Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543373/bmid_ignis-fatuus.png
4
652
652
Audiokniha Ignis fatuus, autorka Petra Klabouchová, čtou Klára Suchá a Aleš Procházka, režie Daniel Tůma. HOROROVÝ PŘÍBĚH Z MAGICKÉ ŠUMAVY, KDE SI ŽIVOT A SMRT PODÁVAJÍ RUCE. Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Horory Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audioteka
Interpreti: Aleš Procházka , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se vrhl jako hladový vlk poté, co jsem četl vynikající knihu U severní zdi. Zklamání bylo obrovské navzdory většinovému názoru ostatních čtenářů. Christie2020 píše, že pro ni byl začátek zmatený. Pro mě byla zmatená celá kniha. V určité části, podobně jako Melodka a další čtenáři, jsem vyčenichal podobnost s Trhlinou, která se mně taky nelíbila. U Trhliny alespoň čtenář věděl, proč tam ta parta leze, u Ignis fatuus se to dozvídáme až na samém konci, i když nějaké náznaky se snad během příběhu objevují. Celkově je to guláš, kdy pejsek a kočička jsou hadra.
Taky jsem narazil na nesrovnalost autorky a na 100% to není součást děje. Při cestě zpět se vyšplhají na téměř lysý vrchol, odkud vidí široko daleko. Za moment jsou tam mladé břízky a za pár následujících vět už jsou tam vzrostlé stromy, takže mohli vidět prd a ne do dáli. Znovu upozorňuji, že to není součást iluzí, přeludů a halucinací. Prostě na tuto knihu chci zapomenout a doufám, že Petra Klabouchová příště zaperlí zase něčím tak skvělým jako U severní zdi.
Připomíná Trhlinu od Kariny, ale nedosahuje jejich kvalit. Každopádně je to čtivé, ale ne úplně přesvědčivé.
Knihu jsem vybrala do čtenářské výzvy jako místo poslední dovolené, tedy Šumavy. Jen jsem si nevšimla, že je hororová! Musela jsem číst jen za světla, ale nešlo přestat, potřebovala jsem vědět,co bude dál. Fakt povedená kniha. Jen se teď na svou milovanou Šumavu budu bát a za mlhy nevystrčím ven ani nos.
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Tak tohle je část anotace knižní novinky Ignis Fatuus, jedné z nejzajímavějších knih tohoto roku, které u nás vyšly.
Spisovatelka Petra Klabouchová vzala jednu z mnoha historek a legend, které se na Šumavě po generace tradují a přetavila ji do temného a děsuplného příběhu. Ten se točí okolo expedice, která měla prozkoumat a objasnit nevysvětlitelné jevy, které se vyskytují hluboko v šumavských lesích, v zakázaném prostoru, kam dlouhá léta nevkročila ani noha. Že se všechno zvrtne, to asi nemusím zdůrazňovat. K základní kostře pak nabalila všemožné pověry a zkazky, které kombinuje historickými událostmi. Vyprávěním se pak prolínají skutečné zápisky z experimentálních pracovišť pro výzkum paranormálních jevů, které fungovaly na ČVUT a VŠCHT.
Díky velmi kladným ohlasům, které se kolem knihy Ignis Fatuus začaly po vydání množit jako houby po dešti, jsem měl opravdu vysoké očekávaní. Ty se však povedlo daleko předčit. Kniha je fantastická a já si její čtení opravdu užil. Temný, velmi zábavný a neuvěřitelně čtivý příběh, ve kterém se mísí všemožné legendy a historky z drsného šumavského pohraničí spolu se skutečnými reáliemi. Mrazivá atmosféra, která vás donutí znejistit vždy, když uvidíte mlhu. A v neposlední řadě i skvěle napsané postavy. Pokud jste Ignis Fatuus ještě nečetli, doporučuji to velmi rychle napravit.
Kompletní recenzi najdete na Seznam Médium!
Asi tu nebudu zdlouhavě popisovat děj knihy. Myslím, že to už bylo řečeno mnohokrát a anotace taky ledacos prozradí. Spíš bych chtěla napsat, jako pocity jsem z knihy měla. Šumava je kraj mého dětství a dospívaní. I v dospělosti se sem pořád vracím. Stále tu je co nového objevovat, ač se z velké části stala turistickou atrakcí. Proto jsem se ráda začetla do příběhu, který popisuje tu tajemnou část krásné Šumavy v době, kdy do této oblasti byl vstup zakázán. Záhadná mlha, nebezpečná světla, beztělci, keltové.... to všechno jsou legendy, kterými je tento kraj opředen. Líbilo se mi, jak autorka hlavní děj prokládala kratšími "babskými povídačkami". Mou nejoblíbenější záhadou vždy zůstane tanec s mrtvolami u kaple v Hůrce, což teda nějaká povídačka není, ale fakt, který tu všichni znají. Také mě překvapilo, že můj otec potvrdil, když zde jako voják sloužil na hranicích, že světélkování v lesích byl opravdu sám svědkem. 4 hvězdy jsem dala proto, že jsem se chvílemi trochu ztrácela v pasážích, kde postavy halucinovaly a běhaly zmateně po lesích.
