Hrdinský čin přehled

05.10.2024

Stylisticky pořád vytříbený Nabokov, jak ho znáte z kterékoliv jeho jiné prózy, nicméně souhlasím, že tohle je spíš pro hardcore fans, co prostě bezmyšlenkovitě zhltají vše, co napíše. Silně autobiografická historie (prvky), vzpomínek na dětství autorova alter ega, ruského emigranta, Martina Edelweisse, prvky ruského jazyka, původu, dětství, léta studií, Berlín, Cambridge, spaní s ženskýma, to vše v přímočařejším textu, kde jakoby smetánka stoluje v takovém tom fancy ospalém létě, kde se jen kecá pro kecání samotné, než aby to "běžnému plebejci" mělo co říct. Text ale typicky nepostrádá Nabokovův fabulační nádech, zároveň ale nemá vyloženě čím chytit... není to taková skládačka jako pozdější romány, nemá zápletku, která by vás držela pro svoje zvraty... koneckonců jde pořád o autorovo rané období. Nabokov později Rusko nazval jakýmsi snem a tvrdil, že by se tam nevrátil, možná právě pro to, jak "perfektní" ho vnímal ve svých vzpomínkách. A tady jde to rozplývání cítit. Tradičně ale zároveň nevíte, co úplně mu máte věřit nebo co je to, o co se vlastně snaží. 'Hrdinský čin' mě zkrátka sám o sobě nebavil, nezaujal, spíše jsem tím bez zájmu rychle proplul... je to jako když přisuzujete každé události co se vám stala příliš veliký význam, v případě elitářského Nabokova se ale není čemu divit, některé jeho knihy působí jen jako takový literární rozmar, odpoutaný od reality a svébytný. Není divu, že tohle patří mezi autorovy nejméně známé a nejméně čtené kusy, za mě snad jeho nejslabší věc.

08.02.2023

Hrdinský čin (1932) je pátý rusky psaný román Vladimira Nabokova (1899–1977), jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. On sám měl toto dílo z rusky psaných nejraději spolu s Pozváním na popravu a vrcholným Darem. Děj je tu tentokrát poněkud slabší a vlastně vedlejší, což není u Nabokova nic zvláštního, důležitější je styl a jazyk, jak je dílo psáno. A to je opět krásné a nutí čtenáře vychutnávat si tu krásu a nespěchat. Autor si potrpí na nejrůznější detaily, nádherné metafory a pěkné popisy, ale přitom text nezahltí ani tím nenudí (ostatně román má ani ne 200 stran). Jsou tu vzpomínky na hrdinovo dětství a na jeho studia v Cambridge (kde studoval i Nabokov), na život v emigraci po revoluci v Rusku, na vztah s otcem, matkou a otčímem; je tu nešťastná láska k dívce, která hrdinu Martina odmítá; přátelství se spolužákem Darwinem; a je tu především zvláštní napětí vycházející z toho, že od začátku tušíme něco neblahého, co se s hrdinou stalo; že jeho hrdinský čin z titulu románu, ačkoli ho Nabokov jen naznačuje a příliš podrobně se mu nevěnuje, nedopadl nijak slavně (v ruštině se román jmenuje Podvig, v anglické verzi Glory). Je to příběh o mládí, které je plné snů a ideálů a touhy něco dokázat sobě i ostatním; příběh o tom, jak je ale mládí slepé a žene se s odvahou i do zkázy... Kongeniální překlad Pavla Dominika je u Nabokovových knih již trvalou zárukou čtenářského zážitku.