Jak se vám líbí
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464232/bmid_jak-se-vam-libi-4pr-464232.png
4
362
362
Drama o pěti jednáních v překladu Josefa Václava Sládka. Čtenářské vydání. V komedii, vzniklé na počátku autorovy tvorby, vynikají chytré a důvtipné ženy a lidé čestní a hrdí, kteří jsou po zásluze odměněni. Ústřední dvojice, Orlando, syn rytíře Rowlanda de Boys, a Rosalinda, dcera vypuzeného vévody, se musí rozejít již po prvním setkání, aniž by si mohli vzájemně vyznat své city. Orlando se podobně jako Rosalinda znelíbí novému vévodovi Frederickovi a je nucen opustit svůj domov. Rosalinda se v doprovodu své sestřenky a šaška vydává za svým otcem do Ardenského lesa. Aby se ubránila případnému nebezpečí, rozhodne se převléci za muže. V tomto přestrojení se pak setkává s Orlandem. Ukázka z díla: Jak se vám líbí Jak se pamatuji, Adame, bylo to tak: — odkázal mi poslední vůlí jenom chatrných tisíc korun a jak pravíš, uložil mému bratru podztrátou požehnání, aby mne dobře vychoval; a tím začínají moje strasti. Mého bratra Jaquesa dal do škol, a pověst mluví skvěle o jeho zdatnosti; ale mne chová po selsku doma, či lépe řečeno, drží mne doma bez vychování; neboť nazveš snad vychováním šlechtice mého rodu to, co neliší se od chovu vola ve stáji? Jeho koně pěstují se lépe; neboť kromě dobrého obroku dostává se jim náležitého cviku a k tomu cíli berou se k nim za drahý peníz pojezdní; ale já, jeho bratr, neprospívám u něho v ničem, než na vzrůstu, začež mu jeho krmníci na smetišti jsou právě tolik povinováni, jako já. Kromě toho ničeho, jež mi tak štědře dává, zdá se, že mi jeho chování béře i to něco, čím nadala mne příroda. — Nechá mne jídat se svou čeledí, vylučuje mne z bratrského místa a pokud jen může, podkopává mé šlechtictví mým vychováním. To jest, Adame, co mne souží; a duch mého otce, který, jak myslím, jest ve mně, začíná se bouřit proti tomu otroctví. Nechci ho déle snášeti, ačkoliv neznám ještě rozumného prostředku, jak z něho vyváznout. Adam. Tam přichází můj pán, váš bratr. ...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2010 , Tribun EUOriginální název:
As You Like It, 1623
více info...
Přidat komentář
Tak rychle jako jsem si ji přečetla, tak rychle zapomenu obsah, který nebyl ničím zajímavý. Děj byl předvídatelný. Ani komedie, ani tragédie.
Nevím, jak je to možné, ale i když mě komedie nebaví, tohle bylo dokonalé. Shakespeare to prostě umí podat.
I když mě romantika ani komedie nebaví, stačí, aby to napsal Shakespeare, a je to prostě skvost. Upřímně, nepřijde mi, že by jeho příběhy byli nějak originální, ale nějakým způsobem je to stejně to nejkrásnější, co jsem kdy četla.
"Jak sevám líbí?" Mně osobně moc ne!
Už jsem četla, či poslouchala hezčí kousky.
"Ako sa mi paci CO?"
Divadelna hra ktora v sebe ukryva ovela viac ako by sa na sviatocnu zabavu mohlo zdat. Plus nesmrtelne monology porovnatelne so slavnejsimi zo znamejsich Shakespearovych hier. Urcite si hru vychutna ovela viac citatel, co trosku prestuduje dobove divadlo 16. storocia a jeho pravidla. Pretoze Shakespeare v tejto hre paroduje nieco... comu ani ja nerozumiem :) Knihu som skor cital a az neskor videl divadelne predstavenie. Co je dokazom ze radsej raz vidiet, ako dva krat citat. Predsa len, textu chyba expresivne herecke vyjadrenie a to si v hlave nevyfantazirujete. Pritiahlo ma k nej presvedcenie ze ide o komediu, ale fakt si v nej najde nieco clovek zalubeny, clovek co lasku stratil, clovek co premysla o svete, zabava ...a to naozaj pocitite, je az v druhom plane... Shakespear sa s divakom rad zahraval.
Ozaj, a velmi ma zaujimalo a drazdilo, preco sa tato hra vola tak ako sa vola, preco to priame oslovenie divaka?? Dozviete sa.
