Hrdinský čin
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478030/bmid_hrdinsky-cin-lZI-478030.png
4
27
27
Hrdinský čin je autorovým raným románem z roku 1932, jenž bývá považován za fikční pandán k autobiografii Promluv, paměti. Stejně jako Nabokov sám je i jeho hrdina ruským emigrantem, který v mládí studoval v Cambridgi a žil v Berlíně. Tak jako se Edelweiss utkává se svou sebezničující, nostalgickou touhou po minulosti, svádíi Nabokov dramatickou a efektní partii s výrazovými možnostmi ruštiny, kterou si lze naplno vychutnat díky překladu Pavla Dominika. „Vysokohorský turista šplhající po Escherových schodištích, který se tiskne ke skalní stěně vysoko nad propastí.“ Tak charakterizuje hlavního hrdinu Nabokovova poprvé česky vycházejícího románu Jan Němec v doslovu. Vypjatý milostný cit a spalující vášeň se tu ve větách, jež připomínají popínavé rostliny, splétají s motivy, které vycházejí z napětí mezi imaginací a realitou protagonisty knihy Martina Edelweisse. Jeho „hrdinský čin“ je jediným možným, byť na první pohled ironickým vyvrcholením vnitřního boje o stvrzení vlastní identity.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , PasekaOriginální název:
Подвиг (Podvig), 1932
více info...
Přidat komentář
Hrdinský čin (1932) je pátý rusky psaný román Vladimira Nabokova (1899–1977), jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. On sám měl toto dílo z rusky psaných nejraději spolu s Pozváním na popravu a vrcholným Darem. Děj je tu tentokrát poněkud slabší a vlastně vedlejší, což není u Nabokova nic zvláštního, důležitější je styl a jazyk, jak je dílo psáno. A to je opět krásné a nutí čtenáře vychutnávat si tu krásu a nespěchat. Autor si potrpí na nejrůznější detaily, nádherné metafory a pěkné popisy, ale přitom text nezahltí ani tím nenudí (ostatně román má ani ne 200 stran). Jsou tu vzpomínky na hrdinovo dětství a na jeho studia v Cambridge (kde studoval i Nabokov), na život v emigraci po revoluci v Rusku, na vztah s otcem, matkou a otčímem; je tu nešťastná láska k dívce, která hrdinu Martina odmítá; přátelství se spolužákem Darwinem; a je tu především zvláštní napětí vycházející z toho, že od začátku tušíme něco neblahého, co se s hrdinou stalo; že jeho hrdinský čin z titulu románu, ačkoli ho Nabokov jen naznačuje a příliš podrobně se mu nevěnuje, nedopadl nijak slavně (v ruštině se román jmenuje Podvig, v anglické verzi Glory). Je to příběh o mládí, které je plné snů a ideálů a touhy něco dokázat sobě i ostatním; příběh o tom, jak je ale mládí slepé a žene se s odvahou i do zkázy... Kongeniální překlad Pavla Dominika je u Nabokovových knih již trvalou zárukou čtenářského zážitku.
Bohužel se mi do knihy nepodařilo začíst. Stylisticky je to sice vytříbené, ale chybí mi tam nějaký děj nebo něco jinak poutavého, co by udrželo mou roztěkanou pozornost. Po 50 stranách přemáhání se ke čtení jsem raději odložil.
Kochala jsem se popisem přírody, příběhem, spletitostí vztahů... čtení jsem si opravdu užívala! A když jsem se na konci dostala k doslovu, tak to abych začala číst znovu!!! Já to asi nepochopila!!! :-D
No ale z toho vyplývá, kolik rozměrů kniha má. Jasně, že si ji dám znovu! Je fakt dobrá!
