Hypnotizér
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156875/bmid_hypnotizer.png
4
6182
6182
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 1. díl >
Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
Host
Originální název:
Hypnotisören, 2009
více info...
Přidat komentář
Počkala jsem si, abych mohla porovnat alespoň s druhým dílem, a stále je to jednička, která mě zaujala více. Čte se snadno, rychle, i přes ty časový skoky a myšlenky různejch postav. Hltala jsem ji a byla zvědavá, jak to všechno dopadne.
Sice je Joona Linna roztomilej sympaťák proti drsnýmu Harrymu Holeovi, ale i tak jsem si ho oblíbila. :) Určitě stojí za přečtení. :)
Kniha není špatná ale upřímně už jsem četla lepší.Velká část příběhu se odehrávala tzv. v hlavě postav a to jí myslím dost ubralo na jakési dramatičnosti a napětí.
Kniha se nečte lehce. Je extrémně zajímavá, je neuvěřitelně nabitá fanatismem vraha a dokáže strhnout k přečtení 100 stran jedním dechem. Jenže její neuvěřitelnou slabinou je náročnost změny úhlů pohledů, přeskakování v čase a pro větší prožitek i neustále sledování času (nadpisů kapitol). Abych vás nevyděsila - knihu z nakladatelství Host o 534 stranách jsem odkládala jen velice nerada. Zamilovala jsem si ji. Ale neskutečně mne týrala. Jednou jste v hlavě doktora, co hypnotizuje, podruhé se na svět díváte očima jeho ženy a vzápětí sídlíte v myšlenkách hlavního detektiva Joony … Právě z různosti postav se občas vrátíte v čase a než si uvědomíte, co v té chvíli dělala ta či ona postava, trošku vás to ze začátku rozhodí. Ke konci už tolik ne, protože hltáte text všemi smysly a chcete vědět, jak to dopadne.
Dočítať túto knihu bolo celkom utrpenie. Všetko sa príliš vlieklo, celkom mi vadil zvláštny, prílišne opisný rozprávací štýl s nudnými dialógmi (ak teda vôbec boli) autora a postavy mi taktiež neprišli bohvie ako zaujímavé. A aby toho nebolo málo, celý príbeh mi proste prišiel dosť nerealistický (a teraz vôbec nehovorím o hypnóze) a ťažko uveriteľný.
Autorovi dám ešte šancu, ale po prečítaní prvého dielu fakt nechápem, čo na ňom všetci vidia.
Od autora jsem četla jen tuto knihu a nenavnadila mě, abych se poohlížela po dalších. Předem upozorňuji, že nejsem žádná nanynka, která čte jen Danielle Stellovou. Skandinávské detektivky a kriminálky mám ráda, ať už třeba Stiega Larssona, Jussi Adler-Olsena nebo Jo Nesbø.
Hypnotizéra jsem si přečetla na podnět několika svých známých, kteří mi ho vřele doporučovali... po přečtení jsem jenom nevěděla proč... Nejen, že v jejich podání vypadá Švédsko jako Gotham City, kde děti mohou úplně všechno (což vzhledem k jejich politice, co si smíte a hlavně nesmíte k dítěti dovolit, není zas tak úplně od věci), ale příběh byl roztrhaný a nesouvislý, nevyrovnaný. Hlavní osnova příběhu, tedy vyvraždění rodiny, inzerovaná na obálce se vlastně vyřeší velmi brzy po začátku knihy, a i když vím, že vrah z nemocnice utekl, tak jsem si už měsíc po přečtení knihy nemohla vzpomenout, co se s ním potom stalo...
Postupně se dozvídáme malé kousky Erikovi minulosti, aby jsme pak při jeho jízdě autem byli zatáhnuti do více jak 100 stran vzpomínek, kde nám naservírovali v jednom nepřetržitém sledu všechno, co jsme podle autorů potřebovali vědět. Namísto postupného vedení k pochopení jeho minulosti na nás svrhli bombu a vyrovnejte se s tím, jak libo... mě teda velmi nelibo...