PS: Znova som sa dostal k Ako sa Vam paci tentoraz, uz naozaj k divadelnemu predstaveniu. Ako Vam to prebieha pred ocami, mate ovela vacsiu volnost vychutnat si to a porozmyslat. A uz viem co na tej hre milujem. ...mali ste problem milovanej osobe vobec o svojich citoch povedat, vyjadrit sa? Tak o tom to je. Cely zivot z tym bojujem a ked to vidite na javisku, ...no mladi ludia s tym bojuju od pradavna. Presnejsie, ako skoncil zvyk vyvolenu tresnut po hlave kyjakom a odvliect si ju do jaskyne. Ja som uz starsi chachar, ale bojujem s tym dodnes.
Shakespeare má hneď niekoľko komediálnych vrcholov a Ako sa Vám páči je jedným z nich. Z tohto hľadiska ide o vyvrcholenie pastorálnych tendencií v jeho komediálnej tvorbe a už v tejto hre je predznamenaná istá multižánrovosť, bytostná irónia a jemná skepsa charakteristická pre jeho neskoré hry. Súčasne je to opäť hra o moci slova a o hereckom prebývaní. Tu sa dokonca táto Shakespearova filozofia priamo manifestuje v slovách o svete ako veľkom javisku.
Z tejto hry sa však ozýva predovšetkým moc reflexívneho uvažovania a racionality. Shakespearove postavy sa už nestrácajú v magickom svete a v odpútaných vášňach ako v Sne noci svätojánskej. Postavy získavajú od sveta odstup a aj príroda je tu skôr možnosťou vystúpiť zo svetského, dvorského života (na spôsob chatárov či výletníkov), než to živelné miesenie. Súčasne tu zaznieva už priamy výsmech (u Rosalindy) z konkrétnych básnických postupov, ktoré tu tak už nemajú tú magickú moc, a ani Shakespeare tu nevŕši básnické postupy v akomsi frenetickom, mystickom stave, ale skôr umiernene a ironicky nazerá na to, čo už bolo vytvorené (aj preto je tu Shakespearova štylistika najsofistikovanejšia). Samozrejme, to bolo u Shakespeara prítomné vždy, ale nikdy sa to nestalo ústredným princípom.
Z tohto hľadiska je pre mňa táto hra vstupom do novej éry, vstupom do nového životného obdobia, a zároveň jeho reflexiou. Dalo by sa teda povedať, že ide o akúsi filozofiu Shakespearovej komédie, že ide o teoretické ohmatanie si pôdy, vymedzenie si terénu pred posledným obdobím. Subjekt tu vystupuje zo svojho podmanenia v niektorom z celkov (Boh či božstvá, spoločnosť, vášne) a prostredníctvom odstupu a racionálnej skepsy sa osamostatňuje ako res cogitans. Z tohto hľadiska je tá hra veľmi podobná takému Hamletovi, avšak na rozdiel od tragickej sily svojho prakticky priameho nasledovníka, neobsahuje Ako sa Vám páči príliš mnoho takej tej bytostnej poézie. Na to je až príliš nad vecou. A príliš nad vecou je tu aj Shakespeare. Chýba mi tu jeho básnický zápal (čím nehovorím, že tá hra nie je písaná poeticky) a mohutnejší dramatický potenciál. A aj preto to výsledné, maximálne pocitové hodnotenie, pretože tá hra sama o sebe skutočne patrí medzi Shakespearove vrcholy. Len mne sa tam tentokrát so Shakespearom akosi nechcelo stúpať.
Poutavé a humorné a plné nezapomenutelných a pravdivých replik. Za mě jedna z nejpovedenějších her od Shakespeara.
Tak dlouho jsem měla chuť na nějakou další Shakespearovu hru, ale než jsem se k nějaké dostala, už mě to tak trochu přešlo a celkově jsem její četbu trochu příliš protáhla než abych si ji mohla řádně a naplno užít. Rosalinda je bezpochyby jedna z Shakespearových nejúžasnějších hrdinek, její přátelství s Célií (nebo Cecílií? Zkrátka Alienou...) je jedno z nejkrásnějších v Shakespearovi, její statečnost a prostořekost si mě neuvěřitelně získaly. Práce s řečí a jejím ztrácením je v téhle hře geniální. Taky proto mě trochu mrzelo, že Rosalindina linka nebyla trochu prominentnější, protože jak je u Shakespeara typické, hojně se odbočovalo k vedlejším postavám a ač mi byly sympatičtější než obvykle, ocenila bych větší bohatost Rosalindiny interakce s Orlandem, protože v téhle podobě jsou některá místa trochu nelogická. Něco za něco (u mě) tato komedie nepředčí, přesto se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Nejsem žádný expert na Shakespeare a svým způsobem jsem kulturní barbar, je mi však s podivem, že se tahle hra necituje z jeho díla častěji? Zvlášť, když je to komedie tak moc výborná! Památná věta "celý svět je jeviště a všichni lidé na něm herci" (kdo by to nepodepsal) se vryje hluboko a skvěle uvozuje celou hru, protože Jak se vám líbí je hra dokonale shakespearovská - respektive takové shrnutí komediální tvorby velikána anglické literatury. Vlastně světové.