Martin, snílek naplněný touhami, kterým sám nerozumí. Vydal se na cestu, ač neví, kam vlastně vede. Potřebuje to - jít tou pěšinou někam a možná nikam, stát nad propastí přitisknutý ke skále a zakoušet ten zvláštní pocit ... A ta představa, co o něm budou vyprávět jeho přítel Darwin, nedostižitelná Soňa, milující matka a jeho pragmaticky protivný, švýcarsky úzkoprsý strýc!
A do toho všeho Nabokovův jedinečný mámivý styl. Čtu ho rád.
Tak tohle bylo těžší čtení. Některé věty se táhnou jak med. A jejich význam je občas docela komplikovaný. Příběh se mi místy zdál neuvěřitelný a motivy hlavního hrdiny poněkud nepřesvědčivé. Ale to nemohu posoudit. Nežil jsem v době, o které Nabokov vypráví. Opravdu hrdina? Otázka, kterou jsem si po dočtení kladl a odpověď tak nějak nenašel...
Výborný román. Opět mě Nabokov přesvědčil, že jeho ranější a méně známá díla jsou malé klenoty, které září mnohdy jasněji než jeho "velké romány" jako Lolita nebo Ada. Poměrně jednoduchý děj se sympatickým hrdinou, jenž je v mnohém alter-egem samotného autora. Kapitoly ze studií v Cambridge jsou skvostné a úplně jsem se v těch mnohdy notně ironických a sarkastických rozhovorech tetelil. Navíc vše je tak nějak přiměřeně dlouhé, nic se nenatahuje, na Nabokova příjemná oddychovka, ale na Nabokova, protože jinak se jedná opět o rafinovaně vystavěný román s mnoha detaily, které se nenápadně variují napříč textem. Ale není to taková kláda jako třeba Ada. Hrdinský čin bych přirovnal k Životu Sebastiana Knighta. Je to taková lehká hra se čtenářem, bez množství poznámek pod čarou, ale zároveň je to i dobrý a silný příběh. Na konci jsem si již tradičně povzdychl, že další Nabokov v kongeniálním překladu Pavla Dominika vyjde nejspíš zas až za rok. Na druhou stranu je skvělé, že se našel překladatel, který Nabokova překládá tak systematicky a precizně. Doporučuji
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Stylisticky pořád vytříbený Nabokov, jak ho znáte z kterékoliv jeho jiné prózy, nicméně souhlasím, že tohle je spíš pro hardcore fans, co prostě bezmyšlenkovitě zhltají vše, co napíše. Silně autobiografická historie (prvky), vzpomínek na dětství autorova alter ega, ruského emigranta, Martina Edelweisse, prvky ruského jazyka, původu, dětství, léta studií, Berlín, Cambridge, spaní s ženskýma, to vše v přímočařejším textu, kde jakoby smetánka stoluje v takovém tom fancy ospalém létě, kde se jen kecá pro kecání samotné, než aby to "běžnému plebejci" mělo co říct. Text ale typicky nepostrádá Nabokovův fabulační nádech, zároveň ale nemá vyloženě čím chytit... není to taková skládačka jako pozdější romány, nemá zápletku, která by vás držela pro svoje zvraty... koneckonců jde pořád o autorovo rané období. Nabokov později Rusko nazval jakýmsi snem a tvrdil, že by se tam nevrátil, možná právě pro to, jak "perfektní" ho vnímal ve svých vzpomínkách. A tady jde to rozplývání cítit. Tradičně ale zároveň nevíte, co úplně mu máte věřit nebo co je to, o co se vlastně snaží. 'Hrdinský čin' mě zkrátka sám o sobě nebavil, nezaujal, spíše jsem tím bez zájmu rychle proplul... je to jako když přisuzujete každé události co se vám stala příliš veliký význam, v případě elitářského Nabokova se ale není čemu divit, některé jeho knihy působí jen jako takový literární rozmar, odpoutaný od reality a svébytný. Není divu, že tohle patří mezi autorovy nejméně známé a nejméně čtené kusy, za mě snad jeho nejslabší věc.