Pak zjistíte, že hlavním dějem knihy je linie, kterou jste považovali za zcela vedlejší a syn který musí brát kvůli ředění krve každý den injekce, se najednou bez nich po nějakou dobu obejde a klidně může chodit... Co chodit - utíkat! A neříkejte mi, že kdyby jste měli od narození nemocné dítě, neudělali byste ani jedinou jeho fotografii, protože by na to nebyl čas. Snad každý by si právě kvůli té nemoci nějaké fotky pořídil, právě pro ten nejhorší případ. Tohle nesmyslné zdůvodnění by se hodilo tak akorát do románku typu Harlequin, kde jsou čtenářky snad zvyklé na podobné nelogické jednání...
Úplně jiná stránka byl styl psaní, který mě naprosto nezaujal. Dialogy byly holé, strohé a občas nesmyslné. To nemusí být nutně na škodu, ale v tomhle případě spolu s absencí jakéhokoliv popisu vnitřního rozpoložení postav, nebo jejich vnějšího chování při rozhovoru, zbyly pouze holé věty, při kterých jsem měla problém pochopit, co kdo cítí nebo proč dělá to, co dělá a co mě přišlo úplně nesmyslné... Říkám si, že by to mohlo být v tom, že autor není autor, ale jsou to autoři-manželé. Představuji si to tak, že dva lidé, kteří spolu píší knihu, spolu samozřejmě rozebírají děj i motivaci postav, píší dialogy, přepisují, vylepšují, popř. i zjednodušují, a po nějakém třetím, čtvrtém přepisu jim vznikne to, co se nakonec objevilo v knize. Oni vědí pozadí, znají důvody a proto jim ten rozhovor dává smysl. Já jako čtenář pak tápu, rozčiluji se a nechápu proč se děje, to co čtu...
Koneckonců, možná to byl jejich záměr (i když o tom pochybuji), aby si lidé domýšleli, spekulovali, rozčilovali se... za jiných okolností bych to i uvítala, ale ne u téhle knihy.
A nakonec... po nějakém čase určitě zkusím i nějakou jinou knihu od této autorské dvojice, protože vzdávat se po prvním neúspěchu není můj styl...
Je to kniha která si zaslouží 4*. Od Keplera čtu knihy velmi rád. Tentokrát se Joona trošku vytratil ale myslím, že to ve výsledku až tak nevadilo. Určitě si přečtu i Paganiniho smlouvu, která mi ještě chybí.
Hypnotizér je super napínavá kniha - ostatně jakk všechny knihy od Keplera - akorát mě v ní začínalo nudit to vyslíchání při hypnoze. Proto 3 * z 5 ;)
Kniha byla super. Občas tedy byla místy hodně brutální. Z fantasy přejít do kruté reality byla docela darda :D ale knihu doporučuji:)
Hypnotizér aneb buďte jako v transu
Na následujících řádcích odhalíte povídání o knize, která rozhodně dostála svému jménu. Jedná se o knihu Larse Keplera s názvem Hypnotizér a toto dílo vás skutečně chytí a nepustí. Jste díky němu jakoby ve stavu transu a svět kolem vás najednou není podstatný a naopak hlavní je ona kniha. Nejenom já, ale i mnoho dalších hledalo po Stiegovi Larssonovi a jeho excelentním Miléniu další skvělé kriminálky a u Larse Keplera se jich rozhodně dočkali. Příběh nedrhne ba naopak svižně spěje kupředu, není nalinkovaný dopředu a vše v něm má své místo. Postava komisaře Linny je prvotřídně sepsaná a velké většině z nás musí být ihned sympatický. Ostatní postavy jsou také sepsané velmi dobře a rozhodně se neztrácejí někde v šedi, ale jsou zapamatovatelné. Kepler nás nešetří s brutalitou, ale na druhou stranu ona brutalita je součástí této skvělé knihy a bez ní by to už nebylo tak dobré, nebo alespoň podle mě. Rozsahově kniha tak akorát. Na prvotinu nutno dodat, že se jedná o bravurní výkon.
Knihu bych doporučil obdivovatelům knih Stiega Larssona, milovníkům detektivek, jelikož se jedná o klenot moderní současné krimi literatury a to si prostě nechcete nechat ujít.
