Ignis fatuus
Petra Klabouchová
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Taková šumavská Záhada Blair Witch. Ovšem výborná.
A klobouk dolů před suverenitou, s jakou autorka ve svých knihách přechází mezi žánry.
Nemám nic proti tajemnu či hororu. Tohle mě ale natolik nezaujalo, že jsem nedočetl. Klabouchová psát umí, U severní zdi se mi líbilo, Prameny Vltavy už méně, toto vůbec. Čtenáře si kniha určitě našla a jistě najde. Já mezi ně nepatřím.
Den po dočtení a už se pomalu vracím z tajemných šumavských koutů, kde příroda ani zem nezapomíná a kde si musíte dávat pozor, když začne padat mlha.
Miluju různé pověsti, pověry, povídačky a legendy o tajemných místech. Také miluju folkhorror a tady jsem od všeho dostala pořádný ranec.
Neskutečně jsem se bavila a bála a bylo mi i tak krásně teskno, smutno.
Smekám před neskutečným darem vyprávění, kterým paní autorka vládne, ten příběh se mi zavrtal pod kůži a zatím pořád nechce odejít.
Postavy jsem si oblíbila, i ty záporné a fascinovalo mě postupné odhalování i twisty ke konci, kde jsem fascinovaně koukala, cože se to právě stalo.
Bylo skvělé jak mě některé pasáže dokázaly pořádně vyděsit. Hledala jsem si fotky, jak to u Křemelné vypadá a koukala na videa s brkoslavy, abych si při čtení uměla vybavit zvuky, které vydávají. Nejdříve jsem nevěděla jak takový ptáček vypadá a myslela jsem že bude třeba malý černý a oni milí brkoslavové jsou moc krásní a světloučcí.
Nejvíc jsem si samozřejmě zamilovala Květu a Jacka a držela jim palce, aby to s nimi dobře dopadlo ale jestli se jim povedlo najít cestu z tajemných míst, kde se čas zastaví nebo jde zpátky, kde se prolíná prostor a mrtví opět kráčejí mezi živými, to už si musíte přečíst sami.
Další z postav na kterou nezapomenu a která se mě hluboce dotkla svým příběhem je děda Šinágl, milující svůj domov tak, že ho nikdy nechtěl opustit. Pořád mám před očima jeho jabloňový sad a mlha se začíná zase pomalinku vařit.
“Mrtví odtud odejít nechtějí, živí nemůžou. Kdo je kdo, neví nikdo z nich.
Moje první kniha od této autorky a velké nadšení. Perfektní - napínavý příběh, který okamžitě vtáhne do děje a nepustí vás. Přečetla jsem za 2 dny, nedalo se to odložit a venku je přes 30 stupňů a mě ještě teď mrazí :-) Moc doporučuji a určitě se pustím do dalších knih autorky.
Ignis fatuus - Světýlka z blat rozhodně není pohádka se statečnou Hančí co se občas objeví v televizi nýbrž Šumavským hororovým příběhem v období kopečkářů a jehličkových maskáčů s historickými vsuvkami a legendami - ty má autorka precizně zmáknuté. Žádná tma na světě není jako ta lesní. Příběh se vám dere pod kůži jako Šumavská nepropustná mlha. Šumavu mám co by kamenem dohodil a jednou doběhl. Dokonce i Strakonice jsou v knize zmíněné (to potěší) . Zmaten a tápající ve tmě a dost dobře jsem se ocitl mezi členy výpravy, tak mě ta kniha vtáhla. Autorka si hraje s vaší myslí a pěkně ji rozebírá kousek po kousku a nedá vám oddychnout. Čekal jsem vše, ale tohle, tohle mi udělalo čáru přes rozpočet, protože doprd... to co nám autorka servíruje je parádní čtení a ta temnota,mlha a světýlka vás prostě pohltí... Možná má autorka smlouvu s Ďáblem, možná má v garáži zaparkovaný stroj času, protože ten styl, kterým je kniha psaná je famózní.
Knihy od Hostu mě nikdy nezklamou. Pro ty, které baví romány jako např. Odbočka v lesích, je to ideální volba. Miluju mysteriózní thrillery inspirované skutečnými reáliemi.