P.S. Ta jelení svíčková s mrkvovými knedlíky na Rovině je fakt výborná.
Vezměte to nejděsivější, co se na území Šumavy odehrálo od dob Keltů po normalizaci, přidejte osvědčené hororové scény, vědecký experiment ve prospěch socialistické společnosti, psychický teror, traumata z minulosti a spoustu strachu. Protřepte, zamíchejte, rozdrťte, rozmixujte, vyvrhněte... A pokud jste Petra Klabouchová, vznikne z toho román, který nejde jen pod kůži, ale jde rovnou hladově po duši. Není to horor, kde se před zlem prchá. Tady zlo dokáže přemýšlet a i přes všechna zvěrstva, co napáchá, nakonec vzbuzuje soucit (nebo minimálně respekt). Ignis Fatuus není o tom, kdo stojí na správné straně. Ani o tom, kdo přežije. Protože ono toho o vás ví víc než StB a nakonec si vás to stejně najde... (A navíc je tam nejlíp popsaný vlkopes snad od dob Bílého Tesáka).
Základem tohoto úžasného, mysteriózního thrilleru, je skutečná záhada, která pojednává o tragické výpravě, uspořádané Státní bezpečností. Odehrála se na Šumavě, někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, v okolí říčky Křemelná a měla objasnit původ podivných, agresivních světélek. O téhle záhadě neexistují žádné skutečné důkazy a tak autorka předkládá verzi svou. Já mám sice trochu jinou, ale tahle románová se mimořádně povedla. Autorka k základní kostře přidala ještě spoustu dalších šumavských legend a babských povídání, které knihu obohacují. Velmi jsem si oblíbil Květu a psa/vlka Jacka. Povedená je i struktura knihy prokládaná vyšetřovacími spisy. Ze skutečných historických realit, které s románem souvisejí, zmíním Psychoenergetickou laboratoř (PEL), nechvalně proslulý pavilon číslo 17 v bohnické psychiatrické léčebně a samostatně útočící psy (SUPy). Tohle je rozhodně letos zatím nejlepší beletristická kniha, kterou doporučuji milovníkům magické Šumavy a mysteriózních příběhů.
Citace: Milovníci Šumavy, co nesnáší mizerný počasí? Právě tenhle psí marast šumavskýmu kraji nejvíc sluší. V mlze, když prší vlhkost ze stromů a vzduch voní hořkosladce po tlející trávě.
Začátek byl pro mě hodně zmatený, děj spíš zajímavý než strašidelný a nejlepší mi asi přišel konec.
Šumavu miluju, je to kraj mého dětství. Ale bílá světla mě naštěstí neprovázela.
Na knihu jsem se těšila, zaujala mě totiž ta předchozí od autorky. Kniha Ignis fatuus byla skvělou reklamou pro Šumavu...člověka láká prozkoumat okolí řeky Křemelná, ty okolní lesy a tak. Asi nejvíc mě v knize bavily ty zápisy STB o jednotlivých osadách, jejich historii, jevech, které v lokalitách pozorovali atp. Bát jsem se tedy nezačala ani na chvíli, ale bylo to hodně mlžné, hodně větrné a hodně ezo
Nářez. Neuvěřitelně propracovaná knížka, skvěle vykreslené postavy. Doporučuji si o knize zjistit co nejméně, protože pak člověk přemýšlí, který příběh bude ten hlavní. Úžasné jsou vložené články čerpající z reality. V příběhu je několik žánrových klišé, ale tak skvěle zapracovaných, že stěžovat si by byla nehoráznost. Po dočtení si říkám, že si budu muset ještě jednou zopakovat, což se mi nestává. Prosím, potřebuji další knihu od skvěle vypsané Petry a její bohaté fantazie.
No prostě jako vždycky, kniha od téhle autorky vás na začátku chytí a na konci vyplivne a jeden jen kouká.
U severní zdi byl naprosto skvělý román a teď tu máme psychopříběh z mé rodné Šumavy.
Těžko říct co je pravda a co fabulace,ale jak se říká Na každém šprochu,pravdy trochu.