Super, ctive. Pro me byla nejnapinavejsi kniha Stalker, tudiz ostatnim uz nemohu dat takovy pocet hvezd. Navic se v neltrych knihach opakuji podobne popisne pasaze (jsem nekde a mam divny pocit...najednou neco zahlednu...) a nekde i stejna temata - napriklad hypnoza.
Jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy četla. Naprosto. Nemohla jsem se od knížky absolutně odtrhnout, mělo to spád, chvílemi mě mrazilo a..a... Byla to prostě neskutečná pecka. Jediná věc mě teda trošku zklamala: myslela jsem, že hlavním tématem bude Josef Ek a chtěla jsem, aby toto téma bylo tím hlavním, a ne vedlejším. Ale i tak mě knížka neskutečně bavila a opravdu málokdy mě takhle zaujme některá kniha.
Čtivé, napínavé, ale pro mě nezajímavé. Vykreslení postav nic moc, uvěřitelnost spojená s Josefem Ekem tak na hraně, spíš pod ní. Jako odpočinková literatura super, ale nečekal bych, že se něco takového stane světovým bestsellerem. Možná se ale někdy pustím do dalších dílů.
Byla kniha plná klišé? Ano. Byl příběh už ke konci zbytečně natahovaný? Ano. Užila jsem si čtení i tak? Naprosto.
Na úvod bych se hned ráda vyjádřila k tomu klišé. Klišé jsou většinou chápána výhradně negativně. Tady ovšem není důvod. Většina dnešních autorů se snaží být tak neotřele originální, že ve výsledku je jejich dílo jeden velký kýč. Tady jsou ale klišé (charismatický a nereálný detektiv, tajemná složka ala hypnotizér s temnou minulostí, psychicky labilní lidé, krvavé vraždy, etc...) využita chytře a výsledek byl ten, že Hypnotizér byla snad první kniha, u které jsem se bála a opravdu mě to bavilo. Radši si přečtu dobře zpracovaný příběh s klasickými klišé, než nudnou, ale originální knihu, děkuji pěkně.
S tím natahováním. Nebudu lhát, do čtení některých pasáží jsem se taky občas musela vyloženě nutit, ale to nebylo tak časté. Ano, občas toho bylo moc a jak už někdo zmiňoval, Josefova storyline prakticky neměla smysl, ale řekněte mi, bavilo by vás osekané? Mě osobně nejspíš ne. Mě bavilo, jak mi autor motal hlavu různými podezřelými postavami (kdo z vás nepodezříval Evu, hm?) a ve výsledku mě stejně zvládl převést a překvapit.
Když už jsme u těch postav, hodně v komentářích čtu, že čtenářům přišly nesympatické a nelogické. Zvláštní, mně, která nad charaktery většiny knih ohrnuje nos, snad nikdo vyloženě nevadil :)
Ve výsledku, pro mě velmi atraktivní kniha ve svém žánru. Temný a poutavý příběh, zajímavé postavy a napětí až do konce. Jen prosím příště trochu více Joony :))
Ze začátku mě to hodně bavilo, pak přišla část hysterického jednání hlavní postavy (Simona), pak se přeskočilo do minulosti, podle mě, se to akorát zbytečně natáhlo a pak přišel konečně konec, který už byl zase zajímavý. 3 hvězdy odpovídají polovině, kterou jsem si užila.
Skvěle napsané, děsivé, skoro až hororové. Výborné počtení, kterému bohužel nemohu upřít pověstné "ale"...
Nepochopila jsem proč Josef. To malinké objasnění v jedné větě mi nepřijde být - vzhledem k rozsahu příběhu ostatních postav dostačující. Nepochopila jsem pasáž s pokémony. Možná protože nejsem teenager, ale opět, vzhledem k rozsahu ostatních linií... Podobných drobností je tam víc. Kniha se čte téměř jedním dechem, po prvotním šoku však přichází pocit jakéhosi "nedokončena" a to i přes úctyhodnou porci stránek.