Z příběhu odkapává bezútěšnost šumavské lezavé zimy i železobetonovost minulého režimu. Člověk při čtení cítí, jak se mu utahuje kolem kotníku pomyslná smyčka z ostnatého drátu.
Konec je přesně tak do ztracena, jak by v mysteriózním žánru měl být. Musím říct, že mě autorka velmi navnadila k návštěvě okolí Křemelné. Ale počkám až na říjen, aby to mělo tu správnou atmošku.
Skvěle napsaná kniha, autorka umí vtáhnout čtenáře do děje. Hororové knihy nečtu, ale od Petry Klabouchové jsem přečetla knihu Prameny Vltavy a
U severní zdi, obě se mi moc líbily, tak jsem zkusila i její tuto zatím poslední knihu a vůbec nelituji. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. K této knize se vrátím ještě jednou k druhému přečtení na podzim v období sychravého, lezavého počasí. Nejen kvůli autentičnosti děje knihy, ale možná mi při prvním čtení knihy unikly i nějaké drobné souvislosti.
Moje první setkání s Petrou Klabouchovou dopadlo na jedničku s hvězdičkou a ještě k tomu dvakrát podtrženou!
Ignis fatuus je za mě jedna z nejlepších knih, co jsem minimálně letos měla možnost přečíst. Jestli milujete Karikovu Trhlinu, tak tohle musíte prostě číst. Příběh je skvěle vystavěný a všechny postavy jsou velice dobře vykreslené. Děj ubíhá pod rukama rychlostí blesku a musím říct, že jsem často měla husí kůži.
Doplnění knihy o vyšetřovací spisy dodáva knize ten správný šmrnc a atmosféru.
Dobře vystavěný příběh, pěkná čeština, vcelku fungující logika děje, české prostředí i reálie (a ireálie) - kniha se bude líbit a myslím, že zaslouženě.
Jako bonbonek kvalitní redakční práce - žádné překlepy či "chybky". Kdy naposledy se mi to poštěstilo?
Hororový příběh z magické Šumavy. Ignis fatuus, kniha, která posledních pár dní rezonuje sociálními sítěmi. Kniha, která mě samozřejmě nemohla v žádném případě minout!
Horory čtu výjimečně, každopádně tato kniha mě natolik zaujala svou anotací, že jsem se rozhodla ji přečíst. A ještě, že jsem tak udělala. Autorka nám totiž naservírovala dechberoucí a fantasticky zpracovaný příběh. Nejednou jsem během čtení měla husí kůži a otáčela jsem stránku za stránkou, jen abych se dozvěděla, jak celý příběh skončí.
Kniha je doplněna vyšetřovacími spisy. Ty vyprávějí o pověstech či významných milnících historie z prostředí Šumavy. A ano, věřím, že by se některý z Vás zeptal, je tu i Pohádka, původně Christlhof. Místo, kde údajně vraždil Ivan Roubal. Ale také zde najdete pověry o beztělcích, hřbitov, který inspiroval K. J Erbena a mnoho dalšího.
Sečteno podtrženo, kniha je perfektní. Autorka Petra Klabouchová se příběhu opravdu zhostila se vší parádou a já Vám knihu doporučuji všemi deseti.
Ignis Fatuus se rozhodně ocitne mezi mými TOP knihami za tento rok.
Jo! Obsahově mi to připomnělo Karikovu Trhlinu i Karolové Odbočku v lesích. Děsivý příběh. Krásná čeština. Zajímavá forma. Nevím, jak moc je paní Klabouchová nakloněna šumavskému turismu, ale jestli šlo v jedné z řad i o odpuzení potencionálních návštěvníků této oblasti, tak v mém případě se povedlo: ani Tribeč, ani Beskydy - a teď už ani Šumava :-D Každopádně další autorčiny knížky si rozhodně přečtu ;-)
Na začátku se mi moc nedařilo se do děje začíst. Jak se ale v příběhu objevily hlavní postavy v čele s Květou hltala jsem jednu stránku za druhou. Moc dobře vypracovaný děj, který upoutá a pěkně z něj mrazí. Dost mi to připomínalo Kariku. Skvělé čtení, určitě doporučuji.
