme do mých milovaných šumavských luhů a hájů, kde krůček po krůčku tiše našlapujeme po zeleném koberci vstříc roztříštěné duši jedné takové malé Sisi... máme tendence hledat ty kousíčky... tu pod smrkem... nebo tady v houští... a pokusit se jí slepit dohromady... ale byly i momenty, kdy se mi nechtělo být potichu... chtělo se mi křičet, ať ten svůj polámanej zadek proboha zvedne a jde, vždyť on na ní čeká!!! Sám život na ní čeká!
Navíc... když mi písmenka hodně zabrnkají na srdeční chlopeň, mám tendence si tu knihu hýčkat... nooo a co jako ;) ehm... a tuhle? Tu jsem zase po dlouhé době málem vyhladila ;) více takových, prosím...
Skvělé! Nevím co napsat, snad jen popadněte knížku a přečtěte si ji! Stojí to opravdu za to.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Sára už sedm let žije v polorozpadlé chatrči, pobírá částečný invalidní důchod a přivydělává si sběrem hub. V kapitolách se střídá současnost se Sářiným dětstvím, kdy jedna noc změní vše, čemu dosud věřila, zklame jí ten, kdo jí byl nejbližší.
Ze začátku jsem si i já připomněla A. Bolavou - Do tmy, ale každá kniha je jiná a obě rozhodně stojí za přečtení.