Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16961/bmid_ja-jsem-hlad-rkZ-16961.jpg
4
556
556
Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. S nevykalkulovanou otevřeností se dotýká složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání a hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s mimořádně vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy najít pevný bod ve víře v Boha. Autorka také bez retuší pojednává o poměru dcery k matce jako určujícím vztahu, na jehož podkladě anorexie vzniká. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, které však uniká, a nepevné životní kontury se tak za jistých okolností promění v touhu po exkluzivní vyhublosti. Jde o svého druhu neurotický syndrom, který nakonec vyvstane jako jediná možnost, jak kontrolovat a ovládnout vlastní život. Autorka rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu, které se později vymkne kontrole a může se tragicky vymstít. Dotisk v roce 2013.... celý text
Přidat komentář
Zprvu byla kniha velmi zajímavá, líbilo se mi, jak se autorka snažila vykreslit život hlavní hrdinky ještě před nemocí. Bohužel závěr knihy mě poněkud zklamal. Přišlo mi, že o anorexii až tolik nejde jako spíš o naivitu hlavní hrdinky. Kdyby kniha měla tento spád už od začátku, tak ji ihned odkládám.
Co naopak oceňuji je originalita příběhu. Autorka si vybírá zajímavá témata, která dle mého názoru jsou v knižním světě (alespoň u nás) trochu tabu.
Autorka píše o zajímavých tématech. Tato kniha o anorexii je dost zvláštní. Skutečný příbeh fajn, ale postoj dámy je někdy nepochopitelný. Tak jak jsem někde v komentářích četla, zvedlo mě to ze židle a nejlépe nafackovat. Prostě mi tato kniha nesedla.
Výborně napsané, i když silně znepokojivé, zvlášť jedná-li se skutečně o autobiografii. Ale pomohlo mi to více pochopit autorku, od které jsem už přečetla většinu toho, co napsala. (Vždycky jsem totiž obdivovala, jak skvěle píše, ale občas jsem nechápala, odkud pramení některé její názory, se kterými jsem se neztotožňovala...) Nejsmutnější na celé knize plné znepokojivých témat (anorexie je jen jedním z nich) mi nakonec přišlo to, co v ní není přímo řečeno, ale nutně z celého příběhu vyplývá: Vypravěčka ze všech svých životních problémů viní svou matku, ale je zřejmé, že ona sama (se vším tím, s čím se potýká) rozhodně nemůže být dobrou matkou pro své děti.
Co všechno dokáží dívky..ženy obětovat za trochu lásky či blízkosti milovaného člověka? Pořád v podstatě od dospívání řešíme, jsme li dost hezké, štíhlé, dost dobré milenky,manželky, matky nebo dcery pro naše stárnoucí rodiče. Přitom stačí tak málo...zájem a uznání.Nic materiálního.
Již několikátá kniha, kterou jsem od této autorky četla. Pouští se do témat, která mě zajímají. Často však s jejím názorem nebo jednáním nesouhlasím. Tato kniha byla velmi zajímavá, rozhodně silná. Chvílemi mě však zvedala ze židle. Nejsem schopna pochopit kněze, který spí se dvěma ženskýma najednou, ale v neděli pak káže jakoby nic. Z autorky na mě chvílemi křičela její naivita, zoufalství. Hlavně v závěru mi už skoro vadily pořád se opakující fráze o hledání vlastní ženskosti a jak neustále dokola touží po teple a blízku člověka (ženy). Možná jsem k ní tvrdá, rozhodně nechci zlehčovat její životní peripetie, jen mně někdy ta forma psaní spíše nutila zatřást s ní. Bude to teď ode mě znít zle, ale trochu se mi zdálo, jakoby se chtěla v průběhu dospívání a rané dospělosti předvádět a upozorňovat na sebe, být zajímavá, ale pak v dospělosti se to změnilo v "hru na chudinku". Nikde se nezmiňuje o svém druhém dítěti, jak s oběma fungovala v průběhu boje s nemocí. Muselo se to přeci hrozně projevovat na jejím jednání a vztahu k nim. Sama je matka, ale až trochu sobecky řeší jen vztah sebe se svou matkou.
Kapitola psaná formou rozhovoru je totožná již v jiné z jejích knih.