Od autorky jsem již četl knihu ANGLICKÁ ZAHRADA a U SEVERNÍ ZDI. Knihy se mi líbily. Byl jsem zvědavý také na knihu IGNIS FATUUS, kterou můžeme zařadit do žánru horor. Kniha se mi líbila.
Autorka uvedla v Epilogu, že se jedná o pohádku pro dospělé, kterou poskládala ze starých šumavských legend, místních povídaček a tajemství. Příběhy, záhady a tragédie, kterými je kniha prokládána, jsou „skutečné“. Pocházejí ze starých zápisků farností a matrik, z ústní tradice rodáků a knih o tajemstvích Šumavy, i z černé kroniky dávné či méně dávné doby. Něco málo z toho všeho je dílem autorčiny fantazie. Jindy si autorka pomohla datem, místem či jmény, aby příběh plynul, jak má.
Děj knihy se z převážné části odehrává na přelomu 70. a 80. let 20. století.
Hlavní postavou je bioložka KVĚTA, která jde na vědeckou výpravu na Šumavu s cílem prozkoumat záhadné světelné jevy, které se v této lokalitě vyskytují. Společně s ní jdou další lidé z různých oborů. Květa má dceru PAVLÍNU.
Kniha ve mně vyvolala pocity strachu. Některé popisované události byly velmi smutné. S některými věcmi by si človek neměl zahrávat, jinak se to obrátí proti němu samotnému. Kniha obsahuje také nečekané zvraty. Byla to zajímavá četba. Líbil se mi závěr, ve kterém jsou shrnuty osudy hlavních hrdinů.
Zaujalo mě, že na ČVUT a VŠCHT fungovaly od roku 1978 až do počátku 90. let 20. století experimentální pracoviště pro vědecky podložený výzkum paranormálních jevů – Psychoenergetická laboratoř (PEL). O tomto pracovišti jsem nevěděl.
V minulosti jsem pouze jednou navštívil Šumavu, která se mi líbí. Krásná příroda, ale také tvrdý život zdejších obyvatel. Šumava je hraniční oblast s Německem, takže v minulosti pohraničníci střežili hranici.
Do knihy jsou vloženy VYŠETŘOVACÍ SPISY, které se mi líbily. Dozvěděl jsem se hodně informací o různých pověstech ze Šumavy a také z historie a další informace. Tyto spisy jsou vytištěny tučným písmem.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Zajímavé bylo členění kapitol …KONEC, …ZAČÁTEK a KONEC…, ZAČÁTEK… a KONEC? Všechno bylo přehledné a srozumitelné.
V závěru knihy je uvedeno, že ministr životního prostředí chce zakázanou Šumavu otevřít turistům.
Kniha má pěkný obal a je pěkně graficky zpracovaná.
Citáty:
Šumava nezapomíná a neodpouští.
Nevím, jsem trochu rozpačitá. Předchozí knihy byly vynikající. Tato se mi líbila, hlavně první polovina. Pak mi to začalo připadat příliš komplikované a překombinované.
Moc jsem se na tuto knížku těšila a hned, co vyšla, jsem si ji musela koupit. Očekávání však bohužel předčilo realitu. Není to špatné, fantastická práce s jazykem, jak to autorka umí. A první půlka byla dějově skvělá. Pak jsem se ale asi ztratila v mlze a už jen čekala, jestli to přijde z leva nebo z prava. Na mě příliš mnoho krve a zvratků, s prominutím. Mimochodem, když k někomu dolezete po kolenou, zkuste si pozvracet boty ;-)
Šumava a její tajemství, dávné legendy i strachy. Na zakázaném území se vyskytují neznámé světelné jevy. Aby se mohly blíže prozkoumat, je do míst, kam již dlouho nikdo nevkročil, vyslána expedice vědců. Budou mít světla rozumné vysvětlení, nebo vědci přijdou o rozum? V lese je něco, co si s nimi pěkně pohrává…
Jelikož mám autorčiny knihy moc ráda, bylo mi jasné, že Ignis Fatuus bude sázka na jistotu. A nespletla jsem se. Ač jiný žánr, je z knihy cítit autorčin skvělý styl. Její čeština je nádherná. Miluji její krásné věty (ano, i v hororu jsou věty krásné ), miluji to, jak dokáže vytvořit atmosféru i to, jak dokáže na čtenáře přenést emoce.