"Robinhoodovsky" laděný příběh obsahuje nejednu zápletku, skvěle se doplňující s ostatními. Nabízí množství postav a skvostných dialogů. A samozřejmě les, v tomto případě ardenský, a ženu převlečenou za muže. To by jinak nebyl pravý Shakespeare=o) Rosalinda je děvče moudré, Célie na ní závislá, bratrská dvojice Olivera s Orlandem pohádkově protikladná. Protiklady vůbec prorůstají celou hrou, která má slušný spád, nikde nedrhne a nabízí nejedno pobavení. A taky dvě zásadní postavy, které vedené jako vedlejší, rozhodně vedlejšími nejsou - mám na mysli přemoudřelého šaška a melancholického Žaka. Otázku Jak se vám líbí nelze zodpovědět jinak, než že velmi líbí.
Jedna věc by se dala "vytknout". Jak se vám líbí totiž funguje jako celek. Nebude patřit mezi díla, z nichž si zapamatujete jednotlivé scény nebo konkrétní postavy, jak je tomu jinak u Vildy zvykem. Avšak jako celek je to vynikající záležitost.
„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci“... a to je pravda a vždy bude :o)
2020/10
Tak tahle knížka, ta byla ale hodně šílená. :D Nemůžu se zbavit pocitu, že v dnešní době patří spíš na Wattpad, než do nakladatelství, nicméně to zdaleka neznamená, že by mě nebavila. Shakespeare was crazy, but so am I.
Ze všech divadelních her, které jsem od Shakespeara četla, mi tahle přišla nejlepší - a hlavně nejvtipnější :D ♥
Komedie od Shakespeara jsou podle skvělé, avšak komedie Jak se vám líbí je podle mě slabší, ale i tak skvělá!
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Já se zamiloval. Byl-li posud mou nejoblíbenější komedií Večer tříkrálový, má nyní konkurenta. Vedle Violy se postavila Rosalinda. Prvou mám stále raději, obracím se však i za druhou. (Apropos, do komedií neřadím Kupce Benátského, Něco za něco ani Dobrý konec všechno spraví, ty jsou komediemi jen podle názvu.)
Nečekal jsem nic, dostal jsem mnoho. Úžasnou, vtipnou a krásnou (neobvykle krásnou!) hru plnou slovního i situačního humoru nejjemnější kvality. Opravdu mi to udělalo radost. Je to čistá komedie. Snad nejčistší, co Shakespeare napsal. Ne, že by neobsahovala nic temného, hned úvodem je nám připomenuta scéna Snu noci svatojánské "Buď si vezme tady toho pána, a to okamžitě, nebo zemře, jak přísný zákon Athén stanoví." Jedna k jedné to vidíme i tady, že nejedná se ovšem o otce, není to snad tak mrazivé. Hra má přitom, mimochodem, lecjaké podobnosti se Snem a Večerem. Bez této scény je však hra, myslím, ryze veselá a optimistická – což člověku občas prostě radost udělá.
Nepopírám, jak výše naznačeno, že největším tahákem je mi Rosalinda a její vztah s Orlandem. Ten vztah je svým způsobem literárně netypický. Rosalinda je dominantní a Orlando je submisivní (aniž to ví), Rosalidna si Orlanda vodí a vychovává si ho. Ten pohled je kouzelný, o to krásnější, že Orlando je šťastný. Je šťastný, protože neví, ale cítí a cítí jasně. Opravdu, veškerá přitažlivost, napjatá mezi těmito dvěma postavami, dostávala mne do kolen.
Jistě, zápletka i podání je souborem nepravděpodobností, podivností až nesmyslností, obsahuje až příliš mnoho bohů, snášejících se z nebes na stroji. No a co? Žak nám to říká jasně, je to divadlo, bože můj, svět, život je divadlo, co se tedy rozčilovat nad hloupostmi? Divadlo je divadlo a to je divadelní. Tečka. Žak nemluví, podle mne, apriori o našem světě, ale o svém světě. Co si z toho odneseme my, to je už náš problém.