I přesto mě to neodradí a přečtu si další knihy této autorky, třeba ji tak lépe poznám :-)
Neskutečně silná kniha. V některých částech jsem se s autorkou ztotožnila a tím pádem mě to zasáhlo ještě víc. Bylo to těžké čtení, ale jsem ráda, že jsem si příběh přečetla.
...vlastní hranice nikdy nemůžeme nalézt s člověkem, který je v sobě sám nemá...
Nejde o příběh, román ani novelu. Spíš o výkřiky zmučené duše. O hledání sebe sama, lásky, pocitu sounáležitosti, někam patřit, někomu, touze po pochopení, po prostém lidském objetí...
Vyprávění o samotě, víře, zklamání, o cestě, která zdánlivě nikam nevede, o bolesti, jizvách na duši i věčném bloudění v troskách svého já.
Připomínalo mi to žebráka, který chodí od domu k domu, zoufalý, zlomený, sám - a hladový.
Když má duše hlad, ať hladoví i tělo. Když mě odmítáte, já také můžu odmítat. A co se nejsnáz odmítá?
Za mě nejsilnější moment (a nejdrásavější) nemoc malého Vítka. To bylo hrozné. A tak nějak bylo pochopitelné, co přišlo pak. Jako vyvrcholení dramatu, jako jediné možné řešení, jako únik od bolesti, jako cíl, který si sami můžeme zvolit - na rozdíl od toho, co tomu předcházelo a co jsme si nezvolili...
Přesto jsem se v některých částech ztrácela a nemít v sobě odhodlání dočíst, asi bych to vzdala. Pro dívky nepřehledné, zmatené.
Nejhorší je poznání, že když si člověk nepomůže sám, nikdo mu nepomůže. Hlad je zkrátka silnější, vždycky byl. A přemoct ho můžeme jen silnou vůlí - a tím, že si uvědomíme, že ztrácíme víc, než získáváme...
...padala jsem stále hlouběji a hlouběji...
Autorku vidím jako střípky rozbitého zrcadla, které kousek po kousku opatrně skádá k sobě, aby nakonec spatřila rozostřený odraz sebe samé. Kdo jsem? Hlad? Žena? Matka? Dcera? Přítelkyně?
A záleží na tom? Jsem to přece já. Hlavně já. Úplně obyčejná a přitom nenahraditelná.
Já...
Zvláštní. Hodně podobné autobiografii Zápisky alkoholičky. U obou knížek mi přijde divné, jak jsou autorky už od mala uvědomělé, vzdělané a přesně ví co se děje. Určitě jsou obě knihy velice důležité v edukaci veřejnosti o daných tématech - jako je alkoholismus a nebo anorexie. Ale spíše bych při tomto typu literatury čekala něco více odlehčenějšího, a ne skoro odbornou literaturu. Nicméně i tato na mě zapůsobila. I když působila trochu více obtížnější než alkoholička. Asi proč nepřečíst, a nejrozšířit si obzory.
Zvláštní kniha, která nakousne spoustu témat. Ale nedá se říct, že by spolu úplně nesouvisela. Měla jsem vztek na lidi kolem hlavní hrdinky, z knihy čiší smutek, beznaděj, snaha o řešení a rozpaky z následných neúspěchů. Ještě že ji kniha tak krátká, asi bych nemohla číst delší text v tomto duchu. Myslím, že autorka zvládla i na malém prostoru říct vše, co chtěla.
Cetla jsem hned po Vranach, coz Myslim prospelo obema kniham. Vzdyt je to vlastne skoro stejny pribeh!
Hodně čtivé, styl psaní autorky mi sedl. Na mnoha místech v knize bych uvítal, kdyby se určité situace a pasáže více rozvedly, autorka načne vyprávění nějaké zajímavé situace a pak fik to usekne a šmytec. Téma a příběh pro mě něco naprosto šíleného. Za odvahu 4 hvězdy.
Dala jsem tři hvězdy, těžko psát o knížce. Příběhů na toto téma je tolik. Nevím, nakolik je knížka autobiografická, ale ten příběh byl pro mě zmatečný, trochu přitažený za vlasy, ne téma anorexie, ale to vše okolo. Některé věci nebyly vysvětleny a pak se o nich psalo, jako kdyby to mělo být jasné. Knížku jsem přečetla, protože mě zajímal další pohled na toto téma, ale zase až tak dechberoucí pro mě nebyla. Určitě bude mít své příznivce.