Prožívala jsem každičkou stránku, byla jsem napnutá, chvílemi jsem ani nedutala, mozek pracoval na plné obrátky, aby si rozmyslel, zda čte skutečný příběh nebo jen vymyšlené báchorky. Kniha si zahraje s vaší psychikou. Celý příběh je skvěle promyšlený a propracovaný. Určitá odhalení přijdou vždy v ten pravý čas, aby to mělo ten správný „wau“ efekt. Bavily mě skutečné legendy, které se předávají mezi lidmi dlouhá léta. Bavilo mě i to, co mělo historicky doložený základ a bavilo mě i to, co si autorka vymyslela. Skvěle to k sobě pasovalo a vytvořilo úžasný, tajemný a temný celek.
A musím zmínit i nádhernou obálku a celkově grafickou úpravu. Prostě krásná knížka.
Celý příběh na mě zapůsobil tak, že v mlze už ven rozhodně nepůjdu a světlušky také nebudou má oblíbená zvířátka….
IGNIS má nejblíž k zemitější, komunističtější a méně do sci-fi střihnuté verzi ANIHILACE od Jeffa VanderMeera. Respektive, má k ní rozhodně kratší cestu než k SEVERNÍ ZDI.
Není sporu, že autorka senzačně píše. Popisy jsou plastické, ale přitom rozsahově akurátní. Nebojí se silně explicitních scén (oči! ruka s hodinkami!), nádherně se baví balancováním na hraně šílenství. Nejmacatější pasáž - tedy pinožení v lese - má silnou filmovou atmosféru. Sám sebe jsem přistihnul, že drsňačka Gama má v mé hlavě stejně ohnutý ret jako Michelle Rodriguez. A aby bylo jasno, Michelle Rodriguez já můžu.
Jediné, co mě mrzí, je, že hororová pasáž vyloží velmi záhy všechny důležité karty. Děsně bych prahnul po troše klidu při práci. Aby vědci chvíli páchali své profese, dumali, zda nemají světla skutečně racionální vysvětlení, a napětí tím paradoxně houstlo. IGNIS FATUUS je místo toho boj o život od prvního vpádu. A možná mi proto část v lese přišla kapičku delší.
Nejsem čtenář a obdivovatel hororů, ale jsem čtenář a obdivovatel Petry Klabouchové. Baví mě autorky jazyk a pro mě příjemná čeština. Stále u mě vede od spisovatelky kniha U severní zdi, která pro mě byla knihou roku 2023.
Ale tajemnost Šumavy vybízí k podobným dílům. Je dobře, že všechny pověsti a povídání, která se po generacích předávají jsou zpracována v jednom díle.
Myslím si, že se autorka s tématem poprala velmi dobře. Jsem opět ráda, že jsem si knihu přečetla.
"Tady neplatilo nic z našich fyzikálních zákonů. Každého boha prý jednou zabije čas , jenže tady se čas zastavil a zabil všechny bohy najednou.,,
Příběh chytne a nepustí. Na Šumavě jsem nebyla a nevím jestli se tam vydat ,co kdybych tam přeci jen narazila na nějaká světýlka.
Štítky knihy
Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české pověsti české hororyAutorovy další knížky
2023 | U severní zdi |
2021 | Prameny Vltavy |
2024 | Ignis fatuus |
2020 | Anglická zahrada |
2019 | Podvod zlatého faraona |
Pecka! Při čtení jsem si vzpomněla na (moji oblíbenou) Karikovu Trhlinu. Tohle je snad o drobek ještě lepší, asi i proto, že se děj odehrává na našem území (Šumavě). Ke konci jsem byla překvapená, na kolik autorka vycházela z dochovaných pramenů. Ději nechybí napětí, mrazivá, místy strašidelná, atmosféra (od teď když uvidím mlhu, vzpomenu si na tuto knihu ;-)). Každopádně autorka prostě umí, je jedno, jaký žánr, vše zvládá na jedničku s přehledem. Řadím ji mezi oblíbené české autorky a knihu doporučuji, kudy chodím :-D