Kniha jako všechny předešlé byla skvěle napsaná. Kepler je prostě jednička. Pozor možná lehký spoiler!! Líbil se mi náhled do minulosti Erika Marii Barka a poté spojení s minulostí, i když myslím že už v této části mohlo být pozornějšímu čtenáři jasné kdo unesl Benjamína. Ale vůbec mi nevadilo podezření na jinou osobu a poté až dovedení k pravdě. Vlastně je to krimi takže to chápu. Už se těším na Playground :))
Hlavní myšlenka - vrah, který vyvraždí celou takřka bezproblémovou rodinu, by mohla mít velký potenciál. To by nám ovšem nesměl být odhalen vrah, natož pak jeho motiv, ještě v první polovině knihy.
Potom se totiž děj už ubírá poněkud nijak atraktivním směrem. Dostává se nám zápletky nové, která je už tak strohá a ohraná, že by ji nezachránilo jen tak něco. K tomu postavy, které se občas chovají velmi bezmyšlenkovitě, nesmyslně, začnou vás otravovat svým chováním a máte to.
Rozhodně jsem tedy čekala víc. Druhý díl asi zkusím, přeci jenom sérii HH člověk taky nesmí vzdát hned po první knize.
Zpočátku jsem si myslela, že příběh bude o inspektorovi Joonu Linnovi a jeho vyšetřování případu, kdy došlo k vyvraždění celé rodiny. Čekala jsem, že se dostaví zajímavá zápletka, zjistí se, že vrahem byl někdo jiný a nebo něco podobného... Jenže příběh se přenesl od Linny k psychiatrovi a odborníkovi na hypnózu Erikovi M. Barkovi. Barkovi někdo unesl syna a Joona Linna se ujal pátrání. Souvisí únos Benjamína s chlapcem, jež odporným způsobem zmasakroval svoji rodinu? Tuto otázku jsem si kladla po celou dobu čtení knihy, protože pokud by spolu nesouvisely, nebyl by příběh tak trochu rozpolcený? Celkově jsem měla z příběhu pocit, že autor(autoři) zachází až příliš do detailu. Některé kapitoly začínaly ještě dřív, než ty předchozí skončily. Jakoby čtenář neměl být ochuzen o žádnou informaci, aby příběh byl kompletní. Proto také tolik odboček od tématu, vylíčení dětství snad každé postavy, která se v knize objevila a další příběhy, které (zdánlivě?) s tím hlavním nesouvisely. Trošku mě odradila ta více jak 100stránková část o Barkově minulosti a jeho hypnotických terapiích. JENŽE: pravda je, že příběh byl o Hypnotizérovi a taky o tom, že to, co se mu momentálně děje nějak souvisí s minulostí. Takže chápu, že bylo potřeba vše vylíčit. Kdyby bylo na mně, trošku bych to zkrouhla. Pro mě kniha představovala 520 stran na kterých se odehrávaly události jedna za druhou, téměř každá neuvěřitelná, šokující, málo pravděpodobná a velmi děsivá (pro mě to byl opravdu horor, nejsem na takové příběhy zvyklá). Ještě bych vyčetla jednu věc, celkově mě mrzelo, že se autoři nevěnovali více případu Josefa Eka a že některé záležitosti mi přišly nedořešené. Například Josefova sestra Evelyn - neměla nést zodpovědnost za to, že bratrovo jednání nechala zajít tak daleko? A byla ona vůbec normální, když vezmu v potaz to, co udělala, když se v příběhu objevila poprvé? Byl vůbec v knize někdo normální? Naštěstí alespoň manželská krize Erika a Simony byla to nejmenší zlo, co se v knize objevilo. Přes to všechno byla kniha velice napínavá a čtivá a přečtu si i další díly série.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno švédská literatura hypnóza severská krimi psychologické thrillery švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hypnotizér |
| 2013 | Písečný muž |
| 2015 | Stalker |
| 2012 | Svědkyně ohně |
| 2018 | Lazar |
Řekla bych spíše psycho-thriller než detektivka. Knížka, která mohla klidně v půlce skončit a být od půlky knihou druhou. Mě bohužel Kepler neoslovil.