Knih zpracovávajících téma poruchy příjmu potravy jsem už četla několik, žádná z nich ale nebyla natolik otevřená a upřímná jako Já jsem hlad. Oceňuji, že autorka šla takto s kůží na trh a sdílela v knize své zážitky a zkušenosti, což určitě nebylo snadné. O to hodnotnější pro mě příběh byl.
Překvapilo mě, že anorexie nebyla jediným vážnějším tématem, který autorka v příběhu popsala. Vše začalo komplikovaným dětstvím hlavní hrdinky, kdy se často potýkala s nepochopením ze strany rodičů. Absence blízkého kontaktu s rodiči, převážně pak s matkou, a nedostatek mateřské lásky odstartovaly spoustu dalších problémů, se kterými se hlavní hrdinka v životě potýkala.
Důležitou roli v příběhu hraje také víra a náboženství. Tady bych popravdě ocenila, kdyby autorka toto téma tolik nerozepisovala, úplně zbytečně zabíralo náboženství poměrně velkou část knihy. Oproti tomu samotná anorexie klidně mohla být rozepsaná více do detailů, aby si čtenář udělal ještě lepší představu, jak těžký je život s touto nemocí. I tak ale kniha předává velmi realistický obrázek a při čtení mi bylo mnohokrát hodně úzko. Určitě vám tedy knížku můžu doporučit, zatím je to nejlepší kniha s tematikou poruchy příjmu potravy, jakou jsem četla.
Nelehké téma, které je na můj vkus zpracované až moc zmatečně. Klobou dolů před paní Dvořákovou za to, že se rozhodla jít se svou kůží na trh. Přeji ji vše dobré.
Příběhů o anorexii je spousta a většinou jsou nudné, protože jsou pokaždé jako přes kopírák. Tahle kniha nabízí přidanou hodnotu v tom, že je dobře napsaná. Líbila se mi.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
S rukou na srdci můžu říct, že tohle byla pecka. Nemusíte se bát toho, že je to biografie, protože tahle knížka je napsaná vážně čtivě a poutavě. Především na ní asi obdivuju to, že přes velice malý rozsah sem autorka dokázala dát všechno důležité a nejen to. A co vám budu povídat, je sem zakomponována řada témat, která vás zvednou ze židle – popírání sebe sama, znásilnění/domácí násilí, ženskost, nabírání veškeré zodpovědnosti na sebe, nemoc dítěte, postrádání pevného bodu v životě, problematické dětství a samozřejmě mentální anorexie. Můj neskutečný obdiv však patří i autorce, protože je pro mě nepředstavitelné všechno to, co se jí v životě stalo a nejednou jsem kroutila hlavou nad tím, že se jí to stalo ještě v tak mladém věku. A ustála to – neskutečný respekt. Kniha ve mně vyvolala a zanechala spoustu pocitů, často z ní na mě šla úzkost a bylo mi smutno. A troufám si říct, že vy to nebudete mít jinak. Líbilo se mi, že to celé neskončilo happyendem a příběhu to tak přidalo na reálnosti, protože boj s anorexií určitě není lehký. Za mě hodně silný a zajímavý příběh, který ve vás něco zanechá nebo vás minimálně poučí o tom, jak se může složit několik faktorů, které jsou zdánlivě neškodné a nevinně si to k vám začne vykračovat zákeřná nemoc, z které už spousta lidí nenajde cestu zpět k normálnímu životu.
Má třetí kniha od autorky, opět skvělé. S tématem jsem se nikdy osobně nesetkala, měla jsem takovou utkvělou představu, že anorexie je prostě o tom, že žena (spíš mladá dívka) chce prostě být hubená, aby se stala ideálem krásy, ale ono to není tak jednoduché, těch důvodů pro to nejíst může být mnohem více a jsou mnohem hlouběji zakořeněné. V knize je nejprve sonda do dětství a mládí hlavní hrdinky, toxický vztah s matkou, díky kterému je předurčen její další život a partnerské i ostatní mezilidské vztahy. Zpočátku, když popisovala dětství a porovnávání se starší sestrou, podobalo se to Vránám. Hodně silná kniha. Ač hodnotím o něco méně než za mě stále top Sítě a Vrány, které jsem zatím přečetla, určitě doporučuji.