Jsou místa v krajině, do kterých se vepsalo lidské štěstí a otiskla radost. Petra Klabouchová ale o takových místech nepíše. Její rodná Šumava je zjizvená, plná krvavých slz, přelámaných křížů a kostí, rozbitých božích muk a náhrobků a rozstřílených kostelů. Je to zjitřelá krajina, která byla svědkem příliš velké bolesti a utrpení, a to se nezapomíná. Klabouchová, dcera tohoto tajemného starobylého kraje opředeného pradávnými legendami už z dob keltské, je především fantastická vypravěčka. Ve svém novém románu Ignis Fatuus představuje svou hororovou sugestivní pohádku pro dospělé, kterou by so čtenář potřeboval dávkovat, ale nemůže- natolik je vtažen do děje o tajemných světlech z blat a hvozdů, o kruté mlze, která se přichází mstít za dávné i nedávné křivdy a především o energii, kterou člověk v paměti krajiny zanechává. Svého čtenáře Klabouchová zavádí do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná . Právě sem je v 70.letech minulého století vyslána česko-slovenským státem takná vědecká výprava , která má prozkoumat záhadná bloudivá světla v údolí řeky Křemenné, odkud se lidé už nevrací, anebo vrací..,ale ne stejní…Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum prijdou, protože si tu s nimi něco dávného a velmi, velmi zlého, hraje krutou hru na kočku a myš. Navíc, každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků, na kterou si zdejší kraj pamatuje a za ni se také mstí.
Začala jsem číst knihu číst s tím, že je ze Šumavy. A velmi brzy chtěla odložit. Přečetla jsem jí nakonec celou stále čekající na něco. Oceňuji pěkně popsaná místa na Šumavě. A u zbytku jsem si několikrát řekla, že autorka musí mít skvělého dealera, co jí dodává kvalitní "matroš". Protože tolik šíleného textu střízlivý jedinec přece nemůže napsat.
Do cca půlky knihy skvělé čtení, ale pak začal děj být pořád stejný, opakovali se stejné situace a konec to, za mě, zazdil úplně.
Ráda bych dala alespoň 4*, četla jsem už horší "hororové" knihy, ale bohužel nemůžu, nevím proč, ale nemůžu.
Geniální mix faktů, mýtů a legend z šumavských hvozdů, kde dlouho žádný civilista nesměl vstoupit, nám autorka podala natolik sugestivně, že to snad ani není možné... Krásný důkaz toho, že netřeba litrů krve, brutálních sériových vrahů, aby člověku tuhla při čtení krev v žilách.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Světýlka na Křemelné si v tomto případě posvítila na několik skutečných událostí i legend, které jsou s jejím tokem místopisně spjaty. Jako pravidelná návštěvnice Šumavy mám k těmto místům blízko, a proto jsem si čtení patřičně užila. Příběh má několik časových rovin a jako magnet přitáhne pozornost všech, kteří kdy okusili genia loci bývalých Sudet i zrádnost šumavských blat.
Budu asi jedna z mála, které kniha až tolik neoslovila. Nadšené recenze mě navnadily, ale asi ji nakonec někomu daruji, nemusím ji mít v knihovničce. Téma knihy sice vychází částečně z reálných událostí, nepodařilo se mi ale do děje vžít, protože je opravdu hodně vzdálený realitě. Nepomohly mi ani odkazy na skutečně existující ústav pro výzkum paranormálních jevů, protože kapitolky imitující zprávy o jeho výzkumech byly až legrační ve své terminologii. Ale je vidět, že podobná literatura si nachází poměrně široké publikum. Zaujalo mě, že postava doktora v jednom z dialogů použila téměř přesně citaci z knihy Aleše Palána "Raději zešílet v divočině". Je to takový autorčin odkaz na dílo, které se taky zabývá Šumavou?
Pecka! Při čtení jsem si vzpomněla na (moji oblíbenou) Karikovu Trhlinu. Tohle je snad o drobek ještě lepší, asi i proto, že se děj odehrává na našem území (Šumavě). Ke konci jsem byla překvapená, na kolik autorka vycházela z dochovaných pramenů. Ději nechybí napětí, mrazivá, místy strašidelná, atmosféra (od teď když uvidím mlhu, vzpomenu si na tuto knihu ;-)). Každopádně autorka prostě umí, je jedno, jaký žánr, vše zvládá na jedničku s přehledem. Řadím ji mezi oblíbené české autorky a knihu doporučuji, kudy chodím :-D
Taková šumavská Záhada Blair Witch. Ovšem výborná.
A klobouk dolů před suverenitou, s jakou autorka ve svých knihách přechází mezi žánry.
Štítky knihy
Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Moc povedená kniha s tajemným nádechem. Určitě doporučuji.